Téma: Když se mi líbí žena, jsem otrokem mužských pudů a stydím se sám za sebe - že se mi ženy líbí a přitahují mě

Ahoj a ty máš dojem, že ses někam posunul? Nechci být zlá, ale moc tomu nevěřím, tvé psaní tomu neodpovídá.

Našel sis psychologa? Pokud ne, proč se tomu bráníš? Promiň, ale jsi hodně zmatený, moc se v sobě nevyznáš, dle mě nemáš na to, abys toto vyřešil sám.

Nevyřešíš to ani tady, už to pochop.

Jiné rady, než že ať jdeš za psychologem zde patrně nedostaneš.

Máš problémy pramenící z minulosti, toto je prostě na odborníka.

Ztrácíš drahocenný čas.

"když se mi žena líbí a přitahuje mě, tak se ze mě stává otrok mužských pudů a žena nade mnou získává kontrolu… "

Můžeš to nějak upřesnit?

1) Jak vypadá to, že se z Tebe stane otrok mužských pudů?

2) Jak vypadá to, že žena nad Tebou získává kontrolu?

Stále se motáš v tom samém kruhu a myslím si, že pouze rady tady Ti nepomohou, nejsme odborníci.

Ale mě ty rady pomáhají, jinak bych sem nepsal! Cítím se lépe, ale rád bych ještě získal nezávislý pohled na můj dotaz, protože vím, že kdybych tohle řekl někomu, tak mi řekne, že nejsem normální. Ale abych ti odpověděl:

1) Prve bych rád řekl, že fyzicky se to neprojevuje (tj. neslintám, nehýkám apod.), ale právě to, že se mi nějaká, žena líbí, to považuji za rozhodnou skutečnost, proč se ze mě stává otrok mužských pudů tj. že jsem nucen se na ni dívat a tak.

2) To je spíš můj vnitřní pocit, že kdyby ta žena věděla, že se mi líbí tak si může říkat v duchu že jsem zoufalec a jak se opovažuju se na ní dívat a může se mnou manipulovat

Ano, cítíš se po psaní tady s námi lépe, protože si máš s kým "pokecat", ovšem neposunuje Tě to tam, kam by jsi potřeboval. Mohu Tě částečně uklidnit, to tady nejsi jediný, ovšem to Tobě osobně nijak nepomůže.

1) Když se Ti líbí nějaká žena, tak dívání se na ní atd. nepovažuji za nic, co by znamenalo, že jsi otrokem svých pudů. Předpokládám tedy, že se na ní nedíváš trvale a tak, že bys jí chtěl "snist" : -D 

2) Nechápu, kde jsi přišel na to, že když by žena věděla, že se Ti líbí, tak si může v duchu říkat, že jsi zoufalec, opovážlivý a chtěla by s Tebou manipulovat?

Tvůj problém je:

1) Náhled na sebe.

2) Náhled na ženy.

3) Náhled na vztahy s ženami a vůbec celkový přístup ke všemu, co se toho týká. Kdy a jak to vše začalo, víš moc dobře = viz. Tvé první téma zde (ze srpna 2016) :  JSEM ZAHOŘKLÝ A MÁM PROBLÉM SEZNÁMIT SE S ŽENAMI - PŘÁL BYCH SI MÍT PŘÍTELKYNI, CO S TÍM?

Podívej, bude Ti za 2 roky 30 let, řešení = psycholog terapeut neustále oddaluješ, jenže čím déle, tím hůře pro Tebe.  

"V dětství jsem nezažil pouze hrozné chování ze strany matky, ale i spoustu dalších nepříjemných věcí, o kterých se teď nechci rozepisovat."

Jenže, to jsou zásadní věci, které potřebuješ, aby Ti někdo pomohl zpracovat tak, aby jsi mohl normálně žít, když Tě to natolik ovlivnilo, že máš ve svém věku takovéto potíže.  

Všichni tady máme nějaké osobní životní zkušenosti, ale nikdo z nás tu není natolik kompetentí, aby Ti pár či několika řádky pomohl z toho kruhu, ve kterém se dlouhodobě motáš, ven. To je prostě nereálné.

Níže čtu, že píšeš:

"Jenže situace se změnila a to v tom, že jsem se rozhodl, že budu žít sám - zcela dobrovolně."

Takže jsi místo řešení zvolil únik = místo cesty složitější tu jednodušší. Tak ale to se pak těžko radí…

Dany sníst nikoho nechci, neboj : -D a myslím že nijak "blbě nečumím".

Našla si to moje téma před dvěma lety, za což děkuji.

Víš všichni tu říkáte, že za ty dva roky nevidíte pokrok. Já tu pokrok přecijen vidím, protože před těmi dvěma lety jsem vinil matku za její chování, a na základě toho mi tu stále všichni podsouvají ať vyhledám psychologa. Jenže za ty dva roky k jsem právě došel k tomu, že matka za to nemůže a že se na to jen vymlouvám.

Skutečně pravá podstata problému je však v tom, že jsem jen další nešťastný kluk, který si myslí (oprávněnost posuďte sami), že ženy to zkrátka mají při seznamování mnohem, ale mnohem jednodušší, zatímco muž se musí jen snažit a snažit a výsledek je přinejmenším nejistý.

A já se nyní ptám. Skutečně to stojí za to??

Jestli to nestojí za to, tak co tady řešíme?

To nemáš nic lepšího na práci, že tu necháš lidi aby se tebou zabývali, abys jim pak vysvětlil, že tvůj jediný problém je, že chlapi to maj těžký a nestojí to za to?

Bože můůůůůj… marnost, marnost, marnost.

No ač nerad musel jsem to zkrátka ventilovat. Nebo máš jiný názor??

Jenže ona je to pravda… já už minule chtěla napsat, že tu marníš náš drahocenný čas, nejen tedy ten svůj… ale říkala jsem si, nechám ho bejt… ale ono to jinak nejde: za mě, marníš tu náš čas, také ten svůj a jsi omezený, protože popíráš, že máš vůbec nějaký problém, tedy nejsi schopen nic řešit, protože si myslíš, že není co.

Ad matka: jen jsi to udusal, ale problémy mají téměř vždy kořeny v minulosti. Že něco popřeš neznamená, že je to pryč. Ona je patrně hlavním spouštěčem tvých problémů.

Ale to asi nepochopíš.

(Teď mě budeš asi nenávidět, v duchu na mě nadávat… já mám zkušenosti s muži, co nenávidí ženy, takže tuším, jaké máš pochody… )

Jo tuhle Jungovskou teorií znám (popírání, racionalizace apod.) Popravdě do terapie se mi nechce protože na to nemám moc čas. Mám hodně těch koníčků. Aspoň se vystavují těm situacím jak jsi tu uvedla, protože mi nic jiného nezbývá 

To je fajn! To jsem ani nečekala. Ale myslím, že kdybys chtěl, našel by sis čas i na terapii, je to jen hodina týdně ; ) Doufám, že k tomu co nejdříve dozraješ.

Jak už jsem psala, je to složité, mnohdy velice bolestivé, já měla na terapii šílenou reakci. Ale zpětně jsem za to vděčná, dopomohlo mi to ke spoustě věcerm, no a má zlatá psychiatrička mi zachránila život. Až teď cítím, že žiju, že se už jen netrápím. Ale to by nebylo, kdyby nebylo terapie. Stojí to za to.

No zajímavý je, že nemáš čas na terapii, ale na trolení o problémech, které údajně nemáš, a o seznámení, o které údajně ani nestojíš, máš evidentně času habaděj.

Můj názor je, že to je jen odraz stále stejného problému, který dlouhodobě vůbec nijak neřešíš, jen ho vždycky přemodeluješ do jiné podoby.  

Ten problém spočívá v tom, že jsi v podstatě misogyn - ale bohužel pro tebe se sexuálními potřebami.  

Řešit to ani nechceš.  

Takže nějak nevím, co chceš slyšet.

Moje rada: najdi si spolehlivou prostitutku, ta tě zbaví sexuálního napětí a přitom s ní nejenže nebudeš muset mít nějaký vztah, ale můžeš si dopřát i pocit naprosté převahy a svobody nebo ji dokonce i nenávidět nebo jí opovrhovat. To se kupodivu se sexem nevylučuje.

Kdybys nebyl nadržený, tak by tě sexuální impulsy od žen tak nerozrušovaly.  

Psycholog ti zjevně nepomáhá, podle mě proto, že buď k němu setrvale nechodíš - nebo protože to, co je tvůj skutečný problém, ty sám za problém nepovažuješ.  

Kateřino, nic nemodeluju, ženy za mé problémy nemohou, protože ani nevědí s čím se potýkám a stejně tak nevím s čím se potýkají ony. Tohle téma je víceméně odpověď na tvůj dotaz v uvedené diskusi, jelikož ses divila, že mezi ženami nejsem rád a nevyhledávám jejich společnost.

Prostitutku nechci, jelikož se mi nelíbí, že takové ženy se v podstatě mužům nabízejí jako nějaké věci a to mi nepřijde správné. Ano sexuální pud mám, tady je vše v pořádku, jsem normální chlap.

Do toho psychologa se mi příliš nechce, protože když si představím zase dalšího člověka, kterému budu zase vykládat svůj příběh, tak jdu do vrtule. Raději zkusím tu poctivou práci na sobě a když to nepůjde, pak teprve bych to zkusil, ale už to chci nechat pouze jako krajní řešení.

Nepsala jsem, že za tvé problémy mohou ženy. Psala jsem, že jsi mysogin. Což neznamená, že za něco mohou ženy, ale že k nim máš negativní postoj - obecně. Pár vyjímek, kterých si vážíš nebo po kterých sexuálně toužíš, na tom nic nemění. Podstatné je, že ti (až na ty vyjímky) s nimi není dobře a nestojíš o kontakt s nimi.

A to je tvůj problém, protože to není přirozené, proto ani tobě v tom nen dobře. A je to důvod proč nemůžeš mít normální vztah a sex.

Stupňující se nadrženost ti pak bude způsobovat stále větší problémy v kontaktu se ženami.

A můj výraz že si problém "přemodeluješ" nebyl míněn tak, že to děláš vědomě a záměrně, ale je to výsledek té tvé "práce na sobě". Nic na sobě sám nevyřešíš, problém jen dostane jinou podobu. A spíš myslím že hrozí, že si pěstuješ problém čím dál větší.

A je to logické - opravdu jen výjimečně si dovede člověk pomoct sám protože sám vůči sobě není objektivní. A ty opravdu nejsi.

Nevím co ti poradit, všechny rozumné rady už jsi tu už dostal a evidentně jsou ti k ničemu. Máš pocit, že když tu budeš o sobě vykecávat, že to něco mění, ale je vidět, že nemění. Jen asi když tu najdeš někoho, kdo tě bude mít chuť utěšovat a chlácholit, tak tě to asi nějak na chvilku uklidní a potěší, ale je to jen šidítko. Ne krok k změně čehokoliv podstaného.

PS: tohle by se tě taky mohlo týkat - může to mít stejné projevy jako mysoginie:

https://cs.lifehealthdoctor.com/gynophobia-what-you-should-know-23809

A taky si s tím těžko poradíš sám.

Jenže ty jsi jak alkoholik - popíráš, že máš vůbec problém.

Ano máš a velikej, nejen, že nejsi zralý na vztah (o tu ženu bych se bála), nejsi ani zralý na samoléčení. Nemáš na to kapacitu už jen pro to, že nejsi schopen si přiznat pravdu. Dokud si nepřiznáš, že máš zatraceně velkej problém a není ostuda jej řešit odborně, nic se nezmění, naopak zhorší.

Já se mužů automaticky bojím, ale že bych k nim cítila nenávist? ! To vůbec! Moc dobře vím, že těch pár mužů v mém životě neznamená, že jsou takový všichni muži.

Jenže tobě ublížila jedna nebo kolik žen a ty jsi tak mimo, že kvůli tomu nenávidíš zbytek žen. Dle mě prostě nemáš předpoklady se sám řešit, ty potřebuješ kombinaci psychiatra a psychologa.

Marníš zde nejen svůj čas… Už jsi mohl být dávno někde jinde, kdybys odhodil lež a pseudohrdost.

Mě by jen zajímalo odkud pořád bereš, že nenávidím ženy, pořád mě jen posíláš k psychologovi a vůbec nic o mě nevíš. Byl jsem u psychiatričky a vyřešili jsme to.

Psychiatr neléčí příčinu…

Čekala jsem, kdy se začneš vztekat - důkaz toho, že opravdu v pohodě nejsi.

Co je na tom přiznat si, že máš problém? Dyť to nemusí téměř nikdo vědět - jen ty, odborník a ideálně ještě někdo blízký. Nemusí to vědět celej svět.

Já jen chci, aby ses naštval, ne teda nutně na mě : D ale aby ses naštval tak, až bys uzřel pravdu a šel do sebe.

Jsi mladý a je obrovská škoda promarnit svůj život. Kdybys chtěl být sám, tak neřeknu, to by bylo něco jiného, ale předpokládám, že chceš mít partnerku a jednou i rodinu - a ruku na srdce, myslíš, že by to teď šlo? Já myslím, že ne.

Opravdu ti uniká vzácný čas, hrozí, že se zamotáš do bludného kruhu a jednou budeš hořce litovat.

Nechci tě urážet, ale už nevím, jak tě poňouknout - pro tvé dobro…

Promiň nechtěl jsem na tebe vyjet, ale donutila si mě… Jenže situace se změnila a to v tom, že jsem se rozhodl, že budu žít sám - zcela dobrovolně, pokud něco přijde nebo ne nechal bych to na osudu, ale přestaň mi už podsouvat, že nesnáším ženy, ano velké množství žen je hrozné i muži, ale už znám konkrétní ženy, kterých si velmi vážím

Aha, to jsem nevěděla, pokud to myslíš upřímně, pak ok, ale pokud se budeš vnitřně trápit, že bys vlastně ten vztah chtěl ale nedovoluješ si ho,,, to tě může mučit. Už jen proto, že ten vztah může přijít, tak máš giga důvod, proč na sobě pracovat.

Ano, "podsouvám" ti to, dle mě je to ale víceméně tak, tvá reakce tomu i odpovídá, dle mě je to tvoje slabina, ale zatím nejsi ochoten jsi to připustit - ok. , chce to asi ještě čas. (To teď nepíšu, abych tě naštvala, to je pouhé konstatování, tak zadrž dech, pokud tě to zas popudí ; ) ).

Podívej, ty jsi rozmetaný na kousky a potřebuješ dát dohromady.

Za mě bys měl udělat následující: přiznat si, že máš problém, že jsi v něčem slabý, že to není ostuda atp.

Dále si najít psychologa, ideálně ženu - krásně by ses mohl naučit, jak rozlišovat zlé ženy z minulosti s normálními ženami ze současnosti. Ona by dost možná i záměrně něco takového dělala, zároveň by ti vědomě mohla dovolit vyvztekat se na ni jako na zástupný cíl - čili že místo např. na matku vyjedeš na  ni. Jako profík by to měla snést. (I já jsem to dělala a občas bohužel dodnes dělám, je to můj "vzdor proti autoritám" na někoho se vzteknu, až absurdně… a pak si uvědomím že útočím buď kvůli momentální nepohodě anebo prostě pro to, že bych se měla vztekat na jiné, ale netroufnu si na to, tak to schytá jiný nebožák)

Např. ty jako muž - něco, s čím mám problém - mi taky můžeš sloužit jako zástupný cíl atp.

Ty potřebuješ zrcadlo a to by ti psycholog mile rád udělal.

Dělala to i se mnou ta má, terapie byla mimořádně bolavá, strašná,,, ale zpětně musím uznat, že mi velmi pomohla.

Přemýšlej nad tím, tady řešení skutečně nenajdeš, možná jen dočasné, ale my tady nejsme psychologové ani psychiatři.

Jo díky za vlídnější slova. By li mi smutno tak jsem to chtěl prostě ješte rozebrat a popovídat si.

V pohodě, to samozřejmě můžeme, každý může dát svůj náhled, zkusit ti nějak poradit nebo třeba i udělat to zrcadlo atp. , ale jde o to, že nelze hledat řešení jen tady. Ale to už je na tobě, věřím, že k tomu dojdeš.

Ještě mě napadlo, že bys to mohl brát jako výzvu - překonáš se, půjdeš do něčeho, čemu možná ani nevěříš. Můžeš si tam i jen tak pokecat, nemusí se co hodina probírat jen ty strašné věci, ale třeba i součanost, koníčky atp. Taky se tam můžeš dovědět i něco o sobě, ať z povídání odborníka nebo z testů a tak.

Mohl by to být nový začátek, motivace. Nebudu lhát, není to jen příjemné, ale není to taky jen nepříjemné.

Nech si to projít hlavou a uvidíš ; ).

Jinak za mě bych doporučovala též expozici - čili vystavovat se situacím se ženami. Postupně by ses tak učil, jak s nimi jednat a třeba se i v sobě více vyznat atp. Prostě se hodit do vody a plavat.

Je to úzkost. Zajdi si za psychologem a ten to normálně s tebou vyřeší a nebo zkus něco jiného. Zkus si najít holku. Láska pomáha nadevše zkus to a uvidíš : )

No chapc te mám to podobné jako submisivní a miluji velmi a mam rad dominantní partnrkyp které ví co chtějí