Téma: Dítě pláče a nechce říct proč - Jak se zachovat?

   Máš můj obdiv. Syneček je starší a taky jak může, tak se nakvintuje do postele místo táty. S tím brekem neporadím, asi to chce se obrnit trpělivostí a nenaléhat, netlačit. Až bude příště u Vás, vem ji na holčičí nákupy, pořiď jí pěkný pyžamko, který si sama vybere a řekni jí, že ten cirkus co byl posledně je zbytečný. Možná to vypadá jak uplácení, ale děcka vycítí, když má o ně někdo zájem a rozvážou jazyk samy. Jak nemají důvěru, tak mlčí. Zkušenosti mám pouze se synkem, ale ten pusu nezavře (mluví ze spaní i v noci).

Děcka mi to značně ulehčují tím, že jsou na mně pořád namazlení Takže si pomalu zvykám na to, že mě mají fakt rády.

Oni jsou jinak taky celkem ukecaní, ale jak mají pocit nějaké nejistoty, tak s nima nic nehne.

Osobně si myslím, že mají prostě nějaký blok, protože se bojí, co by se zase dělo. Máš pravdu, důvěra je důležitá. Na pyžamovej nákup bychom mohly jít, to by bylo dobrý.

Díky i za tohle. Člověk je někdy tak zabranej do řešení, že mu některý věci unikají

Myslím si, že jsi si na to i sama odpověděla = pocit nejistoty. V tomhle věku, vlastně nejen v tomhle věku, ale děti vůbec strašně špatně snáší jakoukoliv ztrátu pocitu jistoty a zázemí. Já nevím, jak dlouho jsou jejich rodiče od sebe, ale každé dítě se s tím vyrovnává jinak, některé déle, některé hůře, některé vůbec. ovšem nejhorší je to za situace, když mezi rozvedenými rodiči není možná rozumná dohoda. Ty děti jsou zmatené, střídají prostředí, do toho jim vstupují do života další osoby = noví partneři jejich rodičů. Neber si to prosím osobně, takové jsou moje dřívější pracovní zkušenosti nebo zkušenosti a postřehy z okolí.

Taky mě napadlo při té souvislosti s tou plínkou, možná se té srandy chytla a chtěla jí proto, že jí to připomnělo dobu, když byla malá a rodiče ještě byli spolu = děti si často přejí, aby vše bylo tak jako dřív, před změnou, před ztrátou jejich jistoty. Ony to přímo neřeknou, většinou to dávají najevo pouze tímhle způsobem.  

Odborníci v těhle případech, aby zjistili, jak je na tom dítě uvnitř - co títí a jak se cítí, používají to, že nechají dítě zejména v tomhle věku nakreslit obrázek sebe, sourozence (ů) a maminky a tatínka (nebo dalších osob v jejich životě), ale ne jako postavy, nýbrž např. jako zvířátka (nebo pohádkové postavy) - chtějí, aby je dítě nakreslilo jako takové zvířátko, které by všechny nejvíce vystihovalo - charakterizovalo. Dítě nakreslí např. maminku jako kočku - tatínka jako psa ( nebo maminku jako kočku, tatínka jako myš), sebe jako rybu atd. No a pak má odborník jasno o tom, jak se samo dítě cítí a jaké jsou mezi rodiči nebo sourozenci, nebo všemi vztahy - podle toho jak, koho a co nechá dítě nakreslit = vše formou hry, při té se dítě nejvíce uvolní a otevře.

Jsou od sebe od loňského léta. Já nechci, aby to vypadalo, že bývalá mého přítele je děsná mrcha, není, ale očividněš si sama v sobě řeší nějaký problém a to ještě jiný než rozvod. Oni totiž skoro nikdy nefungovali jako rodina. Třeba tak před čtyřmi pěti lety asi ještě celkem jo - chodili třeba společně do Zoo a nejspíš i někam zajeli na dovolenou či na výlet. Jenže jejich mamka byla od začátku spíš proto, aby byly doma a hrály si s ní v pokoji. To pak přerostlo v to, že jí vadilo, že přítel chce někam chodit a jemu zase vadilo, že ona nikam nechce. Takže jeho samozřejmě přestalo bavit si s nima hrát a ona jej začala vyhazovat, když byla s děckama a přítel tam přišel.

Prý se spolu po narození prvního dítěte pomalu přestávali bavit. Až se spolu přetali bavit skoro úplně. A když už začali, tak spíš ve formě výhružek, ultimát, podmínek a podobně.

Přesto ale chápu, že odstěhování se a žití s jedním z rodičů a následné cestování za druhým je problém, který je trápí. Navíc my s přítelem žijem v domě, kde před tím byli všichni čtyři. Oni se ale zase přestohovali k prarodičům, kam byli zvyklí jezdit každých 14 dní nebo 3 týdny. Vím, i tak to je prostě nová a těžká situace.

Začarovanou rodinu znám. Už mě to párkrát napadlo, jenže nevím, jestli já jsem zrovna ten pravý člověk, se kterým je to vhodné dělat. Možná počkat na vhodnou chvíli, kdy si budeme povídat a něco spolu dělat a pak to zkusím navrhnout. jsou oba hrozně uzavření, malá ještě víc než její brácha. Vím, že nejsem spasitel světa, necítím se na to a nesnažím se o to, ale pokud bych jim mohla pomoct být trochu otevřenější a víc v pohodě, budu se o to snažit.

Nezlobím se ani za to, co píšeš. Je mi jasné, že jim to ještě víc zamotávám. Ale moje životní přesvědčení je, že pokud umí člověk zdravě milovat/ mít rád může druhým dát hodně dobrého. Taky vím, že věci potřbují svůj čas a že každý má svou cestu a svou povahu.

Díky za příspěvek, Dany.

Důvodů proč může brečet je asi moc a ještě víc, ale když jsem dočetla k tomu jak se mamince nikdy nelíbí co jim dá tatínek a má ke všemu výhrady… vzpomněla jsem si na svoji mladší dceru, kterou jsem takhle jednou dala spát, zavřela dveře a šla do kuchyně, ona vstala a otevřela. Na otázku proč to udělal jsem dostala odpověď, že je zavřu do pokoje abych měla klid a jdu do p*dele.

Realita byla taková, že jsem je dala spát, něco poklidila a ještě jsem chodila s psinama ven a je pravda, že někdy jsem s nějakou sousedkou bo pejskařkou chvíli pokecala. I tak jsem byla v šoku, co z toho můj ex dokázal udělat.

Uznávám, že jsem to jako jejich máma měla jednodušší než Ty, děti se mnou mluvili (doufám) o všem.

Třeba je to něco podobného. U Vás je něco jiného než doma a už je z toho zmatená. Jestli je doma "střed světa" a myslí si, že to tak je normálně a Ty kolem ní neskáčeš jak si ona představuje tak prostě brečí a třeba ani nemusí vědět co přesně jí je.

Osobně tuhle výchovu, že dítě je všechno a musí se okolo něj skákat a vše mu přizpůsobit nemám ráda. Jako matka jsem fakt hrozná a proti mnohým dětem měli ty moje doma teror

Beu, moje mamka taky s oblibou říká, že je matka tyran Ale nemusela kolem nás pořád poskakovat a i tak nám (nebo aspoň mně) dala spoustu dobrého - i toho ne úplně ideálního, ale kdo je ideální?

Objevila jsem knížku Maminky, které milují příliš. Téma rodičovství mě zajímá, přestože nevím, jestli mi někdy bude dáno být matkou. Knížku si chci ale přečíst. To co píšeš o tvém ex mi něco připomíná. Někdy mě to děsně mrzí, že my "dospělí" dokážeme něco takovýho.

Ono je to dost těžké a ideální matka asi neexistuje, ale vezmi si to podle sebe… mamka kolem Tebe neběhala a neskákala a vzpomeň si o kolik si byla samostatnější, zodpovědnější a "zkušenější" než spoustu jiných dětí.  

On i ten "teror" je k něčemu dobrej. I když s mojí starší mlátí puberta a myslím, že veškerá výchova je někde zahrabaná v hormonech

Ano, ano, ano - nijak mě to nepoznamenalo Ale zase, každé dítě je jiné, každé potřebuje trochu jinou pozornost. Stejně si ale myslím, že přehnaná pozornost a přehnaná péče jsou špatné.

Jojo, člověk si pak říká, jestli teda vůbec nějak vychovával Jenže zase je taky důležitý najít hranici, kdy už to musíš nechat na dítěti. Jednou je pak samostaný a má svůj život. To bohužel někteří rodiče nedokážou zvládnout a pořád radí a "pomáhají"

Všechno přehnané bývá špatné. I z té stránky, že nikdy nevíš co se může stát a když je dítě fixované na maminku a pak se mamince něco přihodí ( já musela do nemocnice) tak mi pak bylo hned líp při pomyšlení, že moje děti vědí co mají udělat, jak se připravit a o co dědečkovi říct a připomenout. Kdybych to pořád dělala za ně tak jsme tenkrát byli v pr… všici.

Já bych jen šla za ní, zeptala se, jestl nepotřebuje s něčím pomoct, poradit. Kdyby neodpověděla, pohladila bych ji, nebo chytla za ruku s tím, že ví, kde tě najde. A odešla bych. Já jsem taky občas zalezla do postele a bulela, když jsem měla všeho plné zuby. Hlavně jsem chtěla být sama.

Mně přijde, že sama být nechce, protože jinak by potom s náma nešla do obýváku. Tam za chviličku usnula. Mívám pocit, že by někdy ráda něco řekla nebo udělala, ale něco jí brání.

Jo, určitě je to ale dobrý nápad, říct, že ví, kde jsme a že může kdykoli přijít.

Blbý je, že podle toho, co říkal přítel, je schopná brečet dost dlouho. Ale jasně, když nepřijde a brečet bude dál, pořád se dá přijít a vzít ji k sobě.

Díky za odpověď.

Já mám z toho pocit, že ta holčička je neštastná z toho, co se stalo. děje…Ještě si to nedokáže ve svém mrňavém mozečku setřídit a večer prostě přijde splín, který ani neumí vysvětlit.  

Ono se to na ty děti nahrnulo moc, maminka jim to neulehčuje, má potřebu jejich milovaného tátu shazovat a ona si s tím neví rady.  

Možná bych jí řekla ať se vypláče, že budu u ní a počkám, aź to přejde.  

Třeba  jen jsou to emoce které musí ven a ne vždy se dají pojmenovat.  Kolikrát nám je ouvej a nevíme si rady, natož ten uzlík.  

Já ti nevím. Tak trošku mám dojem, že ty čteš jiný příběh než maminka těch dětí… Škoda že se k tomu vždycky nemůže vyjádřit i druhá strana. Já jako máma dvou dětí o tom vím své. A možná i proto přemýšlím nad tím, jeslti všechno, co říká Tvůj přítel, je pravda. Ty jsi asi moc fajn a je od Tebe víc než hezký, že se nad tím takhle zamýšlíš. Ale zkus nesoudit jejich mamku, protože ani tohle tomu neprospívá. Nechtěla bych zažívat, to čím oni prošli. A nechtěla bych, aby tohle zažily někdy moje děti. Představ si, do jaké situace díky svým rodičům dostaly. Píšeš, že rodina už dávno předtím nefungovala - a ony nejsou slepé! Viděly, jak se vztahy mezi rodiči proměňují, ale nevěděly, proč. Pochybuju, že Ti dva se je snažilli uchránit před hádkami a výměnami názorů. A ta malá ztratila jistotu a podle mě i máma neměla s kým si povídat - onoto na první pohled vypadá, že vinna je právě matka, ale možná by to chtělo ještě její náhled. Ona je v takové obranné pozici, což samozřejmě dětem dobře nedělá. Možná chtěla být jen dobrou mámou a v určité fázi překonala tu únosnou mez, kdy na ní děti začaly být víc než závislé. Já nevím. Ale kde je psáno, jaké chování je správné? Mnohé knížky píšou rozvíjejte svoje děti, nenechte je jen růst jako kůl v plotě - a jak rodiče najdou tu správnou míru? Ty víš, jak jednou budeš svoje dítě vychovávat? Víš, že se Ti to nevymkne trochu z rukou? A víš konkrétně, co je správné a co špatné? Já ne. A pořád tak zvláštně balancuju - kdy je nechat, aby si hrály samy, kdy je jenom nějka nasměrovat, kdy se jim naplno věnovat. Výchova není záležitost rozumu, ale spíš intuice. A ne všichni vědí, jak ji používat. A jak vidíš, některé tady se dokonce přiznávají, že se vidí jako matky tyranky. Moje děti se mnou spí taky v posteli a spousta kultur se k tomu dobrovolně přiznává. Zkus si přečíst Koncept kontinua. To mě hodně posunulo. A taky zkus koukat na ten problém spíš z hlediska těch dětí a nehledat chybu v mámě. On je jistě vinný i Tvůj přítel. Obvykle má mince dvě strany. A představ si, že jezdíš za tatínkem na víkendy do domu, kde předtím celá rodina žila. A pokud jsi holčičce přirostla k srdci, nediv se, že si Tě hlídá… Aby se jí zase nestalo něco podobného jako s rodiči. O tom, co se stalo, bych už nemluvila. Nebly to, cirkus, co se přihodilo. Dítě obvykle pláče z nějakého důvodu. A jsem si skoro jistá, že ta malá sotva ví, jak by to pojmenovala Možná josu to rozmary, ale spíš neví, komu má věřit, co se to kolem děje. Děti nejsou stroje, abychom si zjistili, co tomu je, jak se to polámalo a jak se to opraví. Chce to hlavně trpělivost a máš velkou pravdu, když říkáš, že je to individuální. Možná je částečně rozmazlená, ale i tak je jen obětí "relativně" nesprávného chování svých rodičů… Koukni ještě na knížky Tajemství výchovy šťastných dětí a Proč jsou šťastné děti šťastné. Snad i Respektovat a být respektován.  

Díky za postřehy.

Jejich tátu znám, žiju s ním. Takže znám i jeho špatný stránky, stejně tak jako ty dobrý. Někdy si přijdu, že se jeho bejvalky zastávám, protože jsem ženská a dovedu si představit, jak by jí asi mohlo být. A hlavně to taky vidím s větším odstupem, takže někdy dám příteli celkem razantně najevo, že to už stačí, že ona je taky jenom člověk. Samozřejmě vím, že to nikdy není o tom jednom "zlým" člověku a o druhým "nejhodnějším" chudákovi. Oba si to pěkně zavařili a teď je čas si to vychutnat se vším všudy. Možná to tak vypadá, ale rozhodně nehledám chyby na přítelově bývalé. Jenže taky nejsem tak úplně nestranná, takže mě někdy pěkně štve. Logicky se zastanu spíš svého přítele, protože ho miluju. Ze stejného důvodu mu ale taky neváhám říct, že něco přehnal nebo že by se na to mohl podívat i z jiného pohledu.

Ani netvrdím, že vím, co přesně je správně a co přesně je špatné. S dětma pár zkušeností mám. Mám starší sourozence a ti mají děti, s dětma jsem jezdila na tábory, učila flétnu a tak dál. Ale ani přes to netvrdím, že jsem odborník na děti To spíš naopak, pomalu objevuju další a další věci. Jo a mít vlastní děti je něco naprosto jiného než se starat o "cizí". A nevím, jak se zachovám, až budu mít svoje. Nicméně taky dost pochybuju o tom, že se to někdy stane, a to mi může být taky přítěží, že se snažím být máma někomu, kdo už mámu má. Já ale vím, že mámu mají a je to jen jejich jediná máma, která je má ráda a snaží se je ochránit. Jen možná je chrání před něčím, co není. Ale i to chápu.

No a k tomu spaní. Jo, je to každého věc. Mně jen přijde, že je rozdíl vzít čas od času dítě k sobě a spávat s ním noc, co noc. Zvlášť, když v úplně jiném pokoji spí jejich táta, tvůj manžel a je tam sám. Ale tohle nechme raději být, protože tahle situace se taky nějak vyvíjela a pak to dopadlo, jak to dopadlo.

No, ti dva si prostě nerozumí a zjistili to bohužel pozdě. A oba byli dost sobecký a můžu ti říct, že znát svého přítele tak, jak se choval ve vztahu s ní, tak si s ním nic nezačnu.

Moc dobře vím, že dítě nedělá naschvály, netrucuje schválně, nezlobí schválně - první stupeň je vždycky to, že ho něco trápí a neumí to říct nebo to ti ostatní neposlouchají.

A když někdo útočí hodně nápadným způsobem, vlastně se jen brání a vždycky má téměř minimální sebevědomí. Vím to taky proto, že jsem to měla podobně.

Aby toho nebylo málo, jsou tu ještě rodiče přítele, kteří jsou věčně s něčím nespokojení. Děcka jsou podle nich špatně vychované a může za to přítel a blablabla. Ty bych taky někdy nejraděj vzala cihlou po hlavě, ale k čemu by mi to bylo. Myslím, že mají pocit, že když je někdo vychovanej, znamená to, že se chová přesně tak, jak mu řeknete.

Takže tak.

Knížky si půjčím v práci, názvy znám, kouknu do nich. Děkuju za tipy.

A ještě jsem chtěla říct, že mám pocit, že i přítelova bývalá má nějaký nevyřešený problém. A fakt si myslím, že je to nízkým sebevědomím, které má i můj přítel. A já ho taky ještě nemám úplně v pohodě. Uáááááá, takže je to někdy fakt síla Jo a děsně ráda bych pomohla všem, aby z toho vyšli jako zdraví lidi. Jenže se obávám, že to bych z toho zcvokla já. A navíc je to kravina. Hodně bych jí přála, aby se brzo stalo, že jí dojde, že nemusí bojovat, protože není v ohrožení. Taky jsem zastáncem teorie, že lidé se dostávají do různých situací, aby se je snažili řešit a během toho přišli na další důležité věci. A když se člověku děje "bezpráví" má ho to něco naučit. Tak doufám, že nebudu slepá a uvidím to, co mi to má dát.

Ty máš naštěstí dost zdravý náhled na to všechno, co se kolem Tebe děje, tak držím palce i dál. A samozřejmě nepřísluší mi radit, ale zrovna v Tvém případě by byla velká škoda, kdybys neměla šanci vychovávat svoje vlastní děti… Ale pokud to necítíš jako újmu na zdraví, je to nejspíš v pořádku

Jo, mrzelo by mě to dost. Jenže mám taky různé zdravotní zádrhele, které sice přímo možnost otěhotnění nevylučují, ale taky jí moc nenahrávají. Kdo ví, jak to bude. Teď si sice říkám, staň se co se má Ale jak bych se tvářila, až by to bylo jistý, to nevím. No, ale jak jsi sama psala v životě dopředu nevíme spoustu věcí a já dodávám - a stejně žijem

Díky!

Tvůj "příběh" jsem se zájmem přečetl. S tím dítětem Ti neporadím, ale moc se mi líbí Tvůj postoj k dítěti a Tvůj vztah k dítěti a partnerovi. Je taky hezké, že "nekydáš špínu" na matku dítěte, atd. Prostě jsem Ti jen chtěl říct, že na mě Tvůj příspěvek působí pozitivně.

Avatárku, díky moc Hodně jsi mě potěšil, protože je vidět, že to všechno nedělám zbytečně, a to je pro mě důležité. Dokonce jsem si říkala, že bych mohla založit anonymní macechy Když už jsou anonymní alkoholici, gambleři a další.

Macecha je takové tvrdé slovo. Ale jinak myšlenka dobrá

    Macešky.

Anonymní macešky   Super, Juli

No, uvidíme, dlouho mi to vrtá hlavou, ale je potřeba to domyslet  rozvinout a - to bych si k sobě asi musela někoho přizvat, poněvadž slova rozvinout a domyslet už mě dopředu stresují

   Taky raději naplánuji a pošlu dál.

nebylo to nahodou v nejake filmu?

kdyz nevis proc breci tak mu jednu flakni at ma aspon duvod

Jo, máš pravdu, párku, někde to bylo. Nevím teda kde, ale asi to nebude optimální řešení