Téma: Dítě nechce chodit k otci v ráci styku s dítětem - co s tím?

Právní dotazy je lépe pokládat ve webu k tomu určeném. Jde o spřátelené stránky - Bezplatná právní poradna online. Dotazy do webu poradny je možné poslat v liché týdny v pondělí po 10. hodině nebo formou online chatu v sudé týdny v sobotu po 9. hodině.

Tento web (www.MojeStarosti.cz) není primárně určen k právnímu poradenství a právníci sem nechodí.

Je to dost složitá sitauce, protože jak dítě nutit, aby šlo k otci, ke kterému má negativní vztah

Ne, dítě nemůže samo jít k soudu, není plnoleté a nemůže podat žádný návrh ani žalobu k soudu. To dělá rodič. Ale tady rodič (Vy) nemá co podávat, řešit situaci bude muset otec.

Možná by bylo na místě, abyste kontaktovala místně příslušný OSPOD (odbor sociálně-právní ochrany dětí), aby bylo od počátku zřejmé, že nebráníte Vy styku otce s dítětem, ale že odmítá dítě.

Jak se bude postupovat dále ale nevím.  

Jestli chcete, můžete oslovit s prosbou o radu bezplatnou právní poradnu online.

Moje mladší dcera taky někdy nechce jet k otci. Na socce s ní paní chtěla mluvit osamotě, pak to zapsala a řekla, že jí nemám nutit a nic dělat nemůžu ptz jediný kdo to může dát k soudu je otec.  

Vazena pani, predtsvte si, kdyby byla situace obracena, tedy ze by dite (zde dcera)  nechtela jit na vikend k Vam, treba prave take s vysvetlenim otce, ze nema k Vam dobry vztah. 

Chapala by jste ji, chapala by jste  celou situaci a neobvinovala by jste jejiho otce, ze s tim ma co (dost, hodne, vetsinu, skoro vsechno) do cineni?

Nedomnivam ze, ze by jste to takto chapala. Prosim tedy, ano ve SKUTECNEM a prirozenem zajmu ditete (coz je nakonec zajem kazdeho rozumneho rodice, nezaslepeneho negativnimi emocemi) aby jste se same sebe zeptala a ptala jaky (podstatny) podil na tom, ze dcera nechce navstevovat, byt s otcem mate vy, coby matka (tedy precejen vice emoci ditete  generujici rodic, navic rodic na ktere je dite, tim, ze po leta mate jeho opatrovnictvi logisticky a jinak zavisle. Deti, nejen dospeli, si rychle vykalkuluji kdo je pro ne z praktickeho, i materialniho hlediska postarani se o jejich potreby, primarni POKUD jsou NUCENY se rozhodovat, vybrat si, tak ci onak, otevrene nebo skryte).

Pokud mate dojem, ze verbalne i neverbalne diteti nevysilate (a v minulosti jste nevysilala) negativni signaly (jak je vas ex nemozny, nezodpovedny, malo platici, atd. atd. atd.) coz se vetsine matkek (kde konci 90% deti po rozvodu) nedari, tak mate - v zajmu dcery i Vasem - o praci postarano.

Nebo verite tomu, ze jste otce dceri nespinila, nekritizovala, NAOPAK systematicky ji pomahala prekonat v rozvodove situaci prirozene zabrany potrestat druheho rodice (co mamince TOLIK ublizovat atd.)  tim ze ho "nema rada" "nechce ho videt" atd?

Neberte toto, prosim, jako kriotiku, ikdyz mnozi radeji slysi: Otec je spatny atd. Mate daleko nejvetsi moznost, ku priospechu dcery (a tedy i Vas) ji pomoci nazor a pristup k otci zasadne a kladne zmenit.

Stran toho, ze deti nechteji nebo "nechteji" jit na vikend atd. cas s druhym rodicem.

Jako rodice vime, ze deti nechteji delat plno veci, naopak nemaji treba nikdy dost casu na surfovani po internetu.

Jako rodice s nimi, citlive, ale dusledne, pracujeme, aby veci, ktere jsou jim prosp[esne nebo i zasadnme prospesne (ne tedy jenom si vycistit zuby nebo mit teplou bundu kdyz venku mrzne atd. ale i PLNOHODNOTNY STYK A VZTAH se svym druhym rodicem) vyzaduje nase (nejednou nemale a konzistentni, ikdyz citlive) usili.

Kdyz rodic, kteremu bylo priodeleno opatrovnictvi, v ZAJMU DITETE, kultivuje kladny postoj ke svemu nebo sve ex, tedy matce nebo otci ditete, pak PRIROZENA potreba ditete mit styk a vztah s obema rodici NETRPI.

Doufam si tvrdit, na zahlade celkem namelych osobnich zkusenosti, zkusenosti z cetby a komunikace s pracovniky v teto oblasti, zkusenosmi zivota v CR a ve svete, ze rekneme z 90% pripadu kdy dite nema kladny vztah a pravidelny styk s druhym rodicem je vina na rodici, ktery ma dite v opatrovnictvi. Ted zbyvajicich 10% jsou jednoznacni nasilnici, hulvati, hrubiani (ddto v zenskem gendru), ktere si neboha maminka jako "nejvetsi chybu sveho zivota" pry nejakym nedopatrenim vzala a dokonce se nechala od nej opodnit. To jsou ale statisticky spise vyjimky, ze druhy rodic je tak nemozny nebo nebezpecny. Drtiva vetsina nestykani se ditete s druhym rodicem je vina, vysledek vedome nebo nevedome snahy nebo zanedbavani veci rodicem, u ktereho dite zije. 

Možná máte zkušenosti a přečetl jste celou chytrou knihovnu, ale každé dítě je jiné a je třeba mít k němu individuální přístup. 
Dotaz Kikiny zněl: jestli se dcera může sama rozhodnout a jít k soudu, nic víc. Důvod může být jakýkoli a nikde tu nebyl uveden, tak nevím proč jí tu takhle napadáte! 
                                                                                                               

je pravda, že když matka do tětska hučí, jak je je doma mlutno, když jede k tátovi. nebo dokonce říká, že odjede, a bude muset u táty zůstat, tak se nedivim, že se dítěti k tátovi nechce, něco podobného řešíme s bývalkou mého chlapa, já jsem pro ní pí. a a on kretén… jinak nás nenazívá a vše je v pořádku a nikoho nezajímá je nás jen psychicky ničí! a samozřejmě děti taky

hodne zalezi na tom jestli tatu nechce videt, protoze vas opustil, protoze neumi varit, pripadne proto ze jeho matka do ni cpe rybi tuk, a nebo proto ze ji nejakym zpusobem ublizuje - v prvnim pripade je to (at chce nebo nechce) proste jeji otec, a ma pravo na to se s ni vidat (pokud by zil s vami, taky by mu soud nezakazal vstupovat do jejiho pokoje proste proto, ze holcicka nechce). pokud spolu s otcem vicemene vychazite, muzete ji obcas vzit nekam spolecne, aby videla, ze i vy to s nim prezijete. v pripade druhem byste to mela resit kazdopadne primo vy, a to dost razne.

Dobrý den všichni,

muj bývalý mě před malou mlátil, vynucoval sex a mlátil mě i když jsem dceru měla v náruči. Nemohla jsem se ho zbavit, vyhrožoval, až ho vyvedli policajti. Cca 5měsícu ho malá neviděla

v noci křičela ze spaní, k nikomu nešla a nikdo se ke mě nesměl přiblížit

 Konečně se dcerka uklidnila, s bývalím proběhnul soud. Dostala jsem vynadáno, že jsem mu dceru nedávala, to si asi pani soudkyňe myslela, že když otec nepříjde já mu ji asi měla donest až k domovním dveřim či co. Máji co 14dni so +ne. První setkaní:utíkala pryč…rvala na lesy. ne ne nechci…dokonce u nich nejedla, doma pak zvracela, prujem, horecky, opet brecela ze spani, pocuravala se, ale to nejhorsi je ze zacala byt agresivni. kousala i obcas i ted me kousne, skrtila me i lidi ve s vem okoli i 1Mesicni ditko drzela podkrkem a to byl mzik kdyz jsem z ni pustila z oci…nasadili jsme s p. Doktorkou sedalii…nyni uz 1rok chodime k psyxholozce. teď jí má pod mým dohledem, ale nic se bezlepsilo. nechce k nemu. vecer se pocurava. uz nevim co s tim. delam vse podle psycholozky. ale porad sem ta spatna ja, jak ze strany otce a jeho rodicu tak i ze strany dcery…kterou nutim aby k nemu sla. A vite co mala mi rekne co u nich dela? hraje si na zemi sama, babicka spi, deda chlasta pivo a hada se s tatkou a tata jde pryc a zamceme doma. Asi tak

Nebo s nim je sama a ani ji jidlo nedal. jelikož ja jsem s nimi dopoledne a odpoledne je s ni pak sam…casto malou hodil k rodicum a sel pryc nebo do prace a pak mi vratil malpu pokousanou od psa…a rekl ze si priskripla prst…nastesti to nebylo na siti…jen nehet ji vysel na kousku kuze a vedlo to do pulky prvniho clanku.

Je to hrozné, proč jste měla dítě s takovým chlapem? Je mi líto holčičky, co musí zažívat za psycho a čeho musí být svědkem. Znovu jděte na soud, takový chlap by neměl vídat dítě, má to na malou špatný vliv. Bóže, jak já ty rozvody nenávidím. Po druhé musíte k volbě partnera přistupovat zodpovědně. Pavla

Doporučuji zodpovědnost  vašeho jednání  přehodit na dcerku,-at sama zdůvodní v  dopisu otci -proč k němu vlastně nechce jezdit. Co se jí nelíbí..Pokud se dítě  bojí dopis otci předat,znovu pomozte a poradte, že  situaci společně vyřešíte a  předáte  na OSPOD,kde dceři poradí . TAM ZDŮRAZNĚTE že nevíte proč se dcera otce obává DOPIS PRO OTCE PŘILOŽTE A VY ŽÁDEJTE  RYCHLÉ POSTUPNĚ ODŮVODNĚNÍ  PROČ nezletilá k otci nechce.Měli by se případem OKAMŽITĚ  zabývat a  pobyty u otce probrat.Dcera by měla být v tomto otevřená aby se jednání neprodlužovala. .To si ohlídejte . POUZE VAŠEMA  OSOBNÍMA STÍŽNOSTMA SE SITUACE S OTCEN ŘEŠÍ VĚTŠINOU  DO DOSPĚLOSTI  A NEUSPĚJETE ,když  neni páchaná tr.čin.

****POKUD DCERKA DOPIS OTCI POŠLE SAMA ANIŽ BY MĚLA STRACH -JE MOŽNÉ ŽE OTEC SITUACI PŘEHODNOTÍ A NEBUDE V TYTO DNY NA DCERU TLAČIT.MĚL BI JÍ ALE ASPON TELEFONOVAT AJ.pokud se situace mezi dcerou a otcem  nezlepší do dalšího předávání-sama zajděte na OSPOD A ZDĚLTE O ČEM  DCERA OTCI ZASÍLALA DOPIS.dopis pokud to pújde prokažte -okopírujte MUSÍ SE TÍM ZABÍVAT A TO V ZÁJMU NEZLETILÉ DCERKY.HODNĚ ŠTĚSTÍ.

Moje ctyrleta dcera taky nechce k otci, ja ji proti nemu vubec nic nerikam, v tom mam svedomi ciste. Ona je hodne uzkostna a hodne fixovana na me i na prostredi. nevim, jak to resit, protoze otci uz dochazi trpelivost a zacina si ji bravat i pres plac. Chapu, ze ji take chce mit u sebe, ale nechci, aby tim ona trpela. Styk by mel byt takovy, aby se v tom citilo dobre dite.

Ona podle mě u otce netrpí, znám to u svého syna. taky vždycky plakal a jen si s ním sednul do auta a popojeli bylo po pláči. jen se těm dětičkám nechce. vim, že to maminkám trhá srdíčko, ale taky ženský myslete na ty chlapi jak jim je, vidí děti jednou za 14 dní a ještě děti brečí, že k nim nechtějí? taky jim to je líto!

Tak....dcera odmítá otce,všude se poukazuje na to,jak rodič který má dítě v péči, proti druhému rodiči popouzí,ale ne vždy je to tak.Dcera přestala otce brát až po konfliktu,kdy jí otec na otázku,proč s ním musí podal odpověď ,,proto,že na to má papír ,,ne.že se mu stýská a chybí mu,ale proto že má jeden pitomý papír.Pak se snažil dceru nacpat do auta,otloukl jí o auto a dítě řvalo.....neodvezl ji,nedovolila jsem to....porušila jsem  nařízení soudu,Kde je spravedlnost??Nikoho nezajímá,jak se dítě cítí,co by chtělo ono samo.OSPOD?????Banda vyžírků a pomoc žádná.Místo,aby byly soudružky pracovnice pro děti,jsou k ničemu.

Stejné. My máme zase Dle soudního rozhodnutím. Mává s ním dceři před nosem, zastrašuje ji. Doted jezdila k otci aby maminka neměla problémy. Maminka už toho měla dostat, tak řekla dceři, aby jednala tak, jak to cítí ona, bez ohledu na maminku. Výsledek? Dcera odmítla jít k otci. Nedonutila jí k tomu ani přivolaná policie. Teď čekám, co se bude dít. Otec je agresivní a vždy se ze všeho vykroutil. Testy soudním psychiatrem jsou nařízené, již před půl rokem. A nic.

Ano scela souhlasím a to z vlastní skusenosti,bohužel  OSPOD většinou nic neřeší pokud NENI PÁCHANÁ TRESTNÁ ČINNOST.já TÉŽ 5 let psala- o .-počůrávání dítětestrachu nepomohli lékařské dokumentace.NIC.DNES BYCH SITUACI ŘEŠILA RAZANTNĚ-PRÁVNÍKEM A PŘEDBĚŽKEM.OKAMŽITĚ A JIŽ V ZAČÁTKU- POKUD SI TATÍNEK V KLIDU DÍTĚ NEDOKÁŽE  ODVÉZT A PŘIVÉZT - JE TO  PROBLÉM NE MATEK  ALE OTCŮ..A TOTO  AT  ŘEŠÍ ROVNOU SOUD A NE OPATROVNICE NA OSPOD /NĚKOLIK LET ---POKAŽDÉ BEZVÍSLEDNĚ- TAK SE JEN TÝRÁ DÍTĚ.. JE CHYBA RODIČE KDYŽ SI  V ZAČÁTKU NEUMÍ NAJÍT CESTU K DÍTĚTI A TO PLÁČE  . 

Zdravim Vás taky máme problém otec opustil když měla malá rok a a tet bude mít 6 let a malá sním chodit taky nechce,a když to nařídil kraj soud tak nechodil pomalu 5 let a dítě mu poví n ikam s tebou nepujdu di pryč

kam by taky chodila, s cizím člověkem... pokud na ní celou tu dobu kašlal, měla byste se pokusit o přezkoumání rozhodnutí soudu - nikdo přece nemůže po dítěti chtít aby se nadšeně vrhalo okolo krku chlapovi, se kterým má společnou jen genetickou informaci...

Mám stejný problém, otec s námi nežije od necelých dvou let syna. Pro syna si chodil zhruba jednou za půl roku a když ve čtyřech letech přišel zase po x měsících a syn začal plakat a bránit se odchodu tak začalo být teprve peklo. Teď je synovi pětapůl roku a prožíváme s otcem peklo. Syna si bere násilím (neskutečný boj) a sociální pracovnice k tomu přihlíží. Snažím se vysvětlovat, že otce nezná. Vždy mi je odpovězeno, že se nekouká na minulost, ale TEĎ otec zájem má a vy jste povinna mu syna vydat!!! Otec má právo si pro dítě přijít, ale ne povinnost. KDE je právo dítěte??? právo na druhého rodiče??? kterého nezná a ne jeho ani mou vinnou. Co s tím????

A co když otec změnil náhled, zmoudřel a bude si umět dítě získat? Samozřejmě se nezastávám, ale i to se může stát....

  Chudák dítě..... po půl roce je z takového „tatínka"  cizí strejda. A co najednou taký zájem o synka? Navrhněte mu ať je s Váma více času, třeba si synek zvykne. Je to pro jeho dobro, zakrátko půjde do školy a bude těch změn hodně. Aby to neodnesl zdravotně, začne se pomočovat, koktat a z problémů nevylezete..... Hodně štěstí.

Co s tím? V zájmu dítěte a jeho zdravého psychického a fyzického vývoje:

1) přestaňte vy rodiče spolu bojovat a domluvte se. Pokud to nezvádáte, jděte do poradny.

2) přestaňte si vy rodiče předávat své dítě tímto násilným způsobem = způsobujete svému dítěti neskutečné trauma, které ho dříve nebo později ovlivní v jeho budoucím životě. Pokud to nezvádáte, jděte do poradny.

3) podívejte se na to co se při předávání vašeho syna děje očima svého dítěte a představte si, jak by bylo vám.

4) nevím, co vedlo otce k tomu, aby od vašeho rozchodu svého syna nenavštěvoval častěji - nejspíše jste se nerozešli v dobrém vy dospělí, tak se otec raději stáhl = krátkozraká klasika.

5) muselo Ti být jasné, pokud otec styk se svým synem od vašeho rozchodu takto omezí, že si na něj jako na otce a člověka, ke kterému by chodil s důvěrou, nezvykne. Možná že Ti to takhle ale v tu dobu vyhovovalo, nevím... = pokud ano - opět krátkozraká klasika.

6) teď bohužel váš syn platí za vaše chyby, které však máte šanci napravit.

7) samozřejmě neznáme všechny okolnosti a příčiny = nepíšeš o nich. Ale teď je situace taková, že otec svého syna má zájem vídat a stýkat se s ním (klidně to může být i tak, jak píše Barča) a Ty by jsi měla vašeho syna na návštěvu u otce i psychicky připravit - otec má právo na svoji šanci a jen čas ukáže, jak moc to myslí vážně a jestli si uvědomí, že si nelze s city dítěte takhle zahrávat.  

8) asi se Ti nebude líbit, co Ti píšu, ale tak to často bývá. Nejste ani první ani poslední, kdo se ocitl v takové situaci. Tak zkuste oba dva vychladnout, nechte emoce a výčitky (kdo za co může) stranou a jděte na to rozumem. Bez vaší vzájemné spolupráce se to nezlepší a nepůjde, a to přece, pokud svého syna oba opravdu milujete nechcete.  

9) já být sociální pracovnicí, nedokázala bych se dívat na to, jakým způsobem předání dítěte otci probíhá, jen aby bylo naplněno právo otce, ale snažila bych se s vámi bez přítomnosti dítěte probrat co a jak by jste v zájmu dítěte měli změnit. Pokud by s vámi nebo s jedním z vás domluva nebyla možná, poslala bych vás do poradny. Ale neznáme podrobnosti, je možné, že se soc. pracovnice snaží...

Je to těžké, já vím. A vypadá to, že se po Tobě chce, aby jsi ustoupila. To tak ale vypadá jenom teď, výhledově nejde o ústupek, protože pokud to s ohledem na syna zvládnete a bude to fungovat - bude si vás syn až přijde čas za to vážit, ne nenávidět. Čím více pozitivních místo traumatizujích situací zvládnete synovi připravit, tím méně negativního a traumatizujícího si bude do budoucna pamatovat.

Pro začátek bych se pokusila s otcem syna domluvit, zda-li by byl ochoten netrvat na pobytu syna u něj, ale že by jste spolu strávili alespoň jednou týdně třeba odpoledne, tak aby měl syn pocit bezpečí - měl by tam i Tebe, ale při tom setkání bych dala otci prostor, aby mohl se synem postupně navázat vztah a důvěru. Hodně však bude záležet na tom, jak spolu budete jako rodiče před dítětem komunikovat a jak budete před dítětem vzájemně o sobě komunikovat. Po nějaké době by si mohl otec vzít syna alespoň jednou týdně třeba do ZOO nebo na nějakou sportovní aktivitu atd. , tak aby byla synova pozornost upoutána na něco, co by ho bavilo a zároveň byl u toho se svým otcem a mohli spolu i komunikovat. No a pak bych postupně čas syna strávený s otcem prodlužovala tak, aby se mohl postupně změnit na čas - půl dne, den, dva, později prázdniny strávený u otce.

Nemyslím si, že by otec zmoudřel, trvá to rok a půl a syna sotva přepere a odnese jak pytel brambor. Syn se zatvrdil a psycholožka mu dala status "neurotik". návštěvy jsou stále nepravidelné, i když je máme určené soudem, otec stále nevyužívá co nejčastějšího styku. Už mě to nebaví sledovat a asistovat týrání syna, baví to asi sociální pracovnici, které musím neustále telefonovat, zase nepřišel, zase a zase. Jsou zde špatný zákony, proč právo styku s dětmi, proč né povinnost! ?

Tak pokud je to takhle, to ovšem trochu mění situaci a to co jsem psala výše ber tak, že jsem se vyjadřovala pouze k Tvému prvnímu dnešnímu příspěvku.

A co na to říká soc. pracovnice, když jí voláš, že zase otec nepřišel? Nemyslím si, že by si měl otec brát syna pouze když se mu to hodí.  Dítě potřebuje mít jasná pravidla ne chaos, to se týká i styku s otcem - proto se určují v pravidelných termínech. A jaké má otec vysvětlení, když nepřijde? Nemůže, nemá čas jen tak, nebo mu v tom brání např. pracovní nebo zdrav. důvody? Pokud je to jen tak - je to nezodpovědné a pak těžko může po Tobě chtít, aby jsi syna na styk s otcem připravila, když nevíš, jestli vůbec přijde. Pokud mu v tom něco opravdu brání - měly by se termíny styku upravit.  

Milá Kiki

Před šesti lety jsem se rozvedla a otec mé dcery neměl zájem se s ní stýkat. Bohužel nepomohlo nic čím bych ho přesvědčila, že za naše problémy naše dítě nemůže. Dceři jsem otce pořád jen a jen omlouvala, jenže situace byla ještě horší. Jsem toho názoru, aby se dítě sama rozhodlo, pokud jak vy píšete, že nevíte, jestli má jít k soudu, tak určitě bych poslechla své dítě. Myslím si, že už má věk a samo pozná co je pro něj nejlepší. Tak přeji hoooodně štěstí.

mám stejný problém, ale v něčem se liší. Mám dvojčata syna a dceru je jim 6 let. Otec odešel když jim byli 4 ročky. Chodil nejdřív nepravidelně, pak jim pořád jen sliboval že příjde a nic. Dala jsem mu šanci navázat styk s dětmi a obnovit si u nich důvěru mohl strávit volný čas i u nás s dětmi v pokojíku… Fungovalo to, ale něco se stalo nevím co. Otec řekl příjdu v pondělí pak napsal v pátek a pak že mu je nechci dát. Soudní rozhodnutí bylo řešení aby jsme i my měli svůj život. Ale jedno s dětí a sice dcera tam odmítla chodit… prosila jsem ho ať jí dá čas že to bude dobré (znám své děti) povolil a zlepšilo se to. Ale teď přišla druhá vlna odmítání a otec se ohání mám na to papír… Nechce slyšet že něco udělal špatně na vině jsem já… ale proč jedno s dětí k otci chce i když ne pořád a druhé ne… není v mém zájmu dělit otce od dětí a ani děti od sebe. Ale děti si stěžují že si otec s nimi nehraje, vyslíchá je co se děje u nás doma a dceři toto vadí pak jí vyčítá, že je uražlivá a že musí k němu chodit… Proč senikdo nezabývá tím co to dítě chce… Já vím že nejde soudní rozhodnutí napsat až dítě bude chtít, ale určitě jde zjistit co si to dítě přeje. Já vím že tam někde v duši má dcera otce ráda, ale on si jí neumí získat a nechce si dát poradit protože on je pánem tvorstva.

Stejný problém teď zazívám se svými dětmi, otec se jim cca 7 měsíců nevěnoval, byl s milenkou a najednou si vzpomněl, že má dvě děti. Ale děti 3 a 6 let už ho berou jako cizího strejdu. Je normální, abych musela nutit dítě k tomu, aby šlo na návštěvu k tatínkovi, kde on se mazlí v posteli s tetou a děti se na to miusely dívat? Je normální dávat dítě, které otec 15 minut honí před domem, které brečí a řve, ze s ním nechce jít a pak ho jako bezvládné kotě táhne do auta? To se asi těžko dá nějak popouzet tříleté dítě, to je to stejné, jako bych chtěla, aby šlo dítě na výlet se sousedem z vedlejšího domu… za ty měsíce je tam uz problém s citovým odcizením… Pracovnice OSPOD tvrdí, že si dítě má otec uklidnit sám, ale když do neumí a dítě pak přijde domů a začíná se počůrávat? O čem jsou ty zákony vlastně, není to absurdní a není tak trošku zprofanovaný pojem "Syndrom odvrženého rodiče"? Proč si chlapi, kteří odejdou od rodiny a zakládají se rodiny nové, že ti, které zanechali, si na to hned zvyknou lusknutím prstu? Ano, my dospelí se s tím srovnáme, ale děti nad tím neustále přemýšlejí, hledají vinu v sobě. Jak dlouho to ještě bude trvat, než si děti najdou cestu ke svému otci, který je opustil?

Zdravím všechny a prosím o názor či radu.

Přítel má 3 děti, hned po té, co odešel, se s dětmi chtěl vídat a bral si je i do doby, než byli s exmanželkou rozvedeni. Soud určil, že děti bude vídat 1x za 14 dní v sobotu. Bohužel ale syn (14) se s ním nechce vídat. Má dost složitou povahu, ale hlavně do něj doma dost hučí maminka, protože je to vidět na jeho chování. Nemluví o něm doma hezky a není schopna s ním ani v rámci možností slušně komunikovat, přesto, že se přítel opravdu snaží. Syn k němu najednou nechce chodit, je na něj vulgární a v podstatě ho posílá někam. S ex se prostě domluvit nedá, tvrdí, že ho proti němu nepoštvává, ale všechny "věci" řeší před dětma  na jejich tatínka prostě plive špínu. CO si o tom myslíte? Jak získat syna zpět? Vím, že to přítele hodně trápí, ale nedokáži mu pomoct. Snažíme se vymýšlet dětem program, vyjít jim ve všem vstříc, ale on prostě nechce… Příjde mi hloupé tahat dítě po psycholožkách a sociálkách, ale jak se může otec "obhájit", docílit toho, aby k němu chodil, aby neměl jen pohled z jedné strany, který je zřejmě opravdu hodně zkreslen, plný zloby a hlavně čistě negativní vůči příteli???

Dobrý den,

zažívám jako otec přesně to samé co Váš přítel. V roce 2012 byly mé dcery svěřeny do peče matce, ale ta neustále porušovala to, čím se zavázala u soudu. Měli jsme dohodu, že dětem nebude bránit ve styku semnou, ale to velmi často porušovala. Musel jsem koncem roku 2013 vyvolat znova na své náklady soud, abych mohl vůbec děti vidět. Dnes ke mě chodí jen jedna dcera, ale druhá bezdůvodně ne, jelikoš je matkou zpracovana. Bydlíme ve stejné vesnici a to ještě 150 metrů od sebe. Mam o děti zájem neustále, ale bojuji s bývalou manželkou, která se mi přes děti mstí. Psal jsem stížnosti na soc. , chodil tam, ale vše bez efektu. Nechtěl jsem zrovna jako Vy, aby děti chodili k psychlogovi, ale to je poslední šance, jak zjistit co se dětem v hlavě odehrává a jak je s nimi manipulováno. Pokud se prokáže, že má bývalá žena špatný vliv na děti a jejich výchovu, tak budu žádat děti do své péče. Proti zhrzeným ženám je špatné bojovat, když si berou děti jako rukojmí, ale vůbec si neuvědomí, že ubližují hlavně dětem a že jejich výchova se na nich podepíše. Takže Vám radím jediná možnost je psycholog.

Jak, já ty rozvody nenávidím.