Téma: Proč poslední dobou lidé tak rozdělují peníze?

Jueli - já se tím (o čem píšeš) moc nezatěžuji i když chápu a vím že peníze jsou pro život potřebné.

Pro mně mají velkou cenu duchovní - křesťanské záležitosti, které mi dávají pocit svobody - pocit volnosti, štěstí…. Peníze a to o čem píšeš, je tak řečeno (v tom správném slova smyslu) krok vedle a to u mně nejde dohromady, protože já chci jenom to nejlepší - já chci VŠECHNO a jen kdo má Boha má všechno, (*peníze nejsou všechno*) - protože ten kdo chce všechno, nesmí přece lpět na tom >> chtít něco v něčem - (jako je např. to o čem píšeš) .

Hmm, proto s penězi (i se záležitostmi o kterých se ještě zmiňuješ), si vůbec nelámu hlavu, fakt ne.

Joeli, tvoje tema by melo byt rozdelno na dve diskuze.
Samotna Evropa a jeji budoucnost uz by bylo na jednu dlouhou a zajimavou diskuzi.  

K te druhe casti to napisu kratce: spousta lidi si mysli, ze si s penezi koupili i rozum!!
Takovym je lepsi se vyhybat.

Já zase nemám ráda něco, co zaznělo ve tvém příspěvku  -   "sice nevím co je na její práci tak náročného - sedí v kanceláři, chodí po schůzkách a administrativa, k soudům ani nechodí."

Máš znalosti, které ona ke své práci potřebuje mít a musela vystudovat? Dělalas někdy její práci?

To je druhá strana mince tvého příspěvku.

Pokud jde o kastování, pak souhlasím s výrokem, který kdesi kdosi řekl  - "Lidé si často myslí, že jsou to, co mají".

Nemám žádný horentní plat, přesto netrpím pocity, jako máš ty. Nepřemýšlím o tom, kdo co má a nemá, ale co je to za člověka.

Taky se mi líbí výrok  - "Závist požírá svého hostitele".

A vůbec, proč vlastně byly kdy takové výroky vyřčeny? Nejspíš proto, že tak to bylo a vždycky bude.

"Poslední dobou mi připadne, vím že tomu tak bylo asi vždycky kromě dob, kdy všichni měli stejné platy, lidi si nezáviděli a nebyli tak propastné rozdíly mezi chudými a bohatými."

Jen tak pro zajímavost: které doby to byly?

Mám podezření, že míníš totáč, protože první republiku těžko a Rakousko-Uhersko už tuplem ne.

Trochu si to idealizuješ. Ano, možná nebyly až takové platové rozdíly, protože většina platů byla tabulkových. Ale jestli máš pocit, že nebyly rozdíly a lidi si nezáviděli, tak se velmi pleteš. I tehdy byly způsoby jak si přilepšit a dostat se nad průměr. Ne každá rodina si svedla vydělat na auto, barák a dovolenou - stejně jako dnes (10.07.2017). A sice tehdy nebyli žebráci, ale jen proto, že by ja zavřeli za příživu do kriminálu. A tak bych mohla pokračovat.

Chci tím jen napsat, že pokud se v současnosti potýkáš s pocity jaké popisuješ, potýkala by ses s nimi i v těch dobách, které si tak přikrášluješ. Jen tehdy by ta tvoje známá byla nějaká soudružka, co by ty práva možná udělala jen díky protekci tatíčka pohlavára z KSČ a tyhle tvoje poznámky by tě stály prémie.

V naprosto každé době se najdou lidi schopnější přijít k materiálním statkům a lidi, kteří tyto schopnosti nemají. A vždy si je co závidět, pokud člověk je závistivý.

Podívej, popisujš nějakou známou, kterou evidentně opovrhuješ, protože má vysoký plat a podle tebe si ho nezaslouží. A stěžuješ si, že si připadneš málocenná protože se jí nevyrovnáš. Nemyslíš, že by ses měla spíš trápit tím, jestli se vyrovnáš někomu, koho si vážíš? A že bys měla usilovat o uznání někoho, koho si považuješ? Jenže je otázka, koho ty si považuješ a proč. To totiž nepíšeš.

Lituješ zde toho, že peníze lidi rozdělují a kvůli penězům lidi kastují.

Ale ty to přeci děláš také.

Hodnotíš samu sebe jen skrze výši svého platu. K čemuž tě nikdo nenutí, děláš si to sama.

A když budu upřímná, tak mi tvoje slova na adresu té dotyčné dokonce nepřijdou tak docela bez závisti - minimálně jí ten plat vyloženě nepřeješ.

Víš, ono se taky říká: "přej a bude ti přáno." 

Chápu, že tě třeba mrzí, že nevyděláváš víc, ale to přeci neznamená, že musíš zle smýšlet o někom, kdo víc vydělat svede. Raději vlož energii do přemýšlení, co dělat pro to, abys vydělala tolik kolik si myslíš, že ty si zasloužíš. Ne kolik si zasloužíš podle cizích lidí a ve srovnání s nějakou paní. Ale kolik si sebekriticky (!!! ) myslíš že si zasloužíš vzhledem ke svým schopnostem, praxi, vzdělání a píli - a vzhledem ke společnosti v níž žiješ. A pokud vyděláš méně než jiní lidé v této společnosti, co mají stejný věk, tedy praxi, schopnosti, vzdělání a píli, tak děláš někde chybu - a tu hledej - neplýtvej energii na nějakou ženskou, se kterou se měřit nemůžeš, protože minimálně praxí jste každá jinde a kdo čím vším dalším.

Myslím si, že by neměli být tak propastné rozdíly mezi absolventy vysokýc škol, já mám taky vysokou školu - bohužel máte pravdu, měla jsem jít na práva. V Plzni se studovali docela rychle.  Možná bych byla a to vím tisíckrát lepší než ona. To je možné… Hlavně tady nešlo jen o její plat, jak někteří rádi vyzdvihli, ale o to, že pokud nejsi advokát, jsi pro ni nula a podotýkala jsem v příspěvku, že lidi kteří nevydělají jako ona, bere za póvl. Vlastně i mým jiným kamarádkám vadilo, jak se chová. že je to takový spíš advokátský kibicant než nějaká zářná advokátská hvězda, ona ráda ty hlavní věci obmele - spíš ty ostatní už nebaví poslouchat věty typu: kdybych dělala tu tvoji povlovskou práci, víc bych si odpočinula… to řekla holce co lítá mezi prací a dítětem… tak se s ní raději nestýkají. Od dob, kdy hákovala jako koncipient a teď se její přístup změnil. To tady nikdo jaksi nezmínil, jen že já ji závidím její plat. Spíš ona se nám závidí kolik můžeme mít dnů dovolené za třeba plat 17 000, -, ale ona by chtěla stejný počet dnů dovolené s platem přes 100 000? To by myslím nasralo každého, když je na ni práce moc za ty peníze, moje babička říkávala: Sbal se a jdi dělat ke kravám!!! Podstatou mého dotazu jsem nemluvila o platu, má ho hezký to by se líbilo každému, ale o to jak rejpe do lidí a nadřazuje se. měla by se stýkat s advokáty, udělat si svůj klub nadřazených a nestýkat se s lidmi, kterými opovrhuje.

Podstatou mého dotazu …   rejpe do lidí a nadřazuje se. měla by se stýkat s advokáty, udělat si svůj klub nadřazených a nestýkat se s lidmi, kterými opovrhuje.

Není to úplně tak, že ona se stýká s vámi. To vy se stýkáte s ní. Ona vámi opovrhuje a vy jí tak dáváte příležitost.

moje babička říkávala: Sbal se a jdi dělat ke kravám!!!  

Ano, ale to platí i pro tebe, když je to pro tebe celé takové příkoří. Sbal se a jdi dělat jinam.

Podstatou mého dotazu jsem nemluvila o platu, má ho hezký to by se líbilo každému, ale o to jak rejpe do lidí a nadřazuje se. měla by se stýkat s advokáty, udělat si svůj klub nadřazených a nestýkat se s lidmi, kterými opovrhuje.

Ano, ale to také platí i pro tebe, udělej si svůj klub a nestýkej se s lidmi, kterými opovrhuješ.

Možná bych byla a to vím tisíckrát lepší než ona.  

Pokud jsi tisíckrát lepší než ona, určitě pro tebe nebude problém jak jít dělat někam jinam, tak jít dělat na pozici srovnatelnou s její nebo dokonce na vyšší pozici než má ona a tím se jí zbavit. Jen je otázka, když jsi tak schopná, proč máš tohle zapotřebí - sedět někde s průměrným platem a pomlouvat nějakou schopnější známou?

Pod tohle bych se teda taky podepsala. Jen se mi nechtělo tolik vypisovat, protože předpokládám marnost takového počínání.   TO JE "PANE" TAKY DÁREČEK.  

Co je na tom složitého- vystudovat práva? V Plzni je studoval kde kdo a za rok. Každé studium není jen o znalostech, ale i osobnostních vlastnostech a zvlášť u advokátů… tak proto si myslím, že bych byla lepší. Není to jen o okecávání teorie, ale i o tom být připravený bojovat… když máte tvrdého protivníka, filozofování vám nepomůže.

Nic složitého na tom není.

Jen to chce přestat žvanit, jak jsem lepší, jak na práci advokáta stačí osobnostní vlastnosti, a jít to vystudovat.

Za tyhle jalový kecy ti diplom nedaj ani v tý Plzni a sebechvála a pomluvy k tomu, aby z tebe byl advokát fakt nestačí.  

Sorry, ale tebe bych nechtěla ani za tu sekretářku.

Předpokládala jsem správně.

Jde tedy o Tvoji znamou advokatku a jeji chovani. Nazev diskuze je v tom pripade iritujici.
Navic " lide rozdeluji penize" - nemelo to byt spis "penize rozdeluji lidi"?

Kateřinaa to vystihla naprosto dokonale. Jen bych dodal, že za minulého režimu nebyly hlavní hnací silou peníze, ale známosti. Protože prakticky pouze přes známosti bylo možné řadu věcí sehnat. Ke konci 80. let byl průměrný plat někde pod 3000 Kčs, nová Škoda Favorit stála 88 000 Kčs. Dnes (10.07.2017) je průměrný plat téměř 10 násobný, ale nové auto nestojí ani 3 násobek (a komfort nových aut za cca 250 000 Kč je úplně někde jinde). Jenže zatímco auto za těch 250 000 Kč mohu mít už dnes (10.07.2017) odpoledne, když se ráno rozhodnu ho jít koupit, koupit si Škodu Favorit znamenalo strávit týden stanováním ve frontě a to ještě, když vám známý v autoprodejně zavolal, že za týden přijdou, a vy jste věděli, že se tam do té fronty máte jít postavit (tohle byl zrovna případ naší rodiny).

Lidi si tehdy záviděli daleko víc a z jednoho úhlu pohledu by se dalo říci, že ty rozdíly byly větší. Tehdy to totiž bylo více mezi mám (třeba to auto, nebo video, mikrovlnka, ani barevná televize nepatřila mezi standardnímu vybavení domácnosti (my jsme ji třeba neměli), počítač mělo jen velmi málo jedinců (přestože v západních domácnostech patřily tehdy populární 8 bity k normální spotřební elektronice, kterou bývaly domácnosti vybaveny)  … ) a nemám, dnes (10.07.2017) je to spíše mezi mám horší (ojeté, staré, horší značku, méně funkcí… ) nebo mám lepší. Ano, jen jednotky lidí (straničtí funkcionáři, případně někteří umělci)  měli auta ve vyšší ceně než byla ta Škoda Favorit, možná tak maximálně Karel Gott měl automobil v ceně několikanásobně překračující cenu Škody Favorit (ti straničtí funkcionáři používali limuzíny státní).

Můžu tě ujistit, že lidi si záviděli i to, co má kdo k obědu (protože tehdy nebylo tak samozřejmé jako dnes (10.07.2017) jít si koupit do masny maso na řízky).

V tomhle se moc nezměnilo, jen to, že dříve se lidé snažili moc nevyčnívat, nedávat na oddiv, že se k něčemu dostali, právě aby jim někdo ze závisti neškodil (protože přes konexe šlo dosáhnout mnohem více, než penězi). Dnes (10.07.2017), když tu možnost mají, tak se nestydí se se svým uspěchem pochlubit (a často i jen se zdáním úspěchu, proto si někteří pořizují věci, které nepotřebují a na které nemají, na úvěr).

A jestli si peníze právník zaslouží nebo ne? Ono právě mezi právníky jsou obrovské rozdíly, v málokterých profesích je tak velký rozdíl mezi úspěšným a průměrným. A mají velkou odpovědnost, zatímco běžný zaměstnanec může být postihnut maximálně do 3 případně 4,5 násobku mzdy, právník v případě chyby může čelit náhradě škody převyšující jeho majetek - vím minimálně o jednom takovém případu, kdy se jeden advokát oběsil, protože vydal prostředky svěřené klientem podvodníkovi.

Asi není úplně fér, že ti to "dává sežrat", ale však se s ní nemusíš bavit. Trochu ji chápu, vidím kolem sebe spousty lidí, kteří nadávají, jak mají málo peněz a přitom nehnou ani prstem, aby si nějak přilepšili. Já nemám úplně malý plat, ale přesto využívám možnosti, kdy si mohu přijít na další peníze - příležitostné přivýdělky (např. mám rád různé "focus group", mystery shopping, využívám možnosti různých bankovních produktů, které, většinou "díky" nějaké chybě, generují pro klienta nějaký příjem) nebo naopak možnosti kdy ušetřit (rád cestuji a tak kombinuji třeba různé akční letenky). Chápu, že jako advokátka se setkává s lidmi kteří (dle jejich pohledu "ne vlastní vinou", dle jejího pohledu "vinou jejich lenosti, liknavosti, hlouposti… "¨) se dostali do finančně obtížné situace a tento svůj pohled si (ano, nejspíše ne úplně správně) promítá do všech, kteří si nemohou dovolit pro ni věci naprosto samozřejmé.

Víš co? Přestaň se žrát tím, co ty nemáš a někdo jiný má. Nestýkej se s ní, stýkej se s lidmi, se kterými ti je dobře. A/nebo se snaž, abys měla víc. Když myslíš, že na ty práva máš, tak zkus na tu VŠ jít, znám lidi, co dali dvě vysoké školy najednou, tak co nedat jednu paralelně s prací. Sama okusíš, "zač je v Pardubicích perník" a třeba potom změníš názor. A nebo nezměníš a budeš taky vydělávat statisíce.

- nevim co máte za vejšku, ale určitě to nebude mít nic společnýho s českým jazykem. (btw. perfektní ovládnutí jazyka je naprosto v oblasti práva naprosto klíčové).

- soudíte lidsto na základě vaší zášti vůdči jedné osobě.

- vejška nikoho nezajímá. Důležitý je, pokud nepodnikáte a neplatíte se sama, kolik můžete vydělat svýmu zaměstnavateli. Pokud mu vyděláte třicítku, těžko vám bude platit pade, to jsou selský počty. (toto samozřejmě platí pro soukromý sektor).

- svět funguje nezávisle na vás a dokud si budete myslet opak, nebude to fungovat.

Já asi vím, o čem mluvíš. Mluvíš o charakteru těchto lidí. Ne i jejich pohactvi. Podle mě je to tím, že někteří takový lidé, kteří hodně vydělávají), se snaží svým chováním v druhých tu závist vzbudit. Někteří žijí strašně okázale a snaží se ostatním dávat najevo, že jsou něco vic a pak jsou takový, kteří ty peníze mají, ale ostatním to najevo tolik nedávají.  

Např. mám dva kamarády.

Jeden má jen vyucny list ale firmu zdědil po otci. Je hodně bohaty. Koupil si také  letadlo. Neví sice jake to je pracovat ale nikdy se nademnou nepovyšoval. Spíš naopak, snaží se pomoct, kde se dá. Přijde mi strašně fajn.

Pak ten druhý kamarád. Ten je vzdělaný. Ten sice firmu nezdědil, ale měl rodiče na postech, kteří mu zajistili práci, kde vydělává opravdu hodně peněz.

On nepůjčí peníze ani náhodou.  Pokud ano, tak mu je musíš do měsíce vrátit po hromadě zpátky. Pokud mu dáváš měsíčně po tisícovce, tak to neakceptuje a peníze už nikdy nepůjčí. Kdyz jde na rande,  tak ženě nezaplatí ani kávu ale chlubí se tím, co všechno má.

Bohatství není o vzdělávání, ale podle toho, v jaké rodině se narodíš. Pokud se narodíš v chudé rodině, tak už se to s tebou veze celý život. Pokud v bohaté, tak ti rodiče jsou schopni zajistit vzdělání a start do samostatného života, kde nebudeš muset živořit a počítat každou korunu.

Mám napr kamarádku, která nemá ani střední školu. Její rodiče nemeli na to, aby ji dávali peníze na cestu. Teď pracuje v nějaké továrně, jako navíječka kovů.  

Je to nespravedlivé přerozdělené. Protože jsou lidé, kteří neví jaké to je pracovat a neví co s penězi, a pak jsou lidé, kteří se nadrou, pocitaji každou korunu a živoří. Je to prostě o umění se narodit a také štěstí.  

Je špatně, že všichni nemáme stejné šance něco dokázat.  Ti, kteří tu šanci mají, se snaží vzbudit závist v těch, kteří ji ani nedostali.  

S tím půjčováním peněz mezi kamarády - pokud posuzuješ to, jestli je někdo dobrý nebo špatný kamarád jen podle toho, jestli ti půjčí peníze, … no nevím. A když mu je dlužník včas nevrátí, tak že příště nepůjčí? Tak to je snad samozřejmé. Zrovna s tímhle mám zkušenost. Když někdo chce půjčit peníze, slibuje hory i s horákama, když je má vrátit, má milion důvodů, proč nemůže. Hezky to vystihuje jedno arabské přísloví:

Nepůjčíš peníze, přijdeš o přítele. Půjčíš peníze, přijdeš o peníze i o přítele.

Co se týče placení za ženu - no, na to existují různé názory. Jsou ženy, co by za sebe nikdy zaplatit nenechaly, ty berou emancipaci vážně. Pak jsou takové, co jsou emancipované, jen když se jim to hodí.

A k tomu vzdělání, "bohaté" rodině a bohatství. Jak se to vezme. Můj otec nesměl jít studovat z politických důvodů, tak se vyučil. Ale střední školu si později dodělal při zaměstnání. Takže, všechno jde, když se chce. Ano, ten, kdo se narodí se stříbrnou lžičkou v puse to má jednodušší, ale automaticky to neznamená, že své místo na slunci si nemůže vybojovat i ten s horšími startovními podmínkami. Hodně je to o nadání, ale nevíc o vůli. O tom, že pevná vůle dokáže zázraky se můžeme přesvědčit už od dob starověku - třeba takový Démosthenés, člověk který šišlal a drmolil se stal jedním z nejlepších antických řečníků.

Na vejšce jsem potkal spoustu dětí Vietnamců, mnohem víc, než by odpovídalo podílu v české populaci. A ty málokdy neuspěly u zkoušky. Myslíš, že to je tím, že jsou chytřejší? Ne, nejsou. Ale vidí, že když neuspějí, budou makat ve večerce jako jejich rodiče. Maji motivaci, mají pevnou vůli a to je žene dopředu.

Ano, svět je nespravedlivý. Ale nepomůže plakat nad tou nespravedlností a závidět těm, k nimž byl osud laskavější. Ale vít osud do vlastních rukou, protože málokdy se stane, že ti něco přistane pod nosem na stříbrném podnose.

Také jsem zažila kolem sebe lidi, kteří byli chudí, a pak zbohatli. Těch je ale malo. Ty, které zrovna znám já, měli spíše štěstí. Potkali správné lidi ve správný čas a na správném místě. Ale ve většině případů se to bohužel nestává a když se někdo narodí v chudé rodině a nemá štěstí, tak stim bojuje už celý zivot. Jen o schopnostech a o vůli, to bohužel neni… To tvrdí pouze lidé, kteří to měli v životě jednoduchší.  To, že se ti daří v podnikání teď neznamená, že se ti bude dařit pořád. Ne jen já to tak měla. Taky jsem několik let vydělávala hodně peněz a pak jsem krachla. Může se to stát kdykoli a z toho se pak vyhrabávaš dlouho.

Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přítele. Já se tím řídím a podle toho poznám, kdo je pravý přítel a kdo je mi ochoten v nouzi pomoct. Já to poznala v době, když mi doma umíralo zvířátko a já potřebovala hodně peněz na operaci, aby přežilo. Jeden můj kamarád by ho klidně nechal umřít. Ten druhý naštěstí ne a také mi řekl, že mu je můžu splácet každý měsíc minimální částkou, kterou si řeknu tak, abych to finančně zvládala.  

Tak ještě nám z tvého obvyklého repertoáru chybí písnička o tom, jak jsou všichni svině a budem ten koncert mít zase skoro celý.

a) … jak víš, že i ty jsi nepotkala správné lidi vy správný čas na správném místě - a jen toho neuměla využít, protože jsi se právě zaobírala nějakou kravinou, třeba dumáním nad tím, jakou máš ve všem smůlu. O štěstí mohou mluvit snad jen výherci Sportky, ale i s těmi to dost často špatně dopadne  (což nevím, ale četla jsem to od nějaké psycholožky) , protože mít štěstí prostě nestačí. Je nutno mít nějaké přesvědčení, nějaké odhodlání, nějaké zásady, nějakou vizi a nějakou vytrvalost - a když je máš, pak to, jestli máš štěstí nebo smůlu je jen urychlovač nebo zpomalovač - ne víc.

b) … když se někdo narodí v chudé rodině je bohužel dost často determinován výchovou, např. kecy typu:  "my jsme takový chudáci, protože máme smůlu." A mladej namísto aby se o něco snažil je rovnou načuchlej defetismem a raději si jde někam vylejt čumák než aby někde nějak zabral. Jeho životní prohra pak není důsledek toho, že má smůlu, ale důsledek toho, že se nikdy nijak o nic ani nesnažil.

Tvoje kamarádka nemusela za školou nikde cestovat, mohla být někde na intru, o víkendech se snažit chodit na brigády a pod. I lidi bez rodičů jsou schopni si udělat střední školu. Že ona ji nemá je jen proto, že to prostě vzdala bez boje a ve fabrice dělá proto, že ani teď jí to za žádný boj nestojí.

c) … že jsi krachla v podnikání také není o štěstí a smůle ale o tom, žes to prostě nezvládla. Ne, nemůže se to stát komukoliv kdykoliv, protože podnikání není loterie, ale kauzální proces příčin a následků. Chybu, která znamená bankrot, může udělat každý, ať už to je chybný byznys plán, neschopnost obstát vedle konkurence, špatně odhadnutí klineti a patrneři, špatné financování, špatné investice, neschopnost reagovat na změny trhu atd. atd. Ne každý to pak ale svádí na štěstí a smůlu. A kdo ano, ten se z toho už nevyhrabe.

d) … a co se týče půjčky a umírajícího mazlíčka. No, chápu, že někoho, kdo ti v takové situaci nepomůže, vyškrtneš z přátel. Na druhou stranu ale naprosto chápu někoho, komu zrovna tobě se půjčit nechce. A víš proč? Právě proto, že kdykoliv cokoliv svedeš na smůlu. Nemám na vrácení? Smůla. A ty jsi bohatej protože jsi měl štěstí, tak si to nech líbit. A že bys to nikdy neudělala a vždy jsi každému vše včas splatila? To ti věřitelé měli zrovna jen štěstí. Co jiného, když podle tebe je to jen o štěstí a smůle.

Čili vypovídá o někom něco to, že ti nechce dát peníze na mazlíčka? Ano - že buď nemá vztah k mazlíčkům obecně nebo ne k těm cizím. Ale podle mě nic víc.

Taky jsem znala dva takový "štěstí/smůla". Jednomu jsem prachy sem tam půjčila, vždy jen částku, u které jsem počítala, že když ji už neuvidím, nic se neděje. Občas vrátil, občas ne, občas jen něco. Prostě "štěstí nebo smůla". Té druhé jsem nepůjčovala nic, protože to byla vždy jen "smůla". Což mi vadilo jaksi z principu. A mimochodem jímavou historku, nač ty peníze potřebují a co se jim stalo za "smůlu", měli v rukávu vždy oba. Jenže tenhle smůloizmus jim nikdo nikdy mikdy nevyčítal, ale spíš nedostak sebereflexe, nekázeň, alibismus a zkreslený pohled na realitu, díky kterému se s nimi velmi těžko fungovalo jak pracovně tak v rovině osobních vztahů. Oba velmi okouzlující a oba s dlouhodobě velmi problematickým parnerským životem.

Nepřipomíná ti to něco? Mě ano.

e) … přesto i já částečně na štěstí nebo smůlu věřím. Jen si myslím, že právo mluvit o smůle má třeba leda matka, co jí tragickou nehodou zemřely obě děti. Lidi co jim barák dvakrát odnesla povodeň a podobní lidé - ne ten, co si jen sám sobě zpackal kde co mohl a není ochoten s přiznat vlastní podíl chyb.

Když si od někoho peníze půjčím, tak jen s presvedcenim, že je budu schopná splácet podle domluvy. To už jsi zabruslila úplně jinde jinde a připadá mi také zbytečně se o tom bavit.

Jako příklad můžu uvést třeba mojí mamku, která měla ve firmě vysoký post. Vydělávala vic než 50 000 Kč a to měla jen vyucny list. Bylo to asi víc než před 15ti lety. Nebylo to vyloženě zaměstnání na smlouvu, ale nějaký obchodní řetězec, kde se dopracovala, protoze byla šikovná.  

Stačilo, když do firmy přišla nějaká jiná mladá žena, která ještě jejímu nadřízenému roztáhla nohy. Díky tomu dostala místo mé mamky, i když byla nováček a neměla zkušenosti. A aby mojí mamku z toho místa dostaly, tak ji obvinili z krádeže. Tahali ji po soudech. Moje mamka však nikdy nic neukradla a tak ji nic nedokázali. Byla na tom tak špatně, že ji můj otec sbíral ze země.  

Nebo třeba moje teta. Chtěla podnikat. Otevřela si posilovnu pro ženy. Posilovací přístroje měla půjčené a platila za ně docela dost velký nájem. Chodilo ji tam několik let hodně lidí a dařilo se jí.

Pak se tady objevil nějaký boháč, který své ženě koupil prostory a ty nejdražší posilovací přístroje, které si už moje teta nemohla dovolit, aby ji konkurovala. Také tam dal ty nejnovější a nejluxusnější solária. Všechny ženy začali chodit tam.  Moje teta krachla. V peněžence ji po té zbylo jen 20 Kč a spoustu dluhů. Už si nemohla dovolit měsíčně splácet za posilovaci přístroje, protože ji tam přestali chodit lidé. Dostala se tak do dluhové propasti. Mi jsme ji půjčili peníze aspoň na jídlo. Hrozilo ji kvůli tomu i vystěhování z vlastní. Až do teď se z toho pořádně nevzpamatovala.  

Na základě těchto zkušeností mi nikdo nic nevymluvi  

Ta kamarádka, co nemá maturitu, nežije v kraji, kde je možnost si dodělat maturitu dálkově. Ona je ráda, že si vydělá peníze na nájem a na jídlo. Na nějaké ježdění navíc by už neměla. Ke všemu potřebuješ mít nějaký základ. Pokud ho nemáš, tak se nikam nedostaneš ani i když máš k tomu schopnosti.   

… a jelikož máme feudalismus a její lenní pán jí odmítá povolit odchod z panství, tak má ta holka fakt pech…

… jinak už "no comment" - jaký sis to udělala, takový to máš.  

Podle mě je podnikání něco, jako sázka do loterie. Buď to vyjde, nebo ne. Je hezké vidět, že třeba takový Patrik který zde píše má úspěch. Ale to neznamená, že by ho mohl mít v jakém koli jiném podnikáni a je dobře, že se v něčem tak našel.  

Já sama jsem nikdy netoužila po bohatství. Nevím, na co by mi to bylo. Když jsem měla nadbytek peněz, tak jsem v podstatě nevěděla co s nimi. Pořád jsem litala po obchodech. Každý měsíc jsem utratila víc než 20 000 jen za obleceni, které jsem stejně nevynosila. Když jsem šla do podnikání, tak jsem ani nečekala, že se mi bude dařit, a přišlo to nějak samo. Pak sice následoval pád, ale to se u druhů podnikání ve kterém jsem byla, dalo čekat. U každé novinky je počáteční Bum, a pak to klesá.  

Já se teď popravdě na podnikání chystám znovu a nepočítám s tím, že bych zbohatla. Spíše do toho jdu pro to, že tady práce není a pokud ano, tak s platem, kterým sotva zaplatím nájem. Mě by stacilo mít průměrný plat. Nechám se překvapit, co mě zase čeká a nemine  

Tazatelka spíše psala hlavně o charakteru takového člověka. Podle mě by ji nevadilo, že má víc peněz a je právnička.  Jí vadí, jak jí to dává najevo. Já mám kamaráda, který je milionář a vůbec mu to nezávidím. Je hodný a pomůže mi kdykoli, když budu potřebovat. A to mi stačí.  

Horší je to s lidmi, kteří se povyšují nad ostatními, nikomu nepomůžou a jsou navíc lakomci.

Většinou když zjistím, že někdo takový je, tak se sním jednoduše nebavím  

Hlavně si nekupuj trpaslíka, mohl by ti vyrůst. Já se řídím heslem, že "i pád na hubu je pohyb vpřed". Taky se mi některé věci v životě nepovedly (spíše to byly ty vztahové, v těch finančních se mi vždy tak nějak dařilo), ale paradoxně ty mě posunuly nejvíce dopředu. Největší odvahu má totiž člověk, který si myslí, že už nemá co ztratit.

Myslíš, že v jakémkoliv podnikání stačí nakoupit stroje a ono to už pak nějak pojede? Bez modernizace, inovací?

Sdilim Patrikuv nazor. Podivej se treba na Steva Jobse. Byl adoptovany, na jidlo si vydelaval vracenim lahvi, a kam az do dotahl! Jde predevsim o vuli, houzevnatost a samozrejme o inteligenci.
Pokud te zname, co je navijeckou kovu, jeji prace nevadi, je na spravnem miste. Kdyby chtela jit delat treba modni navrharku, jiste se bude snazit se na takove misto dostat.
Nespravedlnost byla na svete uz vzdycky a vzdycky byli chudi a bohati.
Co se tyce pujcovani penez: pokud je nekdo bohaty,  neni zadny duvod, aby zacal pujcovat. Proc?  Kolem bohatych lidi se toci spousta zavistivych loudilu a jakoby kamaradu. A vsem nedaji spat ty cizi penize!
Vetsina bohatych lidi je velice setrna, nekdy az chorobne. Ale mozna prave proto jsou bohati.
Takhle cela tahle diskuze je spis o charakteru cloveka, zavisti a lidske pyse.   

Když vjsem měla hodně peněz já, tak jsem svým přátelům řada finančně pomohla půjčkou. Půjčit peníze někomu neznamená o ně přijít a nešetřit… Když jsem věděla že mám a že můžu pomoct, tak logicky pomůžu. Byla jsem taková proto, že jsem věděla, jaké to je peníze nemít.  

Tohle platí opravdu jen ve velmi vyjímečném případě. Jinak nejlíp posloužíš, když nepůjčíš. Lidi se tak naučí vyjít s tím co mají (nekupovat na co nemají) a ve výsledku žijí v klidu bez starostí s dluhy.

Když ty peníze vrací, tak v tom nevidím žádný problém. Není nic špatného na tom mít dluhy, pokud je máš z čeho vracet.  

Navíc, tebe do toho nic není, jak hospodaří s penězi. Pro tebe má být podstatné to, že jim chceš pomoct a že ti dluh vrátí.  

Pokud mám někomu půjčit, tak mi do toho je, jak hospodaří s penězi, protože to je z hlediska pravděpodobnosti vracení relevantnější ukazatel než to, co mi naslibuje za hory s horákama.

Např. pokud někdo léta vydělává desetitíce a nic mu nezbude, tak zrovna jako zodpovědný věřitel nepůsobí.

A je i rozdíl, jestli o pomoc žádá někdo, kdo je v nouzi třeba díky nějakým tragickým životním okolnostem (ukradené auto, dlouhodobá pracovní neschopnost a pod.) anebo když chce pomoc někdo kdo jen statisíce vyházel za hadříky.

No to bych teda písk, že je pro mne důležité jak s penězi hospodaří. Pokud má jít o půjčku (a ne o dar), tak je to nejdůležitější indikátor toho, jestli peníze dostanu zpět, nebo ne.

Hlavně nikdo není povinen peníze půjčovat jen z toho titulu že on je má a někdo jiný ne. Pokud půjčit nechce, rozhodně ho to nečiní špatným člověkem (spíše by se dalo říci, že je to člověk zkušený)

To že někdo neumí hospodařit s penězi vůbec neznamená, že peníze nevrací zpět. Věř, že já s penězi opravdu velmi krutě zacházím a nikdy se mi nestalo, že bych nevrátila někomu dluh.  

Tak to se nedivím, že takový postoj obhajuješ, když sama hospodařit neumíš.

Kateřino, ty jsi prostě dokonalá , zejména tahle část:  

… jak víš, že i ty jsi nepotkala správné lidi vy správný čas na správném místě - a jen toho neuměla využít, protože jsi se právě zaobírala nějakou kravinou, třeba dumáním nad tím, jakou máš ve všem smůlu.

Přesně tak, tajemství úspěchu spočívá zejména v tom být schopen poznat příležitost tam, kde ji ostatní nevidí. Mně se takhle podařilo vydělat velmi zajímavé peníze právě jen díky tomu, že takové příležitosti aktivně vyhledávám (a ex post poznat, kolik zajímavých příležitostí kole mne prošlo, aniž bych si jich všiml, to trochu naštve ). Zajímám se o finance, každý den projíždím finanční fóra a studuji podmínky bank. A občas se objeví nějaká skulina, která jde využít. Ale člověk se o to musí sám zasadit, představa, že mi někdo zavolá "mám pro vás zajímavou nabídku" je naivní. Tedy, dost často mi s takovými zajímavými nabídkami volají, ale ty jsou zajímavé pro ně. Když chci nějakou zajímavou pro mne, musím si ji najít sám. Úplně nejlepší je, když mi někdo řekne, že chce moje dobro. To uznám, že chápu, ale že nevidím důvod, proč bych mu moje dobro měl dávat .

Nebo jinak - kdo chce mít víc, než ostatní, musí dělat víc než ostatní.  

Přesně tak Patriku.  

Pokud se člověk rozhodne se o úspěch nepokoušet (nebo to po nějakém neúspěchu vzdá) , nemůže čekat, že ho bude mít.

Pak mu logicky vzato nezbývá, než si úspěch druhých vysvětlovat nějakým nadpřirozeným jevem - třeba "štěstím".

I když myslím, že v životě lidem do cesty přicházejí "výhodné nabídky" i samy (mluvím spíš o různých životních příležitostech, nápadech a lidech, co tě mohou pozitivně ovlivnit než o bankovních produktech) a jsou někdy více a někdy méně výrazné - ale i tam platí to, že člověk musí mít oči otevřené a být připraven do té příležitosti investovat svou další energii, čas, optimismus nebo své jiné schopnosti.

Kdo si udělá životní filozofii o tom, že je jen oběť, co nemá štěstí, ten takovou životní příležitost nikdy nemůže zpracovat správně.

Jsou takový, kteří dělají víc, než ostatní, a nevedou si vůbec lépe. Není to o tom a přeji ti, abys na to ani nemusel přijít, že to tak je.

Nikomu s tvým přístupem se lépe nepovede.

Škoda, že se na to nedá vsadit, protože to bych konečně zbohatla já - i když asi nezbohatla, protože tahle sázka by asi měla hoooooooodně nízký kurz.

Vidíš, a mě se dobře vedlo . A dokonce to přišlo samo. Čím to asi je?  A to se mi dařilo 10 let a ani jsem do toho podnikání nemusela dávat velké úsilí. Jsou ti, kteří dali do podnikání větší úsilí, a nepovedlo se… to je jen o nápadů, který dostaneš. Jestli je ten nápad dobrý, nebo ne, se projeví až když ho zrealizuješ.  Proto to přirovnávám k sázce.

Samo to přišlo? Ležela jsi na gauči a najednou se ze stropu začaly sypat peníze? Jen ses v nich deset let převalovala a občas si vyběhla koupit hadry?

Hovnajs

Nevěřím tomu, že ti podnikatelský úspěch narostl jako vlasy na hlavě a opustil tě jako mléčný zub, aniž bys udělala jedinou věc správně a jedinou věc špatně - protože zřejmě jsi nedělala vůbec nic. To všechno samo. Samo se to uspělo a samo se to podělalo.

Já jsem OSVČ 25let, takže vím o čem to je, jenže polemizovat s tebou mi přijde asi jako přesvědčovat dítě, co chce věřit na skřítky, že skřítci nejsou. Akorát tam lze čekat, že z toho to dítě vyroste.

Ty jsi samu sebe přesvědčila, že nejde o to, že něco neumíš nebo sem tam děláš blbě - ty máš jen štěstí nebo smolíka. Chápu, že se s tímhle životním alibismem žije snadněji, protože se tím vyhýbáš problému, jak mít samu sebe ráda i s případnými chybami a nedokonalostmi. To ty řešit nemusíš, protože ty se leda můžeš radovat nebo litovat jak máš neb nebo nemáš štěstí. Věřím, že to je hoooodně pohodlné, ale nevěřím, že nedostatky, které z principu odmítáš si připustit, se vyřeší samy - a proto nevěřím, že ti pomůže nějaké "štěstí" k tomu, aby se ti vedlo lépe.

A to rozhodně nemluvím jen o podnikání.  

Věřte nevěřte, ale je to tak . K některým druhům podnikání ti stačí jen počítač s internetem  a občas jsem si zaběhla do obchodu koupit hadriky. Asi budeš muset začít věřit na skřítky 

já o voze ty o koze. ale čemu se divím…

Tak já ti tedy splnim tvé přání  

Samo to přišlo? Ležela jsi na gauči a najednou se ze stropu začaly sypat peníze? Jen ses v nich deset let převalovala a občas si vyběhla koupit hadry?

Odpověď: ano

Nevěřím tomu, že ti podnikatelský úspěch narostl jako vlasy na hlavě a opustil tě jako mléčný zub, aniž bys udělala jedinou věc správně a jedinou věc špatně - protože zřejmě jsi nedělala vůbec nic. To všechno samo. Samo se to uspělo a samo se to podělalo.

Odpověď: taky ano

Takže holka na webkameře.

A co byla ta smůla?

Pánev v sádře? Lupénka na zadku?  

Když se někomu takto něco podaří, tak to musí nutně znamenat, že pracuje na web kameře? Je dalších x způsobů, jak přiít přes internet k penězům

To ne, může to být třeba programátor, člověk který umí třeba jazyk JAVA dnes (12.07.2017) nevydělává pod 100 000 Kč za měsíc, ale to asi nebude tvůj případ.

Takže hádám nějaký prodej? Amway? Tam 99.99 % lidí neuspěje, to by tak odpovídalo.

Své know how samozřejmě neřeknu  Prodej budu dělat teď. O té firmě jsem slyšela také, ale s tou nemám nic společného.  

Patriku:

a) ani Amway a jiné podobné pyramidy přeci neznamenaly deset let bezpracného zisku - a i programátor se musí docela snažit, a předvádět nějaký výkon, aby uspěl.

b) nemůžeš jí všechno věřit - vyděl si to holedbání dvěma a přidej faktor účelového zkreslení a jsi doma.

Ne, ale když se nekdo chlubí, jak vydělává bez práce na gauči a potřebuje k tomu jen internet, tak ano.

Ten kdo vydělá, aniž by do toho vložil nějaké úsilí, se dá opravdu přirovnat k výherci loterie.

Jen když pak krachne, tak je to právě proto, že to své "podnikání" bral jen jak loterii a tedy do udržitelnosti svých příjmů nevložil patřičné úsilí.

Loterie NIKDY nemůže vydělát setrvale - zatímco podnikání ano. Ale to se daří jen lidem, co to jako loterii neberou.

Ja zazit na zacatku podnikani "Bum", tak uz se asi do niceho nepoustim!! Ja myslela, ze bum to udela az na konci?
Aspon jsem zase o neco chytrejsi 

U bomb to tak asi je 

Ted budu mít podnikání na stejném principu. O5 mi bude stačit jen počítač s internetem a domácí prostředí. Akorát budu pracovat v jiné oblasti podnikání.