Téma: Život je boj - co tě nezabije to tě posílí

Příběh je pěkným příměrem k vážným životním situacím. Určitě se stalo někdy někomu z nás, že si myslel, že problém nezvládne, nevyřeší.... a přesto dokázal sebrat všecky síly a zvládl to. Je to o vůli, o zdravém pudu sebezáchovy, ale vždycky o snaze se "zvednout a jít dál". Přeju hodně štěstí a sil všem, kdo to potřebují.

Kde to bereš, medvěde? Moc se mi to líbí, a není to poprvé, co se nad Tvým příspěvkem zamyslím. Hlavně si na nic nehraješ, a  nesnažíš se dalekosáhle "vykecávat a rozkecávat", téměř o ničem. jen tak dál, hledej další příběhy.

Já jsem také velká kecka, vím to, tak se mi to neboj napsat...  

V poslední době jsem zde uložil několik témat, která se velmi liší od mých dřívějších příspěvků... Nejsi první, kdo tuto změnu zaregistroval... Jsem to ale pořád já, stejný Medvěd, který umí být i veselý a bezstarostný... Jedním z důvodů je moje poznání, že je zde mnoho lidí, kteří se umějí a chtějí zamyslet i nad podobnými tématy... Až někdy v budoucnosti nenápadně zmizím z tohoto webu, tak po mně zůstane stopa v podobě těchto témat... A nahodilí návštěvníci budou moci dumat, co to bylo za schizofrenika, který se na tomto webu vykecával...

  I mě jsi moc potěšil příběhy pro zamyšlení.... jen tak dál, už se těším na nové....

Opět moc pěkné téma s příběhem a myšlenkou, jako několik tvých dalších z poslední doby - díky za ně, Medvěde. Trochu mi to připomnělo podobné přirovnání z filmu "Chyť mě, když to dokážeš" o dvou myších, které spadnou do džbánu se smetanou. Jedna z nich zpanikaří a utopí se, druhá začne hrabat tak usilovně, že utluče smetanu na podmáslí a zachrání se. Nadsázka, samozřejmě, ale myšlenka je stejná. I když se situace jeví beznadějně, nikdy to nevzdat a bojovat až do konce.

Aby nedošlo k nějaké mýlce, tak se bez mučení přiznám, že příběhy nejsou z mojí hlavy... Čtu moudré myšlenky a příběhy, které mírně pozměním a nějakým způsobem okomentuji... Pro mne mají velkou hodnotu v tom, že přinášejí řešení na mnoho problémů, které nás potkávají v našich životech... Na webu čteme konkrétní příběhy návštěvníků, na které se snažíme nějak reagovat... Tyto příběhy jsou obecné, proto se mnozí z nás v nich najdou a mohou zde nalézt odpověď na to, co zrovna prožívají... Stejně jako já a proto si tuto zkušenost nenechávám pro sebe a nabízím poselství dál... Tohle cítím jako svou povinnost, pokud mám možnost tímto způsobem pomoci někomu neznámému a snažím se takto naplnit podstatu existence svým způsobem specifického webu mojestarosti. cz...  

Nejsou z Tvé hlavy? Tak to je pro mě zklamání. Už už jsem si Tě chtěl vážit.  

No vidíš, takže jsem ti vyřešil problém...  

Hmmmm. ?

Hezký a moudrý příběh.... Akorát si tak říkám, jak stále málo znám muže a jak se musím asi? ještě hodně učit. Kdy u tebe nastal takový obrat v tématech? Že by se z medvěda začínal stávat filozof... Ale opravdu se mi téma moc líbí. Tak snad jsem tě svou upřímností nijak neurazila, nemyslím to zle... Já už jsem prostě taková, mluvím jak cítím...

A posílám medvídka pro štěstí

Úplně v pohodě, já jsem filosof od narození, akorát to skrývám a raději jsem veselý, lidé to mají rádi... Filosofovat začínám v okamžiku, kdy mne lidé poznají více a jsou schopni a hlavně ochotni tyto moje kecy příjmout... Za upřímnost se neomlouvej, je to hezká vlastnost...

A s tím přehodnocováním pohledu na muže mne to těší, ale musím se opakovat, opět nejsi první, kdo mi něco takového napsal... Bylo to kdysi na jiném webu, napsala mi to jedna žena se svojí kamarádkou, když četly moje příspěvky... Konkrétně u nich jsem  takovou pochvalu velmi ocenil a dnes jsme všichni přátelé, ne pouze kamarádi... Skuteční přátelé, kteří jsou od sebe vzdáleni 70km, ale tuto vzdálenost vymazalo lidské sblížení, které cítíme při každé návštěvě a osobním setkání nás všech... Obě natrvalo přehodnotily své tvrdé pohledy na mužské plemeno a říkají, že jsem jim hodně ulehčil život... Nevím, jestli je to pouze moje zásluha, ale je fakt, že jsou jiné, slýchávám to od jejich blízkých...

Hezká odpověď. Dík za ni.

No 70 kilásků není zase tak moc, hoďka a půl cesty, to se dá.

S pohledem na muže to ale bude asi horší.... Možná nějaké mé odpovědi dotazatelům čteš, takže víš, že se dokáži podívat na věc z obou úhlů pohledu. Protože v problémech většinou mají vinu strany obě- muž, žena. Ale někdy, když to tady tak čtu, člověku se otevírá nůž v kapse, když vidí, jak se mnozí muži chovají.... A tak nějak vůbec. Někde je chyba.... Nebudu to tady více rozvádět, téma je jiné...

Takže dík.

Opět velice hezká témata, poučná a k zamyšlení. Mně si, Medvěde, vůbec nepřekvapil se zadáváním témat, protože vím, že jsi zajímavý člověk. Odkud to bereš? Ono to je tak, že tento web slouží lidem i k tomu, že jistým lidem je dáno se poznat i blíže a něco se od sebe naučit. To je báječné.  Nic, není náhoda. Kde prodáváš koberce a co tam ještě máš jiného k zařízení bytu? Před měsícem jsem byl ve Valašském Meziříčí a bohužel Medvěda jsem tam nenašel. Chtěl jsem Ti představit Pluta.

K témě:  Život není problém, život je řešení.

Škoda, Pluto, zřejmě jsme svoji šanci propásli... Asi to tak mělo být... Ale nikdy neříkej nikdy... Abych tě uklidnil, tak zajímavý zase nejsem, takže jsi o moc nepřišel...  

To je přesné a pravdivé řčení. Všechno má svůj čas. Hezký večer.

Ano, hezky se to čte, člověk by se měl ale zamyslet, Dávám sem také jeden zajímavý postřeh.

Zastav se na chvíli a čti!

Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.
Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.
Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!
To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.
Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!

              *Pěkný den…a zpomalte…žijete jen jednou…a velmi krátce! *