Téma: Strach z pavouků u dítěte - geneticky daný nebo vliv výchovy?

Milá jancaho, já na to nepřišla za dvaapadesát let.

Strach z pavouků buď v člověku je nebo není. Nic mezi tím. Taky jsem se jich bála od malička a dodneška se bojím, zatímco moje sestra a někdo z rodiny ne. Výchovou to asi nebude.

Vyrůstal jsem u babičky a trávil jsem mnoho času v seně ve stodole, kde byly obrovské pavučiny s křižáky... Tak jsem se s povouky naučil žít a dodnes mi nevadí... Ogaři ovšem pavouky nemusejí, když se nějaký objeví v baráku, tak jej musím vyhodit já, páč pavouky zásadně nezabíjím... Když nejsem po ruce, tak pavouka zabijí, ovšem jsou kolem toho prý úžasné scény... Tudíž také nevím, čím to je...

vzhledem k tomu, že každý z nás má "už něco za sebou" může to být uloženo hlouběji, arachnofobie je častý problém, ale také odbouratelný. Člověk nemusí udělat aktuálně špatnou zkušenost, někdy stačí nepochopení, když něčemu nerozumím, neznám to, mohu se bát - jaksi preventivně.... lidé se bojí psů, koní, krav, ... protože jsou velcí, mají rohy, zuby, kopou, koušou... bojí se myší, potkanů, hadů, pavouků.... prý  jsou hnusní, štítí se jich... a to přesto, že tahle zvířátka nevyhledávají společnost člověka, setkání se vyhýbají, pokud mohou, žádné z nich není špinavější než člověk, žádné z nich není zákeřnější než člověk, žádné z nich není nebezpečnější než člověk. Je to lidská neznalost, u dětí je to atmosféra ve společnosti - samozřejmě jen dílem, nikoli jako jediný důvod, nejsou to jen rodiče, může to být paní na ulici, kvičící, když vidí myš....   Něco málo jde pořešit vědomě, ale většina je schovaná v podvědomí a funguje bez naší spolupráce.

JInak konkrétně s pavouky pozor, začínají se tu objevovat potvůrky, které sem byly zavlečeny, jsou jedovaté, takže buďte opatrní a muckejte se jen s těmi druhy o nichž jste si jisti, že víte, co jsou zač a co vám mohou v případě pocitu ohrožení provést. Živočišné druhy (ostatně i rostliny) začínají migrovat a objevují se tu druhy nedávno u nás neznámé...

Viděla jsem jako dítě paní, co se myší bojí a kvičí, ale že by mě to ovlivnilo a bála se jich proto taky, to rozhodně ne. Naopak je mám ráda a připadají mi roztomilé.

Samčo, každý jsme jiný, strach jiných je pro jednoho varování, pro jiného výzva a dalšímu se jako model uloží do podvědomí. Lidé jsou různí....

Moje sestra si taky myslí, že je to výchovou a má strach, že ten strach z pavouků přenesu na její neteře.

  Třeba je to jenom dočasné..... nějakou hračku, plyšáka jako pavoučka nemá?   U nás je pavouk symbol štěstí.... nezabijíme, ale vynášíme a pavučiny smetáme.

Já pavouky nemám ráda ptz mi jeden kousnul. Když jsem přišla za tatinou, že mi kousnul pavouk tak na mě čuměl jak uměl a neveřil mi to (byla jsem malé dítě) Když mi o hodinu později vezl k doktorovi ptz jsem oteklou nohu a červěný flek jako kjáva dost nechápal.... On do dneška tvrdí, že pavouci nic nedělají, já je nemám ráda a odmítám s nima bydlet. Venku mi nijak nevadí, když jsou dost daleko od mi.

Mě taky kdysi kousl pavouk do stehna. Vypadal jako klíště a má rád nábytek a dřevo. Taky mi to nikdo nevěřil a bolelo to.

... když má rád nábytek ať si pořídí vlasní a na dřevo ať si jde do lesa!

Nehledal bych v tom vědu Třeba se bojí pavouků sama od sebe (bez vlivu genetiky a výchovy). Možná po ní někdy nějaký běhal, ona z toho měla trauma a od té doby je nesnáší. Těžko říct.