Téma: Dítě často pláče, sousedé na nás zavolali sociální pracovnici

Od vánoc byl klid a přesto manželka skončila u psychiatra? To je divné …

Půjčím Ti průmyslový vysavač a začni čtyřikrát za den vysávat

Moje dcera vřískala do 3 let pokaždé, když jsem jí myla vlasy, po půl roce si sousedi zvykli.

Ale měla jsem sousedku a té pořád vadilo štěkání mých psin (jorkšírek jr. ), i když psiny nebyly doma.

Přestaňte to řešit, srážka s blbcem je beztak neřešitelná. Paní ze socky není žádnej problém, ta má v popisu práce přijít, tak přišla. Já jsem ji na žádost ex měla doma co 14 dní, nikdy nic špatně nebylo a po půl roce jí omrzelo k nám chodit a už jen volala… 

Co je na tom divného? Já ještě dnes když mladší zapláče čekám, že u nás někdo zazvoní. A v hlavě si připravuju co odpovím ať jsem připraven. Tohle ve mě (v nás) bude ještě dlouho. Myslím si, že hodně dlouho až se obávám, že to vyřeší až odstěhování z toho domu.

To zní přímo hororově. Odstěhování bych spíš doporučila sousedkám. Pokud chtějí ten komfort klidu, nikdo je nenutí bydlet společně s dalšími nájemníky v jednom domě. Mohou si pořídit vlastní bydlení na samotě u lesa.

Pokud to neustane a budou pokračovat, pak je tu na to paragraf - pronásledování. Ale k tomu musíte mít důkazy. Nestačí jedna návštěva sociálky.

A kde jste bydleli před tím? Řešíte to jako kdyby jste měli otevřít dveře za kterýma hoří. To esi máte v úmyslu se stěhovat pokaždé, když si někdo stěžuje pořiďte si dům daleko od ostatních.  

Bydlíme pořád stejně.

Na domečku už se pracuje.

Jen to těm sousedkám nechci dát úplně zadarmo.

Prostě jak si může DOVOLIT 45letá bezdětná lesba (bez pejorativního nádechu) tvrdit sociální pracovnici, že se nestaráme o děti a ty nám mentálně strádají. Kde na to bere morální právo? Navíc když to není samozřejmě pravda.

Jí nejde o právo ani o nic podobného, je sama…nudí se a tak děla problémy. Čím víc, na ní budeš reagovat, tím horší zle bude dělat. Chovej se k ní mile, přátelsky, s úsměvem ji pozdrav a dělěj že nic…ať ta svině pukne

Napiš si na papírek tel. číslo té soc. prac. a jak u vás zazvoní/zaklepe. S úsměvem ji dej to číslo, tady ho máte, tahle paní to řeší a tahle paní říkala, že máte volat jí hned jak se Vám něco nebude líbit…a ať volá, ona se umlátí sama.

Souhlasím s Beu, jakékliv odvetné akce (trestní oznámení pro pomluvu apod. ) budou vyvolávat jen další, ještě agresivnější reakce a bude z toho začarovaný kruh. Takže při setkání se sousedkou se tvářit mile, usmívat se, zdvořile poklábosit - to jí sebere vítr z plachet.

A když u vás zase zazvoní, tak to s tím telefonním číslem je dobrý nápad: "Vám asi zase vadí, že malý pláče, viďte? Tady máte číslo, můžete zavolat paní XY. Ona sice říkala, že už její číslo máte, ale třeba jste ho mezitím ztratila…"

Pokud u vás sociální pracovnice neshledala žádné nedostatky, nemáte sečeho bát, ale chápu, že je to nepříjemné.

Asertivně na sousedky nas… ech, pardon

sousedky bych poslal nekde, myslim ze kdyz tam prijde par x socialka a nic nenajdou tak tam asi vecne chodit nebudou kdyz si nejaka ujeta sousedka vzpomene ze by opet meli prijit

a navic bych si na ne taky neco vymyslel a zacal jim delat problemy, kdyz je soused vul tak si prece nenecham na hlavu

Může se hodit:

• Obrana proti šikaně sousedů (vymyšlená stížnost na hluk)

S tím bydlením na samotě u lesa je to přesně naopak. na samotě má bydlet ten, kdo není schopen neobtěžovat hlukem sousedy, nevím proč by měli všechno odnášet ti tiší, kteří nikoho neruší. Dámy jsou bezdětené pravděpodobně proto, že jim dětský pláč leze na nervy a mají na to plné právo. VY jste si pořídili děti, takže jen a jen VY si kolem toho máte "vyžrat" ty nepříjemnosti. Drzost dnešních rodičů je neskutečná. Už pochopte, že VAŠE  děti nikoho nezajímají, pokud chcete bydlet s dětmi v paneláku, máte být ohleduplní a pořídit si nějakou hlukovou izolaci a ne …my mámě děti, tak se z toho ostatní třeba poserte. Když vy je obtěžujete hlukem, tak se nemůžete divit, že vám to vrací.

Mám za to, že jestliže jdu do bydlení v paneláku, pak musím počítat s určitým nepohodlím daném tím, že bydlím mezi spoustou cizích lidí a musím tedy snášet určitý nekomfort. Mít děti je normální a taky je normální, že děti pláčou a občas jsou neukázněné. Jsou to prostě děti a teprve se učí životu ve společnosti ostatních. (Samozřejmě nemluvím o extrémech)

Takže už když hledám bydlení, musím mít jasno, co od něj očekávám a co jsem ne/ochotna snášet. A podle toho volím.

Jo… btw. s tím ublížením na zdraví…to moc nezkoušejte… sousedky z toho vřískání také můžou skončit na práškách a ještě vám oplatí stejnou mincí.

Vzpomínám si, že když jsem měla ještě ty tři čubinky, které ani neštěkaly, nelíbilo se  mé sousedce, že si mohu dovolit mít tři psy /ona měla 5 koček/ + ještě 2 číči-já, měla takového prima manžela, kterého buzerovala, snad denně psala na x lidí  udání, na spotřebitele, prostě denně jí tam klapal psací stroj-kam se na mí hrabalo STB, no a tak samozřejmě také na mne. Dostala jsem výzvu, abych se dostavila na ONV pro porušování klidu v domě, což mně vytočilo do běla a na ONV jsem ihned já na ní podala trestní oznámení pro porušování soužití s obsahem tohoto znění.

Moje sousedka p. … při souloži vydává takové zvuky, že pouze při takovémto projevu všechny mé fenky hlasitě vyjí, což se projevuje nejen na psychice mých zvířat, které mám řádně zapsané a řádně placené na ONV, ale i na mé psychice, proto podávám na onu sousedku trestní oznámení za nejen psycickou újmu na mne, ale i mých zvířatech  i za nevhodné vyjadřování a hlasité sprosté výkřiky při jejích sexuálních hrátkách, které se neslučují  s řádným člověkem naší socialistické výchovy.

Žádám proto o radikální zásah, popřípadě konzultaci s psychiatrem.

Na a kdybych si potom pořídila třeba krokodýla, tak jí babě sklaplo. Ta snad si ten psací stroj vzala i do pekla, kam patřila.

Dari, to už by pak jen stačilo, aby 1x "klapl" ten krokodýl a měla bys klid.

Bohužel musím souhlasit s Ninou S, máme v domě pána, co má pejska a jak se ten pes ozve, což je velmi zřídka, tak hned obíhá sousedy a omlouvá se, nebo jde s fenkou ven, aby nebyl hluk. Ale naprosti mají tři malé děti, jsou taková ta přírodní rodina, což problém není, ale co problém je, že ty děti řvou a lezou po květináčích na chodbách. a rodiče jsou překvapení, že to nekomu vadí, povalené květináče, hlína rozsypaná na zemi, zničené rostliny…prý jsou malí a kde se mají naučit, co se dělá a co ne? No na hlavu! vysvětlovat jim, že s eto mají naučit doma a hlavně neobtěžovat ostatní je nemožné. jejich děti smí všechno, všude.  

Plamínek: Děkuji za podporu. My máme vedle sousedku s pejskem ( psy miluju, sama jednoho mám, takže mi nikdo nemůže říct, že jsem zaujatá proti psům ) madam psa vypustí na terasu v 11 večer, v 6 ráno…kdykoli. pes se nudí a štěká…a reakce?? NIC! Jinak k té dnešní výchově. radši no coment ( to bych musela být sprostá )

Barča : A já si zase myslím, že když jde někdo bydlet do paneláku s dětmi, tak má počítat s tím, že ne každýmu bude noční vřískání připadat roztomilý a ne se pak tvářit ublíženě. Možná kdyby se pán omluvil a nezabouchl jí dveřma, tak by to dámy neřešily tímhle způsobem. Pán byl ten kdo v noci obtěžuje zbytek domu, měl mít máslo na hlavě a ne uraženě bouchat s dveřmi.  

Ty si fakt nějaká "jiná" …to by se zachvili mohlo sídliště rozdělovat na: mají děti-nemají děti

Nina S. - snad mě v mém věku (52) nebude nikdo podezírat, že straním rodinám s dětmi. Přesto si za svým názorem stojím, ale i s tím, co jsem napsala do závorky.

Zbytek nebudu komentovat, stačilo mi číst  -  … že se o děti nestaráme, necháváme je hodiny plakat a že na nás pošlou sociálku …

Baruš: …je to marný, je to marný, je to marný

Ale někdy bych chtěla vědět jak se ti, co tu nejvíc vymrzujou kvůli dětem budou chovat až budou mít vlastní děti

Mám čtyři, 22, 20, 18 let a v životě bych se nechovala jak někteří současní rodiče. Takže tak.

Ještě jsem neuvedla 30 letou dceru mého muže z prvního manželství, která s námi od svých tří let do 18 žila. Takže vlastně vychovaných dětí 5.

Beu_Pet : Nevím z čeho usuzujete, že je automatický, že každý bude mít svoje děti. Sídliště by se nemuselo rozdělovat, kdyby se i rodiče chovali slušně. Trvám na tom, že zakladatel nemá právo se urážet, kdyby jeho dítě po noci neřvalo a nebudilo zbytek domu, tak žádné problémy nemají. Pramení to od něj, ne od sousedek, které nejsou povinné snášet noční řev.

Plamínek : Děkuji za rodiče jako jste Vy. Škoda, že jich není víc. Jinak, jestli být "jiná" znamená, že mně nepřijde roztomilý noční vřískání, když se potřebuju vyspat nebo u větších dětí jiné nevhodné chování ( běhání po restauracích, dupání v paneláku, obtěžování zvířat apod. ). tak se za to opravdu nestydím.

Už jsem ani nechtěl reagovat, ale přeci. Tady zřejmě někteří zapomínají, jak s námi malé děti, které ještě neumějí mluvit, komunikují. Jak nám řeknou mám hlad, nelíbí se mi, když mě oblíkáte a podobně? Samozřejmě nějakým hlasitým projevem, či pláčem. Když se budí dítě třikrát v noci na kojení, tak chvilku ho asi slyšet je. Nicméně já spím ve vedlejším pokoji a nevzbudí mě to. A sousedku pod náma ano?

Měl jsem pro ně připraveny pěnové špunty do uší. Jenže jsem jim prásknul dveřma. Jak by jste reagovali vy, kdyby jste se po otevření dveři dozvěděli toto a to velmi zvýšeným hlasem. Cituji:"Jste hluší? Nestaráte se o děti, zavoláme na vás sociálku. " Já se ještě vzmohl na odpověď typu, jak můžou říct, že se nestaráme o děti když s náma v našem bytě nikdy nebyly. Po další vlně invektiv, jsem prostě prásknul dveřmi.  

A Ty zase zapomínáš, že sobce a blbce potkáš všude

Tak si pořiď pilu

Našla jsem dost výstižný článek o soužití v paneláku TADY.

Tohle vlákno mě dost vzpružilo. Ano rodiče mají své děti vychovávat a co nejméně tím rušit okolí. Ovšem ta děcka opravdu jinak komunikovat neumí. Přeci jim rodiče nebudou dávat do úst roubík aby děcka nekřičela, neplakala atd. Každé dítě, když něco potřebuje a neumí mluvit pláče, křičí a každý, kdo tu něco napsal brečel zrovna tak. Domnívám se, že chyba je na obou stranách. Pán neměl zabouchnout a říct třeba, že se pokusí. Sousedka měla požádat slušněji a pán by nemusel zabouchnout. Mohu mluvit za obě strany máme 18 měsíční dcerku a občas ji musím nechat brečet, pokud to neudělám bude nechutně rozmazlená a sousedé by potom mohli namítat jak jsme ji špatně vychovali. Nad námi bydlí paní s 4 nebo 5 letým synem, který neustále dupe tak, že mám pocit, že se nám propadne do bytu. Slušně jsme si mezi sebou promluvili a je to hned lepší.

My se přestěhovali a hned je to o 1000% lepší.

Jestli jsem to dobře pochopila, tak se chceš pomstít.

Přitom podle toho, co jsi uvedl, se nestalo nic víc, než že JEDNOU si sousedky přišly stěžovat a JEDNOU přišla paní ze sociálky, byla velmi slušná a neshledala žádný problém.

Popravdě mi to přijde, že děláš z prdu veleproblém, a máš nulové komunikační schopnosti. Reakce sousedek byla možná přepjatá, ale to, co z toho děláš, mi přijde na stejné úrovni.  

Možná kdyby ses dokázal ovládat a nepráskal jim dveřmi před nosem, tak na sociálku nemuselo dojít - napadlo tě to vůbec? Že to je možná taky odveta za tvoje chování?

Mě třeba zase tak moc nepohoršuje, když se někde někdo zajímá, proč sousedům brečí dítě a jestli tam je všechno v pořádku, zvláště když otec se zjevně chová popudlivě.

A taky si myslím, že sousedské vztahy se mají budouvat jinak než tím si dělat naschvály. A pokud je dělá jeden, není řešení je dělat taky. Sice chápu, že s některými sousedy se domluvit nedá, ale jak to tak tu čtu, tak ty ses o žádnou domluvu ani nepokusil.

Škoda, že energii, kterou vynakládáš na vymýšlení žalob a stížností, nevynaložíš na to, jak jim vysvětlit, jak děti komunukují - tak jako jsi to dokázal popsat tady.  

 Mám za to, že jestliže jdu do bydlení v paneláku, pak musím počítat s určitým nepohodlím daném tím, že bydlím mezi spoustou cizích lidí a musím tedy snášet určitý nekomfort. Mít děti je normální a taky je normální, že děti pláčou a občas jsou neukázněné. Jsou to prostě děti a teprve se učí životu ve společnosti ostatních. (Samozřejmě nemluvím o extrémech)

Takže už když hledám bydlení, musím mít jasno, co od něj očekávám a co jsem ne/ochotna snášet. A podle toho volím.

Ano, to zní logicky. Ale dá se to brát i tak, že onen nekomfort, na který bych měl být připraven, je to, že mi u dveří může zazvonit soused nespokojený s tím, co slyší z mého bytu, dá se to brát i tak, že chtít mít doma ticho je normální. Takže když jdu někam bydlet, měl bych mít také jasno, jestli jsem ne/ochotna snášet reakce sousedů, a pokud toto ochotna snášet nejsem, asi bych měla bydlení volit nějak podle toho, třeba bydlet někde, kde sousedi nejsou, případně volit dům obývaný neslyšícími. To mi zní stejně logicky. Ne?

Sousedi, kteří se nastěhovali do paneláku už zvolili. A sice určitý nekomfort. Tudíž nemají potřebu zazvonit a … hned začaly útočit, že se o děti nestaráme, necháváme je hodiny plakat a že na nás pošlou sociálku…

… naopak, mají snahu hledat bydlení, které jim bude vyhovovat. A pokud jsou to slušní lidé, při setkání s rušivými sousedy pozdraví a poptají se na děti, např. zda nejsou často nemocné, že je často slyší plakat atd … a slušní rodiče se budou alespoň snažit, aby rušily co nejméně.

Život je o lidech a s lidmi. Slušnými i těmi druhými.

Dá se vcelku dobře předpokládat, že ony neslušné sousedky v onom domě bydleli dřív než inkriminované plačící děcko. Pravděpodobně by se měly nyní s úsměvem postěhovat jinam, nejlépe do domova důchodců, kde už nikdo děcko nepovije.

Tak trochu si myslím, že kdo má kdy potřebu zvonit a útočit a kdo ne, je nejlepší posoudit teprve když si člověk onen nekomfort zažije na vlastní kůži. Protože občas mají sice potřebu zvonit všichni a byli by ze srdce vděčni tomu, kdo by to udělal, ale ne všichni se toho odváží nebo to pokládají za smysluplné. Vlastní zkušenost.  

Čili pokud někdo přijde, že zažil, jak mu za zdí brečí CIZÍ dítě, ale jak s tím počítal, když se tam stěhoval a že kdyžtak se rád odstěhuje jinam, tak to beru. A smeknu.

Ale jinak mi to přijde jako názor silně jednostranně předpojatý.