Téma: Nedostatek mužských vzorů v životě - vliv na identitu a vývoj osobnosti

Text uživatele: 

Tyjo, ti psychologové jsou všude stejní zvykni si (sorry Plamínku). Ne teď vážně. Ona ti říká něco, co ty nevidíš a nechceš. Vzdoruješ a možná k tomu máš i své, vcelku logické argumenty. Ale z pohledu cizího je to jinak. Ovšem ty to ještě nevidíš a nejsi ani schopná  to zatím přijmout. Časem se to pravěpodobně změní.

Za druhé - styl oblečení, cítíš se asi jako polokluk/poloholka, ale pokud je to třeba triko s džínama, tak na tom nic androgynního není. Může to být tvoje "hledání", máš ještě čas, pravděpodobně se ještě formuješ v mnoha věcech. A vliv toho, že máš kolem samé baby a ty díky tomu inklinuješ - pravdepodobně i sexuálně - k ženám? Nevím, myslím, že to s tím nesouvisí, pokud směřuješ k homosexualitě, tak to zjistíš, až si to eventuálně vyzkoušíš s oběma pohlavími. Tedy tak nějak to zjišťují homosexuálové, myslím, asi tě to čeká teda taky.

Ale obecně - jistě, že ti chybí mužský vzor. Je nenahraditelný. Snad máš nějaký vyhlídlý, ať je to skutečná osoba, nebo nějaká hvězda, čehokoliv.

A propo, na 15 let, takovej distinguovanej projev

Text uživatele: 

No, prostě řečeno se necítím být ženou ani mužem, nosím košile a kalhoty a tak.

Možná že to zjistím až později, no, máte pravdu, mám na tohle zjišťování ještě čas.

Snad si nějaký najdu, v tomto případě vzhlížím třeba k spisovatelům nebo fiktivním postavám.

Děkuji

Text uživatele: 

Podívej, já se jako malá taky oblíkala chlapecky, záviděla jsem bratrům jejich oblečení a i nosila třeba jejich kraťasy. Pak jsem nosila komplet volné oblečení a až časem jsem se dopracovala k těsnějším věcem. Nejsem schopná nosit šaty, fuj, sukně - blee, ale džíny miluju. A trika. A mikiny, košile taky. A palestiny! Podpatky - taky hnus. Prostě pohoda. Ale cítím se zcela ženskou a vím, že jsem jakoby kopírovala to, co převažovalo - tedy mé bratry.

Asi to chce opravdu čas, ještě se dovyvíjíš, jsi mládě. Ježiš já si připadám už jak rodičč či co .

A je fajn, že máš vzory, je jedno, kdo to je, ale hlavně, co ti dává!

Jo a ta slečna to ví, nebo je taky na holky či jak?  

Text uživatele: Spíš si myslím, že cítit se ženou, když to s ženskými takto dopadá, že je ti mizerní chlapi opouštějí, ještě se u toho chovají, jak se často chovají, kdo by o to stál? Hodně dívek z rozvádějících se nebo už rozvedených manželství nechce být jako matka, nebo jako žena vůbec. Sice si to neuvědomují, ale většinou to tak bývá. Pak padá dotaz na maminku, a opravdu si myslíte, že je ta ženská role pro vaši dceru tak přitažlivá, když vidí, jak bylo s vámi zacházeno? Já jsem se kdysi oblíkala klukovsky, nosila rajtky, atd, protoýe moje matka je velmi žensky působící histrionka. A jak si dnes (12.06.2016) užívám podpatky. Mám některé úplně brutální, 13 cm a více.

Text uživatele: 

Tak to je zajímavý pohled a dává docela smysl.

Text uživatele: Jo, a dá se to časem docela odstranit, protože, nikdy jsem to tak nevnímala, ale jak jsem se naučila někdy po čtyřicítce až lyžovat, protože všichni si užívali a já ne, a mě to mrzelo, tak jsem pak po čase pochopila, že je to vlastně radost, parádit se. A proč si nějakou radost odpírat, já ještě proto nejsem taková ehm jako moje matka. Ale na to si musí přijít každý sám, třeba má tazatelka úplně jiný problém, chtělo by to trochu rozkrýt.

Text uživatele: 

Ano je to asi případ od případu, snad to ještě dovysvětlí. Já mám třeba takovou divnou chůzi, ne úplně ladnou, takže i kdybych chtěla, tak podpatky radši ne, vypadalo by to směšně. Nemluvě o tom, že pohodlí prostě preferuju a nic, co mě svazuje, mě neba, vlastně ve všem. Taky jsem stydlivá, takže šatičky a dělat tak chutě okolí, no ehm. To fakt ne, představím si pod tím jen zpocený, nafrněný, ukňučený, načančaný hovězí.

Pisatelka by se skutečně ještě mohla ozvat, ať je co rozebírat. Ale je fajn, že si dokážeš dělat radost

Text uživatele: 

Možná máte pravdu, moje máma se obléká hodně žensky, pořád do práce nosí sukně a tak, i svoji psycholožku jsem slyšela říkat, že to, jak se oblíkám je moje snaha odlišit se od mámy.

Taky si myslím, že to, že tátu vídám čím dál tím míň je možná taky příčinnou, že necítím k mužům na první pohled respekt a trochu se jim vyhýbám.

Text uživatele: No jo, nemáš dobrou zkušenost s muži. Mít radši dvě maminky, zamilovat se spíš do ženy, ale sama jako žena raději moc nevypadat, protož ženy to mají těžké… Ale ono to půjde spravit, ženy to nemají jen těžké, mají to i hezké.

Text uživatele: 

No jo, třeba ještě svůj vkus změním, kdo ví.

Líbí se mi moje budoucí spolužačka (dostaly jsme se obě na stejnou školu), ale je nejspíš na kluky. Zkoušela jsem si o svém zamilování promluvit s knězem, ale ten reagoval celkem negativně, takže bych s ní stejně nemohla chodit, rodina by se za mě určitě styděla nebo něco takového.

Text uživatele: 

Kněz ti asi požehnání nedá, ale je jen tvoje věc, jak se nakonec tvoje orientace vyvine. Ať to bude jakkoliv, není třeba se tomu bránit, spíš přijmout.

O tom by sis měla pohovořit spíš s psycholožkou, vlastně o všem, nač se zde tážeš.

A máma jistě dělá vše, co může, pokud není vysloveně emočně chladná, nebo tě neterorizuje, pak si ji važ. Buď ráda, že máš aspoň jednoho rodiče

Text uživatele: 

Ne se všemi lidmi se můžeš bavit o všem. Mnoho lidí má dosti omezné vidění světa.

To je bohužel běžné, ale na to si časem zvykneš.

Text uživatele: 

Mě Tvé vyjadřování překvapilo a dva krát jsem kontroloval, zda je tam ten věk 15 let opravdu uveden.  

 

Osobně si myslím, že v tom máš jasněji než všichni dospěláci kolem Tebe.  

 

Ano, psycholožka, kterou máš, je amatér. Pro Tebe jsou hodiny s ní ztrátou času. Ale nenaděláš nic. Jestli si mamka přeje, abys u ní čas trávila, tak to radši udělej. A klidně ji řekni, co chce slyšet. Ty rozdíl poznáš, ona ne.  

 

Přítomnost muže/otce na každé dítě vliv má, ale zase bych to nepřeceňoval. Mnoho lidí mělo doslova špatné rodiče a vyrostli z nich fajn lidi. Platí to i opačně.  

 

Ty hlavně věř sama sobě. Poslouchej svou intuici a svůj rozum. Mnoho lidí Ti řekne, že se mýlíš, ale i přesto poslouchej hlavně sama sebe.  

 

Bystrá jsi na to dost.

 

Text uživatele: 

Děkuju, možná je to tím, že hodně čtu a ráda píšu

No jo, třeba v dospělosti zjistím, že to na mě žádné hlubší "rány" nezanechalo a budu moct fungovat v pohodě i bez mužského vzoru.

Často si říkám, že bych měla radši dvě mámy, které by se o mě staraly a přijmuly mě takovou, jaká jsem než jenom jednu mámu, která sama všechno nezvládá a tátu, který na všechno kašle.

Text uživatele: 

Karolinko, muj svagr je sam muzsky mezi zenami. Minule, kdyz k nam prijel, se nemohl dockat, az si popovida s mym synem jako chlap s chlapem. Rekl nam, ze uz mu hrabe. Ma zenu, dve dcery, dcery maji dve kobyly, dve fenky a ted si poridily kanara - je to samicka!! Rikal, ze aspon toho kanara mohly poridit samecka!!
Ale jinak je svagr uplne normalni, osve zeny i kobyly se vzorne stara  a je snim sranda!
Pokud ti bude chybet nejaky muzsky vzor, jiste si nejaky najdes.
Nenapsala jsi, proc chodis k psycholozce. Je to kvuli rozvodu rodicu? Ja naprosto chapu, ze ty to vnimas uplne jinak nez tvoje mama. A mozna je  pro tebe i dobre, ze  to tak neprozivas. Nac se trapit vecmi, ktere stejne nemuzeme zmenit.
Jsi chytra holka a urcite si cestu v zivote najdes. Nejdulezitejsi je, abys byla stastna.  

Text uživatele: 

K psycholožce chodím kvůli šikaně ve škole (a musím i brát antidepresiva kvůli panickým atakům), ale probírám s ní i tady tyhle věci.

Máte pravdu, sama s tím něco asi těžko nadělám.

Děkuju