Téma: Má 7letá dcera je chováním horší než puberťák

A 7 let to bylo v pořádku?

   Také mi to přijde zvláštní, pokud se dítě vede a vychovává od malička, většinou vzdorovat začíná až později.

Nechtěl bych někam házet vinu, ale je to jak píšeš ... "vede a vychovává od malička". Tady možná bude zádrhel. Dítě, které je dobře vychováno toto asi nedělá. Ale může jít o nějakou poruchu chování, možná by bylo fajn navštívit dětského psychologa, podku by Vám to přerostlo přes hlavu. Člověk ledasco zvládne intuicí, ale u té výchovy se na to musí fikaně a fakt se s dětmi musí jinak než s dospělými. Zázraky udělá třeba pochvala ve správnou chvíli a pokud Vy chcete úctu, je asi potřeba projevit jistou dávku úcty dítěti. Abychom našli kde je chyba, musela byste tu napsat mnohem obsáhleji co a kdy se děje. Z toho co jste uvedla je dost těžké dělat závěry.

  Ale může to být i jinak. Náš mladej přijel z tábora a uměl odmlouvat, to předtím nedělal. Myslím, že pokud je dítě delší dobu z domu bez vychovávacích mantinelů, tak se může stát, že v kolektivu pochytí něco, co se nám jako rodiči moc nezamlouvá. A čemu ho samozřejmě bez násilí zase odnaučíme, že? Hlavu vzůru, pevné nervy, šak ono to nějak půjde.

Souhlasím s Julií. Moje mladší dcera (je uznaná jako hyperaktivní) byla ve školce jak mazel, co paní učitelaka řekla to udělala, doma taky v pohodě...jen tu a tam měla lenoru. Nastoupila do školy a skoro ze dne na den byla jak utržená ze řetězu...trvalo mi měsíc než jsem ji "uvedla do původního stavu" 

ANO TO SAMÍ JE I MOJE DCERA!!!
 

Děti jsou zpravidla věrným obrazem svých rodičů, anebo také společnosti, v které se pohybují a odkud přebírají vzory a normy chování.

Avšak, velmi často, v dnešní době, se vyskytují záhadné nezvládnutelné stavy u dětí, jako hyperaktivita, nervozita, nesoustředěnost, zkratové chování a podobně. Znám matku, která musí s dítětem chodit do školy a sedět s ním v lavici, protože jej učitelka nezvládá. Tyto poruchy léčí psychiatři, nebo psychologové. Příčina těchto psychických poruch je nejčastěji, podobně jako u většiny ostatních nemocí, v nesprávném stravování. Typoval bych na přebytek uhlohydrátů ve stravě, hlavně sacharózy, škrobů z bílé pšeničné mouky atd. Tyto je třeba omezit ze stravy v odpoledních a vyloučit hlavně ve večerních hodinách. Dále je to nedostatečný příjem vitamínů, nebo nedostatečné využití vitamínů ze stravy pro zalepené stěny střev kaseinem z mléka, pšeničným lepkem, a škroby atd.

Psychické poruchy jsou často i následkem hyperhomocysteinie, (homocystein [HCY] toxický produkt buněčného metabolizmu) vzniklé špatnou regulací úrovně HCY zaviněné nedostatkem kyseliny listové (B9), pyridoxínu (B6), a kobalaminu (B12) ve správně vzájemně vyváženém poměru. Pan Sova
 

A teď vzpomeňte na své rodiče....taky na Vás šli tak vědecky?

Naštěstí jsem měl rodiče, kteří sice neměli vědecké znalosti, ale po předcích zděděný selský rozum.

Vyrůstal jsem koncem války a do padesátých let byl přídělový systém, takzvané lístky, nebo body. To znamená nedostatek cukru, mouky, mléka atd. Hodně jsme si museli dopěstovat na zahrádce. Navíc tehdy ještě mléko bylo mlékem a rostliny nebyly podvyživené z přiotrávené půdy, nebylo chemické hnojení ani herbicidy a pesticidy, nebyly kyselé deště, které zničily půdní mikroorganizmy. Do padesátých let se držely takzvané civilizační choroby na úrovni do 30%. Po začátku budování blahobytu do sedmdesátých let narostly jen kardiovaskulární choroby o 72%. Není to divné? Když stoupne nemocnost na chřipku o 3%, vyhlašuje ministerstvo zdravotnictví epidemii. U chorob takzvaně civilizačních nic, žádná epidemie. Něco je špatně a informovanost lidí mizivá.

U té výchovy, přesto u mých dětí fungovala hlavně velká láska k nim, dodržování pravidel, důslednost a pochopení dětí jako rovnocenných partnerů. Pan Sova

Ano, máte pravdu. Vím, že hodně věcí bylo jinak a ještě v i v době mého dětství. Na výchovu jste mi odpověděl přesně podle mých představ. Tenkrát se ještě nevyskytovalo moc dětí s takovými výchovnými problémy, jako je to dnes. Protože zdravý selský rozum byl potřeba. Dnes je všecko úplně jinak a taky to podle toho vypadá.

 Gabčo, podala jsi zde celkem málo informací . Nicméně- mohu se zeptat, jakou roli hraje ve výchově Tvůj manžel? Podílíte se na ni rovným dílem? Odpověz prosím

 Gabčo děkuji Vám za odpověď. Velice skvěle se s Vámi diskutuje. Mám strašně ráda mlčící dotazatele..... Škoda mého drahocenného času.

Upřímně, zas tak moc času jsi tady nevyplýtvala... a nikdo nikoho nenutí reagovat na dotazy, děláš jako bys za to byla placená. I kdyby si Gábina už nepřečetla jedinou odpověď, pomohou rady někomu jinému kdo nezvládá svoje dítě...

 Je mi líto, nesouhlasím, nezlob se a promiň. Všimni si, že někteří dotazatelé opravdu nereagují, já nevím jak ostatní, ale já mám pocit, že takový čas je trochu ztracený... navíc, když někdo jako třeba Barča podala dotaz na pisatelku a ta se ani neobtěžovala odpovědět, mi to přijde jako pořádná neomalenost... Sorry... takové téma je podle mně mrtvé...

hezký večer ti přeji

INDIÁNKO JE PRAVDA ŽE KDYŽ JSEM BYLA VDANÁ MANŽEL SE O DCERU MINIMÁLNĚ STARAL VLASTNĚ VŮBEC, VŠE ZŮSTALO JEN NA MĚ PROTO TAKÉ JEDEN ZDŮVODU PROČ DOŠLO K ROZVODU. NO A TED DCERA VÝDÁ OTCE TAK JEDNOU ZA MĚSÍC ANI KOLIKRÁT TO NE!!! 

 Gabčo, jsi zlatá, že jses ozvala. Já jsem ti jen chtěla říct, že jedna má kamarádka měla podobný problém jako ty. S jejím manželem se rozvedli, než se malá narodila...Měla nějaké partnery, ale nikdy to nebylo ono, a tak je teď sama. Její dcerce bude 7, a zhruba před rokem se chovala stejně jako tvoje holka. Navíc byly prý na ni stížnosti ve škole, dělala si co chtěla, truc, hyperaktivita atd.

Příčina byla jednak v tom, že ji chyběl ten mužský element, a ona jako žena byla na ni slabá, dost jí povolila, a holka zvlčila. Navíc, byla dost nešťastná z celkové situace, chyběl ji manžel, opora+ nevydařené vztahy, to vše způsobilo, že byla velmi nervozní. A její nervozita, celková nálada se přenášela na dcerku- děti tohle vycítí. Během období jednoho roku se kámoška trochu sebrala, uklidnila a její dcerka je rázem jako vyměněná. Je milejší, přístupnější, spolupracuje. Je sice stále trošku umíněná, ale citlivým a neústupným přístupem se dá zvládnout.

Tak jsem ti chtěla říct, možná to máš podobné. Je třeba vyplakat se, srovnat bolest, zklamání a jít životem dál se vztyčenou hlavou. Jsi mladá a jistě ženská, která stojí za to. Když budeš žít minulostí, nebudeš existovat v přítomnosti. Až bude lépe, přitáhneš k sobě mužského, který si tě zaslouží. V tomto stavu, v jakém jsi teď by na tebe letěli jen chlapi, kteří mají problémy a to je na nic. Gábi, stejné přitahuje stejné.... Měj se ráda, udělej si občas radost něčím, co tě potěší. Cvičení, kafe s kamarádkou, plavání, výlet do přírody a zkus také občas do této činnosti zařadit dcerku. Neoháněj ji od sebe, naopak dávej jí najevo, že ji máš ráda, že ji potřebuješ. Vařte spolu, nech ji umýt nádobí. Hlavně s láskou, citem, ale také musíš mít pevnou vůli a trvat si na svém, když jí něco řekneš, to platí a ona to musí akceptovat. Existují také poradny, knihy pro maminky s takovými dětmi, zajdi, uč se, jak na ni. Hlavně- srovnej se Ty.

Tolik z případu mé kamarádky.

Strašně moc Ti držím palce

Paní Gabčo. Mám dva syni a nepamatuji se na moje děti v 7 letech, aby si  vynucovali nějaké své pravidla. Byli zlatíčka, rozkošné děťátka. Dospělí musí být velice důslední ve výchově. Momentálně můžu přirovnat, i když to bude někomu směšné, k výchově malého psa. Po týdny své důslednosti jsem dosáhl výsledek u pejska. Nebudu psát jak, to lidi nezajímá, ale jsem z toho nadšení, jak to funguje. K dětem můžu jen dopsat, co jsem zde četl, že děti jsou hyperaktivní s přísunem mnoha sacharidu a sladkostí. V dnešní době máte samé mnoha Mack Donald, Coca Cola a spoustu sladkých hloupostí, které škodí naším dětem. To dříve nebylo. Jak dnes slyšíte. Bebe dobré ráno. Hrůza. To přece není potrava, ale nechci, nič odsuzovat. Každý jsme strůjcem svého Štěstí. Zamysli se sama nad sebou.

 

Nechte dceru zajít do důsledků. Nechceš jít do školy, fajn, nepůjdeš, ale pak přebírám povinnost já a určuji, že půjdeš do svého pokoje a budeš tam až do druhého dne ráno. Večeři Ti přinesu také tam. Vyber si! Další den si zase můžeš zvolit zda budeš plnit své povinnosti a zapojíš se mezi ostatní děti nebo budeš doma zavřená.Provokuješ a to se mi nelíbí. Nebudu tedy s Tebou komunikovat. Až se rozhodneš, že chceš se mnou normálně mluvit a plnit si své školní a nepřehnané domácí povinnosti, můžeš přijít. Do té doby máš svůj pokojíček a tam buď tak dlouho než Tě tohle chování - odmlouvání, provokování, neplnění si povinností - nepřestane bavit. Nechod´ ale mezi nás do obýváku.

A co pani Gabi. Dala téma a dál nic? Já bych byl zvědavý.

Pluto, dál nic....dítě nejspíš usnulo, koukni na čas, kdy sem téma Gabča dala. "Asi jí ruply nervy, když běžel seriál a dítko otravné...no to naštve"