Téma: Nejistota

Ahoj, no nevím… pokud máš nějaký náhled a nadhled, umíš si představit jeho když ty vyvádíš, tak se mu ani moc nediv… Na druhou stranu je to opravdu ošklivé, že ti to říká. řekla bych, že budete asi oba ještě prostě mladí a nevyzrálí…

Ty by ses měla léčit soukromě, sama a teprv až budeš krotit svou žárlivos, tak si někoho najít. S přítelem bych to asi moc vážně neviděla, nevím…

"Jsem s přítelem 1 rok… Já mám problém s žárlivostí a neustálou kontrolou… "

Být Tvým přítelem, tak pokud bych měla vedle sebe každý den 365 dní v roce takovou stíhačku, tak bych využila každé příležitosti, jak si od Tebe odpočinout a upřímně? Jeden rok stíhání by mi stačil na to, abych takový vztah i rovnou ukončila, protože takový nemůže mít solidní základ, natož v něm cokoliv budovat.  

Žárlíš + máš potřebu neustále kontrolovat? Pak nevěříš především sama sobě, nejen příteli. Obojí je zabijákem vztahu, jakéhokoliv. Druhého toto ve vztahu ponižuje a uráží (nedůvěra, neustálé kontrolování) + dusí. Chtěla by jsi se ve vztahu dobrovolně dusit? Já ne.  

Takže, ne, přítel si Tě za Tvé žárlení a neustálou kontrolu neváží, proč taky… a jeho reakce je přirozeným vyústěním na rok trvající situaci…

Ptáš se, jestli máš přítelovi tolerovat to, co ti napsal? To jako vážně? Celkem troufalé…

K psycholožce choď dál a sama, Tvé žárlení a neustálé kontrolování potřebuješ dostat pod kontrolu, nikoliv se je snažit pouze zmírnit. Až s tímhle Tvým chováním přestaneš, teprve pak si můžeš najít partnera. Dokud se nezměníš, tak Ti každý partner, nejen současný, ale i budoucí, dříve či později a zcela logicky uteče.

Holky to už tak nějak napsali přede mnou.
Vzhledem k Tvé žárlivosti je přítelova reakce naprosto adekvátní a očekávaná.
Máš velký problém a rozhodně bys ho měla řešit dřív než budeš uvažovat o skutečném vztahu.
Ona přiměřená míra žárlení není na škodu, ale to co popisuješ to není ani vzdáleně.

Sama jsem takového žárlivce měla. 365 dnů v roce, každý jeden den. Na rovinu bylo to peklo, otázky, pronásledování kde jsem, s kým jsem, co dělám. Jít s kamarádkou na kafe téměř nadlidský výkon atd. , občas si nějaký dobráček měl potřebu ještě přisadit, protože to je děsná legrace, když žárlivce v jeho žárlivosti ještě podpoří, nahlodá myšlenku a co si budeme povídat u velmi žárlivého člověka není ani moc třeba hlodat.

A tak mi třeba uprostřed dne přijel, či spíš přilítl domů a když mě našel jak sbírám vejce slepicím, pohulákával kde ho mám schovaného. Pochopitelně jsem nevěděla o čem to mluví, až tedy z něj vypadlo, že jsem se na nedávné společenské akci s jedním mužem výborně bavila a dokonce, jak mu dneska (21.02.2020) řekla kolegyně, jsme spolu i někam šli a on určitě za mnou přijel, protože ta kolegyně ví, že tady je atd. Chvíli jsem jen stála a zírala, protože nějak opomenul, že jsem se sice s ním bavila opravdu hodně, ovšem nejen s ním, ale zároveň i s jeho manželkou.

Opravdu výživné a takových situací bych ani nespočítala. Přešlo to postupně, když jsem si z něj začala dělat legraci a na každou otázku jestli, kdy a s kým, jsem odpovídala pozitivně a vyprávěla různé pikantnosti, pochopitelně jsem záměrně přeháněla, aby bylo jasné, že si z něj dělám jen legraci, protože všechna ta obvinění byla naprosto směšná, ale šrotovalo mu to dost dlouho jestli si opravdu vymýšlím a nebo ne. Užírání se tím si užil také svoje peklíčko a patřilo mu, byl to jeho boj, ne můj.

Náš vztah to ustál, protože měl jiné kvality, tak mi to za to stálo, abych to překonala, ale vůbec nic jednoduchého to nebylo a i když celkově nelituji, nevím jestli bych s plných vědomým byla ochotná tohle znovu absolvovat.
Žárlivost ho úplně nepřešla, ale je už v takové té ještě roztomilé a jen příležitostné hranici, což je v pořádku a nemám s tím jediný problém.
Ovšem pokud by se nepřestal v tomhle ohledu chovat jako idiot, myslím, že o moc déle už bych asi nevydržela.

Pokud chceš mít nějaký normální vztah, tak s touhle mírou žárlivosti urychleně něco dělej.
A jen tak mimochodem, něco jako stoprocentní ověřená důvěra ve vztahu nikdy neexistuje. Existuje prostě jen důvěra, buď partnerovi věříš a nebo ne. Když nevěříš, nejde o partnera, ale o Tebe, protože nevěříš sama sobě a myslíš si, že potřebuješ vědět, ale nepotřebuješ. Pro spokojený vztah potřebuješ věřit, protože každý kdo chce, tak si příležitost najde, ale na tom nesejde. Buď sobě a partnerovi věříš nebo ne. To je celé.
Ve vztahu kde jeden dusí druhého a je místo partnerem koulí na řetězu se opravdu dlouhodobě nedá žít. Buď z toho vztahu utlačovaný partner uteče a nebo si tu bokovku prostě najde.

Nějak jsi nenapsala, proč na něj vlastně žárlíš?

Kdyby chodil do klubů hledat holky tak se moc nedivím.

Ale jestli si občas zajde s kámoši tak co je na tom.

Ve vztahu je důvera velmi důležitá, pokud chybí, tak ji budete muset nejdříve získat a věřit si.

Já jsem třeba v životě neměl potřebu se ptát kde jsi byla, co jsi tam dělala z důvodu, abych si ověřil jestli náhodou nebyla s někým jiným.

I když se člověk ptá, tak ten druhý mu může do očí lhát, jestli už opravdu není věrný.

Ale pokud jste spolu a třeba spolu i žijete, tak proč by si tě měl nechávat po svém boku, kdyby s tebou nechtěl být?

Bohužel jeho chování mi přijde adekvátní a spíš má ještě velkou trpělivost. Namísto kde jsi byl se stačí zeptat jak se máš… Pokud ti sám neřekne co dělal, tak jednoduše nechce. Třeba dělá pořád to stejné a dookola se opakovat mu prostě přijde na hlavu.

Takže tu otázku kde jsi byl raději vymaž ze slovníku a snad to bude v pořádku. Pokud ti zahýbá, tak s tím stejně nic neuděláš a už je pozdě. Pokud by bylo něco co tomu přímo nasvědčuje, pak rozchod.

Ale do té doby si máte věřit a jinak to nepůjde.

Měla by ses mu za tohle omluvit a požádat ho o trpělivost. Přiznat mu, že máš s tím velký problém a zkusit najít důvod, proč to tak je.

Kazdym zarlivym vystupem mu utahujes smycku. Tenhle (ani dalsi vztahy) nemaji sanci prezit, pokud nezmenis sve chovani. Ceho se bojis? Ze zustanes sama? Mas k tomu pekne naslapnuto!