Téma: Most nad propastí - zvládli byste ho přejít?

A kde ta propast je?

    Podle tvých dalších příspěvků si musíš domyslet to, co není vidět…  Přiznám se, že kdyby pode mnou byla voda, tak mě jako rybce by to činilo určitě menší potíže, ale jinak z těch tvých nových obrázků budu mít určitě noční můru, jak se znám….

Tohle bych nepřešla, ani kdyby mi někdo nabízel všechny poklady světa…. brrrrrr.

Ale Avatárku, ty ses hezky vyhnul odpovědi, jen co je pravda….

Výšky mi nevadí, vyhledávám je celý život - různé střechy, mosty, rozhledny apod. Vadí mi ale nemít pevný podklad pod nohama (skok s padákem, bunjee jumping). Houpající se most by mi asi velké problémy nedělal, ale chtělo by to zkusit Akorát teda kdyby hodně foukalo a most se hodně houpal, to bych asi klidný nezůstal.

Ta voda pod mostem by Ti (ani jako rybce) moc nepomohla Dopadnout na hladinu vody z velké výšky je totéž jako dopadnout na beton. Hladina je "tvrdá" a než se rozestoupí … asi by to hodně bolelo, au.

Když do obrázku v tématu kliknu, nepřijde mi, že bych měla mít strach. Nevypadá tak vratce. Ovšem druhý obrázek mi přijde, že je jen nakreslený a to bych už strach měla 

,

V jižním Německu u města Rochlitz je podobný most, ovšemže okresního formátu a jeho délka bude kolem padesáti metrů. Je nazýván Schaukelbrücke, tedy houpačkový. Při vstupu na něj vypadal nevinně, ale po několika krocích se skutečně nečekaně rozhoupal. Nečekaně v tom smyslu, že sice nějaký pohyb očekáváte, ale přijde jiný a vy nevíte, co s ním. Jediné, čeho bych se obával, zda hlavní lana vydrží tah při zatížení více lidmi. Tah v lanech je mnohokrát vyšší, než skutečné zatížení mostu.

Co tohle?  jeden špagát už prdl

Nepřehlédněte přátelé, jak indonéské matinky vyšprcly děti do školy. Bílý košilky, čistý ponožky, učesaný makovice, možná bychom se mohli učit

Asi bych s tím problém měla, bojím se výšek, mně dělá problém i přejít po kládě nebo kamenech řeku a jestli tady ten most se ke všemu ještě houpá, tak bych to asi nedala.

Krásné to je, ale abych to přešla, tak by na tom musel záviset čísi život, nebo bych musela mít notně v žíle.  

Jediný způob, jak bych byla schopná se dostat na druhou stranu by byl v leže. Prostě bych se musela přeplazit. Protože já a výšky to nejde k sobě. Nedokážu se podívat z balkónu dolů v 10 patře, natož přejít most.  

Ale třeba na Štramberské trůbě, tam je krásně…stojím tak 50 cm od okna a kochám se.  

Vždycky jsem se bála výšek. Jako školačka jsem byla v Tatrách. Pamatuji si cestu v horách, byla tam velká propast, dole tekla voda, cesta vedla ve skalách. Průvodce mě musel převést, nebyla jsem schopna jít dal, ani se vrátit. Jen myšlenka na přechod jakékoliv výšky je strašná, jen myšlenkou na tento přechod vznikne trnutí v nohou a bezmocnost. Vlaďka

no pokud bych mel jistotu ze to nespadne tak bych to prosel

ale muselo by to byt se zastavkou uprostred, to musi byt krasny pohled

Párku ať nám zaplatějí výlet na ten most a my jim za to dotáhneme nějaký pěkný fotky. Ten pohled tam musí být nádhera.

Ani náhodu a ani za zlatý prase! By mě tam klepla pepka. Stačil mi obrázek a udělalo se mi špatně.

Asi bych ho ani nepřeplazila

   Barča - nemyslím si, že je to nakreslený obrázek. Vybrala jsem jednu z fotografii nejšílenějších mostů, které sem dal Avatárek.

Sorbi - také jsem takto uvažovala, ještě než jsi to sem napsala. Že v zájmu jednoho z mých synů bych se překonala a tu lávku přeplazila nebo přelezla po kolenou…

Babička- podobný zážitek má s přechodem přes vodu moje maminka. Už když jsem byla malá, mi vyprávěla, že za války, když byl ve městě po náletu zbořený most, tak přes řeku Moravu místo něj  vedla podobná prohnutá lávka…jen pár desek naskládaných provizorně za sebou. A protože se musela dostat na druhý břeh do továrny, kde pracovala, tak jí nezbývalo nic jiného, než se překonat a vydat se na lávku jako ostatní. Jenže uprostřed se zasekla a nemohla dál  a za ní dlouhá řada lidí, kteří jí spílali, protože také pospíchali na směnu, ale nic to prý nepomáhalo , neboť její nohy byly jak zalité do betonu. Nakonec ji pomohli dva mladíci a nějakým způsobem ji pomohli přejít na břeh. Od té doby se pokud možno vyhýbala všem mostům. Ještě snad stojí za zmínku, že coby malé děcko se v té samé Moravě topila a zachránil ji tehdy starší bráška …. A pak odkud se asi bere ta moje fobie z podobných lávek.

 Hříbečku a Parku - máte můj velký obdiv!   Hříbeček dvojnásobný, za pořizování fotografií z takové vyhlídky.  

Taj 3 - ani nevíš, jak moc ti rozumím …

Já ti nevím, Rybko.  Výšky moc nemusím, ale most na fotce v tématu, vypadá celkem bezpečně a zajímavě. Zřejmě bych ho prošel. Zato obrázek dalšího mostu, ani náhodou. I kdyby byla pod ním voda.  

Ani omylem, zvedá se mi kufr při tom pohledu.

   Méďo, máš také mé sympatie a ty Pluto můj obdiv….

Vidím Rybko, že "tvůj most" byl inspirací i jiným …

V pohodě bych tuto lávku přeběhl, aby se co nejvíc houpala, bo adrenalínek nade vše miluju.

V Číně je již od května 2008 otevřen nejdelší most na světě přes moře. Jmenuje se Hangzhou Bay Bridge a je spojnicí mezi městy Šanghaj a Ningbo. Jde o visutý most o délce 36 km. Má esovitý tvar.

Než všechny tyto mosty, co jste zde ukázali, to se raději o té své berličce budu potácet těch 36 kiláků po tomto mostě. Hrůza, jenom to pomyšlení!

                                               A tohle jsou moje odvážné děti letos v Rakousku….

                                                       mají můj velký obdiv….

 Můj také . Perfektní fotky.