Téma: Jsem zahořklý a mám problém seznámit se s ženami - přál bych si mít přítelkyni, co s tím?

Poříď si psího kamaráda. Odpoutáš se tak od hlavní myšlenky (najít si holku) a kdoví, třeba spolu potkáte psí kamarádku s paničkou?

Držím palce.

Pokud Ti nepomáhá odborná péče, těžko Ti můžeme pomoci my. Řekl jsi to narovinu u obou odborníků, v čem Ti jejich péče nepomáhá, a v čem by jsi potřeboval od nich ještě pomoci?

No trápí mě že mám právě tyhle pocity, léky mi jinak pomáhají, ale tohle se nezměnilo, chvíli bych nějakou holku hrozně chtěl, pak je zas všechny nenávidím, je to těžký takhle žít.

ALE MNE BY SI SA PACIL

No jo, ale ony za to nejspíš nemůžou, že jsi sám. V tomhle případě svaluješ vinu na toho, kdo nic nezavinil. Je to sice jednodušší, ale taky poněkud absurdní cesta donikam. Tohle žádné léky neřeší, na tyhle nenávistné dětské projekce-špatně se mi daří a může za to okolí-samozřejmě existují terapie. Výslekem by mělo být-sice se mi zatím špatně daří, protože ač ne vlastní vinou řadu kontaktních věcí neumím, ale jsem schopen a ochoten se je naučit. a pak to bude dobré. Dnes (22.08.2016) to nikdo jiný než já sám nemůže změnit.  

Já chápu, že nic nezavinily, ale co mám asi tak dělat?? Kontaktní věci nejsou problém, ale štve mě, že to prostě nikam nevede! Nevěřím prostě ženám a bohužel se pomalu smiřuji, že budu muset žít úplně sám. Už jsem v životě zažil moc špatných věcí o kterých jsem tu psal a opravdu nepotřebuju někoho, kdo by mě zase poslal dolů.

Podívej, všichni jsou nějací, jak ženy, tak ale i muži. Ovšem i tak ne všichni jsou stejní, stále mezi nimi jsou i ti dobří atd. , než jen samé zlatokopky atd. Také si myslím, že všichni již máme za sebou situace, kdy nás někdo zklamal, ať muž či žena, a nemusí to býti pouze v situaci, kdy se jedná o partnerství, prostě i obecně vůbec. Jenže to neznamená, že bychom zanevřeli automaticky na všechny, to ani nejde… tedy jde, ale to už se pak jedná o individuální blok toho kterého člověka, který on má ve své hlavě, jako Ty. A ten blok tam i přes snahu odborníků zůstane tak dlouho, dokud Ty sám nebudeš chtít a nedovolíš, aby tomu bylo jinak. Jak sám píšeš: "Vím, že je to jen v mé hlavě."

Pokud jsem něco v Tvém psaní nepřehlédla, tak osobní neg, zkušenost s partnerkou nemáš? Pokud tedy nedáš nějaké šanci, tak se nemůžeš osobně přesvědčit o tom, že ne všechny ženy jsou jen zlatokopky atd.  

Je to v mé hlavě, ale přesto mám velký problém se přes to přenést. S partnerkou sice jak říkáš zkušenost nemám, ale věci, které se staly okolo mě dost vyděsily. Je to i demotivující se o někoho snažit, když člověk vidí, jak to dopadá. Navíc opravdu nevím, kde bych se s někým mohl seznámit. Zájmy, které mám jsou spíše samostatné, diskotéky a bary, kde je hluk nesnáším. Můj největší problém je, že opravdu nevím kde se seznámit. Jsem opravdu zoufalý.

Sice ti prášky a terapie pomáhají, ale ještě asi nejsi zcela v pohodě. Promiň, ale z tvého psaní čpí negativita, zahořklost a zmatenost. Pokud by se tě nechytla sběračka ztracených duší (to jsou takový ty lidi s až přehnaným ochranitelským pudem) a nesnažila se ti zlepšit všeobecný pohled na svět, těžko bys nějakou zaujal. Nechci být krutá a ty sám to zřejmě tušíš, ale pokud tohle z tebe  sálá i v reálu, pak od tebe každý spíš uteče. Nikdo nechce mít vedle sebe někoho, kdo by ho až příliš vyčerpával, kor pokud tam není snaha o sebezlepšení.

Musíš se ty sám cítit dobře, být se sebou v poho a srovnaný, být spokojený, i když jsi sám. A rozhodně urputně nemyslet na to, že chceš vztah, to způsobí mega očekávání a mega zklamání a podpoří to jen tu negativitu. Kdoví, co vše tě trápí a bude asi ještě chvíli trvat, než se budeš cítit zas o něco líp. A když sám nemáš špatnou zkušenost se ženami, pouze jsi cosi viděl/slyšel z okolí, to je podivuhodné, že tě to až tak zasáhlo. Každý takový není. Ale na to si musíš přijít sám. Jen tak mimochodem, krom skutečných zlatokopek je to často tak, že muži sami se nebrání notným finančím výpomocem a pak najednou žehrají, jakou mají potvoru. Hloupost a vyčůranost je na obou stranách. Prostě směnnej obchod - něco za něco. Vždyť je to tak jednodušší…  

Jinak i indivindi zájem zajímá v globálu víc lidí. Tedy určitě existuje komunita lidí se zájmem/zájmy, jako máš ty. Možná nějaká skupina nadšenců na netu, atp. Na druhou stranu tam je vždy stádovost, která může být mega introvertům nepříjemná, ale nějaká menší skupinka lidí by byla asi ideál. A z té by se třeba přirozeně vyselektovali jedinci, s kterými by sis skutečně rozuměl. Jinak rady viz níže. Ovšem k těmhle krokům se dober až ty sám budeš víc v cajku a nebudeš zoufaý z toho, že nikoho nemáš.  

Předem chci poděkovat za odpověď a moc hezkou profilovku, kterou máš

Píšeš, že pokud ze mě něco takového sálá v reálu, každý uteče. Bohužel to je právě to všechny tyhle pocity v sobě dusím, protože se umím perfektně přetvařovat a nikdo na mě nic nepozná a vždycky to tak bylo i v minulosti. Nikdo nepoznal, že jsem třeba nemocný, nebo mě něco trápí, právě proto, že jsem to uměl perfektně zakrýt. Je to právě naopak, když jsem třeba někde se skupinou lidí a někdo řekne něco negativního, tak já na tom okamžitě hledám tu lepší stránku a řeknu to

Jenže je tu spousta věcí, které mě na ženách přímo rozpalují do běla a z toho plyne ta hořkost. Uráží mě například, když si myslejí, že nám chlapům jde jen o to jedno. Pak mě štve, že když je člověk nezkušený jako já, tak se mu posmívají a uráží ho, že je nějaký divný, že je to loser co si nedokáže najít ženskou přitom je ani nenapadne, že člověk měl třeba hrozné dětství jako já a že je pro něj zkrátka nesmírně obtížné se někomu otevřít. Píšeš, že zkušenosti mám jenom z doslechu a že mě to nějak moc zasáhlo. Ano zasáhlo mě to hodně díky tomu co jsem už prožil. Myslím, že i přesto všechno jsem něco dokázal a jsem odhodlaný na sobě pracovat i do budoucna a ve své práci chci ukázat, že jsem nejlepší. Děsí mě představa, že by pak přišla nějaká osoba a všechno co jsem pracně vybudoval zničila.

Co mě taky rozčiluje, je tvrzení, že aby si někdo našel ženu potřebuje sebevědomí a do jisté míry to píšeš i ty. Jenže na internetu jsem našel diskuze, kde se holky svěřují, že mají přítele, který má komplexy a kdesi cosi a přesto vztah mají. Hodně mě to trápí, že i takoví lidé někoho mají a já pořád nic. Jenže fakt nevím kam mám chodit.

Bohužel na druhou stranu si absolutně nedokážu představit, že bych se nějaké dívce naplno otevřel a měl s ní tak intimní věc jakou je sex. Prostě mám kolem sebe bariéru, kterou nedokážu překonat a je to tím, že od žen prostě stále čekám jen a jen nůž do zad. Kdybych se nějaké otevřel tak pozná i moje slabiny a těch může potom zneužít, z toho mám obrovský strach.

Nevím prostě jak v tomhle směru dál, jsem strašně zmatený. Chtěl bych taky někoho mít, jenže s každým dnem si stále víc uvědomuju, že to nejspíš nebude nikdy možné. Včera (12.10.2016) jsem se zase pohádal s mámou a definitivně jsem si řekl, že budu radši do smrti sám, než se dívat na něčí nafouknutý obličej, protože když se žena urazí tak to je potom "dusno" a to mi za to nestojí.

Na VŠ jsem tajně miloval spolužačku a mezi námi to docela jiskřilo. Byly tam i nějaké doteky a tak, ale bohužel ona měla dlouhodobě přítele, se kterým jí to opravdu klapalo. Takže snad doufám, že je šťastná. Teď nedávno se mi na seznamce ozvala holka, se kterou jsme toho měli opravdu hodně společného. Vyměnili jsme si pár docela dlouhých mailů, bohužel když se chtěla setkat, poprosil jsem ji, jestli by to nešlo až za 3 týdny, že toho mám moc tak se nejspíš urazila a už mi neodepsala, což jen posílilo moji negativitu. Ještě jsme se ani nepoznali a už si nejspíš dělala nároky na můj čas. Tohle mě opravdu naštvalo, já mám přece taky svoje koníčky a povinnosti a protože jsem se s milostivou nesešel hned, tak to ukončila. Já prostě v ženském chování a myšlení nevidím žádný smysl. Je mi nejspíš opravdu souzeno zůstat sám.

Díky! A já mám zase pocit, jako by psala mužská verze mně samotné . Možná, že se navzájem pochopíme trochu víc, ale nechci se dopustit toho, abych psala sobecky o sobě, tak snad se to podaří skloubit

Takže k prvnímu odstavci: no, tomu rozumím, dělám to stejné. Jenže je tu ještě něco, právě to něvysloveného, co z nás vyzařuje. Moje spolužačka mě vystihla nejlíp, když mi kdysi řekla, že mám "permanentní depresi". Třebaže jsem před ní vždy byla bláznivá, dokázala s ní hovořit i odbornějších věcech, různě jsme "filozofovaly" a nikdy nenastalo trapné ticho. Čili je ještě něco "nad náma", jakási neviditelná, ale vnímatelná "aura", která většinu, co to dokáže detekovat, trkne a vědí, s kým mají tu čest. A rozhodně to nevyvozuju z tohoto jednoho příkladu, když se nad tím zamyslím, najdu kupu takových příkladů. Takže pravděpodobně to z tebe někde za tou spíše pozitivní maskou čpí.

Druhý odstavec: no, čistě teoreticky to tak je. A není se co divit, ženy nejsou vedeny tak silnými pudy a hormony, což ale neznamená, že nejsou tací, co to mají utlumené (muži) a naopak ženy "nymfomanky". Jenže ono to není tak neférové a černobílé! . Věz, že i těm ženám záleží na sexu. A ne málo! Díky obecným pohledům a rozdělování mužů a žen jsou tyto dvě skupiny různě zaškatulkované. Životní praxe každého z nás nás ale přesvědčí o tom, že není vše tak, jak se říká. Co si každý ovšem nastaví v životě -  vzhledem ke zkušenostem/nezkušenostem, chtíči - hormonům, touze po dobrodružství, nebo sexu jako "aktivnímu odpočinku" - je to, zda jej (sex) bude mít na první příčce. Pak může každá žena i muž chtít "jen to jedno" protože to tak má nastavené, je to pro něj primární a např. natolik přirozené, že si nedovede zkrátka představit, že by to bylo jinak. Takže z toho logicky vyplývá hledat tam, kde vycítíme, že jsou primární jiné věci, nebo víc věcí může být na první příčce. (U mě je to inteligence, vzájemná emoční blízkost "vzájemnost" a koníček, platí obecně pro hlubší vztahy) No ale stejně by nic z toho neklapalo, pokud by to "nezajiskřilo". A to, co jiskří, co jedny vede k zamilovanosti a druhé k prudkým vášním bez bušení srdce (ale i u zamilovanosti je sexualita důležitá, tam je naopak enormní! ) je převážně fyzického rázu a touhách po intimních věcech. Jinak každý má přirozeně zakódované určité typy obličejů a pokud najde typ, který má zakódovaný ten jeho, zajiskří to a zapadne do sebe, jako puzzle. To, jak se páry hledají, je vlastně taky "povrchní", když to trochu přeženu. Přitažlivost, která nás nutí k hříšným myšlenkám, je základem potenciálního vztahu. No a jinak sex je docela návykový, čím víc zkušeností, tím víc je pro člověka nepostradatelný, to tedy taky způsobuje mnohé. Ale je to pochopitelné.  

Na druhou stranu spoustu vztahů, co pozoruji, stojí na vratkých základech a primitivních vzájemných výhodách a sdíleních - v sexu, v domácích pracech, podpora v koníčcích, ženě se zas občas pochválí příšerné gelové nehty a ona by zas měla chválit muže atp atp. Vlastně je v tom ale něco hezkýho, třebaže že mně to  připadá moc vratké: lidem stačí velmi málo. Tedy zajiskření, vzájemně se líbit, pravidelný sex, podpora navzájem, netrpí samotou, něco doma pošolichat, mít společný kamarády a toť vše. Když se jim jednoho nedostává, jdou jinam a protože je takovýchto tuna, náhrada se najde rychle. A protože tam chybí ten pevný základ, může se to snadno rozpadnout.

Velmi chválím snahu na sobě pracovat, to je dobrý a správný krok! Chápu, ono taky není v pořádku být na někom závislý, děsím se toho taky… Určitě je to sázka do loterie a pokud ty bys to bral velmi vážně a najednou by to skončilo, je jasné, že by tě to velmi ranilo (pokud se tedy ten poslední řádek týkal případného rozchodu, nebo zda jsi mluvil o své práci, jako práci? Tak snad jsem to pochopila dobře)  

Pokud ti však negativní dojmy z dětství pořád tak komplikují vidění žen a nejen jich, řeš to s tím psychologem, pakliže ani ty sám už nevíš, jak se s tím vypořádat.  

Třetí část: to jsou ti sběrači ztracených duší, hodný lidi, který chcou ostatní přivést na správnou cestu, ale sami můžou hodně ztratit… upřímně, já bych to nedokázala, ale ano, jsou tací - ženy i muži. Úmysl mají hezký, ale opravdu to nemusí dopadnout dobře nakonec pro ně samotný. Je lepší držet si uctivou vzdálenost v rámci pudu sebezáchovy.

Čtvrtá část: ano, vnímáš to tak, jak to vnímají méně povrchní lidi. Sex je skutečně mimořádně intimní, resp. pokud jsou tam ty vzájemný hluboký city, pak se z toho stává mimořádně intimní věc. Myslím, že kdyby se k tomu schylovalo, nakonec by to samo šlo. A ano, kdokoliv, kdo by prohlédl tvé slabiny by toho mohl zneužít, znevážit, zradit. To je risk. Jenže opět, je to až moc negativní optika. Až ti bude líp, uvidíš, že lidi v drtivé většině takto nesmýšlí a netouží někomu vědomě ublížit. Ale je nepopiratelné, že i tací jsou. Každý vztah, i přátelský, je sázkou do loterie s nejistou budoucností.

Předposlední část: jsi na začátku cesty, teprv na sobě začínáš pracovat, v takových chvílích není dobré dělat ukvapené závěry, navíc pravděpodobnost, že se tvůj postoj změní samovolně, až ti bude líp, je obrovská! No jo, ale opět - ne každá žena je taková. (Jinak ač jsem žena, tak mě ženské smýšlení mate, mám asi zpola mužský mozek )

Poslední odstavec: opět, příliš to hrotíš, příliš negativity. Vždyť ani nemůžeš s jistotou vědět, že si chtěla tvůj drahocenný čas nárokovat Prostě se jen chtěla sejít a pak už neodepsala - no a? Svět se nezboří! Jinak je ale rozumné, až jednou třeba vztah bude, mít samozřejmě čas i pro sebe a stejnou měrou i pro toho druhého. Svoboda musí být

Taky si vem, kolik ti je. A kolik máš života před sebou. Od toho se dá logicky odvodit, že čas na lásky v různých podobách bude. Dost možná přijde i jen nějaká krátká, která tě třeba bude svádět, budeš jí připadat atraktivní tou nesmělostí atp. Což by i pro začátek bylo možná lepší, kdyby se ti podařilo někdy někde trochu odvázat, spíše "povrchně", prostě si jen užívat tu momentální skutečnost a zjistit, jaký že ty ženský doteky vlastně jsou Tedy když tam nejsou emoce, ale čistě fyzično, neznamená to hned nic špatnýho, i to k životu patří!

No rozepsala si to opravdu detailně akorát si nejsem úplně jistý, že jsem všechno správně pochopil, ale napsané je to zajímavě. Každopádně mezi věci, které mě trápí patří i problém, že prostě nevím, jak bych na partnerku mohl narazit. Jeden z důvodů je právě ten, že nikam nechodím, jenže kam mám chodit? Oslovovat holky na ulici a některých veřejných místech mi přijde ujetý. Spíš se odvážím někde na nějaké akci nebo tak nějak, jenže já právě moc nikam nechodím.

Ty sice píšeš, že jsem mladý, jenže já se cítím blbě, protože mě prostě tlačí čas. V mém věku už by měl mít člověk nějaké zkušenosti romantického rázu. Zkrátka mám strach, že zůstanu sám už napořád. Na druhou stranu si uvědomuju, že každý člověk je originál a má to prostě nějak jinak a že na lidský život se nějaká přesná měřítka zkrátka napasovat nedají.

V pohodě  já to možná trochu překomplikovala

Jinak největším tvým problémem je dle mě spíš to, že nejsi na vztah ani připravený. Zoufale ho chceš, až příliš tě to trápí a to není pro vytvoření vztahu ideální. Druhak jsou tam ty bloky ve smyslu negativního náhledu na ženy a snad i vzteku k sobě samému za to, že se ti to pořád nedaří (ten vztah). Stále jsi sám se sebou ještě ne zcela srovnaný a popravdě, na sebe by ses měl opravdu zaměřit nejvíc.  

Neřeš teď to, že chceš vztah, ale nejde to atp. Ale řeš to, aby tys viděl svět o něco líp, cítil ses líp a netrpěl negativními předpoklady. To, jak na sobě zapracuješ bude do budoucna pro jakékoliv vztahy klíčové.  

Jinak k tomu kde: ano, doteď jsem nepochopila, jak někdo může někoho oslovit na ulici . Stát se to mně, budu si myslet, že je to úchyl, to by byl prostě první dojem. Na akcích je to skutečně lepší - a ty nemáš žádnýho kamaráda, nebo kamarády, se kterými, byť třeba svátečně, chodíte ven a tak?

A chápu, že cítíš, že ti ujíždíí vlak. Je to těžký, na jednu stranu jsi opravdu hodně mladý, plus do toho tedy máš samozřejmě obrovskou část života před sebou, a proto to ani tebe nemine, ať už to bude v jakékoliv podobě a jakkoliv dlouho to bude trvat. Rozumím ale tomu, že si asi říkáš, "táhne mi na 30 a pořád nic, to je hrozný". A čas skutečně nebezpečně letí. Ale opět - zkus jít do sebe, zamakat na sobě od teď a drž se toho - ideálně celý život - ale opravdu intenzivně se řeš několk měsíců a uvidíš, že když by ses zlepšil, mohlo by pak neočekáváně něco přijít a vlak by ti najednou přesta ujíždět.

Zkrátka, chci říct, že nejde o to, nabýt hned teď větších zkušeností, ale zapracovat na sobě, abys mohl přitáhnout k sobě nějaké nápadnice. Byť rozumím tomu, co tě na tom štve  a že bys to už chtěl. Ale bez práce nejsou koláče . Je třeba zatnout zuby, jít do toho naplno a s odhodláním a počítat s tím, že tě to bude stát i nějakou oběť; ať časově, myšlenkově, vůbec překonování svých dosavadních dojmů. Chceš-li změnu, musíš pro to mnohé udělat. Jednou si budeš děkovat až poznáš, že to mělo obrovský význam

Ta práce na sobě je taky trochu problém. Když jsem byl tak kolem těch 18 a 19 let, byl jsem hodně tlustý, pak jsem radikálně a hodně zhubnul. Cítil jsem se lépe a čekal jsem, že si konečně někoho najdu. Bohužel se tak nestalo a zhubnutí mi nepřineslo štěstí v lásce ani v jiných oblastech života. Lidi co mě znali si samozřejmě všimli, že mi to sluší, ale pro ostatní protože mě neznali jsem byl obyčejný.

Teď po VŠ jsem zas celkem přibral, i když na svojí původní váhu jsem se už nevrátil. Jsem sice trochu silnější, ale přesto se cítím dobře, protože vím, že o tom jestli je někdo hubený, tluský, malý nebo vysoký to bohužel není. Jelikož mi zhubnutí "nic nepřineslo" nemám nějak motivaci v tomhle směru se sebou něco dělat. Nicméně nezahálím. Chodím do bazénu a plánuju, co by se dalo dělat dál.

Kamarády mám jen dva a ti jsou taky trochu "zvláštní" Občas zajdeme do hospody, ale tam nějak nic moc. Ten druhý je docela aktivní vzal mě na nějaké srazy a tak. Fakt mě trápí, že nikoho nemám, protože když vidím jak jsou lidi spolu šťastní, tak mi to láme srdce.

Měl jsi a máš stále přehnaná očekávání, ať jsou negativní, nebo nadějné, je to trochu extrém, promiň A to je přesně jedna z těch věcích, na kterých bys měl zapracovat a o kterých jsem psala. Nejde ani tak o fyzickou práci (byť když má někdo aktivitu jako koníček, tak tam je to o něčem jiném. Tys o tom měl přehnaná očekávání, zklamal ses v tom a dál tě to tedy nemotivuje). Ale právě o to rozpoložení dušičky, vůbec vnitřního rozpoložení, které by v ideálním případě mělo vést k nastolení vnitřní rovnováhy… nebo něčemu, co se tomu blíží. Kompletní sebespokojenost.

A ta sebespokojenost u tebe absentuje. Jinak by ti "nelámalo srdce, jak všichni ostatní jsou spolu šťastní". Musíš být v prvé řadě spokojený/šťastný sám se sebou. Jinak se nepohneš dál.

A kamarádi. No, vidíš, toho aktivnějšího se drž, nech se jím občas zavést mezi lidi. Dej si pár piv, kecejte, uvolni se… možná nějaký klub, můžete si tam jen jít sednout, netřeba se ztrapňovat na place, když člověk nechce. A nejsou jen kluby s tančení tuctuc pseudohudbou, ale různých žánrů, pokud vám/tobě tohle neimponuje.  

Jiní kandidáti na občasné vyvenčení nejjsou? Ani dávný spolužák, kterej byl vždycky v pohodě? Nemusí to být nutně mega kámoši, ale v pohodě lidi, kteří by byli ochotní s tebou občas strávit chvíli času. A spíš tedy iniciativnější a otevřenější jedinci.  

Jenže ty si to představuješ strašně jednoduše. Bereš to z ženského pohledu. Ano ty můžeš být v "pohodě", protože ty si žena a vždycky si "někoho" najdeš. A jak jsem neměl mít asi přehnaná očekávání, když do mě rodina furt ryla, že jsem tlustej a že takhle si rozhodně nikoho nenajdu.

Je to prostě strašně ubíjející a i když budu sebevíc v pohodě, stejně tam nějaká nedůvěra k ženám vždycky bude, dokud si nenajdu partnerku, která mě přesvědčí o opaku. Prostě je strašné, že jsem v takhle vysokém věku pořád sám. Každá se na mě bude dívat divně a skrz prsty. Navíc s věkem klesá i moje sebevědomí. Připadám si méně atraktivní než ostatní kluci, jsem usedlejší, mám rád spíš pohodu a nevím čím bych mohl zaujmout.

Ten aktivnější kamarád, má sice taky svůj svět, sám má vadu o které nechci rozepisovat, ale je pravda, že mě občas někam vezme, jenže problém je, že mě se většinou nechce, navíc nevím jestli bych na nějakých takových akcích na někoho kloudného narazil, všichni mi připadají že jsou zadaní.

Mám ještě kamaráda, se kterým plánujeme, že bysme si příští léto vzali dovolenou a jeli na nějaký zájezd. To by mohlo být celkem fajn. Mám ale fakt strach že zůstanu už pořád sám, jenže to ty můžeš těžko pochopit.

Co blbneš? Proč na mě útočíš? Jaký ženský pohled? Já že můžu vždy někoho mít? Omyl. Já jsem samotář, který nikdy neměl vzztah. Vnímání mám podobně  extrémní, jako ty, ale ne až tak. Rozdíl je ten, že já nechci vědomě žádnou změnu. Nechci ani vztah a dělat něco pro to, abych ten vztah měla. Dobrovolně jsem se jich zřekla, byť do budoucna nevylučuji, že svůj názor mírně nezměním.

Vyřeš sám sebe, víc k tomu není co dodávat. Myslím, že jsem byla slušná.  

Tak to mě mrzí, že to máš takhle. Nevěděl jsem to a omlouvám se, že to vyznělo jako útok. Jak sis asi všimla, tak samotář jsem taky. Docela by mě ale zajímalo, jaké máš podobné extrémní názory?

To vypadá, že bych se možná měl inspirovat

No, třeba právě to generalizování: i já mám velmi špatnou zkušenost s mužskými vzory, koukala jsem na to doma i jinde, žádná sláva. Takže ty si představíš nafouklou papulu, takový ty blbý ženský hry, zlatokopky, atp. Já si představím despoty, smraďochy, kteří nenávidí ženy a využívají jejich servisu. Ale to je ten první moment. Když se nad tím víc zamyslím, vidím naopak, že většina taková není. Žila jsem v extrému s extrémy, ale takových exemplářů tolik není, naštěstí. Další věc je ta, že to naštěstí beru jako takový špatný příklad, že tyto lidi ani nevyhledávám. Bohužel jiní, co žijí ve špatných vztazích, pak v těch budoucích hledají podvědomě to stejné, co znali z dětství (stejně špatné). Já nikoliv. Vždy jsem inklinovala k hodným, chytrým, veselým lidem, byť dominantnějším, to ano, ale ne zlým. Čili vím, že pokud bych ten vztah jednou chtěla, najdu si silného a vyrovnaného člověka, který mě bude respektovat a inspirovat. A taky sice jsem obrovský introvert, ale mám v sobě kus extroverta a optimisty a to potřebuji probouzet, proto tedy hledám ty, kteří to ve mně spouští.  

Další extrém je třeba i to přehnané vnímání - to myslím tak, že se tě - i mě - dotkne něco, co ani třeba není vyřčeno. Ať v psané formě zde např. , tak i v reálném životě v reálných dialozích. Dřív to bylo ještě horší, dnes (16.10.2016) už jsem trochu lepší. Ale jak mi je ouvej, už jsem zase v tom starém smýšlení a všichni "jsou pro ti mně". Tak trochu paranoia. Vztahovačnost.

A přehnaná očekávání: i ty jsem měla. Myslela jsem, že když je na mě někdo hodnej, tak mu záleží jen na mě a má mě  rád a bude až na do smrti. Ve své mysli jsem takové to lidi poutala pouze k sobe. Jenže vystřízlivěním mi došlo, že to je pouze laskavost dotyčných lidí, kteří chtěji pomoci tomu méně šťastnému a je jedno, kdo jím je a kolik takových je. Berou to, jako samozřejmost. Jsou hodní pro každého, ne jen pro jednu rypoušici . Takže si toho nakonec vážím. Jsou ochotní dát kus své dobroty mnoha jiným lidem. Pokud ti jsou ale právě moc extrémní, chtěli by tu dobrotu celou jen a jen pro sebe. No ba, když jí mají/měli tak málo…

Ahoj marku, mám stejný problém akorát jsem holka. Taky jsem panna a bojím se, že zůstanu sama. Jsem i docela pohledná a trápí mě, že nikoho nemám takže vidíš, že tvoje problémy má i někdo další.

Ahoj. Mám 33 a som panna. Som na ženy a žiadna má ešte nezavolala na rande takze musím ja. A jednak hoci chcem vzťah, nemám náladu nikoho volať von a keď mám náladu tak sa hanbím. A čo ma vytáča že chlapi sa za mnou obzerajú ale oni nemajú teraz šancu keďže myslím iba na ženy momentálne. Takže na povzbudenie. Ak chces mať naozaj priateľku tak stačí sa prekonať a ísť do toho, zabudnúť na všetky 'ale toto a ale hento' a ísť do akcie. Ja mueim prekonať svoju nechuť sa zoznamovať a pocity hanby a ty svoju zahorknutost a ostatné veci čo ťa brzdia. Ako raz povedal niekto: Susstredovanie sa na prekážky nas odďaľuje od nášho ciela. Dalsi: Daj si tak velky cieľ že prekážky ani neuvidíte, iba ich budeš skopavat jednu po druhej na ceste ku štartovej ciarev

A HNED BYCH TO DAL DOHROMADY. JANO MUSÍŠ TO VZÍT DO SVYCH RUKOU A PŘÍŠTÍ VIKEND MÁTE RANDE,, GRATULUJI. To za našich časůůů nebejvalo!! Počitač  . to je vynález. My museli mezi lid. A tam sondovat která slečna je volná…

Marku3310 - máš rány na duši, které nejsou uzdravené. Potřebuješ vnitřně - (duchovně a nejenom psychicky) uzdravit. V Česku se dělají přednášky… ohledně vnitřního uzdravení od známého Maltského kněze a exorcisty -  patra Eliase Velly.

Doporučila bych Ti, aby jsi se začal zajímat i o (křesťanskou)   duchovní stránku svého *já*, aby jsi lépe pochopil smysl života, či např. životní těžkosti …

Je dobře, že bereš léky. Je znát, podle toho jak píšeš, že jsi měl bolavé dětství, taky asi i z nesprávného vedení v rodině ….

 ALE, nezoufej = protože silní a koneckonců šťastní lidé si běžně zakouší nepříjemnosti, těžkosti, které ale netrvají věčně.

 
                   Proto hlavu vzhůru, není všechno černé jak se  zdá 

Ahoj. Mám 33 a som panna. Som na ženy a žiadna má ešte nezavolala na rande takze musím ja. A jednak hoci chcem vzťah, nemám náladu nikoho volať von a keď mám náladu tak sa hanbím. A čo ma vytáča že chlapi sa za mnou obzerajú ale oni nemajú teraz šancu keďže myslím iba na ženy momentálne. Takže na povzbudenie. Ak chces mať naozaj priateľku tak stačí sa prekonať a ísť do toho, zabudnúť na všetky 'ale toto a ale hento' a ísť do akcie. Ja mueim prekonať svoju nechuť sa zoznamovať a pocity hanby a ty svoju zahorknutost a ostatné veci čo ťa brzdia. Ako raz povedal niekto: Susstredovanie sa na prekážky nas odďaľuje od nášho ciela. Dalsi: Daj si tak velky cieľ že prekážky ani neuvidíte, iba ich budeš skopavat jednu po druhej na ceste ku štartovej ciarev

Ten pes není špatný nápad, lidi (a ženské jsou taky lidi )  tě začnou sami oslovovat. Jestli z toho něco "vykřešeš" je pak na tobě.

A choď mezi lidi. Jestli máš rád hudbu, zkus nějaké festivaly, ideálně vícedenní s přespáním. Kamarád občas zkouší trik, "že si zapomněl stan" a v podstatě vždycky se najde nějaká holka, která ho u sebe nechá přespat …

Festivaly nesnáším. Mám rád spíše jiný druh hudby. A tím, že ženské jsou taky lidi si nejsem právě úplně jistý.

Píšeš, že: " A tím, že ženské jsou taky lidi si nejsem právě úplně jistý."

Ženy jsou samozřejmě také lidé, stejně tak jako muži s tím, že mezi oběma skupinami se najdou i ti dobří, i ti špatní, bez rozdílu pohlaví.

Všechno je v Tvé hlavě, ať to způsobilo cokoliv. Dokud tedy budeš mít takovýto náhled na ženy a takovouto nejistotu ohledně žen ve své mysli, nepohneš se dál ani o milimetr. V něčem Ti mohou pomoci odborníci, ale ne úplně ve všem = nemohou Ti změnit myšlenky v Tvé hlavě, pouze Ti mohou pomoci nabídnout odůvodněné jiné úhly pohledu na základě nichž by jsi mohl změnit úhel pohledu svůj. Bez Tvé aktivní spolupráce a snahy to však nepůjde.

Díky za připomínku, ale já bohužel nemám ten pocit.

Cítím, že každá v sobě má jak to jen říct, kousek ďábla.

Změnu svého myšlení vzdávám, protože to mám prostě hluboko v sobě. Mám i blbé sny, kde ženám ubližuji prostě je to hluboko a nikdo to už nikdy ze mě nedostane. Navíc o mě stejně není zájem.

Rozhodl jsem se věnovat čas práci na sobě a ženu do svého života nikdy nepustím. Chci budovat kariéru a být nejlepší.

Patriku, jeste jsem se neprestala smat!!! Ale takhle blbou vymluvu… . no, mozna po patym pivu? !!

No, někdy jsou překvapivě účinné ty nejjednodušší metody. Ale samozřejmě, že to není pro každého a neúčinkuje to na každého (tedy spíše na každou). A ano, alkohol také udělá svoje.

Jiný můj kamarádn je v balení ženskejch fakt hodně dobrej. Te sbalí i prodavačku v Hornbachu, když tam jde nakoupit (jako fakt) a ještě dostane zaměstnaneckou slevu.

Je mladej, hezkej a umí makat rukama a ženský na to prostě letěj. K tomu má ještě toho psa.

docitala som to len do polky, lebo sa mi uz viac nechcelo… ale pocuj, napis spravu slecne Jana2

aj takto to moze zacat

Ne rande nemáme, nevím jestli je rozumné tady někomu psát po tom všem, co jsem na sebe prásknul. Z toho bych neměl moc dobrý pocit.

teraz pozerám, že ti to tu už niekto poradil a máte rande congratulation  

Tak pokud ti to nebude vadit, tak bych rád teď poradil já tobě

Prvně určitě musíš překonat tu paranoiu "všichni proti mně" a "všichni mi hrozně ubližují", tohle já jsem nikdy ani moc nezažil. Je to pocit, který je naprosto nesmyslný, i když ti věřím, že je těžké to překonat. Tady myslím platí i to, cos poradila ty mně tzn. najít nějakou tu vnitřní spokojenost, pak jsou ti ostatní a to co si myslí "ukradení".

Jinak co si prožila s muži je vcelku podobné, co jsem prožil já se ženami. Na druhou stranu si u sebe pořád myslím, že to ani není těmi zkušenostmi, ale prostě tím, že jsem na sebe naštvaný za neschopnost si někoho najít. Teď se tě nechci dotknout, ale ty působíš trochu "zvláštně" a "jinak" než ostatní holky, s kterými jsem se kdy poznal. Je to cítit i skrze ty písmenka Působííš podlě mě trochu staromódně a opravdu máš podle mě trochu problémy se vztahovačností, i když to je vlastní mnoha lidem a myslím, že by těto nemuselo tolik znepokojovat, spíš jde o ten vnitřní pocit, kterým se potom zbytečně užíráš.

Každopádně máš hezké cíle a inspirovala si mě abych měl podobné. Tzn. abych si našel partnerku, která si mě bude vážit, bude aspoň trochu vyrovnaná (úplně vyrovnaná podle mě není asi žádná žena a bude se mnou kompatibilní. Nakonec ti přeji, abys nalezla partnera, kterého hledáš a nalezla v životě spokojenost, já ti slibuji, že se budu snažit o totéž

No, já to právě taky až tak nemám (to všichni proti mně), je to jen nárazové a souvisí to s tou vztahovačností. Tedy zbytečné, v podstatě uražení se, že mi "nikdo nerozumí", nemá tu stejnou zkušenost a dovolí si mě posuzovat atp. Takže v tomto smyslu jsou/byli - v mé hlavě a onom paranoidním, extrémnějším vnímání - "proti mně". Tedy, že ve skutečnsti je to tak, že mě nikdo nehodnotí, nesoudí, rozumí mi, nebo se o to snaží atp. Jinak jsem se nikdy nelitovala, nelituji, dokonce k nikomu nechovám upřímnou nenávist, nechci se záměrně odlišovat, abych byla zajímavá atp. (což lidi, kteří mají pocit, že je proti nim celý svět, často dělají). Jen mám holt to vnímání pořád spíše černobílé, a jak jsem psala, když je ouvej, je to jako dřív. Tak jsem to jen chtěla dovysvětlit, ale rozhodně se z toho nevyvlíkám, to ne.

A ano, máš pravdu, je to o té vnitřní rovnováze, ale já se nějak obávám, že se svojí povahou a tím, že si na vše musím přijít sama a jsem zvídavá, tak zcela se nikdy "nevycentruju". No jo, jsem šílenej blíženec, ve mně se vždy budou mlít různé emoce . Ale jsem spokojená a mým cílem je být ještě spokojenější. Zcela šťastná asi být neumím, ale to neva .

No vidíš, sám jsi to rozklíčoval - že se na sebe zlobíš a zlobu si pak projektuješ na ženy - to je dobrý krok a dobré zjištění. Můžeš se od toho totiž odrazit, ať už ty sám, případně  to nadhodit třeba při povídání s psychologem. Chce se to časem navést na cestu, při které se hodíš víc do pohody, upustíš sebezlobu a rázem se ti změní optika.

Haha, to mi říkala kamoška už na základce, že jsem staromódní . No jo, v lecčems ano . Zda jsem jiná o sobě nemohu objektivně tvrdit, ale subjektivně vím, že ženský mozek mám tak z půlky, jinak jsem spíš mimozemšťan, který se snaží rozšifrovat smýšlení a řeč zdejších domorodců, ať žen či mužů. Všechno si komplikují, nepostupují logicky a základní, přirozené, "čisté" city upozaďují. A souhlasím se vztahovačností, viz první řádky

Děkuji a doufám, že se i tobě se podaří, co sis vytyčil. Vzhledem k tomu, že seš si vědom, co tě k tvým problémům vede/dovedlo, už jsi jen kousek od toho, aby se to pohlo někam dál a došlo ke změnám. Důležité je i to, že to chceš. Takže máš dvě nejpodstatnější věci pro to, aby sis pomohl! Tak hodně štěstí i tobě!