Téma: Ve školce bude krveprolití, skoro všichni zemřou - říká to dítě Svědků Jehovových

Určitě bych dítěti nezakazovala kamarádit se s dětmi jiného vyznání, ale asi by bylo dobré se doma na toto téma bavit. Vysvětlovat různá náboženství tak nějak citlivě k věku.

Dokonce si myslím, že právě tato doba hodně nahrává k nutnosti se tohoto tématu dotýkat. Dítě se bude setkávat s různými odlištnostmi - informacemi ať už z médií, nebo v realitě a bude jen dobře, když tomu bude přiměřeně svému věku i rozumět.

Každou překážkou, kterou člověk musí překonat se učí o roste. Dospělí ani děti nejsou výjimkou. Zakazovaní nikdy nic nevyřešilo. Komunisté nám zakazovali svobodu, my si k ní cestu stejně našli. Rodiče nám zakazovali kouřit, my to stejně zkoušeli. Až díky informacím jsme zjistili, že nám to škodí a zkoušením, že nám to nechutná.

Takže souhlasím s Barčou. Jediná správná cesta je vysvětlovat.  

Dnes jsem váš dotaz konzultoval s kolegy z patalogie a chování dívky je v naprostém pařádku. Krev ANO, NE téměř všichny že zemřou, ale opravdu všichni. Přeji hezký den

podpoklope - Tvoje reakce, jako reakce matky je už správná v tom, že máš obavu jak píšeš, aby tvoje dcerka neměla z toho těžkou hlavu.
Já taky nejsem nějak krvilačně zaujatá vůči svědkům Jehovovým, ani vůči lidem z různých odloučených církviček, či různých sekt a podobně.

Já bych Tvoji situaci řešila tak, že bych určitě byla pozorná a naslouchala bych tomu, co mi říká moje malé dítě a sledovala bych s jakými emocemi se mi vrací ze školky. Kdyby ty negativní řeči a pocity u mého tak malého dítěte přetrvávali tak 2-3 dny po mém domácím vysvětlování - ohledně té situace, poprosila bych paní učitelku, aby si během dne všímala s kým a jak často si moje dítě hraje a jak se emocionálně moje dítě během dne projevuje. Zmínila bych se učitelce o negativních myšlenkách a pocitech, které si moje dítě nosí ze školky. Když by se to nezlepšilo a dále by to přetrvávalo, např. další 2 dny, poprosila bych paní učitelku aby si promluvila s rodiči jehovys. holčičky, aby ji doma vysvětlili, že tyhle negativní scenérie a řeči, se ve školce dětem neříkají.
Kdyby to nepomohlo, zasáhla bych tak, že bych svému dítěti hezky vysvětlila, aby si hrálo s jinou kamarádkou, která nemluví takhle negativně / smutně a trvala bych na tom. A proč? Důvod je jasný. Tvoje dítě je ještě velice malé, neumí rozlišovat a samozřejmě nerozezná co mu po psychologické stránce škodí a co ne. Ty jsi matka, Ty máš a jsi povinná, svoje dítě i takto chránit. Když bude Tvoje dítě starší, určí si samo svůj směr- svoji cestu, ale teď jsi jeho andělem Ty.

Možná to vyzní přehnaně, ale víme, že už i v takhle ranním dětství dochází k zranění nevědomi. Z  psychologického hlediska víme, že myšlenky se nám ve vědomí mění na obrazy a právě ty obrazy, které od malička v sobě (a o sobě) uvnitř střádáme, s člověkem potom manipulují a manipuluji ho dlouho i během dospělosti. No a  když jsou to nepravdivé a negativní obrazy, které nosíme v sobě, tak je potom běžné, že se s nimi člověk taky vnitřně identifikuje. No a v reálu potom často vidíme a potkáváme  depresívní lidí. Stačí když si i tady na webu přečteš diskuze, tak si všimneš lidí - spoustu mladých lidí, kteří se už v raném dětství vnitřně identifikovali, nějakou představou - s nějakým NEPRAVDIVÝM obrazem o sobě… , který jim i nevědomky a nesprávnou výchovou *vštípili* do hlavy jejích rodiče, partneři… . Je potom pochopitelné že ty lidi nejsou šťastní, zatěžuje je to, bere jim to energii a jsou depresívní.

Samozřejmě, to co malá jehov. holčička ve školce říká není dobrá vizitka a je to špatné - (ale je to malé dítě).
Ty jako křesťanka a matka, (když bys tou správnou křesťankou byla), máš povinnost svoje dítě taky vést ke křesťanské lásce a pokoji. Přece křesťanství- bible nás nabádá a učí, že máme hledat Pravdu a pokoj. Protože právě tady jak víme z psychologicko-duchovního hlediska, je to znovuzrození, kde dochází k te pozitivní proměně duševní energie. Křesťanský Bůh je Bůh lásky, pokoje a milosrdenství. No a nemluvím o síle  modlitby, o síle požehnání… já se za svoje potomstvo modlím, požehnávám ho… - (jsem praktikujíci křesťanka-katolíčka).
Taky jako matky/křesťanky se máme zajímat o dění v škole, v politice, v zdravotnictví, musíme rozlišovat … . A aby jsme věděli správně rozlišovat, je potřebné se zajímat o Pravdu, je potřebné znát Pravdu, je potřebné toužit po duchovních darech-charismatech a tak prožívat svoje a rodinné štěstí. Jsou to všechno silné a klíčové záležitosti-fakta.

Karmelaren, jsme věřící obě dvě, ale teď jste mně namíchla, vysvětlovat paní, co má holčičce ve školce dovolit poslouchat a co ne. A jak vy byste vychovávala své děti? Také ve své církvi, apodle jejich nauk a ne vždy podle nauk, které jsou v Bibli.

Pavlo - paní tazatelce to vysvětluji - (nebo se dělím o svůj názor) proto, protože se ptala jak by jsme to řešili my, a taky proto, protože jsem se už s podobným problémem dvakrát setkala i já osobně jako rodič.

Váš názor k paní tazatelce, mi přijde hodně zkreslený a vnucující, s kterým nesouhlasím a to ani po stránce jako rodič a už vůbec ne, ani po stránce křesťanské - (i když chápu jak to myslíte).

Karmelaren, o to jde, píšete, aby paní domluvila dítěti, že se má kamarádit s jinou kamarádkou. To je odstrkování dítěte, které ani neví o co jde a jen papouškuje, co slyšelo doma.

Nebo Vy si snad pamatujete, co jste si s dětmi povídala ve školce nebo jako malá ve škole. Jistěže ne a zrovna tak to bude i tady.

Pavlo - myslím že mi nerozumíte, nebo jste si nepřečetla pozorně moji odpověď kterou jsem napsala pí. tazatelce. Samozřejmě já chápu, že je to ještě dítě - ta holčička SJ, která pořádně neví co říká - (psala jsem to i v horní odpovědi tazatelce) >> to je přece jasné a z rodičovského pohledu pochopitelné, ale já chci zdůraznit něco jiného - já mluvím o DŮSLEDNOSTI ve výchově, která je důležitá a která z psychologického hlediska se nemusí slučovat s Vaši větou kde píšete: že je to jenom dítě, které když vyroste, tak na všechno zapomene… protože to tak nemusí byt, protože víme jak pracuje podvědomí… .   Z moji odpovědi k pí. tazatelce, jste si vybrala jenom to, co Vás nejvíc zaujalo (- zbytek ignorujete) a celé to podle svých domnělých představ obhajujete - proto Váš postup z mého pohledu není správný.
Celkově ale Váš názor chápu jak to myslíte, protože jsem taky matka/křesťanka ale jako matka/křesťanka vím, že být dobrou matkou nestačí jenom jakoby předložit určitým životním okolnostem srdce na dlani, ale že ve výchově - (a to hlavně v ranním věku dítěte t. j. do 5 let, kdy dítě pořádně nerozeznává realitu od fantazie) je potřebné, taky jako rodič/matka rozlišovat a snažit se o důslednost, a to v různých životních situacích - stručně řečeno: rozum a srdce matky musí byt jako ruka v ruce. Vaším domnělým představám Pavlo, můžu taky oponovat, ale to bych se tu už moc rozepisovala.
Ne, nejedná se o hon na čarodějnice - mluvíme zde o důslednosti ve výchově, kde jsem pí. tazatelce nahoře napsala, že je potřebné podobné situace: 1) pozorovat a dítěti  vysvětlovat,   2) v případě nezdaru, nebo určité zátěže se poradit. . nebo spolupracovat s učitelkami v MŠ - (což často pomáhá, jak to bylo i v našem podobném případě), ! a teprve   3) v akutním případě, jako rodič zasáhnout. Tady v diskuzi samozřejmě vycházíme jenom z toho co nám tazatelka napsala a nevíme všechny detaily a podrobnosti i proto je správné - potřebné určité rady, tady v diskuzi, brát víc orientačně.

Já bych si nedokázala představit u mého např. 5-letýho dítěte, kdyby mi např. během půl roku pravidelně říkalo o nějakých negativních životních scenériích, které by mu leželi v hlavě a já, jako matka bych věděla že to co mu leží v hlavičce, si tahá domu ze školky. Ne, já podobné záležitosti jako matka sleduji, rozlišuji a řeším - to je můj názor.

Zdravím, karmelaren, myslím, že nyní vedeme výměnu názorů my dvě, ale budiž. To, co píšete o pětiletém dítěti, které chcete vyobcovat z kolektivu dětí je na pováženou. To dítě jistě nemluví několik hodin denně o tom, co někde slyší. Copak je to už dospělý člověk, který už má své názory? Není.

Co kdyby se děi ve školce stranili vašeho dítěte, za to,  že je katolík a věří v peklo? Zkuste se na to podívat, jako byste v té situaci měla své dítě. Ono odsoudit tak malého človíčka, znamená zničit toho malého človíčka. Opravdu mi přijdou takové metody stranění se dítěte, které za nic nemůže, snad horší než hon na čarodějnce, že Vám není hanba, se vůbec takto vyjadřovat, jako křesťanka, která zná a mluví o Boží lásce. Jestlipak by se tak zachoval Boží syn, Pán Ježíš? Jistě ne. Víc k tomu nechci psát, je mi z toho špatně, takto se vyjadřovat o malém dítěti.

Pavlo - co Vám mám ještě k tomu dodatečně říct? Protože jak píšete, je to děs a hrůůza - hmm, kam se hrabe současná pedagogie? Kam se hrabe přístup v 21. století v mateřských školách? - když já, jáá mrcha chci zničit dítě! Hrůza - je to celé děsivé! Dokonce i naše morče co je tady se mnou v pokoji, se nějak vyděsilo a znepokojeně kvíká a běhá v kleci - hmm, (asi vycítilo tu zákeřnost z moji strany) .
Uff, co k tomu všemu dodat Pavlo? Co dodat?   Začíná mi být nevolno - f-f-f, musím si dojít pro kapesníky -f-f-f.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

A teď vážně, co Vám mám k tomu dodat? Myslím, že z křesťanského hlediska je potřebné, se na celou tuhle situaci dívat s *čistým srdcem* - víc bych to už nerozebírala.

Milá Karmelaren, proč tolik ironie? Máte pravdu:

"hmm, kam se hrabe současná pedagogie? Kam se hrabe přístup v 21. století v mateřských školách? "

Ovlivnit pedagogiku ani přístup v 21 století v MŠ nemůžeme a ani za to neneseme zodpovědnost. Ale náš osobní přístup k pětiletému dítěti, které za nic nemůže, ovlivnit můžeme a také za to neseme zodpovědnost. Karmelaren, mějte se a ptejte se svého srdce a svědomí.

… máte naprostou pravdu odstrkování malého pětiletého dítěte z kolektivu dětí je vůbec to nejhorší, co ho může potkat, takto může smýšlet naprostý sobec zahleděný především sám do sebe, je to až nelidské…

"Pavli", jsem ráda za Váš názor, protože vidím, že jste v prvé řadě člověk a chováte se lidsky. Takové odstrčené dítě ai ponese následky celý život. Víte Pavli, přijde mně to naprosto stejné, jedno zda mluvíte se Svědky Jehovovými nebo s Katolíky, jedni i druzí Vás mlátí Biblí po hlavě, píší z Bible litanie, tvrdí, jak jsou praktikující, ale skutek utek. Bůh je láska a lásce by se měli učit všichni. Pavla

Podpoklop, mějte rozum, řeč se mluví, voda teče. Holčička těch svědků byla zřejmně přítomna nějakému vysvětlovaní na biblické hodině, možná se na to téma doma její rodiče bavili a dítě se jich zeptalo a tak mu potvrdili, co na hodině slyšeli. Mně je spíš líto té holčičky od svědků, ale to dítě jen opakuje, co slyší. Člověk si víru buduje v dospělosti, dítě jen opakuje naučené. Až ta holčička vyroste, tak se může její život ubírat úplně jiným směrem, než to nyní vypadá.

Nevěřím, že holčička svědků, denně celé hodiny vypráví dětem, že bude krveprolití. Prostě dokud to měla čerstvé v hlavě, tak to řekla dál a tím to pro tak malé dítě končí. Ať si klidně spolu ve školce hrají, třeba ta holčička od svědků ani jinou kamarádku nemá a po Vašem zákazu by zůstala odstrčená a to by byla ta živná půda pro utvrzení, že má asi pravdu. Úplně to přehlížejte, až holčička vyroste, vše bude klidně jinak. Spíše té holčičce od svědků pomůže, že má normální kamarádku. Je mi takových dětí líto, protože za své rodiče nemohou, ale až bude rozum brát, tak může změnit svůj pohled na svědky.  Pavla

Pavlo, nemyslete si, já také tu holčičku lituji. Je vyřazena z mnohých aktivit, které ve školce děti dělají. Když se děti těší na Vánoce, Velikonoce a něco k tomuto tématu tvoří, ona nemůže a nechodí ani v tyto dny do MŠ. Ale pochopte, jsem matka a záleží mi především na mém dítěti a proto jsem zde tuto diskuzi vlastně začala a dotaz položila. Zajímalo mne, jak to vidí ostatní a jestli se s něčím podobným třeba také někdo nesetkal. Svědky Jehovovi považuji za sektu a nikoli za církev, proto mě celá ta věc zneklidňuje. Holčička SJ celé dny o krveprolití nemluví, ale čím bude starší, tím víc bude ovlivněna svojí rodinou a výchovou rodičů. Když se její rodiče nestarají o to, že je jejich dítě odstrčené a vyřazené z kolektivu, proč se tím mám trápit já… ?

Proč se s tím máte trápit Vy? Protože nejste v sektě, jste máma a předpokládám, že děti máte ráda, všechny. A kdyby jste pomohla jedinému dítěti,  tak to má cenu má. A nemyslím si, že se jedná o nějaké trápení.  Pavla 

podpoklope - píšete, že jste pokřtěná což je hezké a správné, ale nepíšete zda jste praktikující křesťanka. Proč se ptám? Ptám se  proto, protože chci zdůraznit to, o čem jsem se už v svoji horní odpovědi zmínila a to je Modlitba. Když jsem podobní problém řešila u svého dítěte a taky se to shodou okolnosti odehrávalo v MŠ - (my jsme měly problém s neuvěřitelně agresívním dítětem) , tak já jsem se ale taky silně-upřimně a pravidelně modlila za to agresivní dítě, které nějakou dobu ubližovalo jak fyzicky, tak i psychicky mému dítěti. A modlila jsem se i za rodinu agresivního dítěte. Nevím zda víte, (protože netuším zda jste praktikující křesťanka), ale modlitba k Bohu má velkou sílu. Když se člověk modli k Bohu a sesílá požehnání - (to znamená že dobroreči tomu kdo mu ubližuje), tak v tom duchovnu nad náma se něco odehrává i když my lidi to hned nevidíme. Každopádně po krátké době se náš problém vyřešil a některé věci se u dotyčného dítěte změnili k lepšímu… , i proto mi zůstal takový silný pocit, že nás to potkalo právě proto, protože dotyčné dítě a jeho rodina potřebovali modlitbu.

Karmelaren, nejsem praktikující křesťanka, myslím že jsem ale soucitná se všemi, nikdy bych dítěti ani zvířeti záměrně neublížila, ale je ve mně silný ochranitelský pud vůči mému vlastnímu dítěti,   zřejmě proto, že vyrůstá bez otce a má pouze mě. Rodiče té holčičky SJ se zřejmě za ní modlí po svém.

Chápu Váš ochranitelský pud. Doporučila bych Vám se zamýšlet i nad duchovní ochranou Vašeho dítěte - jsou to klíčové záležitosti.
Nebo, mrkněte i na dobrou knihu >> ZDE

Podpoklop, každá máma máme ochranitelský pud, ale nejhorší jsou doměnky. Opravdu až děvčátka vyrostou ani si nevzpomenou, co si kdo s kým ve školce povídal. Nejsem pro to, aby se odstrkovala holčička, která za nic nemůže, a ani neví, co povídá. Mějte rozum, Vy jste dospělá a na Vás ta slova působí jinak, to by se dítě nesmělo dívat ani na pohádky, kde jsou čerti a čarodějnice a takové pohádky jsou v TV stále. Co je to proti pár větám, které řekla holčička, která za pár dní zapomene, že něco vůbec řekla. Přijde mi to, jako hon na čarodějnice.