Téma: Sexualita ženy po porodu - co měla ráda jí vadí a vzrušují ji masochistické praktiky

Zkuste mrknout tady, už se to tu párkrát řešilo.  

Janku, vzhledem k tomu, co vše jsi sem již o manželce napsal a nyní ještě na konci svého dotazu doplnil, obávám se, že nepůjde odděleně pouze o změny v sexualitě u manželky po porodu, nýbrž že půjde v případě Tvé manželky o kumulaci stresů a traumat nabalených na její psychiku od dětství + hormonální změny související s těhotenstvím, ke kterým došlo v odobí již u ženy psych. zatížené minulostí a neřešené odborníkem, a které dle mého názoru opravdu vyžadují odbornou pomoc, která však, pokud se dobře pamatuji, po dvou sezeních skončila. Takže já osobně se přiznám, že nevím, co Ti poradit. Myslím si, že bez odborníka a jeho dlouhodobé mravenčí práce za aktivní spolupráce Tvojí manželky to lepší nebude. Je škoda, že to manželka vzdala, protože by jí po krůčcích odborník mohl pomoci i v tom, aby pochopila, co a proč se s ní nebo jí vlastně děje, neboť i ona sama v tom tápe = sama to nechápe, jak píšeš…

Ona to vzdala? Ajaj, tam byla, pokud si vzpomínám, práce na roky. co bude dělat až bude v období před menopauzou  s návaly všech těch úzkostí z neléčených poruch? To může být až nezvládnutelné.

Hodně žen je ovlivňováno hormony, situace se po porodu často mění, jednak přestálou porodní bolestí  celkově "radostmi" těhotenství s někdy i péče o potomka, někdy s jim změní i jakýsi vnitřní status, jsem vdaná a matka, takže už se vlastně netřeba snažit (jedná se o podvědomý postoj, nikoli kalkul, takto velmi často funguje i agresivita), atp.

U osob se špatnými zkušnostmi s kontaktem se vyvíjí sklon se sebeuspokojovat, sex s partnerem často odmítají, případně jsou při něm pasívní, či agresívní.  ale těch možností je moc a bez odborníka to nelze zvládnout. Neříkám, že s odbornou pomocí jde vše, to teda ne, ale takhle to nepůjde zřejmě vůbec.

Ano vzdala, bohužel. Pokud jsem nic nepřehlédla, tak poslední informace od Janka byla v tomto tématu tato:

"Ona žena byla nakonec pouze na těch dvou terapiích. Odnesla si z toho to, že enp nnemá a hodně věci je moje chyba, pritoze ji stvu svyna chybama. Ale i to, aby na sobě sama pracovala. Slibila, že už opravdu křičet nebude a vydržela to neskutečně dlouho, asi šest nebo sedm týdnů. Pak si sama všimla, ze je nervózní, prý má pocit, jakoby bylo něco špatně, možná i trochu deprese, nevím. Upozornil jsem ji, že si připadám jak na prochazce v minovem poli a asi za tři hodiny výbuch. Za pár dní byl další, to ji vyvedlo z míry, ze nám ujel vlak na výletě, řvala, kopla mě, hodila na zem koláč, dupla na něj, polila mě vodou, batoh hodila do křoví, no mazec. Ale celkově frekvence hodně klesla a mám pocit, ze se to zlepšilo."

Moc pěkný. Za dvě sezení zjistila, že nemá ENP… no nic. Pak by měla být brána jako člověk s psychohygienou hysterickými výbuchy- typické u dětí, které v dětství nemohly projevit vztek, takže teď se jaksi cítí svobodné a užívají si to… to je ale věcí nastavení hranic, buď je nemocná, nebo nevychovaná. Pokud je to histrionka-srovnej erotické jednání hysteriků před a po svatbě, nejdřív třesk a potom Nic, mohla by tu být spojitost, ale to je jen spekulace. Když se neumí nebo nechce ovládat, měla by se jít léčit, pokud nechce ani to, tak je to na okolí, co jí dovolí.  

Tak ono když žena šla na ty sezení, tak byla plna obav a řekněme pokory, člověk by do ní opravdu neřekl, co dokáže. Žena tam říkala, jak mi stále připomíná tu něco uklidit, tu něco opravit a v podstatě z toho vzešlo, že se cítí v tom vztahu moc zahnana do kouta a podobně. Prý je pochopitelné, že jí to vadí a mám na sobě zapracovat já a dát ji více prostoru. Plus prý má poruchu adaptability nebo tak něco. Ona se má naučit zvládat své emoce. Tím to skončilo.

Já přiznávám, že mám spoustu chyb, ale toto chování má od začátku a její reakce jsou přehnané především na nepochopitelné blbosti.  A jde to na ní poznat, že se něco může stát.  

Její matka je dost nesnesitelná a obě děti odešli v patnácti co nejdále od ní. Výchova musela být strašná, prý v 15 dostala facku, když řekla slovo kecat. Podobně se nesmí říkat slova jako nashle a podobný. Když jsem dítě plácnul na zadek, křičela tchyně, ze na mě zavolá policii. Žena projevovat vztek tipuju že nesměla

Žena si načetla spoustu publikací, snaží se a částečně se to zlepšilo. Bývá posledních pár měsíců méně agresivní, i frekvence trochu klesla.  Věřím, když říká, že ji trápí, že křičí.  Vždy křičí jen pokud u toho nikdo další není.  Ale od další léčby upustila, pochopitelně věří doktorce, že nemá žádný problém, který by stálo za to řešit.

Před otěhotněním byla velmi sexuálně aktivní. Změna přišla s těhotenstvím, po otěhotnění jsme se vzali. Napadlo mě, jestli ty hormonální změny v těhotenství nemohli umocnit její traumata z dětství, což se promítlo do vnímání své sexuality. Proto jsem je v tomto příspěvku opět zmínil. Především se mě nelíbí to, že má pocit, že ji doteky na prsou ponižuji, nebo že je řekněme nástrojem mého uspokojení. Nebo mi řekla, že pokud druhé dítě bude chlapec, že neví, jestli ho bude mít stejně ráda jako dceru, tak negativní vztah k mužům teď projevuje. Poradil jsem jí, že má dvě možnosti - zjistit, zda tyto projevy souvisí s jejími traumaty z dětství a vyhledat pomoc, což jsem jí doporučil, protože si myslím, že s těmi traumaty není vyrovnaná a nebo se snažit o překonání těchto negativních postojů sama a když to nepůjde, tak alespoň vědomě se je snažit vyvažovat.

Její emocionalita je dosti mělká, nevytváří si silné citové vazby. Jednou řekla, že to možná souvisí se ztrátou otce, možná se bojí další ztráty.

Vím, že je těžké cokoli poradit, krom návštěvy odborníka. V současné době řeším hlavně to, jak do její sexuality zasáhne druhé dítě a zda jsou tyto změny trvalé, či dočasné. Když to napíšu otevřeně, tak mě sex baví a mám dost obavy, co bude dál a také mám obavy o to, aby se její psychika nepropadala do nějakých nových problémů.

Ona  má poruchu adaptability? A co to je? Strašný všeobecný kec. To je přece průvodní jev prakticky všech psychických onemocnění, maladaptabilita. já se picnu, tak tohle vám mohla poradit i naše domovnice.

Neměla bych to dělat, ale zkuste TA v Říčanech, vygooglit, paní má jak atestace, tak vyškolení pro TA, ale musí vám sednout. Je výborná, ale všem se samozřejmě nelíbí. Uvidíte.

Děkuju Plamínku, ale po předchozí zkušenosti bude těžké ženu přesvědčit, že by problém měla řešit. Pokud se do té fáze dostaneme, tak děkuji za tip.

Včera přes den si moje žena ztěžovala na únavu, trochu se prospala a když přišla, zdála se mi chvíli nějaká divná, apatická. Jednu chvíli před sebe tak divně koukala. Ale nevím, od tý doby, co se o psychologii a takový věci zajímám, tak možná vidím i v normálních věcech něco víc, tak to berte s rezervou. Včera večer měla ale dost těžký záchvat, už dlouho nebyla tak mimo. Chvíli mi napadlo, zda nezavolat záchranku. Měla hodně dlouhý úseky nekontrolovanýho křiku, mívá stažený obličej, zavřený oči a křičí s kadencí samopalu a strašně nahlas. Během toho přešla od toho, že se k ní nechovám hezky a srážím jí až k tomu, že jsem často kontroloval přes den svůj mobil a nebral ohled na to, že vím, že jí to vadí. Uklidnit se jí trvalo přes hodinu.

No nějak jsme to včera zvládli a skončilo to pouze tím, že mě polila čajem a ohodila i stěnu. To letos udělala několikrát, tak mi to zas tak moc nepřekvapilo

Teď ta lepší část. Souhlasila, že spolu navštívíme manželskou poradnu, pokud to zařídím. Přiznám se, že mám trochu strach, ty její dvě sezení u psychiatra ve mně moc důvěry ve veřejně placené instituce nezanechaly. Proto se chci zeptat, co si myslíte o úrovni Centra sociálních služeb Praha. http://www.csspraha.cz/

Jaká je jejich odborná úroveň a je lepší si zaplatit soukromého psychologa nebo to zkusit u nich? Žena pro začátek nic platit nechce.

V podstatě tam jdeme s tím, zlepšít úroveň našeho vztahu, což chceme oba. Žena říká, že se k ní nechovám hezky, ubližuji jí, jsem závislý na mobilu, vše je podle mě a jsem ve vztahu příliš dominantní. Prý ví, že by křičet neměla. Já tam půjdu s tím, že spousta problémů v našem vztahu vychází z její rozhozené psychiky, malého sebevědomí a přehnaných reakcí na běžné situace. Oběma nám pomůže náhled někoho třetího. I já budu rád, když se zbavím pochybností ve smyslu toho, zda jí opravdu neubližuji tak, jak říká. Pokouším se o náhled zvenčí, ale pochybnosti mám. Říkám si, že člověk k sobě nikdy není zcela upřímný. A když na vás někdo několik hodin bude křičet, že zelenou máte vidět modře, tak začnete pochybovat o vlastním úsudku.

Napište mi tedy prosím, co si myslíte o těch neplacených manželských poradnách.

Děkuji.

Ahoj Janku, odpověď samozřejmě přenechám Plamínkovi, přeci jen tomu lépe rozumí atd. , ale napadlo mě při Tvém dnešním popisu průběhu záchvatu - co mu předcházelo a pak následovalo, už dělal někdo Tvé manželce vyšetření EEG? Podle mého názoru by to nebylo úplně od věci. Třeba její problém nebude pouze psychický či psychiatrický, ale i neurologický. Mě to totiž trochu či částečně připomíná jedno záchvatovité onemocnění, tak jak jsi to dnes popsal…

Dany, pokud vím, tak EEG ani jiný neurologicky vyšetření jí nedělali. Ještě jsem ale možná neřekl jednu věc, často po takovém záchvatu dostává zimnici. Klepe se zimou, i když leží ve svetru v posteli. Také celkově má tendence vyjíždět při drobnostech, nejsou to tedy pouze náhlé ataky, ale celkově malá schopnost se ovládat. Střídá se to však s pozou velmi hodný, poslušný holčičky, často přehnaně infantilni, zranitelnou. Dostává se do ní často i na konci křiku a vynucuje si projevy lásky, líbání atd.

Plaminku, děkuji za podrobný návod. Já osobně bych klidně zakonzultace zaplatil, nouzi nemáme, ale žena říká, že to je zbytečné, že problém mám hlavně já, protože ji stále někam posílám, přitom,  ona je zdravá. Souhlasila s řešením partnerské krize, ne mého problémů s tím, že občas křičí, jak to nazývá. Také stále argumentuje tim, že také ja dělám věci, co jí vadí, proč by tedy měla na sobě pracovat pouze ona. Většinou za vším stojí pocit, že by ona byla bita, sebelitost změněná ve vztek, pocit, že já jí chci ublížit, lžu jí, dokonce i kdybych tím nic nezískal a sám jí tu "lež" prozradím. No jo, vím, že se už opakuji.

Zaridim psychologa na manželské problémy, snad nás případně nasmeruje dále. Děkuji za tip na kliniku Eset, dělají i partnerské problémy, tak třeba tam něco domluvim. Napíšu v případě nějakého posunu. Opravdu oceňuji vaši pomoc. Díky.

Janku, původním záměrem zařízení, se kterým polupracuju, bylo tvoři jakýsi rozcestník, poradnu, kde

 vás vyslechnou a následně doporučí vhodného odborníka. Nápad skvělý, ale zas tak moc nevyšel. Hlavní příčina tkvěla v nerealistickém očekávání pacientů-délka léčby, cena-, pacient a terapeut si nesedli  a několikrát i prostě špatný terapeut. Kapku jsme pohořeli.

Než kamkoli vyrazíte, potřebujete konzultaci-ten rozcestník. Doporučila bych vám Jeronýma Klimeše, za tu konzultaci s ním a vaší paní budete muset zaplatit, ale to už je život, napište mu na klimes.eu, a domluvte si schůzku s tím, že budete chtít nejen jeho názor a doporučení léčby ale i-kde a u koho, je li to možné.  Ale všechno si domluvte předem zda li vám to bude moci poskytnout. On tedy poruchy osobnosti bere jako spíše otravnou a neřešitelnou věc-ale můj dojem pouze-, a on sám terapie nedělá, takže pro sebe to nestáhne, jak je "dobrým" zvykem.

Samozřejmě, můžete zkusit i levnější varianty, napište prostě do všech možných poraden- Jitka Douchová a OnaDnes, psychologie.cz s dotazem, jak postupovat, tam ale asi konkrétního odborníka neporadí, jen nastíní postup. No tak to já můžu taky-obvoďák-psychiatrické a psychologické vyšetření, + lékařské příp. neurologie.

Jo zkontaktujte kliniku Eset, vaše paní by mohla být typ pro ně, ale chce to skutečne nejdřív konzulaci-vyšetření, oni dělají hraničáře, ale to uvidiíte.

Někteří soukromí a někteří neplacení jsou perly, ale jen někteří. To centrum vám moc neposudím, ale manželské poradny váš problém nevyřeší.

Ty Říčany beru zpět, na tohle se TA nehodí.