Téma: Fyzické trestání dětí - ano, ne, nikdy, občas, škoda rány co padne vedle?

"Milane", to je nějaká anketa? Ale tak jednoznačně to přece nejde. Každé dítě je jiné, to přece pozná každý rodič sám. Jsou děti, kterým se dá říci jednou, dvakrát a pochopí, co se po něm chce, jiné je roztěkané a je třeba to říci víckrát anebo ho vzít za ruku a říci mu to do očí, aby vnímalo, když je zabrané do jiné činnosti, ale vše v klidu. Pokud je dítě malé a zkouší, protože ještě tolik nechápe, asi bych dala lepanec na zadek přes plínu, aby to nebolelo, jen jaksi jako, aby si dítě uvědomilo, že má reagovat. Větší dítě již rozliší rozumem, tak domlouvat a domlouvat, jen to záleží na jeho povaze a schopnostech. Nás táta a babička nikdy neuhodili. Babička jen řekla stručně, jasně a konkrétně, třeba několikrát, ale nikdy nezakřičela, nikdy nebyla hrubá, nikdy. Když jsme s ní šli nakoupit a sousedé se ptali, zda posloucháme, vždy řekla "naše děti, to jsou zlaté dět", jen my jsme věděli, že také zlobíme a sklopili jsme hlavu, ale nikdy by si na nás veřejně neztěžovala. A tak nás vychovávala svým příkladem.

Vidím to tak, že v dnešní době,  jen děti ráno otevřou oči, už slyší "honem, dělej, snídej, oblíkej se, pospěš si", pak slyší ve škole "seď rovně, nebav se, dávej pozor" a v družině to samé "nezlobte, hrajte si" a večer doma zase "napiš si úkoly, vykoupej se, jdi spát". říkám tomu "šikana". Kdypak slyší děti "seš šikovný, máme tě rádi, ty to dokážeš, snažíš se", je třeba děti povzbuzovat a dát jim lásku a ne je jen kárat. Jinak z nich vyrostou neurotici, kteří nemají smysl života. Láska je život, láska nám pomáhá překonat těžkosti, láska pomáhá vytrvat.

Raději bych zde viděla otázku"Jak chválit děti? Jak pomáhat dětem, aby z nich vyrostli vyrovnaní lidé? " To by bylo lepší, než se ptát, jak je trestat.  

Tahle anketa by ti treba ve Svedsku nikdy neprosla!
Ten, kdo vztahne ruku na dite, selhava jako rodic. Priznavam, ze deti dokazi nekdy vytocit, ale jsou i jine metody nez telesny trest.
Proc se na to ptas? Mas nejake problemy s vychovou ditete?

mě jako dítě otec hodně bil a až do teď mu to nemůžu odpustit. Já jsem zásadně proti.  

Občas bych řekla, že to bez plácnutí nejde. Nicméně s rozumem. Pokud nepomůže domluva, tak občas je plácanec rychlejší a účinnější

mě příjde, že je to jen projev agrese, kterou si rodič vůči dítěti může dovllit a v dítěti to naopak vzbudí taky agresi. Měla jsem jen plno monoklů a modřit a to uplně zbytečně.  

Moji maminku otec trestal do jejich 17ti let. Nasledky si nesla po cely zivot. Trpela  syndromem tyraneho nemilovaneho ditete a az chorobne se dozadovala lasky vsemi ruznymi zpusoby, napr. hypochondrii.
Telesny trest je osobni selhani dospeleho! Je to neferove "vitezstvi" silneho nad slabym.
Nemluvim tu ale o vychovnem placnuti pres zadek.

Pavli, napsala jste to hezky, jako kdyby jste mi mluvila z duše…