Téma: Věty které raději neříkejte před mužem

Jelikož jsem už životem poučená a snažím se poslouchat rad odborníků , tak tyto věty nepoužívám, resp. nikdy jsem je nepoužila.... snažím se přemýšlet, jak bych se cítila já, kdyby toto mi někdo řekl.  

A taky jsem se naučila jednu věc.. chválit a chválit. Muži na to slyší, i když můj pan domáci tuto taktiku prokouknul, stejně u toho vrní blahem, když říkám, jak je šikovný.

Žena když si stěžuje, že zase přibrala taky nechce slyšet, že vypadá jako sud, i když je to pravda.  

Naopak, je třeba říct, že pořád působí křehce.  

jjj přesně, taktika chválení je i "můj vynález " doma... a děti - jéé ty se můžou rozplynout.. buduje to sebevědomí....

To jo, ale musíte to umět a neříkat furt a ne okatě. Protože mě to už přijde trošku trapné, jak furt slyším, jak jsem úžasný, báječný, dokonalý apod.  

(ne že bych nebyl, to už mi říkali doma, ale všeho moc je všeho moc             )

 Sorbonos! Ty musíš být hodná. Zajisté tě tvůj pán domácí musí na rukou nosit. Jistě tě zbožňuje i tvůj pejsek Maffy. Moje první panička na mně pořád jenom štěkala a křičela. Pořád něco nakazovala a přikazovala, a nikdy mně nechválila. Jednou mi řekla: „Pluto! Dnes ven s kamarády nepůjdeš, protože si zlobil! “ Ale já byl hodný. Tak jsem ji utekl, a naštěstí si mně našla, jedná hodná paní. A jak ta paní umí hezky psát. Zrovna dnes mi napsala: „Ahoj lásko moje, jsem s tebou šťastná. Je krásné denně budovat náš vztah, naši lásku. Tvoje zlatíčko. “ Víš, jak takový email potěší. Hned muselo moje zlatíčko přestat žehlit.  

Pluťásku, hodná to je relativní, snažím se jen neříkat věci, které bych já neslyšela ráda.  

Co dáme, to dostaneme a tvoje zlatíčko se tím řídí. Je to krásný vzkaz a potěší.  

Přeji ti, aby takové vzkazy i za 20 let vypínali žehličku .

Přidám jednu větu

Kdy si mě konečně vezmeš? Už máme 2 děcka a pořád nic....

když odlehčení, tak...

je věta, kterou muže velice pochválíš a rovnou dorazíš  

Miláčku víš, že souložíš líp jak soused  

Beuško, ty nikdy nezklameš.

Jedna věta od chlapa: miláčku, rád bych to udělal, ale když ty to vždycky uděláš nejlíp...

a jedna věta od ženy, co platívala už "v pravěku" : miláčku, zítra přijede maminka 

 Věta ženy: „Miláčku dej mi prosím tě svoji kreditní kartu. Jdu nakupovat. Nemám co na sebe. “ 

Věta muže: „Zlatíčko! Chybí mi už měsíc na košili knoflík. Nemáš ho náhodou? “ 

   Z tohoto asi nepoužívám nic, spíš zastávám názor co na srdci, to na jazyku. Taky záleží na podání, situaci, postoji, intonaci. Za ty roky už to máme zmáklé a můžeme se bavit otevřeně.