Téma: Problém s výchovou dcery - marnotratnost, nekomunikativnost, urážlivost

   Můj názor je, ústa si musí natlouct sama, aby poznala dno a od něj se odrazila. Jediné co můžete, neustále meldovat dokola: „Jsi dospělá, tak se podle toho chovej, jsi plnoletá zodpovídáš za sebe sama, kdyby jsi někdy potřebovala teplou náruč, nebo radu, čekám, jsem tu..... " Hodně štěstí a klidné svátky.

souhlasím s Julií, měla by jste ji nechat, taky jsem si,, zdrhla" jedla chleba s hořčicí a kafe zalévala dvakrát, všechno špatný pro něco dobrý) byl to,, humus", ale hodně mi to dalo - i co se týká výchovy mých dětí, což dojde až člověk dospěje se vším všudy)

základ bývá položen v útlém dětství, peníze nevynahradí to, co za ně stejně koupit nejde...   Teď už je to dospělá žena, pro matku vždycky bude dítě... to jsem ještě v 50 pro tu svou, ale je dospělá... a samozřejmě za sebe odpovědná. musí ochutnat život se všemi důsledky... po vlastním přičiněním nastavených příčinách... Někdy je to velmi těžké... také se občas potkávám s výchovnými problémy (dceři je 26   )

Myslim si, ze tohle obdobi je tezci pro vas,   nez pro dceru. Ona je v obdobi vzpupnosti, mysli si, ze je nepochopena, nikoho nema rada. Bylo by dobre ji dat na jevo, ze tu pro ni jste porad, ale existuji urcita pravidla. Asi ji to nejakou dobu potrva, ale az zjisti, ze doma se vlastne mela dobre, vrati se.
Riziko je, aby se nechytla nejake spatne party. Drzim palce a preji pevne nervy.

A z čeho maturuje?

Tak to jsem měla doma, jak přes kopírák. Naše dítko triumfálně odešlo bydlet do podnájmu, po nějaké době už nebyly peníze z brigád, tak se nastěhovala k babičce, ( matce mého rozvedeného manžela) teď u ní bydlí a je strašně uražená. Už šestý rok, mám pochopit, jak jsem se k ní špatně chovala…babička se stará o domácnost, dítko z občasné brigády přispívá na nájem a občas s někým chodí. Asi ideál pro obě. Babi se má o koho starat a obě jakž takž vyžijou, ještě jsou tam příspěvky od mého muže. co by ne.

Mamko, spíš asi sehrálo roli i tohle:

"Já jsem se ji snažila nějakým způsobem nahrazovat to, co nikdy nedostávala ani od vlastního otce, ani od manžela. Obou jsem dala co jsem jim na očích viděla, ale vždy museli doma alespoň něco málo udělat. "

Nejde hrál roli obou rodičů (a ona toho tátu už vlastně měla/dostala)  a hlavně se něco snažit nahrazovat (myslela jste jako  penězi? Oooou…), natož "co jí na očích vidím".

A "něco málo udělat"? Je samozřejmost, že každý (! ) má nějaké povinnosti (u dětí přiměřeně věku) a Váš muž se bohužel do toho  ještě  nesnažil (nebo málo) nedávat najevo ono "moje a Tvoje dítě", což je škoda a ona to moc dobře vycítila, na tom jste asi měla víc trvat, aby se dokázal "ovládnout", on byl přece ten dospělý.

To nemyslím ve zlém (! ) a taky chápu, že člověk to vždy myslí jen a jen dobře, je to přece Vaše dítě…Ano, musí si ten nosánek nabít holt sama a Vám nezbývá, než ji nechat, i když Vás to bude bolet. Nebojte, to se utřepe a ona na vše přijde. Držte se.

Jo tomu bych tak nevěřila. Nevím proč mi tu uvedl počítač, kolik mi je, protože mi je 48 a mé drahé dceři, co je furt uražené dítě, je už třicet. A to si ještě bude muset na nějaký rozum počkat.