Téma: Nemám rád když se používá slovo ČECHÁČKOVÉ

Sorry, nesouhlasím, osobně si o nás Češích iluze nedělám a přiznávám se, že se stydím za náš národ a mrzí mě, že se k němu musím počítat. Podle mě jsme národ "švejků", kteří si nechají kálet na hlavu a ještě si z toho dělají srandu. Nadávat umíme jen hospodě, jinak se k aktivnímu a hlavně účinnému odporu nezmůžeme. Smutné, ale pravdivé.

Ju, jsme národ ovcí děláme co nám někdo nakecá a hlavně se držet ve stádečku... ale když příjde vlk, tak se stádečko rozprchne a at sežerou toho co byl drzej a měl vlastní názor... ale, když ten jeden nad vlkem vyhraje stádečko se vrátí a říká: to jsme vlka vypekli.

Přitom by se stačilo podobat mravencům... jsou sice malinký, ale držej spolu a co toho dokážou postavit, nasbírat... a jak se vám pomstí když jim šlápnete do mraveniště.

Mne se zase libi, jak umime nase neuspechy, lenost a neschopnost, i po vice nez 20ti letech svobody, svalovat na nekoho jineho - na Rusaky (on vlastne ty komouse tady 40 let nikdo nevolil), na Hitlera, na Rakousko(-Uhersko), na Prusko (ze nam sezralo Slezsko), na Svedy (za 30. lete valky), ...... , na Praotce Cecha (ze nemame teple more a hezke Alpy), na dinosaury (ze tu nepochcipali tak, abychom krom uhli meli i hodne ropy)....

2 Karel2: o Hitlerovi atd. to bylo jen v závorce, tzn, byla to jen doplňková informace, nic stěžejního

Ten výraz mi taky vadí, protože mívá obvykle pejorativní nádech. Jestliže něco označím čecháčkovstvím, mám na mysli něco nepěkného z naší mentality. Ale označit tak celek, to už mdlého ducha značí.

                    R

čecháčkovství je podle mého skromného mínění taková ta závist, nepřejícnost, pomluvy, taktizování, prospěchářství. Projděte se po našich městech, nikdo se neusmívá, každej čučí. Třeba liba z farmy je čecháček jak kráva.

Uf, ještě že jsem z Moravy.    

Tak tedy, několik poznámek k tématu.

1. Když se někdo vytáčí, nebo naštvává pro něco, tak je to proto, že je dotyčný vytočitelný, nebo naštvatelný. Říci ty jsi mně vytočil, nebo naštval je stejně hloupé, jako říci ty jsi mě opil. Když totiž se nechci opít, nebo naštvat, tak se prostě neopiji a stejně také nenaštvu.

2. Rozčilovat se, vytáčet se pro blbost jiných, je ještě větší blbost. Lidé, kteří se rádi naštvávají mají problém sami se sebou. Rádi si nabudovávají v těle stresové hormony a stali se na nich závislí. Stav naštvání je pak pro ně normální a uspokojující, této závislosti na svém vlastním adrenalinu se říká odborně hysterie. To je opravdu lepší skákat z mostu uvázaný za nohy na gumovém lanu.

3. Generalizovat, že ten nebo onen národ je takový, či onaký je rovněž úplný nesmyl. Mám zkušenosti mnohaleté s jednáními s Němci, Maďary, Kanaďany, Italy, Slováky, měl jsem podřízené i cikánské pracovníky. Zvláště pak s Rakušany mám zkušenost mnohaletou. A mohu říci, že nás Čechy i Slováky mají rádi. Zřejmě je důležité, v jakých kruzích jsem se pohyboval.

Pokud mohu něco zobecnit, tak jen to, že v každém národu je určité podobné procento hlupáků a i chytrých a úžasných, milých lidí.  

  Čecháčkovství je taková vyčůranost. Byla jsem přítomna situaci, kdy na jedné výstavě bylo zakázáno focení..... Což nepochopil jeden pán a fotil o 106. Jeho synek jej upozornil na všudypřítomné cedulky se zákazem a tatík říká: „Sem nedal tři kila za vlezný, abych na to jen koukal. ".....

To nemá s čechávčovstvím nic společného. Takovýto neslušní, nebo nevychovaní a hloupí lidé jsou všude na světě. Dříve se tomu říkalo nemravnost. Dokonce i na vysvědčeních bývala známka z mravů. O nemravnosti jako příčině krizí mluvil Tomáš Baťa.

podle me jsou cesi verbez co krade, nema penize a nepomaha a ani nechce pomahat druhym