Téma: Jak pohlížet na nový vztah

Jejda, teď koukám, že ten titulek mám nějak divně, to "se" tam přebývá. Ale změnit mi to už nejde :-/

  Já si myslím, že takhle uvažovat je naprosto normální. Já manžela srovnávala ještě po roce chození. Ale bylo to takové, že manžel z toho srovnávání vždy vyšel tak nějak lépe. Jistotu nemáš nikdy. Když se dnes ohlédnu, tak zírám, jak málo jsme o sobě věděli a šli jsme do svatby. A přesně si vybavuji moment pečení asi týden před svatbou, manžel za mnou přijel a já zapatlaná od čokolády najednou nevěděla jestli svatba je to nejlepší řešení. Jenže můj je strašnej dobrák a já věděla, že s ním to prostě bude ono. Možná je to taky tím, že jsem měla samé gaunery a toto byla oáza klidu a jistota stálosti. Takže buď v klidu, ono to vždycky nějak dopadne. Hlavně aby byl hodný a citlivý, žádnej cholerik, lakomec a rapl. Držím Ti pěsti. Kdyby jsi něco chtěla tak klidně písni soukromě.

OK, se smažu. Satčí napsat (nejlépe do Kontaktu, teď tu moc často nebudu).

Díky moc, Julie.

Milá Veverko,
já jsem s přítelem rok a něco, poznali jsme se u kamoša na grilovačce.. On se do mě prej zamiloval na první pohled, ale já si držela pořád odstup a chtěla jsem ho poznat. Pak jsme spolu každý den jezdili někam k vodě a on si se mnou pořád nevěděl rady, nevěděl na čem je. Po celém týdnu našich výletů jsem bohužel narychlo odjela do Chorvatska s rodinou, ale než jsem odjela tak jsem mu řekla že bych to s ním zkusit chtěla a že doufám, že na mě počká než se vrátím. A on počkal :) Přečti si tohle http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/242069-muzum-k-zamilovani-staci-prvni-pohled-zeny-o-vsem-vic-premysli.html , oni prostě mají pravdu, ženské jsou prostě opatrnější :) Záleží jen na tobě jak se s ním cítíš a jak na tebe působí, každopádně Ti radím ať nic neuspěcháš :) Přeji Ti hodně štěstí :)

Někdo říká, že pokud to necinkne hned, není o co stát. Někdy je to krásné, když se ti podlomí kolena a ty víš, že to je on. Ale jsou i chvíle, kdy se oťukáváte, nejsi rozhodnutá , přesvědčená, potřebuješ čas a nacházíš i ALE.
Myslím, že začátek je dobrý, ne vždy to musí být zamilovanost až do morku kostí. Někdy tyhle "uvážené a promyšlené" vztahy bývají nejkvalitnější.
Hlavu vzhůru a nevzdávej to.
Carpe diem a tady to platí obzvláště. Jsi mladá,. tak proč se vzdávat poznání. 

Děkuji, Zuzano i Sorbonos.

Třeba když jsem viděla bývalého poprvé, v prvních asi třech sekundách mě něčím okouzlil, ale pak bylo i plno negativních momentů, pokud jde o přístup k některým věcem, jednání.

U toho nového teď se mi moc líbí jeho osobnost a to, jak mluví a je starostlivý. I zvnějšku se mi celkem líbí, i když není typově takový, jako nějací moji dosavadní idolové či kluci, kterých zatím nebylo příliš.

Říkám si, že z někoho se můžou kolena podlomit hned, ale může to být třeba jen vzhledem, nějakou jiskrou nebo i naším klamným zdáním, které se pak ukáže jako mylné.

Nejspíš to opravdu musím chvíli žít, abych poznala...

P.S. Zuzko, ten článek říká mnoho pravdivého, díky. Tuším, že jsem ho před časem viděla a teď jsi mi ho dala v pravou chvíli k přečtení, v takové jsem teď situaci.

Veverečko,teď mě napadlo... vždyť přece nikdy nikdo neví, jestli s tím (tou) dotyčným zůstane, jen tomu věří, že to vyjde. 
Takže nemůžeš začínat vztah s tím, že pokud to skončí, tak mu ublížíš. 
Vždycky je to loterie. 

Jo jo, je to tak... Jen člověk mívá pochyby různého druhu...

No vidím, že je to s váma holkama fakt tak, jak to teď zažívám.
2. rande a zatím jen pusa na tvář jak u kamaráda... Chce se vidět, ale sama nenapíše. Moc tomu nerozumím. Je fakt, že měla poslední dobu smůlu (asi 4 nevydařené "vztahy"), ale jsem "na doporučení" , tak by to mohlo trošku pomoct, ne? Já jsem trpělivý, uvítal bych však aspoň malinký posun nebo odmítnutí.

Trpělivost růže přináší. Přece jen, jsi na netu, neznáš ji a vůbec nemáš tušení, co v tom může vězet. Když ale není odmítnutí, je naděje vysoká, podle mě.

A co s tím má společného net?

Že znáš dotyčnou jen po písmenkách, nic víc.

  Tak to víš více než já...

Veverko, jak to dopadlo?

Nedopadlo, usoudila jsem, že nejsem zamilovaná, že to není ono... Už je to dávno, rok a kus...

Souhlas. Když tam není intenzita, nemá to smysl.

Ten pocit, že "tam něco je" je nezbytný, ale vichřice to být nemusí. Ve vztahu, který začíná "ztracením hlavy" (ono to snad ani nepatří do uvozovek) je začátek postaven na chemii, hormonech, ten "blesk z čistého nebe"  zatne dráp a pak to jede.... jenže zasem může vyjet z tunelu na světlo (hlava je díky hormonům v zatmění bez diskuze)  postoje, vlastnosti a hodnoty, které jsou s našimi třeba i jen obtížně slučitelné... a zatímco ti malí prevíti si pmalu sedají kam patří (rozuměj hormony) tak mozek začíná pracovat... a často se dopracuje k neradostným výsledkům... Pokud k radostným tím lépe...   ale příroda neřeší názory, rozhled, hodnoty, příroda řeší slučitelnost na fyzické úrovni, hledá opimum pro výrobu nových lidiček... ne pro jejich blahé soužití. Praxe ukazuje, že normálně začínající vztah má nějaký vývoj. Partner se mi musí líbit... no líbit neznamená být hezký, ale musí mít pro mne kouzlo... charisma,   to zajistí, že vůbec půjdu na "to kafe" a u kávy či zmrzliny, oběda, procházek z něj postupně polezou informace o tom, co je uvnitř... mezitím se příroda postará o to, aby se hormony probraly k akci a přes držení se za ruce a pusu na rozloučenou - pomalu, nehoří - dotyční zjistí, jestli i tahle oblast do sebe zapadá, nezapadá-li zjistí to obvykle poměrně brzy, ale ještě není vyhráno i když v tomhle jsou zajedno... protože postupně se jak z osobnosti tak z osobních kontaktů obloupávají další slupičkyy - jako z cibule... ono to nejde najednou. tenhle proces logicky trvá... předpokládám, že v čase při relativně častých kontaktech - rande tak 3x týdně to bude asi 3-4 měsíce, kdy se prvotní zamilovanost bude konfrontovat s realitou, ale možná i déle, někdo je upřímnější a sdílnější, jiný má talent na mlžení a není tak sdílný.   Zhruba po půl roce už by oba měli mít jasno, jestli jim společné úsilí dává smysl. To ještě zdaleka není vztah ve stavu, kdy si mohou být aktéři jistí, že je to to pravé na celý život. Ale už se rozhodli to zkusit.   Rychlé lásky z hormonálních bouří budou asi úspěšné tehdy, když dotyční nemají moc s čím "srovnávat"  a když z takové záležitosti vytvoří závazek, pak prostě mohou to, co přijde přijmout jako fakt a neřešit to. Mají-li velkou kliku, bude to úžasné po zbytek života, pravděpodobnost je poměrně malá...   Čím je člověk starší, tím déle času potřebuje na to, aby si další závazek vytvořil, ne proto, že by o tolik víc srovnával, ale proto, že si o tolik víc uvědomuje jaký je on sám, co hledá, co je schopen akceptovat a co už ne. Proto je seznámení a navázání vztahů v pozdější věku obtížnější.   Téma je staré, ale myslím, že pro nejednoho stále aktuální a veverka doufám už našla toho, kde to správně zajiskřilo

Veverka stále hledá

Mám kousek lesa a lískové oříšky i klasický ořech (vlašský)...

Fíha, to zní lákavě

A jistě máš i pěkný kožíšek a hbitě šplháš v korunách stromů...