Téma: Myšlenky a citáty o naději a víře

           Mnoho může síla duše, mnoho víra, mnoho naděje,

                                      ale všechno zmůže jedině LÁSKA.

                                                       (Jaroslav Vrchlický

Ježíš vysvětloval věci v obrazech, aby lidé pochopili i velmi složité věci, které by slovy nebylo možné ani popsat a hlavně pochopit. Toto mně napadlo při mojí předcházející odpovědi na MS.

Pluto, krásné téma, na to si musím udělat čas. Pavla

 „Když se vytratila veškerá naděje, když nikdo nepřichází na pomoc a krásy života vyprchaly, zjišťuji, že pomoc přece přichází, i když nevím jak a odkud. “ Gándhií

Gándhií - také řekl, že kdyby se lidstvo řídilo tím, co řekl Ježíš ve svém "Kázání na hoře", byl by na světě klid a mír.

Kázání na hoře je Ježíšova řeč uvedená v 5. až 7. kapitole Matoušova evangelia. Své jméno dostala podle prvních slov „Když Ježíš spatřil zástupy, vystoupil na horu … a učil je“

http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Mt5.php

Dbaj, aby si sa hneď nermútil nad nešťastím vo svete, pretože nevieš aké dobro pripravené v božích rozhodnutiach pre večnú radosť vyvolených nesie so sebou. / Sv. Jan od Kríža /

Tak tohle je přesné. neznáme celou skládanku, vidíme pouze kousek puzzle a trpíme.

Akú veľkú moc má modlitba! Mohli by sme ju nazvať kráľovnou, ktorá má v každom okamihu voľný prístup ku kráľovi a môže dostať všetko, o čo prosí. .
/ sv. Terezia z Lisieux /

Ježíš řekl:  „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Věříte v Boha, věřte i ve mne.   …  Já jsem cesta, pravda a život. “ (srov. Jan 14,1-6)

Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, ty tři, ale největší z nich jest láska.

Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdy tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.

Ale jak by přišlo dokonalé, tehdy to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

Až se víra promění ve skutečnost, až se naděje stane skutečností, tak pomine víra i naděje,

ale LÁSKA zůstane na věky

1. Korintským 13 kapitola

 „Naděje v život věčný je základem naší víry životní. Víry říkám proto, že na víře je založený život a práce. “ T. G. Masaryk

Znáte definici víry?

Moje definice víry zní: „Věřím v dobro, lásku, přátelství, porozumění, naději, kterou rád posunu dál. “

Otázku víry dobře vystihuje citát:

Credo quia absurdum est - Věřím proto, že je to nesmyslné. (Výrok přisuzovaný Augustinovi)

Také obecně známému citátu o pravdě lidé věří, že je správný:

In vino veritas - Ve víně je pravda. Kdysi jsme to z latiny překládali tak, že kdo je opilý, věří i TASU (Sovětská informační kancelář)

Správné a úplné znění latinského citátu je:

In vino veritas, in aquam sanitas - Ve víně je pravda, ve vodě čistota.

Mnoho lidí pevně věří, že pitím něco vyřeší.

Zastavme posuzování a hodnocení naší víry. Bible říká: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1 Kor 13,13) Ať se hodláte zaměřit na cokoli – zaměřte se na lásku – víra pracuje skrze lásku.

Pane Sova, to, co jste napsal je krátké, pravdivé a vystížné -

"Zastavme posuzování a hodnocení naší víry. Bible říká: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. (1 Kor 13,13) Ať se hodláte zaměřit na cokoli – zaměřte se na lásku – víra pracuje skrze lásku".

K tomu není, co dodat, jen se vážně zamyslet a konat.

                                                       " Člověk je tím, v co věří. "

                                                                  Anton Pavlovič Čechov

Toto je definice víry napsaná v Bibli - v epištole Židům 11 kapitola, verš 1,  je napsáno:

"Víra je podstatou toho, v co doufáme a je to přesvědčení o věcech, které nevidíme." 

Víra je osobní úkon: je to svobodní odpověď člověka k Bohu, který se mu zjevuje a je jistější než jakékoli lidské poznání, protože má svůj základ ve slově samého Boha, který nemůže lhát.
Víra je milost - (dar), je to úkon rozumu. Sv. Augustín:,, věřím, abych chápal, a chápu, abych lépe věřil''. /KKC/- Věříme pro autoritu samotného Boha, který se zjevuje; on se totiž nemůže mýlit, ani nás nemůže klamat … Bůh chtěl, aby vnitřní pomoc Ducha sv. byla doprovázená vnějšími důkazy jeho zjevení. Tak zázraky Krista i světců, proroctví, rozšíření a svátost církve, její plodnost a její stále trvání jsou naprosto bezpečnými znameními Božího zjevení, přizpůsobeno pro chápání všech ….

„V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci. “ Frued

Cesta je cíl

Cesta k cíli je to nejlepší, co člověk může zažít.  

Radujte se v pánu vždycky, znovu říkám, RADUJTE SE!    (Fil 4 -4)

 Tak to je krásné.  

                                                 Síla víry činí zázraky.

Otcova slova synovi

Pokud mě jednoho dne uvidíš starého, pokud se zašpiním při jídle a nebudu se umět obléci, měj se mnou trpělivost, vzpomeň si na časy, kdy jsem to učil já tebe. Pokud budu mluvit a stále opakovat to samé, nepřerušuj mě, poslouchej! Když jsi byl malý, musel jsem ti každý večer vyprávět tu samou pohádku.

Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj mě, jen si vzpomeň, kolik důvodů jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe. Když budeš vidět mou nevědomost pro nové věci, dej mi čas a nedívej se na mě s ironickým úsměvem. Já jsem měl trpělivost, abych tě naučil abecedu.

Když budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi čas, abych si vzpomněl, není důležité, co řeknu, ale potřeba být s tebou, mít tě. Když moje unavené nohy budou dělat mé kroky stále těžšími, přijď mi naproti a podej mi ruce – tak jak jsem to dělal já tobě, když jsi zkoušel své první krůčky. Když řeknu, že už chci zemřít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co mě nutí to vyslovit.

Časem pochopíš, že i přes mé chyby, jsem chtěl pro tebe vždy to nejlepší, že jsem se ti snažil vždy z cesty odstranit překážky. Dej mi trochu tvého času, dej mi trochu tvé trpělivosti, dej mi rameno, na které mohu položit svou hlavu stejně, jako jsem to dělal já pro tebe. Pomoz mi dokončit tuto cestu s láskou a klidem. Dám ti za to můj úsměv a nekonečnou lásku, jako vždy dosud…

Věřím, musím věřit v Prozřetelnost, která řídí Vývoj světa a lidstva a kohokoli z nás. Jakmile uznávám Boha stvořitele a ředitele, musím vidět ve všem, co jest, nějaký řád, plán a rozumné určení. T. G. M.

Je rozdíl, věřit v Boha a věřit Bohu, cítíte ten rozdíl?  

“Modli sa za toho,
koho nemáš rád;
to změní tvoje srdce! ”

Vladimír Uhri

Chytrá a moudrá žena

·         Chytrá žena, když přijde na mužovu chybu, pěkně mu vynadá. A připomene, že ho před tímhle dávno varovala. Moudrá žena muže podrží, dodá mu náladu, někdy se tváří, že si ničeho nevšimla.

·         Chytrá žena se v krizové situaci chopí řízení a naučí muže žít správně. Žena moudrá mu velmi jemně ukáže směr a podpoří ho v úsilí jím jít.

·         Chytrá žena učí děti matematiku bez ohledu na cokoli. Avšak moudrá uvidí v každém z nich osobnost.

·         Chytrá žena se v zaměstnání bude snažit být nejlepší ze všech a nedělat chyby. Většina kolegů k ní přitom zaujme nastražený postoj. Moudrá žena vytvoří v kolektivu atmosféru přátelství a lásky.

·         Chytrá žena se bude plést do života svých dospělých dětí, dávat jim nevyžádané rady a doporučení a vyprávět jim, jak se správně vychovávají děti. Moudrá žena dětem poskytne své životní zkušenosti a podpoří je v každé situaci.

·         Chytrá žena bude bojovat proti vlivu tchyně, bude hájit svou nezávislost na rodičích a hádat se s nimi kvůli jejich radám. Moudrá žena se naučí usmívat se, mlčky naslouchat, souhlasit. A dělat věci po svém. S láskou.

·         Chytrá žena chce změnit celý svět, předělat všechny lidi kolem sebe. Moudrá žena se začne měnit sama. A bere druhé takové, jací jsou.

·         Chytrá žena si myslí, že šťastný je ten, kdo má pravdu. Ale žena moudrá ví, že pravdu má ten, kdo je šťastný.

Máte někdo podobnou zkušenost, zážitek, kdy jste byli v Boží přítomnosti? Jako například vypráví na Youtube pan Docent Miloslav Král? Pavla

Pavla -  o Boží přítomnost by měli usilovat všichni, hlavně křesťané, vždyť být v Boží přítomnosti je úžasná, radostná a v podstatě vítězná záležitost. Trochu smutnou skutečnosti je, že někteří věřící křesťané - (no říkají si že jsou věřící) nezažívají Boží přítomnost a ani o to moc neusilují. Jakoby se zasekli jenom na tom, že VĚŘÍ a že jsou věřící - a to jim stačí. " />  Není to ale úplně správné, protože takový člověk časem vyhasne, ztratí jiskru-světlo i samotnou víru a je opět tím pádem ve tmě a bloudí.

Aby člověk - křesťan byl v Boží přítomnosti musí mít s Bohem VZTAH - to je důležité, to je hodně důležité! - (protože v otevřeném a intimním vztahu s Bohem nás Ježíšova krev očišťuje od každého hříchu - proto se náš život nachází tak řečeno ve světle - nezapomínejme taky co nám říká bible a to, že Bůh se nachází v nepřístupném světle, proto když jsme ve vztahu s Bohem, tak jsme s ním ve světle - v nepřístupném světle, jsme chráněný … - i v bolesti jsme chráněný, Ježíš nám v bibli taky říká, že každé naše trápení bude lehké, to znamená, že i když budeme mít trápení a těžkosti v životě budeme to lehce nést).

Vztah s Bohem se zakládá na modlitbě, jenomže modlitba není tak-řečeno jakoby nepříčetné čtení z modlitebníku, nebo nepříčetné říkání zbožných slov. Skutečná modlitba je nahlížení na Boha a nahlížení na Boha je modlitba, která nejvíc přináší uzdravení jak tělesné, tak i psychické.   Třeba někoho napadne otázka, jak může člověk nahlížet - dívat se na Boha, když člověk je tělesný a Bůh je duch? Jenomže nezapomínejme na fakt, že člověk při svém vzniku dostal taky ducha. Člověk má Tělo - Duši - Ducha a to znamená, že my lidi můžeme kdy-koly a kde-koly být v kontaktu  s Bohem.   Proto modlit se znamená, nejprve nahlížet = (vnímat jeho přítomnost, on - Ježíš je teď, tady se mnou… ) a potom mluvit ze srdce.

Zkušenost Boží přítomnosti? Ano, mám zkušenost s Boží přítomnosti - různé životní okolnosti které se dějou v mém životě nejsou vůbec náhoda - všechno se děje pod vlivem Boží přítomnosti, (nebo nepřítomnosti) a je odpovědí na můj vztah-kontakt s Bohem. Zakusila jsem i vnitřní radost a pokoj. Vnitřní hluboký pokoj, je úplně jiný pokoj než jak běžně známe, je to božský pocit pokoje v kterém se člověk cítí svobodně, šťastně, ničím nespoutaně a to i když má člověk starostí a řeší důležité úkoly … , jedním slovem je to něco úžastnýho - je to parááda. " /> ! Pozor - vím co říkám, neberu žádné léky protože jsem zdravý kořen a díky Bohu mám dobré zdraví. Taky se chráním duševně-duchovních nečistot jako je okultizmus a vše co s ním souvisí.

Kdo má vztah s Bohem - je v Boží přítomnosti a je v podstatě šťastný člověk a v určitým slova smyslu je vítěz. Třeba se zkusme podívat do starého zákona: Abrahám byl v Boží přítomnosti a Bůh ho chránil a žehnal, nebo Jozue - Bůh mu přislíbil Boží přítomnost a nikdo - nikdo z jeho nepřátel se mu neodvážil postavit. Nebo na jiném místě např. Izaiášovi  Bůh říkal, že půjde přes vody, přes řeky a nic se mu nestane, když půjde přes oheň  nespálí se … protože Bůh bude s ním, říkal mu: Neboj se, nebo já jsem s tebou. s mou přítomností můžeš všechno, všechno ti přinese prospěch… .

---------------------------

Video s docentem Miloslavem Králem je zajímavé, ale celé jsem ho z časových důvodu neviděla - je  skoro 4-hodinové. Video jsem si potáhla po úsecích ale musím si najít čas, si to celé poslechnout. Zaujal mně ve videu úsek kde se mluví o bilokaci. Bilokace je simultánní přítomnost jediného tělesa na dvou místech. Tyhle jevy jsou známe i ze životopisů některých světců např. sv. pater Pio z Pietrelciny měl dar bilokace, myslím že i sv. Don Bosco a pod.. Docent M. Král mluví o nevědomé bilokaci, nevím jak to přesně s bilokací je, protože co jsem četla životopis mystika - sv. patra Pia tak vzpomínám si že on byl někde v kostele - modlil se, ale duchem byl přemístěn úplně na jiné místo, kde chtěl nějaký člověk spáchat sebevraždu a sv. Pater Pio s dotyčným člověkem mluvil a radil mu aby to nedělal a pod. , ale mniši z kláštera viděli tělo sv. patra Pia v tu samou hodinu v kostele jak sedí a je ponořený do modlitby, takže dar bilokace je skutečnost.
!! Ale, je hodně důležité podobné a různé jiné duchovní zkušenosti… rozlišovat, protože non-stop je mezi námi imitátor světla=satan, který nás láká do pasti a mnozí mu podléhají.

 Vynikajícím borcem v rozlišování byl i například sv. Filip Neri, který věděl jak na imitátora světla = satana  - viz video:  
                            

František z Assisi, říkal:  Bože, dej mi pokojnou mysl, abych přijal věci, které změnit nemůžeme. Dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit můžeme. A dej mi moudrost, abych rozlišil jedno od druhého.

Existuje ostrov klidu, míru a naděje. Je, v každém z nás, avšak každý ho musí najít sám. Skrývá se pod vrstvou starostí, strachů a předsudků, v samotném centru naší duše.

Paul Brunton:

,, Jestliže vneseme do svých životů více upřímnosti a poctivosti, do svých myslí více pravdy a moudrosti, do svých srdcí více dobré vůle a více sebekázně,

budeme mít více požehnání nejen my, ale také ti, s nimiž jsme ve styku.

ŠPINAVÉ PRÁDLO

Mladý pár se přestěhoval a seznamoval se se sousedy.

Příští ráno, když seděli u snídaně, podívala se mladá paní z okna a viděla sousedku, jak věší prádlo na šňůru. – Pane bože, jak má to prádlo špinavé. Buďto neumí prát, anebo potřebuje nový prací prostředek.

Její muž se podíval, ale neřekl na to ani slovo.

A pokaždé, když viděla paní sousedku věsit prádlo, dělala stejný komentář.

O měsíc později, když se podívala z okna, zvolala:

-Podívej, už se naučila prát!   Podívej se, jak má dnes prádlo čisté!!!

A její muž řekl:

– Ne, dnes jsem si trochu přivstal a umyl jsem to okno, u kterého sedíš!

Tak takový je život.
Všechno, co vidíme na druhých, záleží na tom, jak je čisté okno, přes které se díváme na ty druhé.
Než začneme někoho kritizovat, měli bychom nejdřív přezkoumat kvalitu toho, kdo kritiku vyslovuje.

Zázrak je na dosah všude a v každé chvíli. Požádej o něj a věř.

 Pochybovat umí každý. Pevně věřit dokáže jen silní.

A znovu jsem pohleděl,

jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

Někdo je sám a nikoho nemá,

ani syna ani bratra,

a všechno jeho pachtění nebere konce,

jeho oko se bohatství nenasytí.

„Pro koho se pachtím

a sám se připravuji o pohodlí? “

Také to je pomíjivost a úmorná lopota.

Lépe dvěma než jednomu,

mají dobrou mzdu ze svého pachtění.

Upadne-li jeden,

druh jej zvedne.

Běda samotnému, který upadne;

pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

Také leží-li dva pospolu,

je jim teplo;

jak se má však zahřát jeden?

Přepadnou-li jednoho,

postaví se proti nim oba.

A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

Kazatel 4,7-12

Asti, znám to. Je to pravdivé. Pavla

Ano, je to pravda. Já jsem tu pasáž dřív neznala, čtu si teď Bibli často a hledám v ní naději.

My si čteme doma také Bibli a před časem jsme začali od znova, takže čteme knihy Mojžíšovy.

Já jsem četla nejdřív také od začátku, ale pak jsem skončila u té třetí Mojžíšovy. Na podzim mi bylo nejhůř, tak jsem četla Novozákonní Evangelia. Někdy jenom tak někde otevřu a čtu někde uprostřed, asi se to tak nemá dělat, ale mně to pomáhá. Naučila jsem se Otčenáš a modlila se každý večer před spaním, jinak bych asi neusnula. Ale nejsem pokřtěná, rodiče mě k tomu moc nevedli, spíš jsem k víře došla sama. Pořád hledám nějakou cestu životem, někdy jsem to opravdu cítila, že je Bůh nade mnou.

Asti, pro povzbuzení jsou v Novém Zákoně všechny knihy od apoštola Jana, ten píše nejvíce o lásce. Ve Starém Zákoně, jsou moudra v knize Kazatel a Přísloví. Mně jako dítě taky nepokřtili, nejsem v žádném náboženství, ale věřím, že Bůh kolikrát vyřešil věci, s kterými jsem si nevěděla rady. Také se vždy pomodlím před spaním "Otčenáš" a pak se snažím modlit už jen vlastními slovy až kolikrát usnu.  Mně se třeba líbí vyprávění svých zážitků od docenta Miloslava Krále na youtube. Jestli chcete, tak si to poslechněte. Pavla

http://www.youtube.com/watch?v=Lh9WaRaoD0Y - téměř na 4 hodiny

http://www.youtube.com/watch?v=efl_tvszu0w    -   zkráceně na 30 minut

Docent Král napsal i knihy, které si hodlám přečíst. Pokud chcete napište mi do vzkazů, abychom tady nenarušily téma. Pavla

Podobenství o bramborách a hněvu

Žák se obrátil na svého učitele:

Jsi tak moudrý. Vždycky máš dobrou náladu, nikdy se nezlobíš. Pomoz mi, abych byl taky takový.

Učitel souhlasil. Uložil žákovi, aby si přinesl bramboru a průhledný pytel.

–     Když se na někoho rozzlobíš a budeš cítit hněv, řekl učitel, vezmi bramboru. Napiš na ni jméno člověka, se kterým ses nepohodl, a hoď bramboru do pytle.

–      A to je všechno? – ptal se žák udiveně.

–      Ne, odpověděl učitel. Musíš ten pytel neustále nosit s sebou. A pokaždé, když se na někoho rozzlobíš, musíš za něj do pytle přidat bramboru.

Žák poslechl. Uběhl nějaký čas. Pytel se zaplnil bramborami a byl už dost těžký. Bylo velmi nepohodlné nosit ho všude s sebou. Navíc ta brambora, kterou do něj dal hned na samém počátku, se začala kazit. Pokryla se odporným slizem. Jiné brambory klíčily a jiné hnily a vydávaly pronikavý zápach.
Žák šel za učitelem a řekl:

– Už to nemůžu s sebou tahat. Za prvé je pytel moc těžký a za druhé se brambory zkazily. Navrhni mi něco jiného.

Ale učitel mu odpověděl:

– Vždyť to samé se děje s tebou samotným. Jenom sis toho hned nevšiml. Skutky se mění ve zvyky a zvyky v charakter, který přináší nevábné nectnosti. Poskytl jsem ti možnost nezaujatě celý ten proces pozorovat. Pokaždé, když se ti bude zdát, že bys měl být dotčený, nebo když naopak sám někoho pohněváš, zamysli se, jestli máš takovou tíhu zapotřebí.

Přesně tak.

"Z hojnosti srce, mluví ústa."

"Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé."

(Matouš 12 kapitola - 34, 35)

Věřím, musím věřit v Prozřetelnost, která řídí Vývoj světa a lidstva a kohokoli z nás. Jakmile uznávám Boha stvořitele a ředitele, musím vidět ve všem, co jest, nějaký řád, plán a rozumné určení.

T. G. Masaryk

Náboženství, jako zvláštní forma naděje, bylo a zůstává bázovou vrstvou kultury, pokud ji chápeme jako to, co člověk na této zemi vytvořil. Včleňovalo a včleňuje člověka do širší dimenze – společenské, přírodní a vesmírné.

V náboženství se pak liší jednotlivé kultury tím nejpodstatnějším a také se v tom nejpodstatnějším stýkají, neboť odlišení a totožnost jsou dvě stránky téže věci. Proto také všechna světová náboženství, ač odlišná, cítí společně tíhu ateismu. Ten omezuje člověka na sebe sama, izoluje ho uprostřed druhých, uprostřed přírody i vesmíru.

V této izolaci je pak nutno vidět kořeny soudobého zla: narkomanie, terorismu a rasismu.

http://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2014/zaklad-kultury-----marie-lesna.html

Když čtu tenhle úryvek, tak mně napadla myšlenka a to, že většina lidí taky neděla rozdíl mezi náboženstvím a křesťanstvím. Hmm, je to zajímavý a zvláštní, protože mezi náboženstvím a křesťanstvím je rozdíl.

Žák stále nechápal. Vždycky, když narazil na nějaký problém, byl celý nesvůj, klesal na mysli, a dokonce se ho zmocňovalo zoufalství. Učitel mu však neochvějně říkal stále totéž:
"To je v pořádku, je to dobré."
Často se ptal sám sebe, zda je možné, že by se učiteli nikdy nic nepříjemného nestalo, nebo zda je učitel takový šťastlivec, že… nemusel nikdy překonávat žádnou nepřízeň osudu. Stále slyšel jen to klidné:
"To je v pořádku. Je to dobré."
Jednoho dne už se neudržel a zeptal se přímo:
"Tobě se nikdy nestalo, že ses dostal do situace, s níž sis nevěděl rady? Nechápu, že můžeš stále jen říkat, že je všechno v pořádku, jako kdyby tě nikdy nic nepříjemného nepotkalo.
Učitel se pousmál a řekl:
"Ale ano, všechno je v pořádku."
"Ale jak to? " ptal se překvapený žák.
"Protože když nemohu nějakou situaci vyřešit zvnějšku, vyřeším si ji uvnitř změnou svého postoje. Žádná lidská bytost nemůže mít pod kontrolou všechny události nebo okolnosti, ale může se naučit kontrolovat svůj postoj k nim. Proto je pro mě všechno v pořádku, všechno je dobré."
I když je v okolním světě mnoho problémů, ty největší máme často v sobě. Přestože ve vnějším světě mohou existovat nedobří nebo nepřející lidé, nejhorší nepřítel sídlí v naší mysli. Můžeš-li nějakou situaci změnit k lepšímu, změň ji, ale pokud to není možné, změň svůj postoj k ní a snaž se zachovat si duševní rovnováhu.
Ramiro Calle: Himalájské příběhy

„Lidé jsou jako chrámové sklo; třpytí se a září, když svítí slunce,
ale když zapadne, jejich skutečná krása vynikne jen tehdy,
pokud mají světlo v sobě. “

V tématu byl bohužel překročen maximální počet reakcí (100 ks) a téma tak může být zátěží pro server. Z toho důvodu bylo zamčeno a není možné psát nové reakce.

V případě zájmu prosím vytvořte nové téma.

Děkuji za pochopení.