Téma: Syn se tajně oženil a chová se nevděčně - s manželkou nás to mrzí

Ty pomluvy by mě mrzely jen trošku, ale ta zatajená svatba, tak to je fakt síla. Nezávidím a nechtěl bych se něčeho takového (jako rodič) dožít.

Nic nenaděláte, čas vše zahojí.  

Zapomněl jsem ještě dodat, že syn dělá před námi neustále tajnosti  14. 2. 2012 když bylo Den svatého Valentýna tak se  zasnoubil s přítelkyni, se kterou  jak jsem již psal před měsícem tohoto roku se  tajně oženil. Vztahy jsou středobodem růstu. Jsou to ty nejkontrastnější životní zkušenosti vůbec. Přináší nám  jak to největší  štěstí, tak i  to největší utrpení.

Napadlo mě, proč se vlastně syn odstěhoval tak brzy, když ještě studoval? Mohl vydržet doma a něco si našetřit, než vyletí z rodného hnízda, ne?

A ta obálka, to byl anonym, nebo ji vložil syn jako dodatečné oznámení?

Pomluvy bych s ním asi probrala, protože mohlo dojít k nedorozumění. Víte, než se to dostane k Vám, mohlo se to všelijak překroutit. Syn mohl klidně říct, že dostal od rodičů menší fin. částku (nechtěl specifikovat) a další z toho mohl nadělat, že řekl málo …

A co se té pomoci týká, požádali jste, nebo jste si před ním na něco postěžovali? Možná by se celá věc jevila v jiném světle, kdyby měl syn pocit, že ho potřebujete.

K té "tajné" svatbě jen podotknu, že možná jen šli se svědky a prostě se vzali, aniž by pomýšleli na Vaše pocity. Sama jich pár takových z mládí pamatuju. Ono to mládí až tolik nepřemýšlí. Třeba ani nechtěli, abyste měli další výdaje, když už jste synovi přispěli. Jak je na tom rodina nevěsty? Věděli, nebo taky ne?

Je to smutné čtení. Víte alespoň s kým měl syn známost, koho si vzal? Víte, když mladému klukovi spadne srdce do kalhot, tak je vymalováno. Ale nebojte se, není všem dnům konec. Až jim penízky dojdou, nebo až přijde dítě nebo jakákoliv jiná životní situace, ještě se rád ozve, ale může to trvat i nějaký ten rok.

Jen Vám dám radu, my jsme rodiče, máme životní zkušenosti a my musíme mít rozum. Až syn přijde ke křížku a vrátí se po dobrém, zkuste mu odpustit a přijmout ho. On se sám životem naučí až dostane pár kopanců a zjistí, že přece jen rodiče byli ti, co ho měli rádi a vždy pomohli. Takže držím palečky a přeji hodně trpělivosti a rozum do hrsti. Jsme rodiče a máme srdce v těle. Pavla  

Dobrý den, syn když ještě studoval tak chvíli bydlel s námi a chvíli u jejich rodičů. Problém byl v tom, že syn  moc  nevycházel ani s rodiči ze strany jeho manželky tak se oba dohodli, že chtějí bydlet sami že to tak bude lepší. Ta obálka, to byl anonym. Syn nás ze dne na den začal vydírat že si našel přítelkyni že se chce osamostatnit  že chce  bydlet s přítelkyni v paneláku v nájmu. Tak jsme synovi darovali naše úspory aby měl s čeho platit nájem. Mezitím syn  si  našel  práci, ale nastupuje až v září, takže ted' má volno. S manželkou  uvažujeme o tom, že odhlásíme syna s trvalého bydliště protože máme obavy aby si nenadělal syn nějaké dluhy a nepřišel na nás kvůli tomu exekutor. Syna manželka je v invalidním důchodu a její rodiče spoléhají na to, že se o sebe postarají sami že mají co chtěli. Jestli byli pozvání na svatbu její rodiče to vůbec nevíme.    

Nezlobte se, ale tak jak to popisujete dál, si za vzniklou situaci můžete i sami. Pokud Váš syn nevycházel s Vámi (což jsem si myslela od začátku Vašeho psaní), ani s rodiči přítelkyně, nyní manželky + Vás navíc začal vydírat, že se chce osamostatnit, tak nechápu, proč jste mu dali Vaše úspory, když ještě navíc neměl zaměstnání. Problém bude někde jinde, nikoliv jen v tom, že se syn chová nevděčně = ve svých dětech sklízíme to, co jsme zaseli…

Vydírat? Bylo něco, co Vás přinutilo dát synovi úspory? Mohl klidně chtít bydlet jinde, ale s tím, že na to má. Jediné co bych určitě doporučila - opravdu syna odhlásit ze svého bytu. Nenaučili jste ho zodpovědnosti a to by se Vám mohlo ještě pořádně vymstít.

A tím anonymem se netrapte, někdo Vám chtěl nejspíš dát najevo, jak moc jste ve výchově pochybili. Jenže to už víte sami … (penězi se úcta a láska dětí nedá koupit)

Dany i Pavla mají můj souhlasný smajlík, obě napsaly kus pravdy.

Zvažte, zda se na tomto webu nechcete anonymně zaregistrovat, aby nikdo nemohl zneužít Váš nick a psát pod Vaším jménem.  

Mnohokrát Vám děkuji za Váš drahocenný čas, který jste mi věnovali. Vážím si toho.

Milý pane, prosím, dejte tomu všemu čas. Nemůžete po mladém 23 letém muži chtít, aby se choval tak jak by se slušelo. Neměl jste mu dávat ty peníze, měl jste mu je dát nejdříve ve 26 letech. To úředně končí věk pro podporu od rodičů a něco na tom je. Já jsem dostal přístupová práva k několika tisícům korun v osmnácti letech a nemám z toho nic. Proletělo to komínem za zábavu a jestli mi těma penězma chtěli rodiče pomoci postavit se na nohy, nepovedlo se to, prostě jsem na to byl nedospělý. Ale nakonec stejně jezdím pomáhat do bytu i na barák a tátovi kupuju laskominy, když čeká na důchod a nemá ani na tabák do fajfky. Bude to zase dobré, jen mu těch posledních šancí nedávejte moc.

Máte moc velká očekávání. Tyhle typy rodičů opravdu miluji, kteří něco chtějí nazpátek od svých dětí, když si plní své rodičovské povinnosti. Proč jste si ty děti dělaly, když tu pak kňučíte nad tím, kolik jste do svých dětí  nasypali peněz. Beztak to nebylo moc, děti jste si dělali už jen jako záruku na svoje stáří a nejvíc se ohánějí vděkem právě ti, kteří spíš na svých dětech šetřili. A že se tajně oženil? Proč to udělal, protože byste mu do toho kafrali a snažili se s ním manipulovat. On chtěl mít od vás pokoj, protože  věděl, že se s vámi nebude dát domluvit. Opravdu vidíte jenom sami sebe jako chudáčky a děti jako nevděčníky? To je takový problém něco dát dítěti nezištně. To si radši nebudu dělat děti, než abych byl takovým rodičem. A z těch komentářů je mi taky na zvracení. Aby dostal kopance od života, jste opravdu přející…