Téma: Snížené sexuální libido, chuť na sex u mužů - nová doba?

Text uživatele: 

Dokud jsem na našem webu nečetl nářky žen a dívek, že jejich partneři nemají zájem o milování, popř. jejich zájem značně opadl, žil jsem v představě, že jsou to příslušnice něžného pohlaví, které nechtějí... Vypadá to, že dnešní doba se značně podepisuje na psychické pohodě a tím více zasahuje i do intimních záležitostí...  

U mne je jedno, jestli jsem v pohodě, nebo mám problémy... Pokud jsem v pohodě, tak mne milování dostane ještě do větší pohody... Pokud jsem ve stresu, tak mne alespoň vycentruje, ještě se nestalo, že by mi ublížilo...  

Že má být muž lovec je zřejmě přežitek, vůbec mi nevadí, že jsem uloven, moc se nebráním... A na bolení hlavy si doma nehrajeme, zatím...

Text uživatele: 

Méďo, mně právě překvapila na můj vkus dost vysoká procenta (nutno brát v potaz, že jde o skoro 10 let starou knížku. ) a nikdy by mě nenapadlo, že takový problém ze strany muže může být.

     Já to tak taky cítím, že pokud jsou nějaké problémy, pěkné milování je zlepší aspoň o polovinu... Ale každý to asi cítí jinak a o někdo má zřejmě opravdu "jiné priority".

    Já neříkám, že má být lovec pořád, ale jsem mladá a těší mě, že o mě je zájem (hlavně od mého partnera)-že na mě píská nějakej opilec na ulici si za řámeček opravdu nedám... Nemám problém začít nebo partnera nějak překvapit, ale abych půl roku v tomto směru  táhla vztah a v momentě, kdy přestanu měsíc k ničemu nedojde a když už, tak to za moc nestojí... Škoda slov.

   Bolení hlavy je nesmysl protože už se ví, že sex působí proti veškerým neduhům a trápením

Text uživatele: 

Mám úplně stejný problém, ale trvá ještě déle. už tak rok.   Akorát i když se snažím já (dostat přítele do postele) většinou to stejně neprojde. Vždycky jen mám moc práce nebo jsem unavený. Už jen čekám, kdy použije tu statistickou větu "Mě bolí hlava". Jinou ženskou rozhodně nemá. Dost často mi říká, že jsem fajn, hezká. a tak. Nemá někdo radu, co udělat… ?

Text uživatele: 

Pod Medvědova slova se můžu podepsat. Ani já netušila, že všecko je jinak. Možná ani není, jen sexuální preference to zkreslují. Pokud muž/žena nejsou schopni říct, co je vzrušuje, protože si myslí, že je to nějak "nepatřičná" praktika, pak může vzniknout rovněž dojem, že je ten jedinec méně náruživý, zatímco si tento utajeně hledá to své na netu a pomůže si sám. Sice souhlasím, že každý máme jiný temperament, ale na úplný nezájem o sex prostě nevěřím.

Text uživatele: 

Tož, to já nevím... našla jsem to takto černé na bílém od odborníků a sem jsem to jen přepsala Ale máš pravdu v tom, že komunikace je klíč k hodně "dveřím" a stejně jako problémy dokáže řešit, tak i způsobovat.

   Kniha je z roku 2003, takže od té doby výzkum určitě pokročil. A hlavně pokročil internet a na každém rohu je nahá ženská, odkaz na seznamku a na porno, takže teď už faktorů je určitě víc než před 40 lety, kdy se začal tento problém řešit. Takže už je zřejmě na čase výzkum obnovit a doplnit. A ten, kdo najde řešení, by měl dostat přinejmenším metál

Text uživatele: 

Někdy si řikám, že na některé chlapi je právě tohodle už trochu moc, vidí to všude, je to dostupné, nemusí proto nic dělat, jsou toho nasyceni z každého rohu. a tudíž je už nemá nic moc překvapit… tak asi klapky na oči, aby dlouho neviděl ženskou ani z reklamy na auta  aby pak po dlouhé době slintal nad svou nahou ženou v sexy prádélku.

Text uživatele: 

Ahoj, mám také problém a neumím ho přes všechnu snahu vyřešit. S přítelem jsme spolu 6 let. Milování s ním bylo vždycky fajn i přes všechny problémy, které jsme řešili. Milovali jsme se často někdy i každý den. Někdý byl iniciativnější on, jindy já. Klapalo to po všech stránkách. Před rokem jsme se přestěhovali. Přibylo problému, přítel má i cukrovku, ale tu měl od začátku našeho vztahu. Jen v novém domě začal být problém. Když nezačnu já…tak nic! Ale když začnu tak to jde a je to bez problému. tak bych to zdrav. stavu zas až tak nepřikadala. Jen prostě on stratil zájem. Snažím se s ním o tom mluvit, ale nic nepomáhá. Řekne mi, že třeba vidí, že toho mám moc a jsem unavená tak mě nechce otravovat. Ale já ho potřebuji…připadám si stará a ošklivá. Říkám mu at mi řekne, jestli ho už nepřitahuji, jestli se mu už nelíbím, ae nic. Prý to není pravda. A já už strácím naději. Jinak je to chlap kterého by mi každá záviděla. Pozorný, hodný.

Milenku nemá…jsme spolu pořád…a to je možná ta chyba! Máme, ale takovou prácí a nedá se s tím nic udělat.

Nějak si fakt nevím rady…

Text uživatele: 

Renny, jak si tady můžeš přřečíst, často to opravdu není naše "chyba". Koukám, že žádný z našich partnerů nic moc nenapovídá, tak nezbývá než zkoušet.

    Zkus na chvílí úplně přebrat iniciativu ty, překvap ho novým prádélkem, nějakou masáží… Třeba má jen nějaké období, a taky si přijde "starý  anechtěný", tak ho zkus přesvědčit, že to tak není.

   Hlavně si to neber osobně!! Z toho by člověku muselo hrábnout…

A nepřestávej, pak by vás to přestalo bavit úplně (proč se namáhat, když můžu jít spát),   a z toho už se těžko vrací, jak jsem sama zjistila.

   Držím palce!! A kdyžtak napiš, kdybys na něco přišla. Žena co tohle rozlouskne by asi měla dostta nobelovku protože s takovou lidstvo za cvhíli vymře

Text uživatele: 

Závidím Vaší ženě! Nepokazte to a rozmazlujte ji.

Text uživatele: 

Závidím Vaší ženě! Nepokazte to netečností, všímejte si a rozmazlujte ji.

Text uživatele: 

    Mě spíš překvapuje, co lidí má oddělené ložnice a nebo chodí spát každý v jinou dobu.   U nás je to taky protiklad, ale to bylo vždycky. O milence nevím, ale o tom, že toho má jen kýbl na celý život jsem slyšela. (ano vyplýtval než mě poznal)  Ale jsem holka šikovná a tento nepatrný handicep mě nemůže ohrozit, omezit ani zničit. Navíc jak jdou roky, tak mě to taky přestává bavit, je to pořád dokola. Menší mobil vymyslí hned, ale zlepšovák, urychlovák, renovaci, inovaci na apetit ne.

Text uživatele: 

Juli, to je pěkně řečeno, ale smutné. Doufám, že pro mě zbylo aspoň na dně toho kýble pár kapek, abychom aspoň ty potomky mohli zplodit... Jinak přijde na řadu můj inseminační kurz

   Jo je to s nadsázkou, ale už se tím taky přestávám trápit (nejen proto, že teď vlastně ani nevím, jestli a jak bude vztah pokračovat). Máš pravdu v tom, že je to pořád dokola. Poslední dobou určitě. Před tím mě na bavily ty emoce co milování provází, ale ty někam odešly spolu s jeho chutí a zbyl nám jen sex.

   To já asi úplně holka šikovná nejsem protože mi ta pozornost prostě chybí a chybět bude. Takže pokud se to nezmění, asi budu muset hledat jinde Nebo se to změní a budu moct autorům napsat, že jsme první případ, kdy se sekundární sexuální inapetence vyléčila

Text uživatele: 

  Tak pozornost, něžnosti a přízeň mi nechybí, té máme dost. Píšeme si esemesky, když něco vidíme, tak to vyfotíme a pošlem si to. Sledujem zprávy sedíme na sedačce a držíme se za ruce, s kafem čekáme na sebe, otlapkáváme se kde to jde, jako na tohle si stěžovat nemůžu. Hodně si vystačíme sami i když jsme ve společnosti. Myslím, že vztah máme kvalitní a oba o sobě víme, že jsme vzájemní závisláci, jeden bez druhého málo-co rozhodne, nebo udělá. Jenom jsme už lenošní a postel máme na spaní a povídání si.

Text uživatele: 

    z toho, cos Lucy napsala (zkopčila).

 

Já to mám jak Méďa. Mě nic neovlivní, že bych nechtěl, sám nezačal a když začne partnerka, tak ji odmítl (co jsem nikdy neudělal, to taky nejde, jak se do toho dostanu, tak to fičí )  Dokážu se oddělit od stresu a nemyslet na pracovní záležitosti, i když mají třeba ty smlouvy velkou důležitost s několika milionovou hodnotou (to je aktuální reálný příklad a zkušenost).
Velmi mě udivuje to, co je psáno v tématu. To bude novodobá nemoc a jsem rád, že mě to nepostihlo. nedokážu si to předatavit. Vždyť milování je tak krásné.
Mě stačí se přichomejtnout k partnerce a obejmout ji (zepředu zezadu, to je fuk) a už krev směřuje jinam....  

Nakonec fakt vymřeme po meči...

 

 

P. S. a závěrem už trošku začínám rozumět Julči.... (i když ona bude tvrdit, že ne )

Text uživatele: 

Já do knížky koukla jen tak... čekala jsem dva řádky a závěr, že si to ženská dělá sama protože je hysterka apod. A ono ne... je to reálný problém a dle procent se v podstatě týká každého 5tého (pokud jsem nezmatlala počty ). Ale v závěru mi z toho bylo do breku. Ví se, že problém je, ale nikdo neví proč a už vůbec, co s tím...

   Na konci knížky jsou i nějaké testy (bohužel tam ale nejsou výsledky) a v nich se právě ptají na frekvenci objímání apod. To všechno šlo pomalu pryč a pohlazení se mi dostane jen když se pohybujeme bezprostředně kolem sebe (což není tak těžké v našem 1+velká koupelna ), ale ocenila bych, kdyby zamnou partner přišel sám se přitulit nebo se přichomejtnul i za jiným účelem.

Text uživatele: 

Měli jsme s přítelem podobný problém, nebylo to teda jednou za měsíc, to ne, nebylo to až tak hrozné ale začali jsme o tom mluvit a řekl mi, že když na mě až moc často vidí jak moc ho chci, tak si začne připadat prej jako nějaký stroj co se od něj očekává, že bude šlapat pokaždé když si zamanu, vím, že se mu taky někdy nechce.. Ale i když se mu nechce tak mu to ráda vynahradím i jinak aby se necítil jako ten stroj, ať vidí, že se taky snažím, nejen o sex ale i o ty ostatní krásné věci A už problém není Důležité je mluvit, on sice nerad mluví ale sem tam se ta příležitost naskytne a já mu pak poděkuju, že se mi svěřil a že si toho moc vážím a to ho strašně moc potěší, že si ho bez keců vyslechnu, do ničeho ho nenutím a chci najít společné řešení abychom byli spokojení oba

Text uživatele: 

Zuzko, díky za inspiraci. Také se dozvím jen nejdůležitější věci protože přítel je hodně málomluvný a většina témat mu přijde zbytečná, aby kvůli ní ztrácel slova

   Teď, asi v rámci jarního úklidu, si děláme čisto v našem vztahu. Teda začala jsem to já protože už jsem to nemohla vydržet. A snad se dopracujeme k nějakým výsledkům. Máš štěstí, že už ten tvůj chlap pochopil, co znamená komunikovat. Ale třeba se tam taky dostaneme

Text uživatele: 

No někdy z něj nedostanu ani slovo To jsou takové světlé chvilky díky kterým vím, že mu na mě opravdu záleží.. Bohužel na takové chvilky musí mít náladu a to je těžké vychytat Ale každopádně Ti přeju hodně štěstí, důležité je mluvit, mluvit a mluvit! Ale hlavně - s tou komunikací na něj hooodně opatrně

Text uživatele: 

Důležité je mu NAMLUVIT, že....    

To su dělam legraci. Gratuluju, umíš to s ním (tím chlapem, ale tím druhým "sourozencem" asi taky.  )

Text uživatele: 

Víš, když člověku umíš naslouchat, tak se dějí divy

Text uživatele: 

Já bych naslouchala... ale není čemu. Já mu vždycky problémy sděluji na rovinu. Pochopila jsem, že an chlapi náznaky neplatí. On mi to odkýve, ale většinou se nic nezmění. Máme na čem pracovat to jo. A třeba to dopadne.

   Nejsi ty zaříkávačka mužů?

Text uživatele: 

Ne Luci, to teda nejsem Záleží taky na chlapovi jak moc se ti otevře, když se ty snažíš a on se ti nechce otevřít, tak to už není tvoje vina a z takové situace nevím jak vyjít, to opravdu nevím co ti poradit Buď to chce čas, a nebo ho prostě postavit natrvdo před realitu.. Buď s tím bude chtít něco udělat a nebo bohužel odejdeš.. Ve vztahu se musí snažit oba, ne jen jeden.. Nějaký čas to člověk takhle dokáže držet ale každému jednou dojdou síly..

Text uživatele: 

Mně právě došly a v sobotu jsem se odstěhovala, když byl pryč. Celkem koukal a snad si i začíná uvědomovat, co jsem po něm chtěla.

   To je právě to no... celou dobu jsem měla pocit, že si mě tak nějak drží od těla. Že si prostě nechává zadní vrátka, což mi přišlo nefér, když já je nemám. A pořád jsem tomu dávala čas a teď už nemůžu. Teď se musí rozhodnout tak uvidíme. A doufám, že vedlejší produkt jeho rozhodnutí, jestli mě chce bude i to, že se spraví jeho přístup k initmnostem. Ale to je pořád ve hvězdách...

Text uživatele: 

Neupodozrievaj hned manzela. Skuste sa poradit s lekarom o hormonalnom deficite, ci poruche obliciek a z toho prameniacej unavy. Napr. http://thyroid.about.com/cs/endocrinology/a/adrenalfatigue.htm 

ci http://newconnexion.net/articles/index.cfm/2005/03/hormones.html .

Naozaj ta moze mat rad, ale nechut k laske, chronicka unava, moze byt aj zdravotneho povodu.  

Text uživatele: 

To jsme všechno probírali právě. On je sám lékař, takže by takové problémy poznal a řešil. Bavili jsme se i o partnerské poradně a nakonec to zamítnul, že prý žádný problém nemáme. Ale ze začátku vztahu jsme se opravdu milovali každý den a dlouho. Rok se s rokem sešel a jsme tam kde jsme Já ho z ničeho nepodezírám, jen se snažím najít, co by mu mohlo být a tento text v knize opravdu vystihuje naší situaci... Za odkazy ti moc děkuji, jdu na ně mrknout a třeba i najdu něco tam.

Text uživatele: 

Milá Lucy,

moc ti děkuji za úryvky z knihy a tvoje komentáře. Právě se díky tomuto tématu utápím v depresích a psychycky jsem na to tak "dobře", že se často nemůžu ani vyčůrat, jak pořád přemýšlím a přemýšlím... S manželem jsme se znali 3 roky (pracovali jsme spolu), když jsem odcházela do jiné firmy, začali jsme náš vztah na rozlučkovém večírku a skončilo to dost zajímavým sexem a hezkými něžnostmi. Od té doby jsme byli spolu. O půl roku později jsem se přestěhovala do jeho pokoje v domě jeho rodičů (což byl očistec, ale o tom jindy). O dalšího 1,5 roku jsme se vzali - na naše 2leté výročí. Sex - super, báječný, nekonečný, kdykoliv a kde se dalo. V době naší svatby jsme prožívali další euforii a vše bylo až neskutečně dokonalé, co se týká našeho vztahu. Naprostá otevřenost, neuvěřitelná důvěra - řekli jsme si o sobě úplně všecko až do detailů. Po 7 letech bydlení u jeho rodičů jsme se konečně přestěhovali do našeho krásného bytu. V té době jsem měla za sebou 2 samovolné potraty. V novém bytě to vypadalo nadějně, nové obzory, očekávání. Sex - nebyl špatný, ale už jsme o sobě věděli co jsme mohli a tak nám to šlo někdy až docela rychle s úspěšným závěrem pro nás pro oba, jestli to tak můžu popsat. Brzo jsem otěhotněla a na Štědrý den před třemi lety se nám narodil syn. Sex během těhotenství byl pro mě zajímavý pouze na začátku druhého trimestru, kdy jsem někdy myslela, že touhou snad ani nevydržím stát. Bohužel to rychle opadlo, nabrala jsem 20kg (ne vlastní vinou) a jakákoli poloha byla pro mě bolestivá a nepříjemná, takže z toho nakonec nebylo nic. Byť jsem sama sobě připadala krásná a atraktivní, prostě jsem nemohla. S vděčností jsem sledovala jak oddaně a s pochopením to můj báječný manžel nese. Po porodu jsem měla psychycký blok, prostě jsem měla strach, že "tam" uvidí něco, co se mu nebude líbit a tak jsem docela uvítala, že se přestěhuji k synovi, kvůli kojení a vstávání v noci a další jiným výmluvám. Vše jsme přestáli a první sex po porodu (obávaný) byl něžný, ohleduplný a já myslela, že je vše jak má být. Bohužel, sex upadal v zapomnění a bylo ho pořád méně a méně, ale netlačila jsem na pilu, protože v tu dobu manžel pracoval na rozsáhlé zakázce a trávil na ní spoustu času a chodil velmi unavený. Byla jsem ráda, když mě vystřídal u syna a tak to šlo pořád do ztracena až jednou, synovi už byl rok, mi padnul do ruky mobil a já hloupá se do něj podívala. SMSky, které jsem našla se datovaly z doby mého 8. měsíce těhotenství a táhly celou tu dobu a dokonce nebyly jen od jedné slečny... Nebylo to lehké, ale vyříkali jsme si spoustu věcí a za nějakou dobu byl náš sex opět zajímavý, ale ne na dlouho. Půl roku po té, jsem na krátký úvazek nastoupila do práce a začal nám maraton - já v práci, manžel se synem a obráceně - vystřídání žádné, únava, sex skoro vymyzel, sem tam něco, ale většinou jsme raději šli spát a odpočinout si. Vloni na podzim jsem po tom dlouhém čase opět jukla do mobilu mého muže a jako na potvoru, co jsem nenašla.... Byla jen jedna SMSka, kterou zapomněl smazat, ale stála za to. Tentokrát to byla láska, zamilovanost (měla, co já jsem neměla - čas! ) a já už viděla v občance "rozvedená" - to slovo mi nahání hrůzu. Vyhodila jsem ho z bytu, ale tím jsem si na sebe ušila bič, protože jsem zůstala na syna sama. Po třech týdnech se nastěhoval zpět s tím, že vztah ukončil a chce žít s námi. Z počátku se snažil, sex tak nějak po těch letech a po těch nevěrách... no nějaký byl. Ale už si ani nevzpomínám, jestli letos nějaký byl nebo se mi o něm jen zdálo... V pátek jsem na toto téma dost razantně začala diskusi a dozvěděla jsem se, že "... na to prostě nemá chuť ani myšlenky... " - přesně, jak to popisuješ... Od té doby jsem na rozsypání a trápím se tím, že o mně můj manžel nemá zájem a že nejsem přeci tak stará, abych se sexem přestala... To přeci nemůže být pravda? ! Manžel mi tvrdí, že jiný vztah nemá, že prostě jen nemá potřebu. A je pravda, že už jsem mu tolikrát vyšla vstříc, že už mi to přijde až ponižující a mám pocit, že se mu vnucuju.

Nevím, jestli bude moje rada dobrá, ale na tvém místě bych rozhodně nečekala, že se to u tvého partnera zlepší. To, že vám to na začátku fungovalo bez problému a k vaší oboustranné spokojenosti bylo tím, že jste byli maximálně zamilovaní a vzrušení už jen z pomyšlení, že jste spolu a že "to" může být každým okamžikem. I když už je to skoro 10 let od svatby, živě si na to vzpomínám

Nicméně si myslím, že jsi ještě velmi mlaďounká na to, abys řešila takovéhle problémy, měla by sis užívat života a jestli to bude s tímto partnerem nebo s jiným... to stejně zůstane na tobě.

Držím ti všechny palce, přeju moře štěstí a ještě jednou ti mnohokrát děkuji za tvůj příspěvek. Člověk se má pořád co učit  - i od těch podstatně mladších

Text uživatele: 

Eliško, moc děkuji za tvůj příspěvek a zkušenost. Jsem z toho teď taková smutná. Jak může všechna láska a ideály vymizet? A tak rychle... Obzvlášť po tak krásném začátku. Jsem asi hodně naivní, když pořád věřím, že může být láska na celý život.

   Můj mylšenkový pochod je stejný - že jsem moc mladá na takový problém (stejně jako ty a většina žen, které tento problém řeší na těchto stránkách). Ale nechci "řídit svůj život sexem". Vím, že to ke vztahu patří, ale nechci vě 40 zjistit, že po mně zbyla potopa, stálého partnera a děti nemám protože jsem chtěla dobré vlastnosti a dobrý sex. Vím, že po boku mého partnera bych dokázala zestárnout, ale taky vím, že s takovým přístupem k sexu bych nebyla nikdy 100 šťastná. A mít milence jen na sex opravdu nedokážu. Četla jsem článek, že to takto nějaká žena dělá ke spokojenosti všech stran, ale pro mě je milování pevně spjato s láskou, důvěrou a citem. A už mám jednu polo-nevěru na svědomí a zdá se, že si ji nikdy neodpustím.

    Takže teď jse v takové situaci, že se vztah celkově snažím napravit a uvidíme. Na jednu stranu jsem rozhodnuta se nevracet, pokud nebude ve všem "po mém" (ne úplně po mém, ale chci abychom diskutovali a byli schopni spolu řešit problémy  a vycházet si vstříc). Jenže na druhou vím, že s tímto mužem bych dokázala žít a bojím se, že natrefím na nějakého, kde třeba bude fungovat sex, ale zbytek ne. Nebo zase naopak. A to já mám zas radši svůj klid a jistotu...

   Eliško, děkuji za radu, ale jak to všechno dopadne ukáže asi jen čas. Tobě přeji hodně sil a doufám, že se tvá situace nějak vyřeší i kdyby šlo "jen" o urovnání vašeho vztahu... ač bez sexu

Text uživatele: 

Lucy, jen pro doplnění.

Mého muže mi většina žen závidí - je hodný, milý, celkem hezký doma mi hodně pomáhá a je nadevše nejlepší otec, jakého jsem si mohla pro své dítě přát. O to horší bylo pro mě řešit jeho nevěry, za které nedávám vinu jen jemu. A kdokoli se o tom dověděl, nechtěl uvěřit, že by zrovna on... ?

Toto je ale úplně jiný problém a jak jsi sama vyčetla z té knihy - není řešitelný. Pamatuji si, že jeden čas jsem mu kupovala i prášky na zlepšení erekce, protože on by se styděl si je koupit a přesto, že je nebral pravidelně, bylo poznat, že to nejsou jen bonbony. Třeba byste mohli s partnerem zkusit taky něco takového. Vždyť to můžete koupit přes internet a nikdo o tom nemusí vědět... Já to nejspíš zkusím znovu zavést

Nicméně si rozhodně nemyslím, že by sis měla lámat svoji mladou hlavinku s tím, jestli už más toho pravého nebo ne. Pamatuji si, že jsem ve tvém věku byla lehce zoufalá, protože jsem žádnou pořádnou známost neměla, sice jsem s někým chodila, ale rozhodně to nebylo jako dlouhodobý vztah. Nejspíš jsi měla tu smůlu a narazila jsi zrovna na toho "pátého" a možná můžeš být ráda, žes na to tak brzo příšla a ne jako já až po skoro 12-ti letém vztahu, kdy mám závazky a 40 se neúprosně blíží...

A ještě ti řeknu jedno klišé, které je tou největší pravdou i když jsem si ji nikdy nechtěla připustit: chlapa nikdy nepředěláš!!! Chvíli to může vypadat, že ano, ale časem "vystřízliví" a ty budeš muset zase investovat svoji energii, pokud budeš chtít vztah napravit, protože on to neudělá. Chlapi se rádi nechají vozit. Ti, co ti tu radí, že je to v komunikaci - na to nedej. Diskusi musíš vyvolat vždycky ty a i když jsme si na začátku vztahu slíbili, že si budeme sdělovat naše pocity a myšlenkové pochody, časem to nějak vypršelo nebo zrovna nebyl čas nebo nálada, příležitost - vždycky se něco najde... Ve vztahu jde opravdu velmi mnoho o důvěru, pak jste schopní si říct i ty nejtěžší věci a vysvětlit si je, ale problém, který jsi nakousla, to nevyřeší a to ti tady dávám písemně.

Hodně štěstí. Přeju ti, ať už bude tvoje rozhodnutí jakékoliv, abys byla ve vztahu šťastná a spokojená, protože pak budeš i sebevědomá a vyrovnaná - a to je pro život ženy VELMI důležité.

Text uživatele: 

Když Eli, já to mám trochu složitější v rodině a vlastně se vším a partner je pro mě hodně důležitý. Mám takový "žebříček" svých snů, které si postupně plním a to mi přináší spokojenost a jistotu. Taky mám ale, asi až chorobnou, touhu mít "dokonalou" rodinu. Protože moje v podstatě úplně selhala a ve mně to pořád tak nějak je. A fungující vztah a partner je jeden z mých snů a v žebříčku by tento "plán" měl být splněn v době mého studia... Tak na tom pracuji Vím, zní to hloupě, moc se to vysvětlit nedá, ale já takhle funguji, že dosáhnu jednoho cíle a pokračuji na další v pořadí. Co pořadí udává netuším, ale buduji si ho tak nějak už od malička. Taky vím, že pokud jeden cíl nebude splněn, půjdu asi časem dál, ale ta "díra" tam prostě bude a dřív nebo později se to projeví. Tak proto už teď řeším toho pravého, abych neinvestovala energii někde, kde to nemá smysl (což už se mi povedlo a nebylo mi z toho úplně nejlíp).

    Vím, že chlap se změnit nedá a taky vím, že to nemají rádi, když se o to pokoušíme. Sice mu vždycky řeknu, když mi něco vadí, ale sama se sebou si proberu, jestli je to vlastnost, se kterou dokážu s přítelem žít. Zatím se žádná vlastnost, co by mi opravdu vadila neprojevila. Na vážkách jsem teď ale v otázce sexu. Pro to, abych ho opustila hraje asi méně věcí než pro to abych zůstala, ale vím, že nebudu 100% šťastná pokud to bude takto. Tak jsem se rozhodla vztah překopat, dát mu novou šanci a začít odznova s novými pravidly. Neumím se vzdát bez boje, tak to zkouším takhle. A uvidíme

Text uživatele: 

Ahojky, nejhorší na těchto všech příspěvcích je, že píšete uplně za mě. Nevím, co mám dělat. Chci druhé mimi a vubec nevím, jak to zlomit, aby to klaplo.

 

Vy, které musíte začít, jak začínáte?

Text uživatele: 

Nelámat, to chlapa odradí úplně. Hlavně žádný tlak a scény... Tím jsem to zabila úplně.

   Když jsem byla "méně zoufalá" řešila jsem to lákadly typu krátkých sukýnek, pěkným prádlem, nějakým sváděním... Situace se nezlepšila (jakože už není ten, kdo většinou začíná protože prostě chce), ale "dal si říct".   Ani teď to není lepší, ale tak nějak vzájemně respektujeme své potřeby. Už to není to, co bývalo, ale tak nějak fungujeme.

    Jak začít - moc toho nevymyslíš, když ani jeden moc nemáte chuť-asi nějakou tu klasiku jako dotyky, líbání... To asi i záleží, co fungovalo před tím. A zkusili jste si popovídat? Jestli už jedno mimčo máte, třeba má tu otcovskou laktační psychózu a všechno za chvíli přejde...   Nebo kdyby přistoupil na nějakou poradnu, můžeš to zkusit řešit tam. Držím palce. Je to hloupá situace a mrzí mě, že jí řeší tolik žen...

Text uživatele: 

Lucy, tvůj příspěvek mě opravdu zaujal. Abych řekla pravdu, nikdy jsem se s tím na vlastní kůži nesetkala, ale jestli můžu přihodit svůj názor - nemůžeme očekávat že budeme mít doma "hrdého lovce", když jsme si z nich samy nadělaly domácí mazlíky. Rovnoprávnost je jedna věc, přílišná emancipace věc druhá. I kdyby to mělo být jen hrané, chlap zkrátka potřebuje pocit, že jsou věci, na které jeho něžná polovička sama rozhodně nestačí, potřebuje mít pocit že je důležitý, statečný, obdivovaný a bůhví co ještě. Když zjistí že ho žena vlastně nepotřebuje, začne mít pocit, že ve své roli selhal, a přestane ji zastávat úplně. Nejde o žádný odborný výzkum, jen můj názor

Text uživatele: 

Občas mám pocit, že jsme si to my, jakožto ženy, udělaly samy... Vím, že dnes není doba taková, aby ženy vařily, rodily, šily a vychovávaly a muži lovili a živili, ale všeho s mírou. I když sama dokážu zatlouct hřebík, poměrně slušně něco vyvrtat a smontovat, i o auto se dokážu postarat, často se obracím na přítele s něčím, co je taková ta "chlapská práce". Jednak si říkám, proč bych měla něco těžkého dělat, když na to mám drahou polovičku a jednak si myslím, že chlap by měl být neustále něčím zabavený Taky je to potom příležitost pochválit jeho práci...

   Já jsem se asi do své situace částečně i dostala sama. Opravdu nejsem dvakrát soběstačná (bydlení, učebnice, finance... ) a přítel se mě "ujal", ač vůbec nemusel (samozřejmě také s mírou-někdy platím nákup já, výbavu do kuchyně jsem obstarala já... ) a proto jsem se snažila to kompenzovat tím, že budu dobrá "manželka-žena v domácnosti". Neučím se celý den, takže jsem vždycky poklidila, něco uvařila a čekala na něj s otevřenou náručí, celá natěšená, až přijde domu a budu mu moct dát pusu a půjdem se společně koupat a koukat na film.

    A pak se divím, že mi zlenivěl, že jsem se mu okoukala. Z knížky jsem pochopila, že k tomu chlap musí mít jakési "předpoklady"-prostě jsou i jiné okolnosti, které problém způsobují. Ale já jim šla rozhodně naproti.

    Takže bych ráda začla znovu. Zítra se s přítelem uvidíme. Je z mého odstěhování celkem nešťastný a dnes mi 2krát volal a zval mě na "rande". Snaží se. Prý si vše uvědomil. Eliška má pravdu, že chlap se změnit nedá (pokoušela jsem se o to s bývalým 4 roky a nakonec mi vztah spadl na hlavu jako domek z karet), ale chci mu dát šanci. Je dost hrdý a cílevědomý na to, aby dosáhl toho, čeho chce. A pro takové věci dělá maximum. Pokud já jsem to co on chce, věřím, že mě dovede na rukou nosit. Ale taky se k tomu tak musím postavit. Takže mám "démonický plán", vsadím všechno a buď získám ještě víc (a opravdu si splníme naše společné sny) nebo se to nepovede a půjdem si každý svou cestou... Uvidíme. Já se snažila dost, teď je řada na něm. Rozhodla jsem se, že se k němu zpět stěhovat nebudu. Budeme se vídat o víkendech a to jen když budeme mít oba čas. Pokud i tak jeho chuť na sex zůstane u bodu mrazu nebo začne časem upadat, je vše jasné...

   Ale teď má možnost bojovat. Probudit v sobě toho prince a lovce (kterým ještě loni před Vánoci byl... ) a dobývat ženu svého srdce. Jen doufám, že jsem to opravdu já

Text uživatele: 

  Dost dobrá strategie. Nic není zadarmo, nejsme žádná armáda spásy....

Text uživatele: 

Na tvém místě bych asi jednala stejně.... držím vám palce

Text uživatele: 

Děkuji holky. Tohle je takový můj poslední pokus. Ale s ohledem na rady a zkušenosti vás všech si nemyslím, že dosáhneme klasického happy endu... Ale beru to tak, že i když se rozejdeme, tak jsem zkusila opravdu vše a prostě to tak být nemělo.

Text uživatele: 

Příspěvek smazán správcem webu. Uživatel porušující pravidla webu - opakovaně vkládající reklamy na komerční produkty do tohoto webu.  

Text uživatele: 

Kamarád mi doporučoval přípravky s kotvičníkem (tuším lékařským), že měl jeden čas taky takový únavový syndrom a že to ho postavilo a nejen na nohy...

    My nemáme problém s "funkcí", ale prostě ta chuť není. Kdykoliv jsem se snažila, stačil sebemenší podnět-už jen to, že jsem si trochu "pohrála" s tričkem a podprsenkou, když jsem se svlékala před koupáním. Jenže pokud jsem nenavázala i ve vaně já nic se nedělo.

   Ale už jsi druhá, kdo o tomto řešení píše, takže do toho asi půjdu. Ještě uvidím, co s ním udělá pár týdnů bez jakéhokoliv intimnějšího kontaktu protože, pro změnu, nebudu chtít já. Myslím, že ještě nebyl v roli odmítaného a proto mé výhrady nebyl s to pochopit. Dostane příležitost. Jen teda nevím, co bude až nám bude 60 a opravdu to nepůjde z důvodů "mechanických".

    Stáňo, děkuji za příspěvek. Jen mě začíná děsit, kolik dalších žen se připojuje s tím, že mají podobný problém Holky zlatý, co se to děje?

Text uživatele: 

Jestli to nebude proto, že celý den nezavřete pusy a večer vás majíí plný zuby. A ještě musíte mít pořád pravdu. To by snad přešla chuť každého. Stačí číst.

Text uživatele: 

  No tak to nečti, ať nemáš večer PROBLÉM.

Text uživatele: 

Já nemusím mít vždycky pravdu, ale potřebuji, aby mi to někdo řekl. Jsi dost starý na to, abys věděl, že se komunikovat prostě musí a obzvlášť ve vztahu. Takže proto mluvíme - aby naši partneři věděli, co nás trápí. Jak jistě sám nejlépe víš, lidé nečtou myšlenky a ženy jsou tak komplikované, že se v samy v sobě skoro nevyznají, natož aby muž věděl, co se po něm chce.

    I tobě děkuji za názor. Jen mě mrzí, že jsi ho podal tak útočně a nerozepsal ses. Třeba máš takové zkušenosti. Můj přítel toho moc nenamluví, takže naše konverzace jsou většinou krátké a vystihují, co se stalo u něj v práci, u mě ve stáji, co jsem se naučila (třeba mi vysvětlí, co jsem nepochopila) a domluvíme se na nějakém programu na zítra nebo na víkend... Když na to příjde, umí říct, co mu vadí a zatím mi jen říkal, že je unavený, že toho měl moc v práci a ne že je unavený, že moc mluvím.

   Promiň, ale tentokrát pravdu mám - předpokládám, že jsi u nás v ložnici nikdy nebyl, takže to posoudím určitě lépe. Že z našich příspěvků působíme tak, že máme vždy pravdu a stojíme si zatím, je patrně proto, že si sdělujeme své zkušenosti a názory na věc (partneři nám to nevysvětlili, takže to jsou jen naše spekulace). A jak jsem psala i tobě - ložnice nesdílíme, takže každá popisujeme, co a jak se u nás děje v našich očích. Nevidím tu žádnou pisatelku, která by napsala, že stoprocentně ví, co se stalo a jak to řešit... Jsme jen lidé a pravdu vždycky nemáme.

Text uživatele: 

http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/262674-nejhloupejsi-vymluvy-proc-se-jeden-z-partneru-nechce-milovat.html

Zajímavé je, že ve videu vesměs chtěli všichni partneři a vždycky...

  S tím, že milování neklapne, protože vypil moc piv jsem se taky setkala. Aj bych tomu věřila, kdyby mi o pár dní později nedokázal opak. Kdo se v tom má vyznat... ?

Text uživatele: 

  Já nechápu, proč si složitě něco vymýšlet? Proč prostě neříct pravdu. Nezlob se, ale dneska ne!!

Text uživatele: 

Juli, ale pravda se dneska moc nenosí. Zatloukat zatloukat zatloukat a vymýšlet. Ale že by život byl o něco lehčí, kdyby lidi říkali, co si opravdu myslí...

Text uživatele: 

Nová zkušenost  - já teda můžu a chci kdykoliv chci.... , ale zkuste na to vletět uprostřed noci, kdy oba spíte. Probuďte se a začněte partnera dráždit a musí to jít, pokud je normální.  (ale co je to být normální.... )  Takhle jsem byl vzbuzen již několikrát a krom toho, že jsem skoro spal to bylo moc fajn...

Text uživatele: 

I před pracovním dnem? To by mi to asi rychle utnul se slovy, že musí zítra do práce... Ale v pátek to prubnu a uvidíme Dík za tip

Text uživatele: 

Kdykoliv...  Vždyť to není na hodiny... To je taková ta rychlovka (časově fakt nevím, 15-20 min. ? ), kdy to oba chtějí a je to fajn. Většinou teda chce partnerka takhle v noci, ale já souhlasím i když třeba zrovna ne úplně chci.      Ale proč ne si říkám - hloupý kdo dává  hloupější kdo nebere.

Text uživatele: 

Tak tohle holt u mě nějak moc.. no, asi by mi spíš častěji vadilo, že mě budí. Ale u chlapa... jooo, to je jiná! To nevadilo nikdy žádnýmu! Ani když měl vstávat do práce.

Text uživatele: 

Jo Leni, už jsou i tací, kterým by to vadilo

Mici, bývaly časy, kdy bych vůbec neuvažovala o tom, že by mohl odmítnout, ale dnes už si tím tak jistá nejsem. A bohužel se to celé vyvinulo tak, že už ani já nejsem taková jako před tím. Prostě jsem jaksi zlenivěla. Ale v noci se budím celkem často, tak když se o víkendu zadaří, zkusím to a uvidíme, jakou to bude mít ozvu.

Text uživatele: 

Ahoj, náhodou jsem narazila na tyto stránky a už se k nim několikrát vrátila. S podobným problémem se potýkám i já. Můj manžel také několik let po svatbě přestal mít chuť na sex. Byla jsem normální holka a toužila jsem po milování a něžnostech.... Když jsem na toto téma zavedla řeč, dostalo se mi stejné odpovědi, nemám chuť, jsem unavený, nevím o co ti jde.....

Co jsem kvůli tomu probrečela nocí. Zkoušela jsem všechno, nové hadříky, sexy košilky, večeři pro dva.... Nic. Jednou z mých nejhorších můr bylo, když jsem se takhle vyparádila a zkoušela něco začít, prostě mě odmítl s tím, že teď zrovna ne. Po nějaké době ve mně vypěstoval blok. Měla jsem pocit, že to jde, jen když chce on a to nebylo zrovna moc často, když jsem chtěla já, tak nikdy. Výmluv jsem za ty roky slyšela také bezpočet, dobré bylo cokoliv, třeba, ža není uklizeno...... nebo jsem něco řekla, prostě hodilo se cokoli.

Také se v něm probudila agrese, snažila jsem se komunikovat, vysvětlit mu, že sex patří k mému životu, ale to v něm jen probouzelo vztek. Teď se snažím o tomto tématu nemluvit, mám strach, jak by to dopadlo.

Byly doby, kdy jsem utíkala pryč od něj, nemohla jsem vedle něj ani spát, nenáviděla jsem ho za to, jaké pocity méněcennosti ve mně probouzel, cítila jse se opravdu hrozně. Nechtěná, odmítaná. Na jedné dovolené, když jsem se ho asi po třech dnech pokusila tak trochu svádět, mi řekl, že neví o co mi jde a ať se smířím s tím, že nic nebude. Zbytek dovolené jsem prožila v šoku, snažila jsem se vyrovnat s tím, že zbytek života už to bude stejné.

Vzhledem k dětem a bydlení jsem musela situaci nějak vyřešit. Byl čím dál agresivnější a po jednom jeho výbuchu vzteku a tom, že na týden odjel, jsem se nějak vzepřela a zašla si na léky pro deprese, měla jsem pocit, že už musím něco udělat, nebo to nevydržím. Několik let jsem žila jen s tím, že už snad brzy bude konec, že mi buď něco udělá nebo zemřu.

Léky sice nevyřešily vše, ale potlačují  i chuť na sex a snad mám pocit, že už nic necítím. Nedokážu se moc radovat, snad jen z dětí a maličkostí a snažím se spíš necítit vůbec nic.

Je to sice trochu jako předtím, jen hledat, jak přežít další den, před sebou nic hezkého.... ale sned přece jen o něco lepší.

Nikdy jsem to nikomu neřekla, okolí si myslí, jak mám skvělého manžela...

Nechci radit, každý člověk je jiný, ale mě hrozně chybí ta láska, objetí i sex. Také jsem při něm  dokázala zapomenout na vše a byl to tak trochu lék na všechny bolístky. Člověk se má na co těšit....

Měla jsem pocit, že mi to upírá schválně, třeba když jsem řekla, že bych také chtěla pohladit, bylo mi řečeno, že hladí jen ty, co si to zaslouží... a raději pohladil psa.....

Takže tlačit na pilu nemá smysl, jak už tady v příspěvcích zaznělo.

Ze začátku jsem si myslela, že se s tím nějak vyrovnám, přestane mi to vadit, ale teď už snad i chápu i ty, které si v podobném případě najdou nějakého milence. Nakonec mě to psychicky dostalo na dno...

To, co jsi napsala, mě zase po nějaké době přesvědčilo, že to nejsem jen já, která je nenormální, že touží po něčem takovém, jako je sex.

Ano i v těch dvaceti letech byly chvilky, kdy to bylo krásné, ale víc bylo těch, kdy nebylo nic.

Jednu dobu jsem měla tendenci si to psát do kalendáře.... ale bylo moc bolestné, tak jsem toho raději nechala.

A teď si říkám, co teď?

 

 

 

 

 

Text uživatele: 

  Řešit asi není už co. Manžel Tě psychicky týrá, to že se nechce milovat je jedna věc, ale absolutní ztráta lásky, citu, pochopení by byla pro mne jasná známka konce vztahu.....

Text uživatele: 

Jéééžišikriste, Alči, co to máš za chlapa a proč s ním vůbec jsi? ! Já vím, já vím-není to tak jednoduché, ale když říkáš, že už pár let po svatbě a pak takovou dobu.... vždyť je Ti tolik, co mě!! Tak po kolika letech začal hrát tohle odporný divadlo, kdy Tě sexem(asi nemůžu v tomto případě říct milováním... )"odměňoval"???

---

Teda, antidepr. bych to asi neřešila, i když vím, že chuť na sex prý tlumí, ale to je úplně proti Tvé přirozenosti a už vůbec nejsi nenormální Ty!! Ona už tam chybí "jen" ta tolik vele/důležitá intimita-políbení, objetí, pohlazení, a to několkrát denně. Bez toho bych seschla jak sušená rozinka.

---

A za další-ještě Tě odmítat SE VZTEKEM? Už by ji měl. Fakt. Co to máš za neurvalce? Ona totiž může být pravda-podle tohohle projevu, i v tom, že ON má ve skutečnosti problém, o kterém Ti při jeho povaze už vůbec neřekl. A takto sprostě Tě odmítal, jako kdybys byla prašivá. Ale ať se k tomu vrátím. Není to problém jednoho, když ten druhý se pro to trápí. A ještě kv. něčemu ve vztahu tak důležitému(natož teprve v tom věku! ). PARTNERSTVÍ SE PŘECE TÝKÁ OBOU A V OČÍCH ŽENY UBÍRÁ MUŽI BODY, MÁ-LI PROBLÉM A NEŘEŠÍ HO. A on to navíc ještě takto hnusně tají, místo aby byl upřímný-tedy pokud je to takto.

---

Děvče zlatý, vykašli se na antidepresiva  ZKUS ODEJÍT OD TAKOVÉHO HULVÁTA. To není bohužel jen o tom jeho odmítání milování. On Ti odmítá dát vůbec veškerou-nejen pro ženu, tak potřebnou, vlídnost, vůbec si Tě neváží... a o slušném chování ani mluvit nelze. Měla bys kam třeba jít?

 

Text uživatele: 

Nemysli si, že jsem už mockrát neuvažovala o tom, že od něj odejdu. Jenže ono není kam. Byt obecní, on by dělal problémy s čímkoliv....

Nemám kam jít, navíc s dětmi.... nejmladší chodí do školky....

Jednou jsem to po jednom výbuchu vzteku řekla matce, myslela jsem si, že bych třeba mohla jít k ní, ale vyčetla mi, že se mám chovat tak, abych ho nijak nerozčílila a děti tak mám vychovávat také tak.

U nás doma kdysi taky nebylo všechno úplně v pořádku, otec si našel milenku, matka tomu dlouho nevěřila, nakonec se rozvedli, ale nikdy o ničem nechtěla se mnou mluvt. Všechno bylo tabu. Stejně tak nechce nikdy slyšet o tom co se děje u mě v rodině. Mám být co nejpokornější a snažit se ho nerozčílit...

Otec má novou ženu a problémy jakéhokoliv druhu se mu nehodí....

Takže mi asi nezbývá než vydržet než se děti osamostatní. Ta představa není moc povzbuzující.

 

Paradoxně mi dost pomohlo, když jsem zjistila, že bývalá partnerka otce mého muže skončila na psychiatrii.... Jsem možná jedna z mála, která chápe proč.

 

Text uživatele: 

Ze začátku jsem se také hodně ptala, zda nemá nějaký problém....

Začalo to asi tak šest let po svatbě, svým způsobem se vlastně divím, že máme děti....

Mezitím bylo někdy i docela dobré období, ale nikdy to nevydrželo až nějak moc dlouho. Omlouvala jsem to únavou, vyčerpáním, tím, že nemá náladu.....

Mívala jsem pocit, že mě odmítáním fyzických projevů trestá, sice jsem nevěděla většinou proč a když jsem se zeptala, co jsem zase provedla, bylo mi řečeno, že určitě vím - no, já hloupá nevěděla nic, někdy si prostě něco vymyslel.

Myslím, že musel vidět, jak mě to ničí. Ale vždycky říkal, že si za všechno můžu sama.

Text uživatele: 

To snad není možné. Já stojím za tím, co píše Leňa. Je to tyran. A Tvá máma? To snad nemyslíš vážně, že Tě takhle "odpálkovala"?

Prášky nevím, zda byly nejvhodnější, spíš bych šel do mileneckého vztahu, protože Ti chybí uvolnění, cit apod. a prášky to jen potlačí, ale nevyřeší. Asi je to blbé Ti doporučovat milence, ale pro Tebe by to bylo  nejlepší. Na druhou stranu dozvědět se to Tvůj muž, tak dle toho, co píšeš, by Tě seřezal, protože je to.....

Nemůžu psát dál, protože takové dřeváky, kterým záleží jen na sobě bych lískal a napadajíi mě jen sprostá slova.

 

Každopádně Ti fandím a držím palce, ať to pro Tebe dopadne co nejlépe tz. rozvodem!!!

Text uživatele: 

Alči, bez urážky, ale pokud jde o Tvou mámu, dlouho problémy ve svém vztahu nechtěla vidět a Tebe tlačí do toho samého vzorce. To NE! Nenech se, i když je mi líto, že v ní nemáš zastání, ale i kdybys měla, tak si to stejně musíš nakonec vyřešit sama.

---

Uznáváš, že on Tě trestal, ale PRO NIC ZA NIC, jen že se mu prostě "chtělo". A Ty už nejsi daleko od toho, abys ho ještě začala(taky)omlouvat. Zase špatně. Asi si dovedeš představit, kde bys skončila... ano, podobně jako bývalá od Tvého táty. A hlavně se, proboha, neuchyluj k tomu, že budeš JEHO POSLOUCHAT, JEN ABYS HO, ŠMARJÁ, NEROZČÍLILA? ! ? To snad ne. Doufám, že tohle nemyslíš vážně. jsi rovnocenný partner, NE JEHO POSLUŠNÁ DCERA! A bohužel tě tak bere a chová se tak k Tobě.

---

A už vůbec nečekej na to, až děti dospějí. Jednak to hooodně často dopadá tak, že až v jejich dospělosti po letech matce přiznají, jak je bolelo se na to soužití dívat a hlavně je to psychicky drtilo a že ses měla rozvést dávno(a mámy pak hledí), a jednak už vůůůbec nepočítej s tím, že by se dokonce změnil-právě naopak-tohle se věkem pouze zhoršuje!

---

Moc bych Ti přála, abys našla nějaké bydlení(když tedy nemůžeš vykopat z bytu jeho)a začala normálně žít. Kromě toho(jsem chtěla jen dodoat), že bys měla ihned ty ZBYTEČNÉ  léky zahodit, mu ovšem-až se Ti poštěstí něco k bydlení sehnat, NIC předem o svých plánech NEŘÍKEJ! V žádném případě. Jednou prostě přijde domů a všichni tři(máte děti dvě, že? )budete pryč a Ty konečně začneš žít jako pohodová ženská, která má i pohodové děti, protože tímhle ubližujete i jim! Ale k tomu máš ještě daleko, ale být tebou, hledám. Hledám bydlení, mlčím o tom před všemi a stěhuju se až když domluvím auto a nenápadně si předem  sbalím a během půl hodiny/hodiny jsem NAVŽDY PRYČ.

Text uživatele: 

Když jsem četla ten původní článek k tomuto tématu, říkala jsem si jen, že si můj muž trpí právě tou poruchou, kterou zmiňuje Lucy a o které našla zmínky v knize.

Nehledala jsem v tom nic jiného, jen jsem si po dlouhé době řekla, že snad chyba skutečně není na mé straně, protože jsem si připadala nenormální, že mi vadilo, jak to u nás je.

Tak jsem se rozepsala...

A dost mě překvapily reakce.... já jsem vážně žila v tom, že to, jak se manžel chová, je celkem normální...

že bych měla být ráda, že třeba nepije, to by bylo mnohem horší (říká alespoň moje matka).

Jsem po těch letech jakoby vyhořelá... vzpomněla jsem si, jak se ke mně choval, když jsem byla těhotná, nebo nemocná.... některé zážitky nejsou zrovna příjemné.

Minulý týden jsem na zastávce viděla dosti starý manželský pár, ten pán manželku objal kolem ramen a já se na to dívala a chtělo se mi brečet. Takový projev si už vůbec nepamatuji.

Jenže zatím utéct skutečně není kam...

Jakékoliv projevy lásky a něhy mi už dlouho chybí a moc.

Když se opovážím něco v tomto směru říct, řekne mi, co bych chtěla....

Je zbytečné se o cokoliv pokoušet.   A už na to ani nemám sílu a snad ani chuť.

 

Text uživatele: 

To se nedivím, asi jsi už za tu dlouhou dobu vyprahlá.

Mám naštěstí jinou životní zkušenost.

Text uživatele: 

Holky holky, co my budem dělat.. Lucy, moc mě mrzí, že to takhle dopadlo, že to došlo až k tomu, že jsi se odstěhovala.. Neozvala jsem se dlouho, měla jsem na chvíli pocit, že se to zlepšilo, avšak moudrou radou jsem přispět nemohla, žádná nebyla a doposud není. Vzorec se opakuje, všechno už jsi krásně napsala, tak chytrá mladá a určitě krásná holka, určitě krásná s takovou duší.. asi jsme málo potvory, nemáme v sobě těch 100%, co by ženská mít měla, myslím tím, že jeden díleček čehosi chybí, aby jsme pro ně byly i nadále žádoucí.. U nás je to tak, že se to vždy mírně zlepší, když je pár dní dusná atmosféra, to pak popustí uzdu vášni a nějak si mě vezme, ale než se naději, je zase 14 dní klid po pěšině. Nejhorší je, že když je to tak zřídka, nikdy mu neodolám. Vždy jsem rozhodnutá, že až to na něj někdy přijde, řeknu, že nemám chut´, ale za prvé to nedodržím a za druhé si myslím, že by mu to nevadilo, vždyt´ráno odejdu dřív do práce a v PC je jich tolik.. a bez práce. Ale proč to dospělo k tomu, že tomu dnes mnozí říkají práce nebo povinnost?       http://www. youtube. com/watch? v=orHjNZLCFVA

 

Text uživatele: 

http://www. youtube. com/watch? v=orHjNZLCFVA

Text uživatele: 

Tak mi zase jednou vyhrkly slzy. Tohle téma je asi prokleté a uvažuji, jestli jsem ho měla psát.

kalim, tak je to semnou-"příště, až si vzpomene mu řeknu, že nic nebude protože jsem unavená. " Jenže po 3 týdnech se těžko odmítá... Už se mi to jednou povedlo, ale efekt nebyl ždáný. Prostě jsme šli spát a za týden si vzpomněl zas a to už jsem nevydržela.

   Alčo, pocity, co jsi popsala... to je přesně ono. Je to psychický teror a u Tvého muže určitě. Tam bych dvakrát nepřemýšlela. A řeším to stejně jako ty, jen bez léků. Taky už se o nic nesnažím protože vím, že i když si odemě dá říct, stojí to za prd, protože tam není to co dělá ze sex milování. Je to jen tam zpátky tam zpátky a hotovo - žádné city nic, jen prostý sex, kterého je všude spousta. A z toho mi je do pláče. Proto se radši netrápím a užívám si ty chvilky, kdy se přítel rozvzpomene, že nám není 90, že jsme mladí lidé a máme se rádi.

    Už vím-soudě podle reakcí žen, které mají stejný problém, že to lepší nebude. Jenže našemu vztahu opravdu chybí "jen" to milování. Přítel mě pohladí, obejme, ale na sex je asi líný či co.

     "Naštěstí" mám teď spoustu starostí a s přítelem se vídám omezeně protože už u něj nebydlím, tak mi to ani nechybí. Večer jsem ráda, když se překulím do peřin a spím jak dudek... Ani když jsem u něj-beru to jako fakt, že nic nebude a už e netrápím. V hloubi duše to je (a taky myslím, že na to jednou náš vztah dojede, což se příteli snažím vysvětlit s tím výsledkem, že se 14 dní snaží a pak zas nic), ale už mě to tolik nebolí.

    Nedávno jsme byli s jeho kamarády v hospodě-jeden z nich má ženu, která "mu nedá", když ji nekoupí, co si poručila. Všichni si z něj kvůli tomu dělají legraci "že si zas měsíc nevrzne, když ji nekoupil to tričko" a nestačím se divit-tyhle slova vyšly z úst mého přítele. Popadl mě amok a měla jsem milión chutí před celou hospodou zařvat, kdy jsme spolu naposled spali my, že má tak blbé kecy a ještě blbějc se tomu směje... No, nechtěla jsem jim kazit zábavu, tak jsem se radši se svým "komplexem" odebrala na toaletu a tam si trochu zchladila hlavu.

    Asi to nikdy nepochopím. Vím jen, že to není má vina. Mozek to ví, zbytek se pořád marně ptá, co jsem udělala špatně a jak to napravit.

   Ne, není to naše chyba, náš problém, ani náš komplex. Je to vina muže. Ne ani tak to, že nemá chuť, ale to, že to neřeší. Navrhovala jsem partnerskou poradnu a pak i sexuologa. Že prý problém nemáme a nebude chodit do nějaké poradny. Když nemáme problém, proč jsem ráno nepříjemná a porč se tomu strašně diví... Blbě se to říká, ale ano, fyzicky mi sex prostě chybí a ráno opravdu jsem nepříjemná. To je jedna velká tragikomedie.

     Karty už jsem vyložila, ale asi ne dost jasně. Vyřeším si školu a povinnosti a přijde na řadu "kudla na krk". V poradně ho neubyde, klidně to obstarám a zaplatím, ale prostě tam půjdeme. A jestli ne, tak končím.

   Je to hodně těžký. Mně ve vztahu nic nechybí. "Jenom" ten sex...

A strašně mě mrzí, že nás takhle strádá víc a naši partneři to neřeší. Jsme snad jejich milované bytosti, jak můžou naši bolest přehlížet aniž by sami hledali řešení???

Text uživatele: 

Ahoj, nedá mi to abych se nepřipojila k diskuzi. Byla jsem překvapená kolik žen toto řeší,, já mám ten samý problém a setkala jsem se stím poprvé,, byla jsem skoro 10 let sama,, tedy bez partnera v domácnosti, mívala jsem jen ty ,, měsíční známosti,,   a původně byl i tento muž jen na pár nocí,, stalo se to co jsme oba nechtěly a žiji s ním už 5 měsíců, velmi ho miluji a on mě také. Musím říct že je skvělej,, uvaří, sem tam poklidí a první 2 měsíce byl v posteli super,, no ted 3 měsíce nic, povídá že to přejde, že má moc starostí, byl dlouho bez práce, ted už vydělává ale stále ještě má starosti vše poplatit, mluvila jsem s ním o tom,, koupila tabletky  na erekci a stále nic. Povídal že má problém s psychikou,, jsem z toho dost zoufalá, je jinak skvělej a nerada bych o něj přišla, je připraven i navštívit lékaře, když to bude nutné,, no jo ale stejně je to divné a proti přírodě.

 

Text uživatele: 

• Kotvičníková tinktura na sexuální libido a erekci (zelená viagra) - recept, návod na výrobu, postup

Text uživatele: 

V mladi vsechny divky svadely kluky ale zadna sex nechtela. Ted jsou stare vetisnu muzu to uz nezajima a vsechny breci ze nemaji sex. Tak si ted stezujte na hl. nadrazi ted uz se muzeme smat my vam. A chyba?? muz chce rano zena vecer. muz chce fantazii zena dve polohy muz chce touhu a ne ubrecenou zenu. No a popravde koho cely zivot ma bavit stouchat necim do neceho. slusne receno na to mate robertky jdeme na pivo D

Text uživatele: 

ahoj taky resim takovi to problem s pritelem. Poznali jsme se pred dvemi roky on rozvedeny ja rozvedena. Jsme od sebe destet let rozdil ja jsem starsi. Kdyz jsme spolu zacinali milovali jsme se jednou za mesic krasne a dlouho. Pak jsme zacali spokecne pi nejake dobe zit a jeste to taky slo a oak jsme byli na dovolene a o te doby prestal mit zajem o sex. Oak jsme se nemilovali az sedm mesicu pak prislo zase keasne milovani a pak zase chlad. Take jsem si porad rikala co delam spatne byla jsem tim zaskocena znam muze a vim jak sex chteji a je nekterym jedno kdy a s kym. Ale tohle me prekvapilo zkousela jsem o tom i s nim hovorit  ale pak se to odvratilo jibam. Tak prave hledam co by pomohlo nebo co je pricinou toho ze nema chut ayani zajem. A dekuji tady clanku co jsem se docetla. Je pravda ze nas vztah je fungujici rozumime si dost my pritel pomaha. Taky rika ze laska a to ze me miluje neni o sexu. Milenku mohu vyloucit nikan nejezdi nikam nechodi proste veskery cas travi se mnou tak to opravdu mohu vyloucit. Nejdriv jsem si myslela ze to neni normalni ze je nemocny ake rady jsem nasla dalsi odpoved. Mam ten sami problem. Tak moc dekuji…

Text uživatele: 

Milá Jolano, právě mi připadá, jako bych  si přečetla úryvek ze scénáře vlastního života … . Ano, mám naprosto stejné trápení! Vše co tu píšete je naprosto identická zkušenost z mého života a to doslova a do písmene pravdivá/bohužel/.

Snažím se už 2 roky o vzkříšení sexuálního apetitu u svého  manžela/43/ a věřte, že jsem jako vy, zkusila snad vše, bohužel mi začíná připadat že všechny snahy jsou marné. Snažím se totiž jen já /nechce o tom mluvit, k lékaři ani do poradny nepůjde/a šíleně mě to ničí! Připadám si nemilovaná, neatraktivní, podvedená, smutná. ale taková já přeci nechci být a nikdy jsem nebyla. Mám v sobě náboj, jiskru, sexuální apetit a chci zažívat ten pocit sounáležitosti a vzájemné intimity a vášně i ten gejzír rozkoše- orgasmus. Chci ještě zažívat to chvění motýlích křídel v břiše pokaždé když se mne můj partner letmo dotkne… ale o tom už se mi jen zdá. Bohužel zjišťuji že jsme se díky tomuto našemu problému  nechuti na sex ze strany mého muže ocitli na pomyslné křižovatce našeho vztahu, 20. letého vztahu! Kdy jsme vychovali 2 úžasné děti, zvládli všechny nástrahy a problémy které život přináší a nikdy jsme v sexu neměli problém, spíš jsme na sebe byli velmi intenzivně napojeni  jako bychom byli stále jen milenci a ne 20 let manželé. A nyní si sotva máme co říct, i když já se snažím tak on nevnímá, je unavený, unavený a unavený… Ale co bychom pak měly říkat my ženy? ! Jsme manželkou, milenkou, matkou a také manažerkou, kuchařkou, uklízečkou domácnosti zároveň, k tomu průběžně rodíme, vychováváme děti se ke kterými mnoho nocí probdíme/když tatínek spokojeně spí/pokud jsou nemocné a k tomu všemu ještě chodíme do zaměstnání… ale my nejsme nikdy unavené, jsme totiž manželky!!! Máme povinnost být vždy odpočaté, upravené, sexy šťabajzny k nakousnutí… . OK, to jsme, ale co s tím, když pánové jsou unavení… . Po pravdě Jolano, je to po prvé za ty nekonečné 2 roky /mého snažení a soužení /, kdy jsem díky Vám získala sílu se rozhodnout. Dnes naposled dám mému muži šanci na společné řešení situace, pokud odmítne bude mi to moc líto, ale tím se na té pomyslné křižovatce oddělím a stane se ze mne solitér. Možná to bude pro nás oba start do nového znovu spokojeného života a kdo ví.

Text uživatele: 

Tady se dozvíte jak a čím si pomoci, když nemáte chuť ani náladu na sex.

                                  NedovolenaReklamaNaWebu.cz

 

Nedovolená reklama ve webu, porušení pravidel webu - bod č. 1.
Kontaktní údaje by by mohly zvýhodňovat jednu firmu/poskytovatele služby proti jiným a z toho důvodu byly smazány správcem webu.
Děkujeme za pochopení.

Text uživatele: 

Tady se dozvíte jak a čím si pomoci, když nemáte chuť ani náladu na sex.

   NedovolenaReklamaNaWebu.cz

 

Nedovolená reklama ve webu, porušení pravidel webu - bod č. 1.
Kontaktní údaje by by mohly zvýhodňovat jednu firmu/poskytovatele služby proti jiným a z toho důvodu byly smazány správcem webu.
Děkujeme za pochopení.