Téma: Asi jsem homosexuál, předávkoval jsem se, ale neumřel jsem

Ahoj,

když mi bylo 27 let, taky jsem už 13 let věděl, že jsem asi (taky) na kluky. Člověk si toho tolik nalhává … Naštěstí se mi podařilo tou dobou projít coming outem. Měl jsem v té době štěstí, že jsem narazil na partu kluků - říkali jsme si Gales - a ti mě vyléčili ze všech obav a předsudků. Dodali mi sílu. Galesáci byli a jsou bezva kluci, velmi slušní a velmi citliví a ohleduplní. A velmi teplí.

Galesáci mi dodali sílu k tomu, abych učinil nejdůležitější krok svého života - říct svým rodičům a bratrovi, že jsem na kluky. Vůbec to nebylo jednoduché. Nedokázal jsem to svojí rodině tenkrát říct napřímo do očí. Musel jsem jim napsat dopis, který jsem jim pak po večeři přečetl. Přestože jsem si to rozdělil do dvou fází (když jsem dopis psal, byl jsem sám s kusem papíru; když jsem dopis četl, už jsem na to nemyslel a dopis jsem četl mechanicky), byly to naprosto největší nervy v mém životě. Ale nakonec jsem jim to řekl, a to mě zachránilo. Přísahám, že jsem tenkrát i zaslechl, jak vedle mě žuchnul na zem ten stotunovej balvan, co mi ležel na ramenou. Přísahám, že jsem následujících čtrnáct dnů létal (jsa odlehčen o sto tun).

To, že jsi se rozešel s přtelkyní, bylo to nejpoctivější, co jsi mohl vůči ní udělat. Pokud jseš na kluky, bylo by nefér vůči ní hrát jakékoliv divadlo. Stejně by se váš vztah dříve či později rozpadl - a lepší teď, dokud nemáte spolu rodinu, nežli později. Udržováním vztahu s ní bys neubližoval jenom sobě, ale i jí (pokud máš nějakou zodpovědnost vůči svým bližním, pak si uvědom především toto) a také dětem, které byste spolu měli.

Vrať se ke svému partnerovi. Popros ho o pomoc. Ať tě podrží a dodá Ti sílu. Podívej se na comingoutová videa, např. https://www.youtube.com/watch?v=JoL-MnXvK80&t=6s nebo https://www.youtube.com/watch?v=L3K0CJ8usPU&t=286s. A až budeš mít dost sil, řekni to doma. Pokud to nevezmou, i to je realita. Moje máma se s tím nesmířila až do svojí smrti. Ale ublížila tím pžedevším sama sobě.

Martin

Ahoj.

V podobné situaci jsem sice nebyla, nebudu ti lhát, ale myslím, že si dokážu představit, jak se cítíš, co prožíváš a že tu budoucnost prostě nevidíš. Znám deprese, znám pocit osamění i beznaděje a vím, jak těžko se proti tomu bojuje - a že spíš než chuť s tím něco dělat tu je chuť nedělat nic a prostě to vzdát. Působíš na mě nicméně tak, že to ještě zkusit chceš a proto píšeš sem… A myslím si, že to za to určitě stojí a že se těchhle pocitů dokážeš zbavit, aniž by sis sáhl na život.

Výchova udělá mnohé, tomu rozumím. Je třeba si ale uvědomit, že někteří lidé postrádají toleranci vůči některým věcem. Být tolerantní je důležité, protože každý jsme jiný, každý máme rád něco (nebo někoho) jiného a pokud to přeci není v rozporu se zákonem, není na tom nic zlého. Úplně přirozené je pak to, co se týká lásky. Nemůžeš za to, jaký ses narodil a jaký jsi, nemůžeš za to, že tě přitahuje stejné pohlaví a nemůžeš to v sobě potláčet ani skrývat, pokud chceš být šťastný. Rozumím, že se bojíš odhalení… Ale co přesně je původem toho strachu? Že tě rodina a přátelé zavrhnou? Nebo že to udělá společnost? Pokud se k tobě otočí zády kamarádi, nejsou to praví přátelé. Pokud to udělá rodina… Potom je chyba na jejich straně. Nedávno internet obletěl dopis pána k vlastní dceři po tom, co se její syn vyoutoval a ona ho vyhodila z domova. Dědeček se postavil za vnuka a odvrátil se od dceři, protože chápe, že každý jsme nějaký a že ten, kdo neuznává hodnoty druhých, by se nad sebou měl v první řadě zamyslet a přehodnotit priority. A přesně tak to je. Bát se názoru ostatních na úkor toho, že budeš nešťastný, to není správné.

Pokud jde o tvou bývalou přítelkyni, určitě souhlasím s tím, že jsi udělal to nejlepší, když ses s ní rozešel. Proč bys ji tím měl ničit naděje na rodinu? Neblázni. Jediný chlap na světě přeci nejsi a ona jistě není taková, že by se z rozchodu nedokázala dostat a najít si někoho jiného, s kým si rodinu založí. : ) Toho nelituji vůbec, bylo to fér vůči tobě a hlavně vůči ní.

Já bych ti v první řadě poradila, aby ses kontaktoval znovu s přítelem. Řekni mu všechno, vyzpovídej se mu a jestli to nedokážeš, napiš to právě do dopisu, to je nejlepší řešení. Když tě miluje, bude při tobě stát, budeš mít oporu a to je jedna z věcí, co teď potřebuješ nejvíc. Spolu to zvládnete líp než odděleně… A potom, prosím, zkuste vyhledat vhodnou odbornou pomoc, z vlastní zkušenosti vím, že drogy a deprese a všechny tyhle psychické problémy se bez pomoci zázrakem nevyřeší. Není ostuda jít k psychiatrovi a požádat o pomoc, věř mi. Je to to nejlepší, co můžeš udělat. Znovu… Pro sebe a i pro okolí. Protože když se smíříš se sebou, když přijmeš, jaký jsi, budeš schopný podat to i ostatním. A já věřím, že máš pořád lidi, kterým bys tu chyběl, kdyby ses pokusil sáhnout si na život. Tím, že bys to udělal, bys jim ublížil stokrát víc než tím, že bys přiznal, kým jsi.

Nakonec ti chci ještě říct, že nic z toho tvá vina není. Jak říkám, každý jsme nějaký, každý zvládáme různé situace různě.

A ještě něco na závěr… Pokud už nevěříš, že jsou kolem tebe lidi, kterým bys chyběl, věř, že bys chyběl mě. Protože vím, čím si procházíš a vím, že by byla škoda, kdybys udělal, o co ses už pokusil. Pořád jsi mladý, pořád máš život před sebou. Pořád máš šanci, že se z toho dostaneš… A já v tebe vážně věřím.

S láskou, Janka

Vzkaz redakci: proč jste mi přejmnenovali téma? Nejsem asi ale jsem homosexuál. Název : asi je to moje vina, byl zcela účelný, šlo o to jestli jsem to poděal úmyslně svojí slabotou, nebo podvědomně už mojí výchovou a prostředím.

Vzkaz od redakce: Název upraven, aby lépe odpovídal obsahu. Nicméně s tím "asi" - vždyť sám v úvodu píšeš, že jsi homosexuál na 90% - to je dle mne "asi"

Jinak - dle mne - napřed vyřeš drogy, to je ten největší průser.

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.