Pokud Baruš nebereš setkání s vírou tak, jak ji známe, tak mé první setkání bylo v 19 letech. Přivedla mne k tomu kamarádka, po tatínkově smrti. To když jsem jí vyprávěla, že se se mnou přišel rozloučit a ona to chápala.  

Díky ní jsem se dostala k tomu, v co věřím, to byl můj první zážitek.  

Vyrůstala jsem v rodině nevěřících, takže setkání s Bohem jako takové u mě nikdy neproběhlo. Jen občas jsme s maminkou pronesli motlibu před spaním, Andělíčku můj strážníčku...

Sorbi, pochopila jsi správně. Každý máme svůj zážitek s něčím, čemu věříme. A kdybych Ti mohla dát deset sluníček, máš je.   

Děkuji Baruško .

Baru, když jsem šla do první třídy, chodilo se ještě na náboženství a do školy chodil pan farář. Mně zajímaly tyto biblické příběhy už od dětství, pořídila jsem si pak v dospělosti Bibli a hodně jsme si v ní s manželem četli. A vlastně si v ní čteme dodnes. Možná nebudete věřit, ale když byla ještě dcera malá, chodili jsme spávat večer brzy, kolem půl osmé, nedívali jsme se na televizi, ale četli jsme si s manželem v Bibli. Teda, on četl nahlas a já u toho krásně usnula, ráno jsme vstávali kolem páté. Dělo se tak několik let. Pak se narodil syn a doopatrovali jsme mého otce, času bylo málo, ale teď jsme v důchodu a čteme si zase. Do kostela jsem nikdy nechodila, ale prohhlédnout to ano, jako jiné památky a historické stavby. Teď je na trhu spousta jiných knih s duchovní tématikou, to vidím, když se zmíní Pluto, ten jich má jistě spoustu. Tyto knihy dříve nebyly ke koupi a tak je nezním. Nějakou už mám doma a čeká mně spousta čtení, mám do smrti co číst.

Taky jsem vždycky moc ráda četla, jen s tím náboženstvím a vírou to už nesouviselo. Tehdy chtěly navštěvovat klášter i děti, které nebyly pokřtěné a těm byl vstup zapovězen..... tehdy vzala víra jako taková za své....

Baru, my měli s manželem svatbu v kostele, jeho rodina byla katolická.  Kněz nás pozval před svatbou k takovému pohovoru. Já nekřtěná, bezvěrec, či pohan v jeho očích. Chtěl, abych se v den svého sňatku dala pokřtít ke katolické církvi, odmítla jsem s tím, že se na to ještě necítím. No, svatba v kostele přece byla. Nokonec, za nějaký čas, manžel z církve také vystoupil. Žijeme podle svého svědomí. Pavla 

Vyprávěl mi jeden starý pán, že až tu nebude, nechce na svém hrobě žádný církevní symbol. Prý jako kluk přelezl plot na zahradu fary (kvůli žňovkám) a když ho tam farář (do té doby v jeho očích boží zástupce) načapal, tak ho škaredě zmlátil klackem. (Později jsem měla možnost vidět, že jeho přání rodina respektovala)

Baru, vůbec se tomu pánovi nedivím. Jsou i jiné věci, pro které se lidé rozchází s církvemi.

Za války žehnali zbraním na jedné i druhé starně, šlo jim o vybírání peněz od lidí, odvádění desátek a přitom Pán Ježíš o sobě řekl, "že syn člověka, nemá, kde by hlavu složil... " a chodil bos.

Ale byla to osobnost, v jehož přítomnosti se lidé cítili dobře, obzvlášť ti obyčejní a chudí, kterými ostatní opovrhovali. Dal nám krásný příklad, hodný následovaní.  Nepovyšovat se, ale mít lidi rádi,  k tomu musí dospět každý sám. V Bibli je napsáno, že nám bylo každému dáno, ale ne stejně, proto,  komu bylo více dáno a svěřeno, od toho bude více požadováno. A to se nemluví o penězích, ale o pochopení Božího slova.  Každý pochopí do určité míry, někdo víc, někdo méně. Nikdo nepřekročí svůj stín.

Pavli a jsou to krásné knihy a mnoho ti dají. Není víra jako víra .  

Sorbi, budu se je snažit přečíst a něco nového se dovědět.

Tak pokud se řadíme mezi západní křesťanské civilizace, tak se určitému působení víry nevyhneme nikdy... Citáty a myšlenky z Bible používáme denně a často si ani neuvědomujeme, že vycházejí z této Knihy knih... A to je dobře, je vidět, že i člověk, který se aktivně k víře nehlásí, je schopen příjmout myšlenky za své... To svědčí o velké hodnotě Bible... Nejsem věřící, ale byl jsem v dospělosti pokřtěn, Bibli se snažím pochopit celý život... Mnohdy při její občasné četbě tápu, je příliš složitá pro obyčejného člověka na pochopení, s výkladem by to bylo lepší... Příběhy s touto tématikou mám rád, vždycky mne nějaký bod zaujme, dohledám si informace, rozšířím si své obzory a mám čím oblbovat mladé dívky v parku...  

Za přečtení určitě stojí i tohle:

Dějiny napsané předem

Baru, co ty všechno umíš najít. Je to prima odkaz a je tam hodně pěkného čtení. Udělalo mi to radost.

Rybko, toto přesně jsem někde na netu také četla. Píše se právě o novém PC programu, do kterého se dají indicie z Bible a měl by rozšifrovat Biblická proroctví podle času údálostí i s jmény lidí, kteří se nějak podílejí na událostech.

Já dnes skoukla video na 5 minutek - ale, jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu.

http://www.youtube.com/watch?v=0Rlb7gM2Uis&NR=1&feature=endscreen

zaujalo mně od 1 minuty - 2 minuty a pak po 3 minutě

Pavli, hned se na to mrknu, jen co dám zahrát v Hádankách písničku pro Hříbečka...

Sakryš, budu tu Bibli muset přečíst. Z nějakého důvodu mi pořád uniká.  

Biblické příběhy mám rád a je v nich morální poselství pro všechny časy. Abychom jim porozuměli, musíme si představit dobu, ve které vznikaly. Také si představit, komu byly určené, kromě toho často přenášeny jen ústně. K pochopení jejich nadčasových poselství potřebujeme alespoň minimální znalosti dějin.

Biblické příběhy jsou z mého pohledu modelové situace a jen zkušenostmi se dají pochopit. Když nám byly jako dětem předkládány, neznaly jsme historii, nic... jen se nám ty příběhy s vysvětlením líbily. Ukazovaly podobenství dobra a zla. Jinak s Tebou ale souhlasím, pokud by šlo o dějiny napsané předem.

Mám ráda Biblické příběhy, ale v poslední době jen ty zfilmované, neboť moje Bible je psaná hodně malým písmem.   Třeba příběh o Ester je pěkný....