Téma: Kde najít sílu na rozvod manželství

Ahoj, ráda bych Ti poradila, ale ja nebudu ta pravá, já tohle sama neumím Ze vztahu jsem vždycky odešla se svěšenou hlavou, bez sebevědomí a bez kapky hrdosti.

1) Vše nechat na právníkovi, pak se dá odejít se vztyčenou hlavou. 2) Plně se věnovat dcerce a svým koníčkům,  abyste nebyla u dítěte uvázaná 24 hod. denně, to pak přichází depka. Případně s nějakým koníčkem začít a dcerku zatím někdo pohlídá. 3) Nějaký chlap se časem najde. Staré přísloví říká: " Každá Káča najde svého Honzu."  a když jste se dosud ve vztahu měla pod psa, věřte, že bude líp.  Po rozvodu je třeba si od chlapa odpočinout (v případě nouze nahlídnout do sexshopu). Časem vybírat chlapa s ohledem na dcerku a to budete muset zájemce pořádně třídit, aby ten pravý měl rád vás i ji. Zdravím a přeji šťastnou ruku při výběru lepšího života.

Hlavně se pokuste nemyslet na tu blbou situaci, kterou máte nyní, ale snažte se myslet na hezkou budoucnost, která Vás zřejmě čeká. Je pravděpodobné, že najdete fajn chlapa a bude Vám zase jednou hezky. Jen tomu věřit a ono se to stane ...

Věřím, že hledat sílu začínat znovu je těžké, tím spíš, že máte malou princeznu.

Rozumím Vám, jak se cítíte, měla jsem něco podobného, jen s tím rozdílem, že jsem měla dvě malé děti. Antidepresiva jsem se bála brát, právě kvůli dětem a děti mě vlastně držely nad vodou. Snažili jsem se před nimi nehádat, ale myslím si, že děti vycítí, že se něco děje, víc než si myslíme. Držím Vám palce.

Holka, neblázni, sáhnout si na život je to poslední, vždyť máš krásnou malou dcerku. Zkus si představit, co by s ní bylo, kdyby jsi to udělala. Podívej na mne , mám 3 děti, zůstala jsem taky s roční dcerkou sama, i když jí přítel chtěl, utekl v těhotenství a nemá ho ani v RL, ani se neobtěžoval. Mám byt s hypotékou, před půl rokem jsem se dozvěděla, že otec není můj otec, což vysvětlilo, proč můj bratr (poloviční tedy) dostal v té době od rodičů firmu v hodnotě několika milionů a já nic, žiju od výplaty k výplatě. A přesto se každé ráno na děti usměju a řeknu si, fajn, jsme ráno všichni a zdraví? A co se týče hlavy vzhůru, no, taky moc neporadím, snad jen si přečti desatero pro rozvod a čti si to pokaždé, když ti bude nejhůře. A taky jak radili už výše, snaž se zapojit do života, já třeba začala studovat vysokou školu, hodně mi to pomohlo, našla jsem nové spolužáky a na myšlenky (kromě ekonomických teorií) už mi fakt nezbývá čas. Držím palečky

Dobrý den,

bohužel, jsem ve stejné situaci. A mám dva malé kluky, 5 a 6 let.... Zažívám podobné stavy a deprese... Klidně napište. Marcime@seznam.cz

Ahojky, děvče zlatý, máš děťátko, to je první věc, kterou si každé ráno uvědomuj. Potřebuje tě, potřebuje vidět úsměv a slyšet vlídné slovo, chce cítit pohlazení. Já sama jsem rozvedená už tři roky. Když manžel odcházel za mou nejlepší kamarádkou, dcerce byly právě dva roky, já brala už pár měsíců antidepresiva, takže se to zvládnout na práškách dalo, ale nejlepší lékař je stejně - ČAS a to nemyslím jako klišé. Když odcházel, emoce lítaly neuvěřitelnými směry. Když jsme se za půl roku rozváděli, u opatrovnického jsme byli pět minut a k rozvodu jsme ani nešli, vše bylo na dohodu a já jako zaměstnanec soudu jsem si vše dokázala sama připravit. Spoustu večerů jsem prožila v depresích, když malá usnula brečela jsem, také jsem měla myšlenky na sebedestrukci. Ale když jsem se podívala na ní, když jsem si k ní sedla k posteli a vzala jí za ruku, nikdy bych jí tu nenechala samotnou, ani kvůli blbýmu chlapovi (berte mě chlapi prosím s rezervou). Několik let jsem se trmácela ze vztahu do vztahu, nevěřila jsem, sebevědomí na bodu mrazu, strach atd. Dnes mám skoro rok přítele, malá jeho i jeho maminku miluje, tatínek si pro ní občas jezdí, když mu to dovolí práce, pomáháme si navzájem finančně, když potřebuje, odpouštím mu alimenty, když potřebuji pomůže on. Mezilidské vztahy jsou složité, ale při dobré vůli jde všechno překonat. Držím Ti všechny palce, protože jsi na začátku, kdy ještě všechno bolí a převládá pocit, že vše končí. Ale nekončí. Bude lépe a to mi věř, mám to za sebou. Jsem s Tebou, Evča

Já jsem taky před rozvodem a mám 11-ti letou holku. Mám strach, že zůstanu sama, že nebudu schopná si nikoho najít. Nejsem zrovna do společnosti. Myslíte, že i na mě někde čeká ten správnej chlap?

Strach ze samoty má každý, potažmo po rozvodu. Vlastně mám to stejné, navíc, jsem ještě ženatý, ale doma nám to nehraje a vlastně se bojím toho posledního kroku, vstupu do neznáma, tak tápu...

Sama jistě nezůstaneš v každém věku jsou samotní lidé, neboj, že budeš sama

Žijeme v jedné domácnosti s dvěma dětmi, jak rozumě domluvit peníze, tedy peníze za bydlení a jídlo, potřebné na zaopatření sebe a dětí (13 a 19 let)Jaká je rozumná domluva, případně jaká právní?

Ahoj, tvojí situaci chápu dost dobře. Kdysi jsem byla ve stejné situaci, ale já jsem žila v domění, že dítě by mělo mít oba rodiče a rozchod jsem oddalovala a syn mezitím vyrostl, bylo mu 10 let, když jsme se konečně rozvedli a můžu říci, že to byla chyba. Měla jsem se rozvést dřív, dokud syn ještě nechápal a pro jeho další vývoj by to bylo lepší. Sice jsem vše zvládla, přes všechny výchovné chyby. Je pravda, že ve dvou se to lépe táhne, ale ne za každou cenu. Když vztah nefunguje, jak má, podle mé zkušenosti jsou chyby na obou stranách. Ale jestliže je tam i násilí, tak bych šla co nejdříve od toho. Já jsem se sice již nikdy nevdala, ale byli lidi, kteří mě pomohli a našla jsem spoustu nových přátel. První doba po rozvodu byla těžká, ale měla jsem rodiče, kteří mě také dali sílu.

Ahoj, jsem ve stejné situaci a taky nevím jak dál. Už jsou to tři měsíce, kdy řekla,   že se to v ní zlomilo a je konec. Nic ke mně necítí, připadá si jak skála a je ji to líto. Byli jsme spolu 11 let a máme dvě krásné  holčiny ve věku 8 a 11 let. Manželství bylo spíše ve stylu žabomyších válek. Dal jsem ji vše co jsem mohl a  pravděpodobně málo lásky. Bývávaval jsem dlouho v práci a ona asi strádala. Za posledních několik let, když odešla do práce ji neznám. Teď jsem ze všeho na prášky a nedokáži si život bez ní a holek představit. Dělal jsem vše proto, aby se manželství zachránilo a holky vyrostly ve spořádané rodině. Zatím však žijí v hádkách a stresu a mne to ubíjí.   Vím, že se budu muset se vším vyrovnat, ale bude to velmi těžké. Teď tropím jednu chybu za druhou. Střídání nálad, emoce.. Nikdy jsem nevěřil co s člověkem dokáže psychika udělat. Držím pěsti všem ve stejné situaci, ať to zvládnou. Určitě bude líp. Přísloví praví, že vše zlé je k něčemu dobré.

koukám u rozvodu to je v 99 složité. mám podobný problém. s manželkou jsme se odcizili. máme dvě malé děti, 7 a 0,5 roku. i přes odcizení se já rozvádět nehodlám, ať už je to kvůli dětem, nebo proto, že jsem si spočítal, že manželka, kdyby zůstala sama, tak to finančně neutáhne. asi to nejsou ty nejlepší důvody pro setrvání v nefungujícím manželství, kde se podle momentální nálady rodiče chovají k sobě mile, nebo tolerují, nebo se hádají. nejhorší je ta třetí varianta, když manželka spustí svůj monolog, že se musíme rozvést a že jí mám za nějakou chudinku co by se o sebe nepostarala když rozvod odmítám a nadává a všechno mi vyčítá a při těch výlevech nebere ohled na to že u toho je ten větší, který už rozum pobral. pak jí to chytne, že se teda sebere a děti mi tam nechá a odejde k mamince…. mě to stojí všechny síly ji uklidnit slibovat nemožné, prostě totálně všechno jí odkývat což se mi na druhou stranu nelíbí, neb jsem pak jako podpantoflák protože si takhle všechno prosadí.  jak to ti lidi dělají, že si mohou dovolit se rozvést?

poradím jen jedno, z vlastí zkušennosti, jsem čerstvě rozvedená, nevěry nevěry stále dokola z jeho strany, ted lituju ze jsem to neudelala mnohem dříve protože mí dcerce je 9 let, trpí našim rozchodem až hrůza, kdybych to udělala v době kdy byla malá nemusela tolik trpět, je dokázané že malé děti to snášejí mnohem lépe než starší děti. Já to ustála celkem dobře protože jsem se na rozchod připravila, bývalý manžel mi dával jasně na jevo že odejde za svojí přítelkyní, Věděla jsem že sama to neustojím, deprese mě ovládala, strach ze samoty atd. Protože jsem to už jednou zažila, odešel na 14 dni a bylo to hrozné, najela jsem na seznamku a asi jsem měla štěstí seznámila se a dodnes mi přítel pomáhá a vím že bez něho bych to nezvládla, nic závazného ale moc moc mi pomohlo, že ke mě chodí někdo kdo je mi oporou a pomáhá, jen můj případ,