Téma: Čím šťastnější člověk je, tím má větší strach že se to může rychle zvrtnout
Ahoj,
tohle téma je takové abstraktnější, přesto by mě zajímaly Vaše myšlenky.
Taky jste v životě někdy pozorovali to, že čím šťastnější jste, čím hezčí věci k Vám přicházejí, tím se ale i občas objevuje strach o to vše krásné…
Dám příklad. Před rokem (08/2013) touto dobou jsem byla velmi nešťastná z rozpadu minulého vztahu. Bylo mi zle, časem se to zlepšovalo, i když to období bylo těžké zároveň i kvůli zdravotnímu stavu babičky, která se ztrácela před očima a bylo zřejmé, že už s námi dlouho nebude, zemřela pak začátkem ledna 2014.
Tehdy v těch leckdy velmi neveselých dnech po hořké zkušenosti z rozchodu mě tak nějak nenapadlo se příliš ničeho obávat (i když je to hloupost, byla jsem šťastná a vděčná, že jsem zdravá, že mám co jíst, kde spát a podobně, ale přesto…), člověk nějak měl pocit, že to, co se snad objeví, budou dobré věci. Jako bych bývala měla pocit, že nemůže být hůř, i když rozumem jsem věděla, že může být mnohem hůře. Spíše jsem si přála zase milovat a být milována a zapomenout na zranění duše a srdce. Což se potom asi po půl roce a přesně měsíc po smrti babičky stalo, potkala jsem svou novou lásku, v dalším měsíci nastoupila do nové práce, mé první na plný úvazek, i když předtím jsem už ke konci roku na plný úvazek chvíli dělala, ale to byl jen dlouhodobější zástup jedné paní, která byla na operaci, jinak jsem do té doby dělala při studiu hlavně brigády a částečné úvazky.
Abych se dostala k pointě a k jádru věci. V současnosti je mi moc fajn s novým přítelem, cítím, že už by to mohlo být napořád, i on tak mluví, chceme časem děti. Nějaké běžné starosti a povinnosti člověka potkávají, ale v zásadě je mi velmi dobře. Je to krásné, a možná právě proto sem tam pocítím strach o to. Ne strach ve smyslu rozpadu toho vztahu, to vůbec. Pokud se taková věc stane, asi to tak má být. Spíš obecně strach v tom nejzákladnějším smyslu. Strach o toho muže, aby se mu něco nestalo, aby byl zdravý. Má docela únavnou práci s lidmi a kromě toho je aktivní i jinak, hodně si povídáme, někdy téměř celou noc, leckdy v hospůdce, i když o to popíjení nejde v první řadě, spíše o sdílení myšlenek. Teď v létě leckdy spal jen chvíli, pak šel do práce. I když mu třeba říkám, že už by bylo dobré jít spát. I když dnes jsem spali vydatně, juchů 
Několikrát mě napadlo, aby pak z vyčerpanosti nevběhl pod auto či tramvaj, napadlo mě to včera dopoledne už po několikáté a odpoledne mi říkal, že málem vběhl pod tramvaj! Oblast, kde pracuje, je celkem rušná.
Nikdo z nás nevíme dne ani hodiny, a nejde o skákání pod dopravní prostředky, to je jen jedna ze smolných věcí, co se může stát.
Další věcí je, že kouří, i když chce přestat, jedna z dalších věcí, proč mám občas obavu.
A celkově, každého z nás může potkat nemoc nebo něco.
Ale nechci být nějaká negativistická, pesimistická. Život je dar, tajemství…Musíme s ním nakládat odpovědně a s pokorou a nebát se příliš věcí, které neovlivníme.
Prostě jen chci říct, což jistě znáte sami, když člověk miluje, zároveň má občas i starost.
K tomu mě napadá, že jestli budeme mít za čas dítě, tento strach se možná zdvojnásobí, nebo ne možná, ale zcela určitě.
Zažili jste/zažíváte občas něco podobného?
Díky.
(2 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2125x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Milá Veverko, možná to není ani obava, jen člověk nějak dozraje a nebere štěstí, jako samozřejmost a začíná si štěstí vážit. V životě to tak je, že člověk má smutné chvíle, a pak si dokáže vážit spokojenosti a radosti. Moc ti přeju, že prožíváš radost a štěstí.
Když mám nějaké obavy a starosti, modlívám se k Bohu a říkám: "Nevím, kdy a nevím jak, ale věřím, že podle tvé vůle bude vše tak, abychom byli spokojeni a šťastni, jak tě o to Bože prosím. Pak mu za vše děkuji. V Bibli je napsáno:
"Proste a bude vám dáno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! "
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.
Veverko, moc hezky jsi to napsala. Zivot je takova houpacka, jednou jsi dole, jednou nahore. Ty nehezke veci zazivame asi prave proto, abychom byli schopni si tech krasnych vazit! Bud rada, ze jsi poznala takoveho muze, se kterym je ti dobre a vychutnavejte si cas spolu straveny. Pokud nekoho milujes, at uz je to partner nebo dite, bat se budes porad. Ale to proste k lasce patri.
Citlivi lide, jako jsi ty, maji tu vysost, ze vse prozivaji velice intenzivne. Ta druha stranka ale je, ze i tu bolest prozivaji intenzivneji. Bohuzel ne vsichni jsou touto sensibilitou obdareni, proto citlivi lide v zivote i vic trpi nez ti ostatni.
Milá Veverko. Zalistoval jsem ve své kronice půlstoletí života, kdy jsem měl strach. Ano, měl. 
Snad neexistuje člověk, který by neměl strach, obavy, nebo starosti o někoho, o něco, v nějaké situaci, atd. Jedině v pohádce, „Nebojsa“ nemá vůbec strach.
Mít strach o své nejbližší je zcela přirozené, ale co se má stát se stane, co má přijít přijde. Také si to do svého života strachem můžeme rychle přitáhnout to, čeho se bojíme. Lepší je dopředu se nestrachovat, myslet si, že vše dobře dopadne a nic si neprogramovat. Lépe a šťastněji se pak žije.
Strach je přirozená reakce organizmu na negativní podněty. Strach, který si vytváříme při sledování televizního zpravodajství, nebo sledování hororů už ale není zcela normální. Strach vyvolává v těle stresovou reakci organizmu a ty jsou dvojího druhu:
Eustres – pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům.
Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt.
Tělo ve stresu produkuje noradrenalin a adrenalin, také kortikoidy, kromě jiného.
Pokud stres využijeme k okamžitému zvýšení tělesné i duševní výkonnosti, například utečeme před medvědem, když na nás vybafne, tak je vše v pořádku a k tomu nás moudrý vesmír vybavil.
Pokud, ale se stresujeme a sedíme při tom „na zadku“ nebo u televize, v autě, v tramvaji, v zaměstnání, pak tělo nevyužije patřičně stresové hormony a ty pak určitě nám budou škodit.
Pokud budeme si stres trvale a úmyslně, či podvědomě vyvolávat, vyvoláváním hádek, koukáním na zprávy, skákáním na laně, riskantní jízdou na motorce, či autem, staneme se závislí na vlastním adrenalinu a dalších vlastních drogách. Tato nemoc – závislost, se odborně nazývá hysterie.
To je jedna stránka věci, ta která se týká naší tělesné schránky. Druhá stránka v psychické rovině vede k depresím, k trvalé psychické nepohodě a dalším psychosomatickým onemocněním.
Život s takovým negativním člověkem je pro jeho partnery peklem a nedá se dlouho vydržet.
Příklady onemocnění
Na pozdrav: „Jak se máš“ dotyčný odpoví „Trápím se, trápím. “
Nebo na otázku „Pojedeš na dovolenou? “ odpoví „Když se dožiju, pojedu. “
Nebo „Pojedeme pod stan. “ Odpověď „A co když bude pršet. “
„Jdeš na konkurz? “ „Nevím, co budu dělat, když mě nepřijmou. “
Opravdová hrůza.
Děkuji vám všem za krásné odpovědi
