Téma: Trocha filozofování na témata marnost a nespravedlnost v životě a společnosti

A víš co se*e mě? Vidím v televizi reportáž, že někdo někde něco ukradl a bezpečnostní kamery podle mluvčí policie zaznamenaly na místě činu pohyb neznámého muže tmavé pleti a výrazně tmavých vlasů a já vidím cikána jako vyšitého. Ale slovo cikán prostě nepadne.  

Potom vidím reportáž, že někdo někomu bez zjevného důvodu bodl do zad nůž a policie pátrá po pachateli tohoto činu, který bude v případě dopadení obviněn z výtržnictví a možná z ublížení na zdraví. Proč taková sviňárna nejde klasifikovat jako pokus o vraždu? Každý soudný člověk chápe, že pokud někomu vrazí nůž do zad, tak jej může usmrtit. Z mladých let si vzpomínám, že nám obvinění z výtržnictví hrozilo za obechcávání perónu na nádraží.

Musíme si asi zvyknout, že žijeme v nové době…

Souhlasím s Tebou ve většině věcí. A pokud jde o to zdůraznění, že šlo o cikána…To máš těžké…Když se nějaká věc stane, nikdy se nezdůrazňuje, že šlo o,, bílého"…Nebo třeba o černocha či Asiata…Celkem si i myslím, že uvedení, že šlo o Roma, by zvýšilo nenávist a nepokoje a fakt by asi nebylo úplně fér to u nich zdůrazňovat, když v případě,, nás", většinové společnosti, to také neděláme…

Nemusí nikdo říct slovo cikán, ale také to nemusí okecávat tmavou pletí a tmavými vlasy. Vidím co vidím a myslím si také své.

  Občas se něco stane, co mi nepřijde zrovna dvakrát spravedlivé, ale to už snad tak život přináší. Většinou se tím dvakrát moc netrápím a pouštím z hlavy, ono s tím stejně nic udělat nejde. Pokud se někomu daří tak mu to přeju i když vím, že nabyl nepoctivým způsobem. Žádnej strom neroste až do nebe a já mám svých „starostí" dost. Veverko jestli Ty nebudeš moc dumající osůbka. Né žebych věci kolem příjmala povrchně, taky ráda přemýšlím proč to-či ono, ale abych si sajrajtila hlavu Ivetkou, tak to ne.

Sajrajtím se jinýma věcma, Ivetky je mi líto, případně když si odmyslím, že jde o neštěstí alkoholičky, směju se, když ji slyším někde něco povídat

Tyhle věci mě se*ou taky Veverko. Teď mám možnost si přivydělat jistou velmi velmi tvrdou až hnusnou obchodní praktikou cca 200 - 300 tis. jednorázově a ani mě to nebude stát moc úsilí - mám to de facto už předjednáno. Je to nefér, ale člověk se učí, co vidí kolem. Já vidím kur*árny a mám možnost ji taky udělat. Jenže takový nejsem, tak mám dilema. Zachovat se fér (jako vždy) nebo jít po čtvrtmilionu který stačí "jen" zvednout?

Milá Veverko! Vypsala jsi zde plno věcí, které asi štvou většinu slušných lidí. A ti vyčůránci v nich hledají inspiraci.

Jak a kdo to má změnit? Chceš, aby všude, v každé zemi vládnul osvícený a vševědoucí člověk, monarcha, prezident, absolutně spravedlivý? Kdo určí, že je to ten pravý a vyvolený, že časem nesklouzne ke zneužívání moci a jak dokáže být ke každému z milionů spravedlivý a znalý problémů každého, když každý jsme jiný. Kdo zajistí realizaci vůle pana dokonalého? Kdo ho bude jmenovat, nebo bude volen? Jak mohou nedokonalí lidé vůbec někoho dokonalého najít a zvolit? Dokonalý panovník prostě nemůže být, jako nemůže být dokonalý politický systém. Podobně nemůže být dokonalé náboženství, protože náboženství jakékoliv, kolik jich existuje, je už výtvor člověka.

Je to asi nadlidský úkol. Může to někdo z nás změnit? Změnit to asi nemůžeme, nikdo z nás jednotlivců. Co vlastně vůbec můžeme změnit každý z nás, když neumím změnit ani svého manžela nebo manželku, dokonce ani svoje dítě a už vůbec ne matku nebo šéfa?

Můžeme změnit každý jen a jen sebe, nebo se alespoň o to denně snažit. Snažit se být sami co nejdokonalejší, nezávidět, nepomlouvat, pomáhat bližním, milovat sebe i své bližní a volit ty, kteří se o to také aspoň snaží. Žít v souladu s „Řádem stvoření“. (Pozor to má s náboženstvím jen málo společného. )

Důležité a to úplně stejně je nerozčilovat se nad tím a neřešit to co změnit nemohu. Mohu změnit cenu ropy na světových trzích anebo cenu bezínu u své čerpací stanice? Mohu změnit počasí, mohu změnit výsledek „svého“ fotbalového klubu? Přesto statisíce lidí denně kritizuje počasí, žvaní o cenách nafty nebo píva, nebo vykládají, co by měli „oni“ udělat či zařídit, co by měli „oni“ říkat, nebo neříkat.

Tomu co nemohu změnit, nesmíme dávat nadbytek své energie, příliš velkou pozornost a emoce.

To co umíme změnit, naopak musíme měnit s plným nasazením všech svých schopností a hlavně s nejlepším svým vědomím a svědomím.

To co zde píši, je součást mojí víry. Věřím, že je bezpodmínečně mít v úctě celý svět, celý život a snažit se zbytečně nikomu a ničemu neubližovat. Protože platí, že jsme každý součástí jednoho celku, protože všechno a všichni jsme vznikli z jedné energie, která je současně nositelem informace.

Když tedy ubližujeme jiným, ubližujeme stejně i sobě.

Jo jo, Pluto. To, že nemá cenu se příliš trápit tím, co nemůžeme změnit, říkám často lidem ve svém okolí. Samozřejmě, nikdo nejsme dokonalý a svět taky nemůže být dokonalý. Přitomto nezvratném konstatování ale nesmíme rezignovat zcela…Nesmíme si říkat, že když to nemůže být 100% skvělé, kašleme na to. Jinak s Tebou naprosto souhlasím, že každý musíme začít u sebe. Je to asi  otázka a úkol každého znás, každý den

Tohle stěžování si na dnešní dobu mi přijde dost směšný, protože si myslím že to lidé dělali úplně vždycky. Naopak myslím že můžeme být rádi že žijeme v dnešní době, kdyby jste si trochu nastudovali historii tak byste viděli, že se lidi dřív lépe neměli a rozhodně nebyli lidé lepší a nic na tom neměnilo že byli křesťané. A že je všechno o penězích, se zdálo lidem podle mě od té doby co peníze vnikly. Samozřejmě že dnešní doba má i negativní stránky, ale to bude mít každá doba.

Já když o tom přemýšlím, tak bych v jiné době žít nechtěl. V jaké době byste chtěli žít vy, když je tahle tak hrozná?

Myslím že se tenhle pocit odvíjí, také dost od toho v jaké společnosti se pohybuješ a čím se zabýváš (já osobně například ani nevím co to Džambulka je.

Milý Alane,

o tom, jak se člověk má, se nedočteš v žádné učebnici, jde o subjektivní pocit. Zda lidé byli či nebyli lepší, to jako jedinec nemůžeš soudit, nikdo není schopen to objektivně posoudit.

V jiné době bych žit nechtěla, ani jsem to zde přímo nenapsala, takže nevím, odkud to máš.

A že nevíš, kdo je Džambulka…Asi jsi tím chtěl ukázat, jaký jsi intelektuál a člověk žijící naplno, který nemá páru o bulváru, ale věř, že lidé opravdu chytří, vzdělaní a s přehledem vědí, o co jde, a uvědomují si v souvislosti s tím třeba právě to, z čeho žijí média, a leckdy nejen ta bulvární.

Milá Veverko, je to už skoro týden, co jsi zde napsla. Doufám, že je babičce už lépe. Je to náročná operace a tělo zeslábne, ale časem se jí uleví, až začne jíst, i zesílí. Veverko, právě v takto vyhraněných situacích člověk přemýšlí o nespravedlnosti a o marnosti. Je pravda, že v dnešní době se hodně žije majetkem a lidem chybí duchovní hodnoty, jako je úcta jeden k druhému, pomoc potřebným lidem i zvířatům a vstřícnost s vřelostí a úpřímností a při tom to lidem hodně chybí a činí je to málo šťastné. Já hodně čerpám od Plutíka a od Rybky. Také jsem hledala v životě útěchu a povzbuzení a tak jsem četla i Bibli. Nikam nechodím, do žádného náboženství, do žádného kostela hledat Boha. Toho mám v srdci a snažím se z Bible čerpat posilu a tak se k té knize vracím. Někdo si čte i jiné knihy, která já třeba ani neznám, ale teď mám rozečtenu jednu, jmenuje se Psycho - Kybernetika a je pro mně zajímává. Takže občas se každý dostaneme na nějaké rozcestí a hledáme, kudy se vydat dál. Někdy je to cesta taková, že zde dáme otázku a otastní se nám pokusí odpovědět, poradit, nabudit a to je dobře, Teplé lidské slovo dokáže zahřát u srdce a dát sílu do budoucna. Veverko, drž se, zase bude dobře.   Pavla 

Díky, Pavli ♥

S babičkou je to složité, no jo, skoro 84 let, ne každý se toho dožije, I když třeba její maminka, moje prababička, se dožila 95 a někteří jsou ještě v těch 83 v pohodě, třeba děda, její manžel. Ona už má i po mozkové příhodě před dvěma lety Parkinsona, postupně se to zhoršovalo, částečně možná i Alzheimera, je toho víc.