Téma: Představy při masturbaci - představuji si že jsem muž a ponižuji při sexu ženu

Ahoj.

Sexuologové říkávají, že pokud má člověk přestavy, které třeba i zrealizuje, ale současně tím neubližuje lidem, se kterými má intimní život, že není potřeba takový stav léčit.

Pokud by Tě to nějak obtěžovalo v běžném životě (nutkavé imperativní obsesivní myšlenky), asi by jsi to měla řešit, ale pokud jde jen o představy (které si klidně s někým uskutečni), tak o nic nejde. Myslím si (jsem lékař a na psychiatrii jsem kdysi dělal praxi), že spíše než do oboru sexuologie toto spadá do oblasti psychiatrie.

Při masturbaci a sexu si podle mě většina lidí představuje to, co by nechtělo dopravdy zažít.  

Ahoj, možná máš nějaké špatné zkušenosti se ženami, možná ti na nich něco vadí, a tak to řešíš představami. Já si takto zprotivuji muže, byť né v oblasti sexu, ale představuju si je v pro mě nelichotivých situacích atp. (A není to při onanii, aby nedošlo k mýlce )

Ale jak již bylo řečeno, asi o nic nejde, pokud nemáš v plánu někomu reálně ublížit ; ). Pokud ti to však joo vadí, pak bych doporučovala psychologa/psychiatra.

Tady má někdo, kdo si dá ve 30 letech přezdívku "holcicka", hodně bujnou fantazii 

Dnes (09.11.2018) doplňuji:  

Tuto svoji reakci beru zcela zpět a tazatelce se omlouvám, netušila jsem, v jakém stavu se nachází = viz. moje dnešní reakce/odpověď na téma tazatelky.

Dneees jsi napsala v jiném tématu  (klikni) tuto odpověď, cituji:

"Já v tom vidím trochu svoji povahu. Taky mi nebylo příjemné když si mě přítel dostatečně nevšímal, nic jsme spolu nedělali a byli jsme jen jako spolubydlící. Tady je to trochu o povaze a mě teda přišlo správné se rozejít. Bylo ale i z jiných důvodů. Nicméně tě dokážu pochopit. A výsledek? nelituju svého rozhodnutí, ale již jsem SAMA tři roky, sama platím byt, což není jednoduché, trpím osaměním, měla jsem nesčetně rande, které dopadly většinou dost nepříjemně. Začala jsem brát PRÁŠKY - antipsychotika, protože bez vztahu a jiistoty jsem PROPADLA TĚŽKÝM ÚZKOSTEM a ZMATENOSTÍ. A  nový princ? Nikde a to se tomu opravdu věnuji… "

No, to jsou ale docela podstatné info, které jsi k tomuto svému tématu zapomněla napsat = tím beru svůj včerejší příspěvek zcela ZPĚT a omlouvám se, netušila jsem, o co vlastně u Tebe jde.

Pokud máš těžké ÚZKOSTI a ZMATENOST + užíváš léky, které mohou mít různé vedlejší účinky, tzn. pokud jsi v takovémto psych, stavu a užíváš antipsychotika, pak ale je otázka, do jaké míry jsou ty Tvé představy ještě normální či v pořádku. Můj názor je ten, že by jsi se s nimi měla svěřit lékaři, který řeší Tvůj psych. stav a píše Ti léky.  

Řekla bych, zcela vážně, že ty Tvé představy odrážejí Tvůj psych. stav, ve kterém se delší dobu nacházíš a to není dle mého názoru úplně ok. Musela jsi zažít něco, co projektuješ do těch představ, nebo jsi musela zažít něco, co způsobilo to, že to, jak se cítíš, odrážíš v těch představách. Proto ty představy v Tvém případě nejsou bezvýznamné.  

Tak to se omlouvám asi jsem špatně svůj problém popsala. Mívám i různé agresivní představy. Např. že střílím do lidí a představuji si že jsem psychopat a trápím ženu, mám nad ní moc a mám z toho "radost". Přitom ve skutečnosti vůbec k ženám nechovám žádný odpor a nic z toho nemám chuť realizovat. To spíš k mužům. Dva muži mi psychicky schválně psychicky ubližují a už dlouho. Možná si projektuju jejich představy. Nevíte někdo, co to všechno znamená?  

Co vím, tak pokud má někdo déle trvající deprese např. z důvodu ubližování jinými (píšeš o dlouhém psych. ubližování od 2 mužů), tak vlivem toho může dojít k nějaké poruše osobnosti dokonce až skutečně k psychopatii.  

Je tedy potřeba:

1) Odtranit či vyřešit příčinu.

2) Vyhledat péči odborníka, nejen psychiatra, ale i psychologa.

Zatím jsi ve fázi představ. Ovšem, pokud to nebudeš řešit (bod č. 1 a 2), tak by časem nemuselo zůstat pouze u představ, je můj názor.  

Odborníci by měli přijít na to, zda-li je příčinou to dlouhé psych. ubližování těmi 2 muží, případně něco ještě jiného, např. z dřívější doby či z dětství.

Ti muži Ti ubližují jak?

No vidíš, tak nejsem daleko od věci. V dalším jiném tématu  (klikni) dnes (09.11.2018) píšeš, že:

"V 15ti, tedy v pubertě mi taky začaly špatné stavy. Začala jsem mít deprese a člověk je ze začátku vnímá silně, než si na to zvykne… "

Takže Tvoje deprese trvají již dlouho a i z jiných příčin, než-li jsou pouze Ti dva muži. Co se tehdy dělo? Něco doma?  

Tohle opravdu není pouze pro psychiatra, ale potřebuješ i psychologa.

Tvoje vztahy pouze ty deprese oddálily či na čas utlumily nebo osunuly do pozadí, tím nezmizely, jsou zpět. Nepodceňuj to. Tohle pouze léky nevyřeší.

no různě, zesměšňují mě např. moji inteligenci nebo moje problémy, říkají že byli s jinou, jak se mají beze mě dobře, že je nezajímám, dále mě ponižují, nadávají do k. apod. Jeden mi opakuje, že je všechno moje vina, že jsem neschopná, že brzo budu na ulici atd. Oba mi jeden den jsou schopni se tvářit hezky, jeden dokonce mi několikrát napsal že mě miluje aby pak druhý den všechno popřel a řekl že jsem se zbláznila a jsem duševně nemocná. Taky mi dělají to, že na mě kašlou, nebo prostě vyhrožujou, že se na mě vykašlou, ale to by nikdy neudělali, jen se prostě rádi dívají jak se trápím. Já už nejsem s nimi ve fyzickém kontaktu. Samozřejmě to není všechno co dělají ale všechno to tu nebudu popisovat. Ani s jedním jsem neměla poměr. Miluju ještě jednoho, ten mě bil, byl nesmírně chladný, taky bez sexu. S ním už nejsem vůbec v kontaktu. Jsem nerada submisivní, ale nemůžu si pomoct, tihle muži se mi líbí. Párkrát jsem jim oplatila stejnou kartou a měla jsem z toho strašnou radost. Měla jsem pocit, že teď jsem někdo. Přitom je jasné, že je to spíš na nějakou poruchu osobnosti.

Jinak doma to bylo tak, že na mě nebyli naši hrdí, že mají dítě ale spíš naopak. V ničem mě nepodporovali, fyzický kontakt chyběl, psychický vlastně taky. Neměla jsem sourozence takže jsem vlastně žila jen sama se sebou. Dnes (09.11.2018) již máme lepší vztahy.

K psychologům jsem chodila, ale nějak mi nešlo popsat čím si procházím, jelikož mé problémy jsou tak obsáhlé, neurčité a chaotické, že nikdo z nich se neodvažoval se v tom patlat. Takže šlo jen o mé vypovídání se. každopádně se snažím své problémy řešit a možná ještě někam zajdu na tvou radu: -) díky

musim se zeptat, nebyli tvoji rodice alkoholici?

táta a děda byli no, proč se ptáš? : -)

tak se prosimte vyhni alkoholu obloukem, tady nejde nic moc psat.