Téma: Přestala jsem milovat svého manžela

Nic ve zlém, ale hned jak jsem přečetla titulek, hned jsem věděla, že je tady zas stokrát opakovaná klasika. Jak se člověk někde zamiluje, hned si vzpomene, co všecko je doma nejhorší a jak se to nedá vydržet. Najednou je zapomenuto, proč se ti dva brali, jak přišly na svět jejich děti, jak společně zařizovali byt s vůbec všecko, co ty lidi na začátku spojovalo.

Když se tu objeví nešťastníci, kteří bojují o holé bytí svoje a svých dětí, tam se člověk zamyslí, jak a co poradit nejlépe. Co ale poradit někomu, kdo nemá ani nejmenší snahu se naučit vedle toho druhého žít a vychovávat dítě? Milá paní, Vy tu sama píšete, jak manžela provokujete....není to tím, že s novým partnerem se cítíte sliná v kramflecích? Myslíte trochu na to, jakou atmosféru připravujete doma pro svou dceru? A napadlo Vás, že nový partner taky nemusí být to, čím se jeví dnes? Protože každý vztah prochází nějakým vývojem a zevšedněním.....nebudete za pár let psát to samé, jen o pár vrásek zkušenější?

hmmm ,neviem ,nevyznám sa ešte v takýchto veciach ,ale prečo ste si ho teda brala ?ked má takú blbú povahu?

a zaklincovali ste to s tým druhým mužom , ...hm ..neviem č,o na to povedať ,žažká situácia ,ale rozhodnúť sa musíte vy ..a nikto iný ...či chcete opustiť manžela a začať si s tým novým,alebo nie ...myslím ,že v každom manželstve príde doba kedy sa prestanú tí dvaja milovať ,nič netrvá nečne ,ale zostane úcta ,dôvera ,priateľstvo...ale vy musíte vedieť ,čo cítite

 Neřešíte,utíkáte.

Dobrý den .Nesouhlasím- spíš bych napsala-ODEJDĚTE A UŽ NEŘEŠTE / a výte proč § sama jste SEM dokázala napsat ,jak se muž chová/al k vám a to  neni vůbes správné. Vůbec se nedivím ,že k němu nic necejtíte. Opravdu udělejte jen to , co NYNÍ chcete, protože to jediné je správné a MOUDRÉ. ANO NĚKDO VÁS ODSOUDÍ -BUDOU TO LIDÉ KTEŘÍ NEVÍ NEZNAJÍ ATD.PŘEKONEJTE -NAJDĚTE NOVÉ ZNÁMÉ  NOVÉ PROSTŘEDÍ  A S CEROU JDĚTE DO NOVÉHO S NOVÝM MUŽEM- MUSÍM ALE UPOZORNIT, ŽE DALŠÍ OŘÍŠEK NASTANE OHLEDNĚ PÉČE O CERU. JELIKOŽ SITUACI ZNÁM- VYHLEDEJTE PRÁVNÍKA-AT VÁM PORADÍ JELIKOŽ DALŠÍ  POROZVODOVÉ VĚCI OHLEDNĚ OPATROVNÍCTVÍ  KTERÝ NASTENE PŘI ROZVODU, JE PSYCHYCKY OPRAVDU NÁROČNÉ A  BEZ PRÁVNÍKA ZDLOUHAVÉ. ALE TO ROZVOD PŘINÁŠÍ.A UŽ JEN  HODNĚ ŠTĚSTÍ VE VÝBĚRU NOVÉHO PARTNERA.

 a vaše dcera - v 6 letech si cera nese zážitky do budoucna jen o nich nemluví- nechtějte aby jich bylo více. a udělejte krok  ne jen za sebe. vždyt dceři otce neberete -pokud otec se k ceři dobře chová výdat se budou- v opačném případě poradí --právě ten PRÁVNÍK  A NESPOLÉHEJTE POUZE NA OSPOD/PÉČE O DĚTI .VY JSTE MATKA A VÍTE NEJLÉPE...

Já bych zase tolik neodsuzovala, ano vztah se vyvíjí a pokud člověk doma zažívá taková dramata jaká zde jsou popisována, stane se dosti často, že se zamiluje do někoho, kdo mu připadá lepší. Tedy té první i druhé řásti docela věřím i s tím, že s některými partnery se prostě mluvit nedá ne proto, že by člověk nechtěl, ale proto, že to odmítá ten druhý partner. Plně věřím i tomu, že mnohdy člověk raději mlčí, aby nebyl nařčen z toho, že provokuje, dělá naschvály i když se sebevíce snaží. Mlčí, protože nechce, aby doma byly hádky, kterými trpí dítě.  Věřím i tomu, že muž  rozbíjí a ničí, dokonce věřím i tomu, že svým způsobem má rád i když dělá to, co dělá. Ale ono je taky fakt, že kdo to má vydržet tyhle hrůzy , tohle věčné mlčení na straně jedné a ty cholerické projevy na straně druhé  a pak třeba i omlouvání že to tak nemyslel , člověku to bere chuť do života, rezignuje, nežije, jen přežívá a čeká, kdy klidnou hladinu, ač provázenou napětím opět poruší neočekávaný a nepředvídatelný partnerův výbuch. Ano, tomu všemmu věřím. I tomu, že jsi potkala jiného a že se ti zdá být jiný. Tak tady bych řekla dej velikananánský pozor, aby jsi se nezklamala podruhé. Aby opravdu byl takový jak popisuješ, protože ono  mnohdy to tak není , ač to tak vypadá a ten jiný bude stejný nebo ještě horší, Problém je v tom, že to člověk nepozná, že to se ukáže až třeba za rok, dva. A člověk si pak řekne, že to bylo z bláta do louže. Je těžké radit. Snad ti jen popřát abys měla sílu opravdu posoudit, zda ten stávající je opravdu takový jak jsi ho tu negativně vylíčila nebo zda jsi ovlivněna v posuzování tím druhým. S tím prvním je iopravdu těžké, jaké by to bylo stím druhým těžko říct. Jak dlouho ho znáš, proč si myslíš, že je tak jiný ?? První bych asi  řešila štěstí dcerky, pokud chováním manžala trpí, rozvedla bych se, Ale do nového vztahu bych  teda v žádném případě nespěchala.A to tvrzeníí , že je jiný bych posunula a prověřovala tak rok, dva a pak snad teprve.... ataky jak bude reagovat na dcerku, to by bylo rozhodující. V žádném případě nespěchej, zvažuj, dej tomu čas. nechtěj aby to, co teď prožíváš se brzo třeba trochu v jiné formě opakovalo.

Dobrý den, prožívám úplně to stejné ve svém životě s tím rozdílem, že máme dvouleté dítě. Jak se tak dívám, co člověk, to názor. Takže já Vám radím, abyste dobře zvažovala a použila intuici. To stejné dělám já a taky v tom tápu a nevím, jestli od života nedostanu "přes hubu". Ale kdybych to nevyzkoušela (tu novou životní etapu), asi bych si to hrozně vyčítala... Držím Vám moc palce k lepšímu životu!

Díky za reakce. Chci jen reagovat na příspěvek Barči s tím, že jakmile se člověk zamiluje, tak na tom druhém vidí samé negativy. Není to tak úplně pravda, nový vztah je zatím na úplném začátku, kdy se jen poznáváme a není důvodem mého chování. Svého muže jsem si brala proto, že jsem ho měla ráda a že to prostě vyplynulo z našeho vztahu. Výbušný byl vždy, ale vzhledem ke svému věku jsem si říkala, že to není tak hrozné. Navíc jsem tedy moc zkušeností s jinými partnery neměla. Ono je to těžké o tom takhle psát a hájit se. Určitě není chyba jen v něm, ale i ve mě. To vím samozřejmě dobře. Řekla bych, že největší chybou bylo, že jsem s manželem od 17 brzo jsme se brali - a to jsme nemuseli. Člověk se v průběhu let mění a vyvíjí, tím se trošku asi omlouvám.

Ještě musím zareagovat na Barši příspěvek, že manžela provokuji. To není, že bych ho denně něčím provokovala a vytáčela, aby se rozčílil. Naopak, já ho provokuji, až když se vytočí... S tím jsem začala ale až před lety, protože jsem myslela, že si třeba uvědomí, že by se měl krotit. On totiž když se rozčílí nerozlišuje, jestli u toho je dcera nebo není. Já ano, když u toho je tak mlčím a nechávám ho a dceru odvedu do pokojíčku kde jsem s ní a tatínka omlouvám, že je jen rozčílený z práce...

Kdybych manžela opouštěla, nebylo by to kvůli novému vztahu, nechtěla bych se hned znovu vázat. Já samozřejmě nechci také všechno řešit ze dne na den, nechám tomu zřejmě volný průběh. Při své povaze se bohužl bojím i toho, že ve vztahu zůstanu, abych mu neublížila.

Ale mockrát děkuji za reakce, člověk potřebuje slyšet to negativní ale i trošku toho pozitivního...

Z odpovědi soudím, že jste rozumná žena a jistě se rozhodnete správně. Jsem ráda, že jste věci uvedla na pravou míru.

No ono je to tezke... Dovolil bych si poznamenat, ze z litosti s nekym byt, nikam nevede... Vy budete nestastna a dotycny obelhavany. Lide by meli byt spolu a zplodit dite, az kdyz se poznaji. Rozhodne to neni v 17ti letech a domnivam se, ze ani v 25 neni jeste ten spravny cas... Sleduji, ze hodne lidi vidi sveho partnera z pocatku jineho, nez po delsi dobe... Muj nazor je, ze to svym zpusobem vytvari nase chovani. Mame urcity styl. Partner(ka) se mu snazi prizpusobit a pochopit ho. Pozdeji rezignuje a zacne se chovat jinym zpusobem. A je potom otazka, kdy se zacne chovat resp. reagovat na podnety stejne, jako predchozi partner/ka. A proto se nam zda, ze jsou vsichni/vsechny stejni/stejne. Je dulezite o vsem komunikovat a hned z pocatku si navzajem sdelovat, co se nam libi a nelibi a jake to v nas vyvolava pocity a nakolik nas to vnitrne trapi. A ty zacatky jsou velmi dulezite...

Ahoj,na vstahu se musí pracovat cely život a pořád ho opečovávat v dobrém i vezlém ! Člověk musi cítit že se může odruhého opřít. A hlavně  pořád mluvit ovšem co život přinese vztah deti sex a vážit si jaden druhého!