Téma: Chci sbalit spolužačku a nevím jak na to - jsem jediný ze třídy kdo vztah ještě neměl

Již květnu 2016 Ti bylo 14 let, teď to upřesňuješ stejně, bylo by dobré to uvést na pravou míru i v profilu.  Minule jsi psal, že: "Doted jsem zadnou holku nemel a spoluzaci jich kazdy meli aspon 4." 

Moje první rada zní, nesnaž se za každou cenu dohnat pohádky Tvých spolužáků

Moje druhá rada zní, snaž se nejdříve vyřešit sám sebe.  Máš, zatím nevím proč (o sobě osobně jsi tu mnoho ještě nenapsal), nějaké problémy a potíže sám se sebou.  

Bylo by dobré, kdyby jsi nejdříve upřesnil, jak jsi došel k názorům např. že:

a) "Venku po škole zase s ní jít nemůžu, protože si myslím, že to bude vnímat jako stalking."to jsi psal v květnu 2016. Proč si toto myslíš?

b) "Bojim se s ni mluvit, kdyz jdou kolem spoluzci, protoze mam strach ze to hned rozkriknou po cele tride, a to pak ochlazuje nase,, sblizovani''.",  píšeš nyní. Proč se bojíš toho, co budou říkat ostatní?

c) "Mimo skolu s ni nechci nic mit, pripada mi to vlezle.",  píšeš nyní. Proč si toto myslíš? Žádná slečna nebude chtít mít vztah s někým, kdo s ní nebude chtít mít něco i mimo školu.

d) "mam potiz s ni nekam vubec jit (cukrarna, park atd.) ",  píšeš nyní. Proč? Čeho se bojíš nebo proč máš tyhle potíže? Žádná slečna nebude chtít mít vztah s někým, kdo s ní nebude chtít podnikat nějaké aktivity i mimo školu.

Moje třetí rada zní, snaž se o nějakou slečnu až vyřešíš sám sebe.

P. S. 1 Kamarád Ti nemůže tuhle slečnu přebrat, protože Ty s ní nechodíš. Může být úspějnější v tom, že ona si vybere jeho, to ano.

P. S. 2 Pokud máš zájem pomoci vyřešit sám sebe či pomoci nasměrovat co s tím, napiš nejdříve něco o sobě samém, viz. moje otázky.

A nedělám si srandu! Ro minule co jsem tu psal, tak to se rozpadlo h ed po tom co jsem si s ni zacal povidat. Omlouvám se ta můj vek. Ja ani nevim kde de to zmeni. Omlouvam se. Tohle myslim vazne.

Dobre. Je mi 14 let, mam 170cm na výšku. Jsem inrovert, moc se ve tride neangazuju. Mam strasne potize bavit se s někým, hovor se rozpadne po minute. Ro same na internetu je o nicem. Nesmejeme se, jsme zamlkli. Je to dano tom, ze nemam sourozence a nevyrůstal jsem v okruhu vrstevníků, nýbrž s dospělými. Neumím se moc bránit. Mam šílený strach ze spolužáků (ubližují mi). Jinak kdyz me nekdo napíše/osloví sam, to potize nemam, ale nam potíž udrzet hovor. Vzdycky kdyz se blizi spolužáci, odejdu od te dotyčné slečny dal, a pak se vrátím. Důvod je jednoduchy. Nechci aby istatni děcka vedeli ze se s nekym bavím, protoze to pak je Hele podívejte se s kým se baví, Tak co jak ti to de? , Uz ses s. ni vyspal? atd. Jinak známky ve skole mam solidní, s učením problem nemam. Se vzhledem taky ne. S dotyčnou slečnou se mi nikam mimo školu nechce, odvazil jsem se jo pouze doprovodit na autobus, ale videl nas jeden spoluzak, takze jsem od toho upustil. To byl ten tu od, proc se s ni nekam bojím jit, Proto se mi s ni nekam (cukrárny, kino, park) chodit nechce. Kamarády mam, a nemam problem se s nima bavit (podmínka je absence spolužáků).

To je asi tak o me. Snad to pochopis.

Superkluk.

Tak proc, kdyz mas kamarady mimo spoluzaky, tak proc nehledas holku taky mimo tridu? Odpadne ti starost o to, zda te vidici nevidi nejaky spoluzak.

A sorry, ale tvuj text se neda cist, priste si to po sobe jeste radsi jednou precti.

Jinde jsi psal (radil), že:

"Jinak taky jsem nikdy nemel holku, nikdy nepoznal sex a lasku. jsem v uplne stejne situaci jako ty. Taky se citim uplne strasne, ale zahanim to konickama. Zkus delat neco co te bavi a pritom si s nejakym klukem zacit dopisovat. To je moje rada."

Tak když máš i koníčky či zájmy, tak se přeci dá mluvit či psát poměrně dlouho až nekonečně i o tom, např. co Tě baví, ne?  

Jinak by bylo ještě dobré, kdyby jsi upřesnil konkrétně to, jak Ti spolužáci ubližují? Jde pouze o ty rýpavější poznámky a otázky, nebo i o něco jiného? Zatím mi to připadá tak, že máš ze spolužáků větší obavy až fobii než je zdrávo, no a pak si také moc nevěříš (zřejmě máš nízké sebevědomí), prostě jsi takový víc ustrašený a neuvolněný, což pak nejspíše působí nepřirozeně až křečovitě v kombinaci ještě s tím, že se o kontakt s nějakou slečnou snažíš tak moc a tak kontrolovaně, že nejspíše to vše z Tebe vyzařuje a je cítit, že i proto pak každý rozhovor či psaní s nějakou slečnou začne drhnout, že z Tebe znejistí i ona

Mimochodem, jaké máš vlastně ty koníčky či zájmy? Chtělo by to něco kontaktního a mezi jinými lidmi (vrstevníky) tak, aby jsi se otrkal v nějakém kolektivu a naučil se v něm zapojit s ostatními. Jde o to, že chápu, pokud jsi jiný, tak Tě kolektiv spolužáků nebere tak úplně vážně a dobírají si Tě, ale to se Ti může stát i v kolektivu po ZŠ, v práci atd. Proto by bylo dobré získat nějaké sociální zkušenosti a dovednosti nejdříve jinde, např. v rámci mimoškolních aktivit. A třeba Ti nakonec jde nebo půjde něco z toho víc než ostatním. To by pak mohlo zabrat i ve škole, aby Tě brali jinak.

Jinak by bylo ještě dobré, kdyby jsi upřesnil konkrétně to, jak Ti spolužáci ubližují? Jde pouze o ty rýpavější poznámky a otázky, nebo i o něco jiného? Zatím mi to připadá tak, že máš ze spolužáků větší obavy až fobii než je zdrávo, no a pak si také moc nevěříš (zřejmě máš nízké sebevědomí), prostě jsi takový víc ustrašený a neuvolněný, což pak nejspíše působí nepřirozeně až křečovitě v kombinaci ještě s tím, že se o kontakt s nějakou slečnou snažíš tak moc a tak kontrolovaně, že nejspíše to vše z Tebe vyzařuje a je cítit, že i proto pak každý rozhovor či psaní s nějakou slečnou začne drhnout, že z Tebe znejistí i ona 

Naprosto výstižné. A ted ty. problemy. Posmivají se mi, hučí do me, napadají me (bití), zastrasuji me, kdyz si povídám se slečnou tak na me pokřikují urážlivé výrazy, mysli si ze něco umi lip nez ja a pritom neumí, a tak se ve me k nim vytvorila jakasi nenávist, a kdyz se bavím s tou holkou, tak mam z ni strach, jsem ustrašeně a nejistý, a jak jsi psala následkem toho se nedokáží uvolnit (ja ano nevim c9 to znamena) a následkem toho ten rozhovor krachne po nekolika minutách. To same na internetu. Ja nedokážu rozvinout ten hovor o třeba tech zájmech, nedokážu o nich mluvit. To same o jiných věcech.

To se pak přenáší i na tu slečnu a oak to dopada tak, ze se stáhnu do ústraní a je konec.

Prostě neumím dat najevo sve city a neumím si povídat. Asi je to opravdu dano absencí mych vrstevníků v raném dětství.