Téma: Nemluvící větší dítě - moje dítě nemluví a je mu už 5 roků

Nemám s tím zkušennosti, ale logicky mě napadá:
co na to dětská lékařka? neměla Vás dávno už někam poslat na vyšetření k vyloučení fyzické či psychické příčiny? Dítě od narození nejen do 5ti let je přeci pravidelně zváno na prohlídky i za účelem sledování celkového vývoje, a pokud není něco v pořádku, měla by rodiče  s dítětem odeslat na příslušná odborná vyšetření.
Myslím si, že pokud Váš syn ještě v pěti letech nemluví, je dost zásadní problém. Poradila bych se v první řadě u dětského lékaře.  
Docházení k psychologovi ano, ale dle mého názoru by měla být nejdříve vyloučena zdravotní příčina, neurologie a další pomocná vyšetření zejména mozku. Pokud už tato vyšetření nemáte. Ale píšete jen o docházení k psycholožce.

Tak to vás dávno měla obvodní lékařka poslat na vyšetření do psylologické poradny,také by dítě mělo chodit na logopedii a nebojte spraví se to,ale musíte proto něco udělat.Nebo si rovnou zajděte do poradny psych.sama.Jinak s ním musíte doma pořád a hodně mluvit a pěkně artikulovat a snažte se třeba ani nikdo z rodiny na dítě nešišlat,děti v tomto věku od 3 do 5let jsou nejvíce chytlavý

Bohužel zkušenost mám....Chlapeček nemluvil. Když se po něm chtělo něco, co sám nechtěl šel pryč bo ignoroval v horších případech chytal záchvaty kopání a mlácení kolem sebe.. Vztekal se neuvěřitelným způsobem. Kde co ho vyděsilo. Někdy se bál věcí, které mu jindy nevadily. A když byl tři dny u babičky byl vyděšený z toho, když ho přivezli zpátky domů a za celou dobu si na mámu nevzpomněl. Byl větší než všecky děti ptz měl obrovskou chuť k jídlu.

Nechci strašit nebo Vás děsit, ale tomuto chlapečkovi byl ve čtyřech letech "odhalen" autismus. Ale také mi není jasné, jak je možné, že s vámi dětské lékařka nic nedělá?!?!!!! 

taky jsem znala kluka ktery ve 3 a pul letech nemluvil a to schvalne, kdyz zacal tak prvni jeho veta byla vsichni jsou blbi /s carkou, tak si na to vzpominam, zacal roztavovat az zacal chodit do skolky a deti se na nej divne divali proc kluk nemluvi, zkuste mezi detma jak se zachova.Inka 

Pokud se problém Vašeho syna ještě nezlepšil, nabízím Vám pomoc...

http://www.slovakteraleci.svet-stranek.cz/

Jan

Mám syna 5 let je stejný jako váš, bud bude po jeho a když ne tak kope do podlahy nebo zatne zuby a vzteká se jako blázen, vnímá, chápe nechce abych ho obskakovala i jídlo si sám nandá, rád vaří a uklízí nebo se stará o mladšího sourozence. Dětská doktorka jen řekla že je hyperaktivní, pak autista a pak že má vadu řeči nebo že se to ve školce změní ale mě ho po hodině vrátili stím at ho tam nevodím. Ted jdeme do Krče k psychitričce Mudr. Jana Špíchalová nemá te někdo zkušenost s pani doktorkou? Nikdy neměl dudlík, necucal si prsty, nepočůrával se, nemá strach z výšek ba naopak miluje výšky. Občas si říkám že jsem musela něco pohnojit (3 bouračky v těhotenství a obrovský stres)  . Výchovu má spíše přísnější. Žádné rozmazlování.

čertice, napíši jen o svém mladším bratrovi, který do 4 let nemluvil, pak se nějak rozpovídal. Je to introvert do dneška. Když byl malý, tak mlátil hlavou do zdi nebo o zem, vidím to, jako dnes,  no a vyrostl z toho. Je to levák, v první třídě jej učili na pravou ruku a levou zavazovali za záda až z toho začal koktat a dokonce jej chtěla dát učitelka do zvláštní školy. No hrůza, bylo to za totality. Mámu o prázdinách napadlo, aby kluka přezkoušel úplně cizí učitel, úplně z jiného města, prostě náhoda. Ten řekl, že kluk je naprosto v pořádku, ať ho nechá zopakovat první třídu aby se zbavil učitelky, soudružky tyranky. No a obratem byla změna o 360 stupňů. Brácha psal levou rukou, koktání se vytratilo, vyšel ze základky s vyznamenáním pak vystudoval průmyslovku a pak Karlovu Universitu v Praze. Všechno dobře dopadlo. Dnes je to chlap před důchodem.  Jinak nevím, co poradit. Pavla

Pavlo moc děkuju. On používá obě ruce. Já jsem taky předělaný levák na praváka a díky to mu nejsem schopna pochopit slovní úlohy a dodnes si pamatuju jak mi učitelka dala lepáka a vymáchala pusu v čočkové polévce jen kvůli to mu že jím opačně a to jediné mi zůstalo dodnes. Kluk taky jednu dobu mlátil hlavou o zem i o beton nebo hrál supermana tak že se v pokojíku rozeběhl od zdi a hlavou narážel do zdi na proti, vždy u toho měl záchvat smíchu. Na vyšetření musíme, nový pan doktor prý nechce radši nic zanedbat. Já se jen bojím aby mi ho nezaškatulkovali. Nejsem ani zastánce léků. Kluk má studený odchov nemocný byl jen jednou a to pomohly babské recepty jediné co mu dávám je rybí tuk je hnusný ale kvůli to mu jak rád cvičí bych nerada aby měl špatné kluby. Bývalá pani doktorka mu napsala do papírů ADHD-hyperaktivita bez vyšetření a ani mi to neřekla zjistila jsem to náhodou v den kdy mi ho vrátili ze školky. Nevím proč ale přijdemi že dnes když dítěnení dle jejich tabulek tak je to pro ně blb. Já byla samej průšvich už ve školce a nikdo to moc neřešil, když byl vztek tak mě nechali v rohu vyvztekat a nazdar. Taky mě to brzo přešlo (co si pamatuji). Děkuju za uklidnění

čertice, chápu, že jako každá máma máš o své dítě starost. Mám syna, je mu 33 let, byl úplně jiný než dcera. Je průbojný, žádné tintítko. V době, když začal chodit do jedné školky, předávali mi ho, když jsem si pro něj přišla celého ubrečeného, přímo uřvaného, usopleného, jak řval, jak tur, že nechce do školky za nic na světě. Takto vyváděl dennodenně, až mi soudružka učitelka řekla, ať s ním jdu k psychologovi. Jak mi tohle řekla, víckrát už do té školky nešel, nedala jsem ho tam a myslela jsem si, ať si jde k psychologovi soudružka. Kluka jsem převedla do jiné školky a rázem byl klid, chodil tam rád, s učitelkama vše v klidu. takže ono to někdy nemusí být vůbec chyba v dítěti. Dítě ještě neumí vyjádřit slovně všechny své pocity, tak brečí nebo se vzteká a tak. Chce to mnohdy změnit prostředí a je klid.

čertice, vemte to podle sebe. V nějakém zaměstnání se cítíte dobře, prima kolektiv, dobrý šéf, a jinde je to na hlavu, samá šikana a vedení nestojí za nic, asi tak. Proč cpát do dětí léky, když potřebují lásku, aby se jim člověk, či učitelka věnovala, pochválila a ne hned pohlavkovala nebo zesměšňovala, to má pak sama učitelka, doktorka a kdokoliv jiný problém sám se sebou a dítě je třeba úplně v pořádku. Pavla 

školky jsme navštívili už 3, a jen ve dvou mi poradili at sním ta vyšetření podstoupím nic víc než to že bude vše negativní se stát nemůže a prý je dos tvrdohlavý a osobnost, bohužel ho po mě i chtějí aby prý věděli jak s klukem pracovat, nebrečí je zvyklý jen jim prostě vadí že nemluví a zase jsou na větvy z toho že se o sebe postará a když potřebuje pomoc jiné dítě tak on automaticky pomůže. Léky jsem razantně odmítla. Moje mamka mi právě říkala že jsem byla taky taková, těsně před revolucí mámě řekli at mě dá do ústavu že jsem hluchá,  do 4 let ani slovo pak jen díky tomu že mě děda vzal pryč jsem se rozmluvila, sice hatmatilkou ale pak už to trvalo jen měsíc a hubu jsem nezavřela. Ted jsem se domluvila s kamarádkou co bydlí mimo prahu, nabídla mi at se seberu vemu kluka a jedu k ní na chatu aspon na měsíc třeba mu to pomůže stejně jako mě. Moc vám děkuju potřebovala jsem jiný názor než jen to že si za to můžu sama, to je totiž nejčastější odpovědˇ. Moc Vám děkuju

Pobyt u kamarádky na chatě je super řešení. Pavla

Řešíme úplně to samé, myslím, že bychom si hodně rozumněly . Máme čtyřletého paličáka a když nechce, nikdo s ním nehne. Někdy je to očistec, už jsme se na očním dozvěděli, že máme autistu a že má vývojovou disfázii, na ORL v čekárně!!! , že je to špatné (doktorka, protože nic nenašla, svůj názor v ordinaci zmírnila na - nespolupracuje). Takových zážitků mám víc. Pro mě z toho plyne, že je to vždy o lidech, a proto se snažím hledat lidi s pochopením.  

Já teda nemám až takovou zkušenost, mě kluk začal mluvit až skoro ve 3 letech, ale k otázkám proč je někam dětská lékařka neposlala. Na 3leté prohlídce se mě kluk chytl zabořil do mě hlavu a nic, tak mudr napsal do průkazky ODMÍTÁ SPOLUPRACOVAT, ač se ne 4letou nechodí nás si pozvala kluk měl ukazovat barvy, když se ho ptala jaká je jaká to bylo ok, ale jak měl začít mluvit tak nic opět ODMÍTÁ SPOLUPRACOVAT. Ale že by nás někam poslal to ne, ale tak já byla klidná věděla jsem, že nemluví jen tam, Nakonec ted v léte na 5letou jsem jí požádala, zda by nemohla jít do čekárny bez pláště tak aby viděla, že kluk mluví dobře. Takže tím chci říct, že někteří lékaři to prostě neřeší a berou to tak že je to vina rodiču, že třeba s dětma nemluví a tak. Což mi nepřijde uplně v pořžádku  

Každopádně přeji, aby pobyt na chatě pomohl  a klučík se rozpovídal

Řešíme úplně to samé, myslím, že bychom si hodně rozumněly . Máme čtyřletého paličáka a když nechce, nikdo s ním nehne. Někdy je to očistec, už jsme se na očním dozvěděli, že máme autistu a že má vývojovou disfázii, na ORL v čekárně!!! , že je to špatné (doktorka, protože nic nenašla, svůj názor v ordinaci zmírnila na - nespolupracuje). Takových zážitků mám víc. Pro mě z toho plyne, že je to vždy o lidech, a proto se snažím hledat lidi s pochopením.  

Verumama a Čertice, řešíme něco podobného - čtyřletá dcera téměř nemluví. Prošli jsme, čím se dalo, diagnóz spousta, ale pořád je to bída…  Ráda bych se s vámi setkala a posdílela, co vy na to?

já jsem pro

Dobrý večer. S manželem máme syna - 2,5 let. Lítáme s ním po doktorech, od malička je "podivný" a já jako druhorodička - po deseti letech mám dvě děti… si říkám, že počínaje Petrovým porodem, je vše jako začarovaný bludný kruh. Za půl roku mám jít do práce a můj syn je jak neřízená střela.

Jsem epileptik, a díky těm lékům, které jsem v těhotenství brala… jsem byla v rizikovém těhotenství z důvodu přenosu možné genetické dispozice ze mně na syna. Když byl Petřík v bříšku a já jsem byla zhruba dva a půl měsíců těhotná, pozvali si mě genetici na ultrazvuk, kde mělo být vyvráceno postižení neuronální trubice. Sranda byla v tom, že lékař zjistil, že to miminko má dvě vyživující tepny místo tří. Řekl, že to je vážné, že je někde chyba, ale že počkáme přes vánoce a po novém roce jsem tam jela zpátky a doktor řekl, že už tam ta třetí tepna byla. Že se buď spletl ve výpočtu početí, (nebo, že to dítě bude nějak obrovské).   Přenášela jsem 4 dny. A Petr vážil 4,180 kg. Měřil 53 cm.   Byl největší dítě v nemocnici. Ale zpět k tomu, co nás trápí. Syn je od malička "retardovaný". Podle doktorů. Nedělá to, co má. Nechodí na hygienu, ani v noci, ani ve dne, neobleče se, málokdy naváže oční kontakt. Miluje pohyb, a když mu v tom my rodiče bráníme, a chceme, aby si hrál, nevydrží. Jelikož jsme rodina hudebníků, dcera hraje krásně na klavír, já také. tak se Petr odmala kolíbe ze strany na stranu jako autista. Celou dobu jsem říkala naší pediatričce, že je něco v nepořádku. Děti i v půl roce byly jinde než Petr. Začaly se plazit, natahovat se po hračkách. Petřík ne. Když mu bylo osm měsíců, začal sebou třepat jako já při epileptických záchvatech. Úplně jsme s kamarádkou z porodnice čuměly, on třepal ručičkama ve vzduchu a jakoby se nemohl nadechnout. My jsme stuhly a já jsem odešla a okamžitě k doktorce, že ten Péťa třepe ručičkama od zápěstí směrem k prstíkům a zpátky. Když pasl koníčky, kymácel se ze strany na stranu. Než začal chodit, (13,5 měsíců) kolíbal se ze strany na stranu. Přisuzovali jsme tyto příznaky za jakési "uklidňování" během toho, co jsem třeba vysávala… Od samého začátku jsme na Petra mluvili. Já jsem se mu hodně věnovala. Lékaři řekli, že má syndrom nemocničního dítěte, že se mu málo věnuji.   Přišlo jaro, Petr začal na začátku léta chodit a sotva začal chodit, začal běhat. Máme video, kde v době, kdy ještě nechodil, se sám i napapal, začal vydávat různé skřeky jako ba, uááááááá, a tak. Říkali jsme mu básničky, a teď zpět k těm záškubům rukou… Když se mu něco zalíbilo, provedl záškuby těch ručiček, když projelo něco hlasitého okolo něho, další záškub… miloval vše rychlé. Sledovali jsme často auta, motorky… Péťa měl rád rituály. Má je rád doteď. Zpět k těm záškubům. Ten den, kdy se ty záškuby poprvé projevily, jsem šla za doktorkou, že stejné záškuby mám já. Ona nás poslala na neurologii do Ostravy, kde Petrovi snímali 8 hodin EEG. Neprokázalo se nic. Vrátili jsme se s tím, že je Petřík v pořádku, že záškuby rukou má asi "jen tak". Neurolog řekl, že pokud začne normálně chodit zhruba v tom roce, že nás propustí, že je zbytečné k němu docházet. Chodit začal. Já jsem po přerušení studia nastoupila zpět do školy - studuji Sbormistrovství - a pár dní v týdnu jsem Petra vodila na hlídání k babičce. - k mamince. Péče byla stejná o Petra. Ne -li lepší. Na mně zůstávalo v domácnosti všechno, takže jsem uklízela po nocích, ale někdy i ve dne a maminka k nám chodila na návštěvy a pomáhala mi Petříka hlídat. Rok uplynul a Petřík byl jak to říct… nemluvil, zjistili Gotické patro. Předsunutou spodní čelist, … proč to tu píšu. Vyprosili jsme si s manželem genetické vyšetření, protože Petr se stále kymácí ze strany na stranu. Z pozornosti se nezměnilo nic. Nepodívá se na Vás. Poslechne, když "zavolám" - Petře stůj jede auto." Péťa zastaví. Je hrozně hodný.

Petr je velice zvláštní. Všímá si větviček na stromech, lamp, rád tancuje kolem nějaké tyče kolo kolo mlýnské. A co u něj dominuje… chůze po špičkách a běh. Petr od jednoho roku, co se naučil chodit, tak nechodí. On prostě běhá. Ale jak běhá! Nasadí to svoje tempo a samotnou by mě zajímalo, jakou rychlostí běhá. Je jak torpédo nebo stíháčka, která když se rozhodne vystartovat, tak ji nemám šanci dohonit, ani kdybych chtěla.

Včera (28.12.2015) přišly genetické výsledky. Autismus nemá, - prováděli mu ArrayCGH a FRAXA - syndrom fragilního X-chromozomu - ten byl negativní, 30x CGG. Takže náš Petřík nemluví, šíleným způsobem běhá. Chodíme na sáhodlouhé procházky, 4x musím Petra přebalovat, protože by se mi pročůral a v přírodě si všímá mechu, broučků, travičky, stromů hlavně větví. Fascinuje ho všechno, co dělá bim bam - například metronom. Dcera hraje na klavír a někdy si zapne starý dřevěný metronom. Je tam kyvadlo a cvaká to… klik klak klik klak. Petr musí chodit na "panáčky". Často - no vlastně každý den chodíme přes přechod, tam a zpátky a tam a zpátky a nedej Bože, když je to velká světelná křižovatka.

Víte, nevíme, co tomu Petrovi je. Je "zvláštní"… nemluví, kymácí se, autista není… je po manželovi talentovaný ve sportu.

Já se jen domnívám, že bude mít jinou vývojovou vadu. Jen nevím, jestli požádat toho genetika ještě o jedno genetické vyšetření. Domnívám se z chorobopisu manželovy rodiny, že by Petr mohl mít Marfanův syndrom. Tato nemoc souvisí s gotickým patrem a celkově i ten prenatální vývoj Petra nebyl zcela v pořádku. Odborníci píší o nedovyvinuté třetí vyživovací tepně uvnitř miminka v době 20 - 24. týdne těhotenství. Když se podívám na manžela, a Petra. Manžel měří 2 metry, jeho strýc měřil přes dva metry, manžel má štíhlé prsty. V rodině maminky jsou jisté příznaky této genetické nemoci. Rakovina plic, Rakovina uzlin - aneurisma srdeční, špatná výslovnost, a další. mamince - tchyni - operovali páteř, měla v ní cistu. Tito lidé jsou často unaveni,

prosím,, držte mi palce. Neumím si představit, že za půl roku půjdu do práce někam učit a co bude s tím naším drobkem, to fakt nevím. Lítáme od jednoho doktora ke druhému a stále nevíme nic. Ach jo.

Petu, pokud má Vaše 12 letá dcera diagnostikovaný Aspergerův syndrom, tak bude mít nejspíše i syn nějaké postižení či vrozenou vadu, a pokud je na tom tak, jak ve svém věku je, tak se obávám, že si nebudeš moci dovolit jít za půl roku do práce, leda by se synovi věnoval místo Tebe někdo jiný, do školky ho zatím jistě nevezmou. Podle mě obě děti potřebují speciální péči pod odborným vedením.

Možná máte Petu, oprávněné starosti, ale myslím si, že všechny nemoci a příznaky všech v rodině, ne jen u syna moc prožíváte. Naše děti začaly chodit ve 14 měsících, můj bratr začal mluvit ve 4 letech, do té doby kolíkrát mlátil hlavou do podlahy nebo do zdi, v první třídě propadl, protože byl levák a ve škole jej přeučovali na pravou až zašal koktat. Když propadl dostal jinou paní učitelku, která jej nechala psát levou rukou, no a dnes (01.01.2016) je to absolvent Univerzity Karlovy. Takže bych asi tolik nechodila po doktorech, nechala dítě, aby se přirozeně vyvíjelo, i když jinak než jeho sourozenci, než to dítě zničíte. Ale je to jen můj názor. Dnes (01.01.2016) jsou na všecno tabulky, ale člověk je bytost, individualita a ne čtvereček do kolonky. Pavla

Dobrý den. Včera (29.12.2015) jsem psala o svém synovi. Ale víte, co Vám poradím. Jděte na genetiku. Dítěti vezmou krev a řeknou Vám, kde je problém. Bála bych se Tourettova syndromu, nebo jiného duševního onemocnění. Nevíte, co se tomu chlapečkovi honí v hlavičce. Rozhodně bych zašla k neurologovi a vyžádala si CT magnetickou rezonanci mozku.

Přeji Vám hodně štěstí. Petu.

DekujuDobry den, prosim, mame ten stejny problem, jak to u vas dopadlo?

Jaká je prosin situace ted?