Téma: Psychické problémy po sexuálním nátlaku fotografa

Promiň, ale tohle rozhodně nezní jako varování. Spíš se u tebe ozvalo špatné svědomí. Tohle přece neudělá ta nesmělá a tichá holka, jak se popisuješ. Nepomůžeš si, když napíšeš na internet, spíš bys potřebovala odbornou pomoc....pokud je to vůbec pravda.

Barčo krutě se mýlíš!!! Právě, že dívka s malým sebevědomím se sebou nechá manipulovat až do takovýchto konců. Protože touží po lásce a bojí se, že ji nikdo nemůže mít rád a to jen na základě sociálního tlaku: že je jí již 26 a tdd. A chlap, kterému to prozradí tuto situaci využije. To je vše. Ten, který toho nevyužije s ní zase nemluví a stáhne se, protože neví jak by pomohl. Oni jsou věci trošku složitější než jak si myslíš Barčo a rozhodně si nezaslouží aby jsi je napadala!

Marki. 2x měř, jednou rež. Bylo by asi dobré dočíst vlákno příspěvků. Pokud reaguješ na mě, pak aspoň ty moje. Jestli se mýlím, nebo ne, to nech posoudit slečnu, která sem vypsala svoje trápení. Děkuji.

Barčo, nečiň druhému co nechceš aby on činil tobě. Fajn?

V příspěvku výš jsem poděkovala. A dvakrát nebudu.

Nic proti, ale barča je jedna z těch, kteří se s důvěrou snažili pomoci. Kdyby sis přečetla všechny odpovědi, zjistila bys, že výrazně skeptická z hlediska pravdivosti příběhu jsem já a julie. Nerozumím tedy, proč vyjíždíš zrovna na barču. Jestli ono to nebude ze všeho nejvíc "kdo chce psa bít... " - mimo to je tvůj příspěvek z hlediska pomoci dané slečně naprosto irelevantní. Pokud jsi přesvědčená že slečna trpí a mluví pravdu, poraď jí, pokud si myslíš že nás spíš lakuje, řekni svůj názor - ale proč tu proboha jen tak útočíš na názory ostatních? To mi fakt hlava nebere...

Pokud je to tak, jak popisuješ, nenašla jsi zrovna toho právého, kdo by ti měl pomáhat. Na poslední 2 otázky si jistě umíš odpovědět sama, v tom pomoc nepotřebuješ, myslím si. To, co popisuješ, jistě není příjemné, hraničí mi to až s porušením zákona, nevím teď jakého by to mohlo být, ale při představě, že vím o tom, že se to někde děje, jistě bych to hlásil policii.

Věř mi, že jsem to zvažovala - jít na policii. Ale co bych tam řekla, bylo mi 26, jasně, že jsem brečela, ale nikdy jsem se nebránila. A když si dovolil něco poprvé, měla jsem čas z toho vycouvat. Mohla jsem říct ne, tohle ne. Jenže jsem moc chtěla, aby mě měl někdo rád, aspoň fyzicky. Byla jsem tak blbá, že jsem si myslela, že prostě muži chtějí zkušené a sebevědomé ženy. Zatáhla bych do toho rodiče a toho se bojím. Zneužít něčí blbosti a naivity není trestné. Nevydíral mě, nevyhrožoval. Dokážeš si představit, jak by to ublížilo rodičům? A k těm odpovědím.   Nedokážu si představit, že by existoval někdo, kdo by mě měl rád, pokud by se o tom dozvěděl. A já si to odpustit nedokážu. Nevím, jak bych mohla.

No samozřejmě, že mám černé svědomí, právě proto, že jsem nikdy předtím nic takového neudělala. Vím, že v první řadě jsem to neměla nikdy nechat dojít tak daleko. A pomoc jsem nakonec vyhledat musela - vysvětlili mi, že je to druh autoagrese. Jenže jsem ho svým "řešením" ještě zhoršila. Už se nepovažuju, za tu holku, kterou jsem byla. Plácám se v tom a nevím, jak z toho ven. A prostě hledám jakoukoli možnost, jak se přestat nenávidět. A pokud tenhle ubohý pokus aspoň trochu pomůže, tak jsem ho chtěla zkusit. Fakt nemám na to chodit na terapii pravidelně, i když mi ji doporučil.

Nechápu.....jak "nemáš na to, chodit na terapii"?

Rodiče/ spolubydlící by chtěli vědět, kam chodím a proč. Navíc s penězi vycházím tak tak a momentálně si nemůžu dovolit finančně dávat stranou cca 500 týdně na sezení s psychologem. Vím, že postupem času bych tam nemusela tak často, ale bylo mi řečeno, že ze začátku by to chtělo 1x týdně. Navíc by mi prý doporučili i antidepresiva a ty bych musela také vysvětlovat.

Předpokládám, že nemáš nikoho, komu bys svěřila své trápení, s kým bys probrala svoje myšlenky... Doporučila bych Ti vést si deník...vypsat se z toho, kdykoli na Tebe přijdou chmury. Nezavrhuj to, zkus a uvidíš....

Nikdy jsem si deník nepsala, jsem tak blbá, že mě to ani nenapadlo. Zkusím to. V současné  době je to asi jediné, co můžu dělat.   Moc děkuju za radu.

Kdybys byla tak blbá, asi by Tě ani nenapadlo hledat radu. Věřím, že nejsi a že zase přijdeš říct, jak se Tvůj život ubírá dál...

Barčo, ještě k tomu doplním, že psycholog a psychiatr je i zdarma, plně hrazený pojišťovnou.

Nechce se mi věřit, že ve 26 letech jsi byla takhle naivní.

Pavlínko, honem utíkej k psycholožce a na peníze nehleď-ty, kteří mají u svého jména psáno "klinický" psycholog/žka, jsou  ZADARMO, je platí pojišťovna. Vím to, sama jsem kdysi k 1 takové chodila.Strašně MOC mi to pomohlo a jen doporučuju. A to jsem nemla tak strašný problém jako Ty.Tohle musí vyřešit jen zkušený odborník, jinak bude Tvá dušička poznamenaná do konce života.Udělej to, držím Ti pěstičky!!

Ke klinickému psychologovi jsem chvíli chodila, objednával mě jednou za 2 měsíce, opravdu to bylo jen za 30kč, jako jakýkoliv doktor. To nejdelší sezení trvalo cca 40 minut, když psal přijímací zprávu. Hned mi nabídl antidepresiva, ty jsem odmítla-bojím se zavislosti. Po půl roce mě dal jména 3 kolegů a doporučil mi individuální terapii, protože se mi prý nemůže věnovat na tolik, aby mi to prý pomohlo. Ani jeden z těch tří nemá s mou pojišťovnou smlouvu Vím, že to bolí, ale nechci se jen oblbovat léky. A to, abych se z toho vypsala, jak mi radila paní/slečna Barča, mi včera trochu pomohlo. Sice jsem u toho brečela, ale trochu se mi ulevilo. Víte, když jste v jednom kole, tak na to nemám čas myslet. Pak se zastavíte a ta vlna mě včera skoro převálcovala.

Na ty léky máme stejný názor. Psaní je určitým ventilem, je jasné, že si u toho popláčeš, ale přinese to úlevu. Je dobré si pro to založit neveřejný web, časem budeš psát pozitivněji a začneš mít zájem o jeho obsah i vzhled. A pomalu Tě to vyvede "na světlo".... popřemýšlej o tom. Dám Ti sem video, jak jednoduché to je, jen tam neříkají, že je tam možnost nechat web neveřejný, to tam ale najdeš sama.

Na to že jsi nesmělá, tak Tvůj příběh připomíná tvrdé péčko...

Nemysli si, že si to neuvědomuju. Měla jsem víc štěstí než rozumu. Bože, kdyby si mě ten jeden z nich  (M. ) nechtěl nechat jen pro sebe a nepomohl mi z toho ven. Nevím, jak by to dopadlo. M. byl první, který chtěl stejná práva jako fotograf. Nejsem zvyklá bojovat, vždycky jsem spíš utekla, podřídila se. Bude to znít hnusně, ale když jsem v jednu chvíli koukala na koleje metra a říkala si, že by to bylo tak snadné, uvědomila jsem si, že nechci umřít. Raději jsem přijala nabídku M. , spát s jedním než se nechat dál zneužívat tím fotografem a jeho kamarády. Vím, že to byla vypočítavost a hnusárna. On mi chtěl pomoc a já ho využila, snažila jsem se ho mít ráda, opravdu ano, ale byla jsem mu jen vděčná. Snažím se své chování omluvit tím, že byl přeci jedním z nich, jeho pomoc nebyla z dobroty srdce, ale první dva měsíce se ke mě choval opravdu hezky. Já mu ublížila a poznala jsem to až když jsem to s ním končila. Všechny výčitky, které jsem se bála, že bude mít, měl a řekl i pár věcí, které jsem vůbec nečekala. Ještě dnes mi zní v uších. A to s tím tvrdým P je jen jednou z nich, nastínil mi to velmi důkladně.

Ahoj, četl jsem to až dnes. Jo já ti věřím, znám podobný případ.

Hele, chce to odbornou pomoc, dle mého názoru. Jinak se dál nepohneš, ale je třeba si najít opravdu člověka, který ti bude vyhovovat a bude jej platit pojišťovna. Jenže to chce hledat, pakliže ti nebude vyhovovat první, musíš jít za dalším atd atd.......

A na dnešních antidepresivech se nestaneš závislou, pakliže ti předepíše nějaký kvalitní (obvykle s doplatkem), krabičku můžeš někam schovat...... Já to bral 3/4 roku a dneska je to v pohodě, už neberu nějakej ten pátek nic.........

Ale především musíš chtít se z toho dostat, jinak zůstaneš tam kde seš!

P. S. a bude to ještě bolet, dle mých zkušeností, to ale bez krvácení a otevření starých ran opravdu nepůjde..... pokud jsi ochtotna tohle všechno podstoupit a začít žít máš možnost....

Hledej a nevzdávej se.

nevim, mozna to nechapu, ale kdyz te ti muzi tak chteli, asi jsi pri tom sexu neco opetovala, asi jsi to delala dobre a vyhovovala jim v tom co chteli, kdyz to chteli porad dokola a navic, kdyz si te jeden z nich"nechal" pro sebe.

Mozna se pletu, ale kdyby si byla jen onuce a lezici matrace a jen nekdo koho zneuzili, nebyli by z tebe tak vedle..

Celou tu dobu co jsi to provozovala ses citila jak? kdyz to resis az ted?

a nekdo mu to do A musel dovolit, kdyz rikas ze si o panenstvi prisla omylem, to to musel vedet..

Mam z toho vseho pocit, ze jsi to chtela a az pak ti doslo, ze neco neni OK, jenze uz bylo pozde..

Nechci nic zlehcovat a ani ti ublizovat..ale ja bych urcite chtela, aby ses zamyslela nad tim co opravdu chces. Mam z tebe pocit, ze jsi smutna i z toho, ze to skoncilo a ty jsi opet "sama"...

kazdopadne by si nemela mlcet, mela by sis o tom s nekym hodne povidat. At uz na webu nebo in real. Novemu priteli az prijde, nerikej vubec nic z toho a krasnyma zazitkama s nim vytesni zle vzpominky, budu ti drzet palce at to jde lednoduse..

 Pavlac, tohle už jsem někde četla. Na zpovědnici nebo někde jinde, ale o tom křesle to bylo. Ešlivá Ty nebudeš Pavel a svoji velkou fantazii nekompenzuješ něco malého na sobě. Nebo to byl erotický časopis, ale tohle jsem na 100% četla.

 a na Pulitzerovu cenu to není..... snad příště, málo poezie, žádné zvířátko ani kytička...... Celé bych to předělala, ten děj je dost nuda.....

Taky mi to příjde spíše jako "Fantazie malého prasáka" než "Story nešťastné naivky". Přehnutá přes křeslo, užívajíce si nevinný anál s "fotografem" a najednou, hrůza a sodoma, použil ten správný otvor? No, tomu teda říkám zneuctění. Pardon, ale tohle se mi opravdu nezdá. Pokud máš potřebu psát svoje sexuální fantazie na net, založ si za tím účelem blog, jistě se najde spousta čtenářů stejného zaměření...

Nevím, jestli je to pravda, ale rád si počtu...  

  V tom případě si nech přifouknout vzkazník, páč už chodí soukromé zprávy a je to fakt maso. Doporučuji to číst jen jedním okem, aby druhé bylo zachováno, nejíst, nepít a kýbl....

Nic proti tomu, když si založí téma kam bude psát své sexuální fantazie, určitě to bude jedno z nejčtenějších - ale takhle když tu hafec lidí přemejšlí jak nebohé zneužívané slečně pomoct... Připadá mi to trošku jako s tím pasáčkem, co si tak dlouho z lidí dělal pr..l, až ho vlci sežrali. Zkrátka pokud se tu budou objevovat smyšlený problémy, za chvíli nikdo nebude věřit ani těm opravdovým...

Právě na to myslím....a pokud navíc obtěžuje (? ) lidi po vzkazníku čertví čím....pak je to na pováženou.

Reaguji na Váš příspěvek, protože jste admin a ráda bych Vás poprosila, abyste celé toto téma uzavřel, nebo po vaší úvaze i smazal, ... Byla jsem na dně a potřebovala jsem se svěřit, vrací se mi to ve vlnách a prostě jsem už neměla sílu držet to v sobě, proto jsem napsala sem. Občas jsem pročítala, jak radíte lidem a řekla si, že se zde opravdu snažíte pomoc, nebylo to jen bezduché chlácholení a nebo prázdné fráze. Máte odvahu i na odpovědi, které nejsou líbivé. Dlouho jsem zvažovala, jestli mám napsat nebo ne právě kvůli tomu, o co se jedná. Vidím, že to většina považuje za vymyšlené prasárny. Bylo mi jasné, že se mi některé odpovědi nebudou líbit nebo tnou do živého. Do budoucna se tedy budu svěřovat pouze papíru, jak mi radila paní Barča. Za tuto radu jí tímto moc děkuji.

Dále chci poděkovat uživatelce Rudince, která položila některé otázky, které mi doposud unikaly a které nepoložil ani psycholog. Omlouvám se jí za tu  "soukromou" zprávu, ale některé věci jsem opravdu nechtěla ventilovat veřejně.

Konkrétně já jsem ráda, že jsi se ještě ozvala a uvedla věci do obrazu. Podle jednoho příspěvku tady, to vypadalo hodně jinak a každého napadalo totéž. Určitě budeš příště vědět, že jsou i ldidi hodně indiskrétní a pak je lepší napsat veřejně a s trochou umírněnosti. Přeju Ti, aby Ti "vypsání se" pomáhalo a věřím, že jednou se Tvoje zážitky zahalí do pozadí vzpomínek, které překryjí ty lepší...

Pavli, Ty už jsi zde svůj příběh psala. Je to pár měsíců nazpět. Hodná být můžeš, ne však hloupá. Přijít o panenství přehnutá přes koleno, bravo. No každopádně, udělala jsi chybu, ponížila jses sama před sebou tím, že jsi dělala onuci prasákům---  A uvědomuješ si to že Bylo to pro Tebe poučením a odrazovým můstkem k tomu, aby se z Tebe stal člověk, který si váží sám sebe. Už opravdu nejsi ta holka, kterou jsi byla. Jsi lepší, máš více sebevědomí a máš nakročeno k lepším zítřkům. To, co se Ti událo Tě mělo posunout do fáze, kdy si máš uvědomit, že jsi fajn holka, která má na víc.  

Zbytečně se plácáš v minulosti, ta už skončila.

 Pořád mi to přijde hodně přitažené za vlasy.

Na přání autorky uzamykám téma...