Téma: Život je fajn - i já už jsem to zjistila
Ahojte drazí, drze kopíruji 
zdejší nový článek.
Přiznám se však, že jsem jej zatím nečetla. Stydím se za sebe, je mi moc líto, pokud působím jako troska vyžívající se v bahnu minulosti. Nechci to více řešit, to předesílám, ale lhala bych, kdybych řekla, že mě to nechává chladnou.
Je mi to líto.
Další věcí je, že mám už dlouho rozsepsaný a zatím nedodělaný článek na blog "ohlédnutí za 5, 6lety".
To, ač se tam opět bude probírat bahno, bude velmi optimistické. Jsem však dnes (23.04.2018) po šichtě unavená a nemám kapacitu na to jej dopsat.
Proto tedy, inspirována očividně pozitivním tématem shrnu oněch pět let do pár slov.
Momentálně je též lepší domácí situace, bratr snad (? ) dal pokoj, takže t. č. nemám výraznější stres. I to se odráží, pozitivně, na mém nynejším stavu.
Takže: začnu od konce. Těším se do své nové brigády. Do takovýho poloautisty, mnohdy neohrabaného a hlavně nemluvného, by nikdo neřekl, že bude někdy pinglovat. A ejhle, já pingluju. A baví mě to! Těším se na to, těším se, co se zase naučím - už umím i zadat objednávku, zbývá manipulace s kasírtaškou. Jsem milá, jen se zatím vždy tvářím soustředěně, tudíž vážně, takže musím zapracovat na přirozeném úsměvu - zdůrazňuji, že na přirozeném. Nechci se usmívat jen z povinnosti, ale pro to, že to tak cítím. Dále se naučím čepovat. Na to se taky těším. Mám tam pivko zadara, uuj. A taky jsem zvědavá, až se naučím dělat kafé a naučím se ho rozlišovat. Kafé miluju, ale jsem nenáročná, stačí mi rozpustné v akci.
Těším se, až mámu vezmu do wellnes, kam má ode mě vstup zdarma. Zrelaxujem a pak ji vemu na oběd. Sice pozdě, ale přece. Bude to mít k narozkám, které měla před měsícem.
A taky ji vemu do obchodu, ať si vybere tričko, abych se nesekla, kdybych ho kupovala sama.
Jsem ráda za vše, co mě potkalo. Skutečně, co vás nezabije, to vás posílí.
Kdybych nezažila, co jsem zažila, neviděla bych tolik do lidí. To beru jako největší výhodu. Jsem pozorovatel, proto zátěžové situace zlepšovaly právě tuto mou část osobnosti.
Cítím, že se uzdravuji. Po teprv 5 letech od bratra začínám vnímat, že muži nejsou jako on a otec. Zjišťuji, že je spousta normálních a láskyplných rodičů - i velmi mladých!! Dochází mi, že není třeba se bát. Ani lidí, ani mužů konkrétně, ani života, světa…
Došlo mi, že život je jedna velká výzva a já ji konečně přijala.
Apeluji proto na všechny smutné duše, ať kolegy melancholiky anebo lidi, co nejsou vysloveně depresivní, ale zažívají peklo a stres, ať za včasu udělají radikální řez, než bude pozdě a oni rezignují. 20 let jsem přežívala a nyní žiju a jsem ráda, že jsem vůbec dostala šanci život žít a vnímat i jeho pozitiva.
Taky se mi potvrdilo "kdo si počká, ten se dočká". Trvalo to, ale mám co chci. Mám už hodně oblečení, tenisek, chodím v kraťasech po letech, chodím na koupák po letech, nestydím se. Chodím na procházky a klidně sama a už se nebojím. Chodím konečně do prací a už se jich nebojím. I pro uzavřenější bojínky lze najít vhodné práce. Mám konečně elektrickou kytaru, mám prostor, kde můžu zpívat. Mám fixky, centropeny, barvy i papír. Jen plátno a stojan ještě zbývá. Co víc můžu chtít?
Mám mámu a jsem moc ráda, že po letech k sobě nacházíme cestu. Je to naše životní šance. A já jí moc přeju, aby, jako já, začala taky žít a zbavila se stresů.
Znovu opakuji svůj citát: "život stojí za to žít, i když to někdy doslova bolí".
Opravdu!
Přijměte výzvu, nebojte se ničeho a žijte!
Stydím se, když jsem kdysi kamarádovi říkala svou "vizi" - zbavit se kamarádů a čekat, až nebudu mít nikoho, ani je, ani rodinu a ve 40, 50 se zastřelit. A chtěla jsem chlastat a fetovat. Protože jsem nechtěla dopadnout jak má chuděra babička, co skončila v DPS bez kamarádek, v depresi a v neřešitelné fázi alkoholismu. Ani já, její nejbližší, jsem ji nezachránila.
I spolužačkám jsem vykládala o tom, jak chci brzo umřít…
Je mi za to trapně. Ale aspoň spolužačkám jsem se omluvila.
A teď? Vše je jinak! Jsem odhodlaná žít a klidně i do 100! Ať prožiju jakýkoliv život, nechci ho vzdát. Jsme tu jen jednou, jen na návštěvě a jsem moc velká škoda jej promrhat.
Těším se na další dovolenou v Čechách, jsem vděčná, že jsem viděla tety a byť už se s jednou z nich neshledám, snad obejmu alespoň jejího muže. Nemám ráda vedro, ale těším se na koupák a jak se opálím. Uvažuji, že si ještě prodloužím - včas - studium, budu brát volnou dobu jako jednu velkou zkušenou a budu makat a makat… Už se toho nebojím.
Když se zbavíte strachu, osvobodíte se.
Taky jsem ráda, že působí prášky, že mi pomáhají v klidu žít. I jich jsem se bála a nebylo proč. Jsem srozuměná s tím, že je budu baštit třeba roky, ale to neva, když mi pomáhají. Jsem pyšná, že svůj stav řeším. Spousta těch, co by se měla řešit, ani neví, že nějaký problém mají…
(1 člověk)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2653x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
A co způsobilo takový příjemný zvrat? Doufám jen, že nejde o manickou fázi psychózy? 
Nejde (doufám) 
. Já to cítím už delší dobu, ale když nastane stres nebo něco, co mě dočasně vykolejí, pak se vrátím v pocitech zpátky, přesně tam, kde nechci být (do těch negativních). Je to, jako by byl člověk rozmetaný na střípky a když nastance nějaká nepříjemná situace, zalarmuje se střípek a jsem zpátky, na začátku. Ale dobrý je, že se z toho vždy otřepu.
Takže toto je jednak psaný momentálně v klidu, a druhak je to skutečně dlouhodobý proces, cítím, že jsem na lepší cestě a ať mám své výhrady nebo ne, musím za to poděkovat i psychologům, stejně, jako psychiatričce, mají na tom také podíl .
Tak ti přeju, aby ti to vydrželo. Chce to jen více vidět ty pozitivní věci. Negativního je v životě hodně, ale pořešit a jít dál, nestresovat a hledat zase to, co naplňuje a těší. Občas se to vymkne, ale to známe všichni 
Barco bingo, úplně to same jsem si říkala, když jsem to četla. Ze to na me působí jako manická fáze. Nevnímam z toho tu pravou opravdovou pohodovou energii. To je dnes (23.04.2018) podruhé, co mas stejnou reakci jako já. Akorát me je to blbe psat, tak mlcim 
Ještě před tím jsem mela chuť napsat něco podobného co ty te tazatele, jestli si ma kvůli spejlickam do uši nafackovat. Mela jsem ji chuť napsat ano, udělej to, nafackuj si. 
Nejsme my utajené sestry?
Super, aspoň máme jistotu, že když to nenapíše jedna, druhá to být nenechá 
To je smutné, ale obhajovat se nebudu. Napsala jsem, že to byl dlouhodobý proces, kdy jsem si to uvědomovala a zatím si stojím .
Není to myšleno zle. Vždyť i mě to hned napadlo a napsala jsem to se čtyřlístkem, abys to správně pochopila. Zkus to brát z té druhé, pozitivní stránky - můžeš příjemně překvapit sebe i ostatní. 
Já vím . Uznávám, že z deprese jako takové pryč nejsem, ale pokroky jsem udělala /pocity viny, vtíravé myšlenky, sebevraž. myšlenky/ a i ty praktické - pracuji, dělám koníčky, do budoucna se těším, za to dřív jsem se bála. Ale je to schizofrenní no, to jo .
Věk: 46
Tento dlouhodobý proces skončil Tvým mimořádným úspěchem. Je za tím vidět spousty práce, které si na sobě udělala s pomocí psychologů i psychiatričky a nám nezbývá než se povznést nad skepsí a poblahopřát k dosažení kýžené změny! 
Věk: 10
Rypousku a uvědomujes si také, ze své tetě krivdis? Jsi uz natolik v pohode, ze to nevidis zatemnenou optikou, ale realne? Chceš dale zůstat v tom dome, ze ktereho se musite vystehovat kvůli tomu ze, promin, maminka není moc finančně gramotná a nasekala velké dluhy, se z něj musíte vystěhovat a ty obviňujes tetu, ze vas nechce dotovat? Sama ze si nechce vzít dluh, aby nakonec stejně ta bytová jednotka nebyla volna třeba pro případnou rodinu jejiho syna a místo ni by tam mela mít do konce života vas a zřejmě byste ji ani neplatily tržní nájemné, co by pokrylo splátku te hypotéky?
Kávenko, tohle bych v tomto tématu neřešila.
Znovu děláš z mé mámy já nevím co.
Ona z větší části nemůže - z osobních důvodů - za to, co se jí stalo. Dost by mě zajímalo, jak bys v její situaci obstála ty… Zkus si takovou otázku položit. A zkus být trochu taktní, o to jsem vás žádala.
A ano, už si uvědomuji, že to pro tetu by nebylo výhodné.
Ale kdybys ji viědla, jak je hloupá a nechá se manipulovat tím největším šmejdem… Ale do toho nevidíš. Tak nesuď, prosím.
Věk: 10
Takže v pohodě nejses, predhazujes me ze soudim, nesoudim. Jen konstatuji. Nekriticky se stala zastávás sve mamy. Vis co je to finanční gramotnost?
Ano, mnohokrát jsme byli v situaci, ze manželovi neplatili v praci mzdu, vim, co je byt bez peněz. Ale velice jsme se v te době omezili, někdy doslova jedli jen chleba, ale žádnou půjčku jsme si nebrali.
Věk: 46
Její matka se dostala ne svou vlastní vinou do tíživé životní situace. Tvůj příměr s manželem neodpovídá skutečnosti. Tvoje zbytečně skeptická povaha pouze znehodnocuje Rypoušičinu cestu.
Věk: 10
Cha, cha, cha. Dovedu si představit, jak se u toho vymýšlení pochlebovani bavis, ale to je tak vše.
Už jsi s těma kecama, co tady zase dneska (23.04.2018) blábolíš akorát pěkně trapnej!
A ty se divíš? Jakpak by ti bylo, kdybych ryla do tvé mámy? Proboha, jsem dcera a mám pochopení pro svou mámu. Vůbec nevíš, čím se prošla a proč se dostala do situace, jaké se dostala a přesto - ano - soudíš! Viníš ji z finanční negramotnosti.
A ano, vím co to je.
O tom co máma zažila, jsem zde již psala, naposled v tématu, kde jsme se rafly, pokud se nemýlím.
Nechtěla jsem ti to psát, ale napíšu ti to na rovinu: nemám k tobě důvěru, a tak ti ani znovu nepopíšu máminy útrapy, nechci to s tebou probírat. Mám zaplaťbohu to s kým probírat, a tak není třeba dalšího člověka.
Věk: 10
No vidíš, stačí malo a jsi pěkně vykolejena. Důvěru mít ke me nemusís, já stejně nemám čas se ti věnovat. Hlavně ji měj ke své psycholozce a psychiatricce. A když beres léky, nepij u toho pivo a alkohol.
Ale to jsi mě nepřistihla v ničem výjimečným, jasně jsem to tu napsala, že stačí málo a jsem vykolejená. To vůbec nepopírám. Já mám svou úžasnou online psycholožku a to mi stačí. Nikoho inteligentnějšího jsem nepotkala. Takže je o mě královsky postaráno. Plus mám další min. dvě dobré duše, kterým se online mohu svěřit, shodou okolností jsou to obě Danušky, jako má máma a v podobným věku.
Já vím, pít bych neměla, ale občas trochu zlobím, ale zatím se nic nestalo .
Ano ano, uznávám, že se na to dívám už racionálně /relativně/.
Ale je to taková má achillovka, takže vím, že nereaguji uplně nejpříjemněji
Rypoušice, já Ti moc přeji, ale obávám se, že Barča a kavenka mají pravdu…
Znovu opakuji, že to byl dlouhodobý proces, ale zároveň nepopírám, že můžu zase spadnou na dno, viz střípky, čili pokud se batr zase probudí, nebo se něco jiného pokazí… tak mě to vykolejí a budu mimo. Přesto se rámcově cítím líp a cítím, že jsem udělala zásadní pokroky.
Kdybys mě viděla před 4, 2 i před rokem,,, to se prostě nedá srovnávat…
Mmch, už jen tyto reakce mě mrzí…
Milá Rypoušice, nikdo z nás, ani já ne, Ti nechceme brát to, že Ti je lépe a kéž by to tak bylo stabilněji i nadále a po delší období.
Mě jen zarazil ten rychlý zvrat po těch posledních dnech a Tvých tématech, proto jsem vyslovila ty obavy a spíše souhlas s Barčou a kavenkou.
Též jsem to nemyslela zle a ani to zle nemyslím. Ani Ti nehci brát Tvé momentální hezké pocity. Jsou tu, tak dobře, užívej si jich, budu jedině ráda když to tak zůstane
Věk: 10
Barco ano, druha to byt nenecha Technická, četla jsem pokec, chtěla jsem vám tam něco připsat, klikla jsem na ze chci také napsat a nastal ten samy problém co ma Dany, vidím jen oranžovou plochu. Různé jsem zkoušela klikat, odhlasovat se a prihlasovat. Nic, když se chci přihlásit, po chvilce naskočil oranžová plocha. Mohu psát jen takto neprihlasena (a vidím web jen jako neprihlasena)
Aby se zase nevypl celý web z technických důvodů Nějak to tady blbne 
Nakopčila jsem to do Pokecu. Oni by to chtěli do helpdesku, tam jsem to už dávala za Dany. Stejně je to jedno, kde to je. Časy se změnily (k horšímu z hlediska komunikace - admin - uživatel)
Věk: 46
Celkově vzato je Rypoušice moudrá žena, která má mimořádný a všestranný úmělecký talent, která svým entanuismem pomáhá překonávat překážky i jiným lidem postižené melancholií. Její odhodlání, pevnou vůli s jakým čelí nesnázím života si zaslouží obdiv i inspiraci k následování jejího příkladu.
Seriozní muž: podívej, já vím, že ti něčím imponuju. Budiž, jestli jsem ti inspirací v tom pozitivním, pak jsem za to ráda. Ať se zdají být mé výplody (blogerské či pseudobásnické) velmi negativní, přesto to dělám s nadějí, že to paradoxně třeba někomu pomůže /nebude se cítit sám apod/.
Pokud dělám službu byť jednomu člověku, jsem za to ráda, pak to má smysl.
Ale! Už jsem ti psala, abys neobviňoval zdejší ženy ze skepse. Ony jí totiž netrpí.
Nemusíš mi ani za každou cenu pochlebovat - stačí třeba jen napsat "souhlasím" a tím to ukončit. Těmi obsáhlými obranami mě totiž působíš, jako bys mi pochleboval falešně a jen mi mazal med kolem pusy.
A to je to, co se zdejším uživatelům nelíbí - vypadá to falešně. A Bůh ví, jak to tedy je /já se po tom ani radši nepídím/.
Pokud jsi mnou tak fascinovám, chápu, budiž, je to zvláštní, ale ok. Ale nepiš nesouvislé a mnohdy nesmyslné věci zdejším uživatelkám. Skeptické nejsou a většinou mají mnohem racionálnější pohled - nejsou mnou fascinovány.
Možná to přeháním, třeba to tak nemáš, ale mě se to tak jeví.
V takovém stavu se ale musíš chovat stále slušně a mít jasně vytyčené hranice: nepsat ani zdejším ženám ani mě nesmysly, už vůbec ne o blouznění mířeném na mě, to si vůbec nepřeji, a chovat se zde jako solidní diskutér.
Důvěru zde, žel, nemáš, ale můžeš si za to kvůli své minulosti, svým přezdívkám a chování, jaké jsi tu předváděl.
Věk: 46
Omlovám se pokud tak působím negativně, pouze jsem cítil potřebu se Tě zastat, neb mě nepřišlo taktní Tě nechat v tom co je možné nazvat neodůvodněné odsuzování. Jo, a za Olina nemůžu. Někdo mi ho ukradnul můj nick.
Už jsi s těma kecama, co tady zase dneska (23.04.2018) blábolíš akorát pěkně trapnej!
Věk: 46
A básně nejsou pseudobásně, je to poezie psaná ze srdce.
Ze srdce to skutečně je, to je pravda.
Věk: 65
Město:ajauaahaua
Mozna ano, ale pro tebe nebude
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| Jsem sociopat, ale chci milovat | 4 | 1808x |
08.03.2020 11:27:51 (Simon03) |
| Asi začínám být zakoukaná do kamarádky, která je lesba | 3 | 1880x |
13.06.2019 20:07:59 (Žirafa) |
| Výhra jackpotu na automatech 1.000.000 Kč - potěšující náhoda | 2 | 2042x |
27.07.2018 09:54:26 (Jojach) |
| Nález vzácných starověkých mincí - můžu je prodat nebo si je nechat? | 3 | 2117x |
26.07.2018 08:25:14 (22petr) |
| 1. máj - lásky čas, líbáte se pod rozkvetlou třešní? anketa | 3 | 1988x |
30.04.2018 18:00:00 (Paní Colombová) |
| Úvaha o tom, že je život vlastně moc fajn | 11 | 1859x |
22.04.2018 16:37:51 (Boženka T.) |
| Umíte být sami se sebou - bez mobilu a lidí v okolí? | 10 | 2047x |
22.02.2018 10:46:55 (Avatárek) |
| Citáty o životě | 10 | 2474x |
11.11.2017 22:46:55 (Pluto) |
| Těším se až rodiče zemřou a já budu dědit - už aby to bylo | 23 | 3215x |
27.08.2017 10:04:25 (feministka12345) |
| Mám ráda samotu a být sama se sebou, je mi tak nejlépe - jsem ve 21 letech divná? | 6 | 3095x |
28.08.2016 08:55:44 (Karoline) |
