Téma: Zamilovaná do o 35 let staršího chlapa - ředitel mé bývalé ZŠ

Ahoj, myslím, že tě to brzy přejde ; ). Já v tvém věku taky byla zamilována vždy do starších mužů, ale naštěstí už mě to pustilo.

Prostě puberta, hormony a tak… ; )

Nech tomu čas a uvidíš, že to přejde ; ). (Asi bych si být tebou nedělala žádné iluze, předpokládám, že je ženatý, navíc je fakt o hodně starší - co bys s ním dělala za 10 let? ! atp… )

Ahoj, já ale možná ani nechci aby mě to přešlo. Upřímně jsem z toho všeho taková zmatená. Na jednu stranu si někdy dělám naděje ale na druhou stranu i někdy zase spíše beznaděje. Nevím. Třeba když se potom časem později najde někdo jinej tak už potom na něj možná třeba zapomenu a možná to bude lepší ale zatím jsem zmatená. A jinak, ano, je ženatý a má i jedno dospělé dítě. Navíc je to slušný typ který si podle mě nikdy nic takového nedovolí aby se mu stalo. Takový skandál by on podle mě nikdy nenechal dopustit, navíc se mu asi ani nelíbím a jestli mě rád má a jsem mu nějak sympatická, oblíbená tak maximálně mě bere jenom jako oblíbenou studentku  - nic víc. Přeci jenom, je to autorita. Ty si drží od těchto věcí většinou odstup.  

Ahoj, tak jistě, že nechceš - zamilovanost je příjemná, ale já jsem na tom byla podobně a věř, že se to dá překonat.

Akorát já si mimojiné hledala tátu… nevím, jak to máš ty, nemusíš si nutně hledat podvědomě otce, ale je to častým rysem.

Jinak to, že je ženatý, by tě mělo zajímat v prvé řadě - to se nedělá, odvádět muže od rodiny. A za druhé, za 10 let už to fakt bude dědek, teď ti možná imponuje, ale co bys s ním dělala o 10, 20 let později?

I když si někteří hrají na mladíky, věk neošálíš.

Být tebou, tak bych se mu začala vyhýbat a začala myslet na vrstevníky.

(Já osobně nejsnadněji zapomínala, když jsem utla veškeré styky)

Tak já se mu jakoby vyhýbám už teď protože z té školy jsem už odešla, už tam nestuduji tím pádem ho nevídám dennodenně a pro tu sestru do té školy většinou chodí má druhá mladší sestra a já jen občas. Takže aniž bych to chtěla tak se mu vyhýbám. Navíc, nejsem taková svině abych si něco zkusila na někoho kdo už má manželku, to za prvé. A za druhé, i kdyby nikoho neměl tak bych to nedokázala si na něj něco zkusit protože na to jsem moc stydlivá a zároveň bych se bála že ten přátelský vztah mezi námi by se zničil na nenavistný a začal si o mě myslet ze jsem magor což nechci.  

Tak to jsi rozumná, gratuluji ; ).

Já myslím, že na to budeš hezky vzpomínat jednou, na ty pěkné pocity, motýlky v břichu a tak, ale budeš vedle sebe mít normálního partnera ; ).

To se prostě stává, ale máš fakt rozumný přístup a víš, kde jsou hranice, tak když ho potkáš, užívej si to, ale nedělej si naděje ; )

Jinak ještě k tomu otci, ano, můj důvod hledání si starších chlapů je také i hlavně z toho důvodu že jakoby nemám svého otce a tak si ho furt představuju v jiných mužích. Svého otce mám ale vztah s ním nemám vůbec dobrý a nerozumím si s ním, spíš je nenavistný z několika důvodů.  

Tak to mě mrzí a skutečně to osvětluje tvé touhy. Každá dívka potřebuje mužský vzor, zastání, pohlazení… a tak to hledáš u jiných.

Bohužel, tátu ti žádný vysněný muž nenahradí. Já osobně jsem už z tohoto vyrostla a došla k tomu, že jsem šťastná sama, třebaže bez otce. Nikdo mi jej zcela nevynahradil, ale třeba mí zlatí strýcové mi byli dobrými vzory.

Zkus také "hledat" v rodině, třeba taky máš nějakého fajn příbuzného-muže.

S otcem je mi to moc líto, ale pokud nemá zájem, nemáš proč být smutná - takový člověk si tvé city nezaslouží.

Hledala jsem a našla jsem jenom a pouze mamku a samozřejmě svoje sourozence, jinak nikoho. Moje rodina je dost mezi sebou rozhádaná. PS: promiň že tě tu takhle otravuji s mými odpovědi.  

Neotravuješ! ; )

Tak to jsem ráda, že alespoň v někom máš oporu, to je důležité a je ohromná škoda, když je rodina rozhádaná… Ale i to můžeš brát jako vzor - jako negativní vzor a až budeš mít jednou svou rodinu, tak budeš vědět, na čem záleží a čeho se naopak vyvarovat.

Zajímalo by mě jestli ta zamilovanost přešla nebo jsi se odhodlala ho oslovit třeba jenom na kafe, a zjistit jak na tom je on. Kafe je takové nevinné pozvání, vlastně to nani ani rande prostě si půjdeš pokecat a někým kdo tě kdysi dávno učil 

Měl jsem taky o hodně mladší milenku, která chtěla abych si ji vzal za ženu. Dnes v mém věku toho moc a moc lituji. Hlavně, když se občas potkáme. No dal bych si pár facek!

Čeho lituješ?

Že jsi měl poměr s mladší ženou nebo toho, že sis ji nevzal?

Zajímalo by mě jestli jsi ho  oslovila ab ys tebou šel na kafe 

To nikomu neublíží, ani to vlastně neni rande. Jenom by jsi zvištovala jak na tom je. Nebo jsi to už zjistila?  

Tak to jsem zatím nezkusila, jak jsem tu už předtím psala, nejsem tak odvážná navíc pozvání na kávu je podle mě už dost odvážný krok přes který by to třeba mohl pro kouknout. Zamilovanost mě ještě stále nepřešla, už jí mám dřív než od doby co jsem to psala jsem na web, mám jí už od září. Navíc situace se trochu změnila, teď mám spíše podezření že se mu také líbím. Mám podezření kvůli jeho chování. Vždycky když mě vidí tak mě hned začne zdravit "Ahoj" a směje se až od ucha k uchu. Nebo jednou mi i při krátkém rozhovoru mezi námi šáhl svojí rukou na moje rameno a dlouho mě za něj držel. Nebo, to se mi stalo zrovna včera (17.04.2019), byla jsem si vyzvednout svoji sestru ve své staré škole a čekala jsem na ní pod schodama které vedou potom do chodby ve které je ředitelna, na té chodbě je docela špatně vidět na lidi co stojí pod schodama, on tou chodbou zrovna šel a já jsem dělala že ho nevidím, on si mě ale všiml a v tu chvíli se uprostřed té chodby zastavil, nachvíli na mě koukal a pak tam začal (ne zrovna úplně křičet) ale začal tam na mě volat ahoj přes tu celou chodbu až na mě dolů, tak jsem se teda otočila a řekla jsem mu taky ahoj, jenomže on pak místo do ředitelny šel zamnou mým směrem dolů, stímž jsem nepočítala tak jsem tam stála a čekala co bude dál. Pak teda když dolů došel tak se na mě smál a šel ke mě a začal na mě mluvit "ty si nás přišla navštívit? ". Do té chodby ve které jsem já stála tak tam nikdy normálně nechodí. Vlastně skoro vůbec tam nechodí protože nemá ani důvod tam něco vyřizovat. Na té chodbě jsou totiž jenom školní skříňky a vchod do školy. A když tam stojím tak tam najednou jde? S pohledem furt upřeným na mě? Nebo se třeba zamnou i někdy otočil, že jsem prošla a on se na mě otáčel. Nevím, co si mám o tom myslet. Třeba si to jenom špatně vykládám.  

Můj bývalý přítel měl takovou zálibu, že vždy, když jsem se podívala na nějakého chlapa, tak už tasil vzduchovku a chtěl mu něco moc špatného udělat. No to jsem si teda říkala že s takovým chlapem rozhodně nechci trávit svůj život. Byl vždy velmi agresivní, to nechci podporovat.