Téma: Dcera se odstěhovala k línému nepracujícímu příteli a chce nás žalovat o výživné

Dobrý den,

nejsem právník a nevím, jak to přesně je, ale podle mě si dítě nemůže takhle určovat, kolik peněz dostane, má přece možnost normálně bydlet u Vás... I stravovat se u Vás.

Nevím moc, co Vám poradit, zkusila bych s dcerou v klidu promluvit, říct jí, že ten přítel je asi celkem flákač a že Vy jí můžete navídnout střechu nad hlavou apod. Zkuste se poradit nějakým právníkem v té finanční otázce, jsou i bezplatné právní poradny ve městech i na netu. Ale jak jste psala, o ty peníze Vám jde až v druhé řadě.

Chápu Vás no... Ale je to těžký věk, myslím, že se za pár let umoudří a pochopí Vás... Dokud bude někde bydlet, mít co jíst, dodělá aspoň tu maturitu a pak třeba začne pracovat, ještě nejde o život, horší by bylo, kdyby spadla do drog a podobně.

Nechci to zlehčovat, je mi jasné, že je Vám hrozně, na druhou stranu, dospívání bývá u některých lidí problematické a třeba ve 30 letech jsou z nich skvělí vzdělaní lidé, znám takové.

Možná zkuste o jejím příteli před ní mluvit lépe, abyste s ní navázala řeč zpátky a měla na ni stále trochu vliv..A snažte se nepřikazovat a nezakazovat, jen jako kamarádka radit, konstattovat..Myslím, že to by na ni mělo zabrat lépe..

A co Vaše starší dcera, je sní v kontaktu? Že by nějaký dobrý vliv mohl jít přes ni...

Moc držím palce!

Co se týká výživného, tak jej má dcera právo po vás požadovat, neboť je povinností rodičů zajistit výživu dítěte do okamžiku než je samo, objektivně, schopno se živit...

Pokud se s dcerou nedohodnete, může na Tebe i manžela, jako její rodiče, podat žalobu na určení výživného.

V takovém případě bude soud zkoumat její příjmy (přídavek na dítě a další), náklady a příjmy vás jako rodičů a taktéž vaše náklady. Zda bude v tomto ohledu brána do úvahy i hypotéka není úplně jisté.

Co se týká dceřiných nákladů, tak nelze spravedlivě požadovat, abyste jí hradili zvýšené náklady v souvislosti s odstěhováním, ale takové které by objektivně měla při bydlení u vás.

Nechci být zlá a to tak ani nechápej, ale přesto si neodpustím rýpnutí... co jste si vychovali to máte.....

Nicméně, dcera je ještě mladý tele a dokud si nenabije, tak se nemá možnost poučit. Možná se prostě jen, jako mnoho jiných v jejích letech, chce prostě oprostit od rodičů a věří, že ji čeká lepší život a mnohem více volnosti. Proč jí v tom bránit? Dokud sama nepřijde na to, že takový život není jednoduchý, tak to prostě nepochopí a vy jako rodiče byste se měli snažit o to, aby dospěla, co nejdříve.

Dle mého jediné rozumné řešení, v této situaci, je nechat ji, ať si žije život jaký si vybrala a to i se všemi důsledky.

Pro mě jsou v tuto chvíli některé věty dost tvrdé.Bohužel,pro mě,ale o to ještě tvrdší, o co jsou pravdivější.Já si totiž myslím to samé.Přesto děkuji za názor.

Katko, zůstávej v klidu. Řeším něco podobného. Je to náročný. Ale nějak to zvládneme. člověk im prostě opakuje určité věci. Nebo lépe - ještě někdo, komu naslouchá. My jak orodiče to často nejsme. Oni jsou dneska zlblý dobou a tím, jak ejsou na nic žádné mantinely. Mají pocit, že jim patří svět a zkoušejí to. Poradit se neuškodí. Když vás bud chtít dát k soudu, ať jde. Jinak je dospělá, byť jen pdole věku. Podle chování tedy opravdu ne. Musíme to vydržet, opanovat se. Ale to zklamání z vlastního dítěte, jemuž člověk dal a věnoval ze sebe dlouhé roky to nejlepší, to znám. Ale ve hře jsou i geny, ty mají obrovskou moc a proti těm nezvládnem nic a pak prostě vliv doby. bezvládí. A kult dětí, dospívajících. Ten je vypjatý jako prase. ČTI, CHOĎ MEZI LIDI, NAJDI ENERGII I VNITŘNÍ KLID ZA KAŽDOU CENU. KDYŽ BUDE NEJHŮŘ, ZAJDI K PSYCHOLOGOVI PRO ODBORNOU POMOC. Ale nedáme se, bude to dobrý...byť to bude možná trvat....

Je to sice asi dost ve výchově, ale přesto si myslím, že někdy se děti dají na špatnou cestu i při sebelepší výchově a naopak ty, které to měly třeba těžké kvůli rozvodu rodičů a podobně, si více váží všecho hodnotného. Svědčí o tom i fakt, že například jedno z dětí je bezproblémové, s druhým jsou potíže. Sice by se dalo namítnout, že jedno mohlo být vychováno jinak než druhé, ale přesto.

Někdy záleží i na náhodě, kdyby třeba zmíněná slečna nepotkala daného partnera, do něhož se zamilovala, mohlo být vše jiné. Ale kdo ví, jaké...

Třeba by se někde naskytla ve špatnou chvíli a způsobila si nenávratný úraz... Já vím, jsou to jen hypotézy, ale vše je možné, je nevyzpytatelné, co člověka potká.

Katce radím, ať se snaží dávat dceři najevo, že jí to není jedno, celá ta situace, ohledně finanční otázky jistě nějaký odborník přesně poradí.

Nesouhlasíém s Veselkou, že co jste si vychovali, to máte, jelikož někdy ani ti nejlepší rodiče , ani klášterní výchova není zárukou skvělých dětí. Jsou ovlivněny okolím, geny. Ne vždy za vše může výchova. 
Tyto slova byla opravdu tvrdá, jinak pravdu má v tom, že je třeba, aby si dcera nabila čumák. 

  Taky nesouhlasím s tím co jste si vychovali to máte. V jedné knize o drogové závislosti jsem četla příběh rodičů, kteří se synem nikdy neměli problémy. Teprve až se chytil party, tak všechno začalo. Rodiče si zašli pro radu k autorce knihy a říkali jí, jak to že se to stalo, vždyť on vždy poslouchal. A autorka povídá: ano, teď taky poslouchá, ale někoho jiného. Ty hodné děti  které nikdy neměly problém, jsou daleko náchylnější, než rebelové a průseráři. A dle mého má pravdu.

Holky, chápu, že se mnou nesouhlasíte, ale trvám si na tom, že to tak je.. a skutečně to nemyslím zle....

Cituji: Rodiče si zašli pro radu k autorce knihy a říkali jí, jak to že se to stalo, vždyť on vždy poslouchal. A autorka povídá: ano, teď taky poslouchá, ale někoho jiného.

Zde je to jasně patrné, jde o chybu rodičů...dítě je poslouchalo a pak začalo poslouchat někoho jiného..s kým mu v dané chvíli bylo lépe...

Kdyby tito rodiče vychovávali své dítě k větší samostatnosti a schopnosti, aby se sám uměl rozhodovat, je jedno jestli špatně nebo dobře, ale vždy se všemi následky a důsledky, tak není příliš pravděpodobné, že by došlo ke stejné situaci.

Záměrně jsem psala, aby to nebylo chápáno ve zlém, protože moc dobře vím, že normální rodič se snaží udělat pro své dítě maximum. Jenže ono právě to "maximum" může dost často být ke škodě dítěte.

Upřímně věřím, že časem dcera zjistí, že to není to pravé a pochopí, že rodiče nejsou její nepřátelé. Nicméně dokud si sama nebude mít možnost rozbít hubu, aniž by na ni dohlíželi rodiče a pomáhali jí, tak se to prostě nestane.

  Tak Veselko když víš jak to udělat, aby bylo pubertálním dětem dobře s rodiči, tak sem hoď návod. Protože asi zrovna jsme na začátku pubertálního období a dle synka jsme: hrozní, trapní, staří, nemoderní, ničemu nerozumíme a zámky, hrady, výlety, výstavy do dnešního dne oblíbené, jsou najednou vopruz. 

Juli, vždyt tvůj kluk nemůže mít víc jak 10. A to už je vše vopruz?  
Tedy, to začíná brzy, ta puberta. 

   Že?    

Julie, je to prosté a dost jednoduché... teoreticky to ovládám na jedničku, protože přesně vím, co a jak je dobře či špatně, nicméně v praxi jsem přesně jako většina.. snažím se vyvarovat se chyb, ale stejně je jich dost které dělám, protože prostě jsem víc měkká než bych měla být.

Jediný rozdíl je v tom, že vím přesně kde jsem udělala chybu a neházím to na geny, partu apod.

Pritel - "nefachcenko" nemusi pro kazdeho byt asocial beze spetky maralky. Dival bych se na situaci tak, ze on je charismatik ktery ma ted dceru "na povel". Neni podstatne jestli je horsi, lepsi nebo jenom jiny nez vy. Podstatne je ze se v nem nasla. Moje rada: ANI HOVNO A ZADNYCH 5000 MESICNE! Ma na ne ze zakona pravo, to ano. Ale vam soud zadnou castku nevymeril, je tak?! Takze ji dejte moznost zustat doma a nebo odejt a vybehat ten soud. Nemusim snad zduraznovat ze bych STRIKTNE odmitnul jakkoliv participovat na jakemkoliv procesu ktery predchazi samotnemu soudu. Ona vas nemuze zalovat, protoze vy jste ji neodmitli materialni peci. Vy se pouze neumite dohodnout na zpusobu a ten vam urci soud. A chce-li ona soud, AT SI TO VYBEHA. Pro takovych prijemnych prochazkach se ji aspon procisti hlava. To je pravnik tady, kolek tamhle. Doklad prijmu onohle. Potvrzeni o studiu. A pak hezky k ledu nez se to dostane nekomu na stul. Co si budme povidat. Muze se pripravit na to ze si peknych par mesicu/let pocka nez to vubec zacne. A mezi tim? ANI KORUNU! A nemusite se kvuli tomu citit zle: Rikejte tomu treba: Hra na dospelaky.  ( Soudem se velice snadno hrozi ale ta dve jelitka nebudou ani schopna udelat prvni krok. Navic jisty cas bez penez ji napomuze pochopit kde jsou mantinely a ze se zkratka musi pohybovat mezi. Jak moc pevne tyto mantinely budou je jenom na vas. ) Ja osobne bych ji, az si prijde pro "sve penize", s laskou predal navstivenku mistniho pracovniho uradu a rekl bych ji jak jsem hrdy ze uz umi byt dospela.

Robert má částečně pravdu, ale ono se to hůř udělá. K takovémuhle postupu bych se přiklonila až v případě totálně rozvrácených vztahů s dcerou, protože tohle je dorazí.
Jeslti ještě nejste "na nože" tak bych se pokusila vyvolat diskusi - sednout si někde všichni čtyři - dcera s přítelem, vy a manžel(otec) a ujasnit si, jak si to představují. Klidně a bez urážek, křiku a výčitek si ujasnit - jak si to tedy představují. Bydlet u přítele? OK, peníze - no to pouze za předpokladu že bude ŘÁDNĚ studovat a peníze bych jí dala až po předložení indexu. Ono, když se zamyslíte, tak 5tis. není zase tak moc - na výživné od obou rodičů, vždyt možná zaplatíte víc když je u vás doma. Děvče si z toho bude muset hradit všechno - učebnice, potřeby do školy, oblečení, obědy, výlety se školou, případně autoškolu nebo jiné zájmy, jídlo, bydlení, jízdenky MHD.... ono se to nasčítá...
Ale uričtě na závěr bych jí řekla, že kdykoli se bude chtít vrátit  - má u nás doma dveře otevřené...
Nastavte pravidla a tím se řiďte - obě strany. Žádné ústupky ani úlevy...
At si děvče zkusí, co je to život...

Robert má naprostou pravdu, protože tady žádné mluvení prostě nepomůže. Dcera si myslí svoje a bude si za tím stát, ať se děje cokoliv.

Abych nemluvila do větru, odešla jsem z domova poměrně brzo, také ještě na škole. Rodičům se to přirozeně nelíbilo, ale nenadělali s tím vůbec nic. Takže byť neradi, smířili se s tím.

Žádné peníze jsem od nich nedostávala a přiznám se, že mě ani nenapadlo je chtít, vždyť já jsem odešla, nikdo mě nenutil.

Na druhou stranu, když se vše uklidnilo, tak jsem se hlavně s maminkou často vídala a ona sama mi řekla, že  až se budu chtít vrátit, tak mám vždycky domov. To pro mě bylo asi to nejdůležitější fakt, že se můžu vrátit.

Nikdy se s tím úplně nesmířila, ale respektovala to a naučila se s tím žít. Trvalo to pár let, ale domů jsem se vrátila.

Jak už jsem psala, tak peníze jsem nikdy nedostávala a vidím to jako správné. Nicméně také, když maminka viděla, že zrovna nic moc to není, tak mi doma nabalila jídlo, dala sešity do školy a tak podobně.

 5000 tisíc je příliš. Pokud bychom brali v potaz životní minimum 3126 pro dospělého člověka a tou ona je, tak ta částka je moc. 

Ahoj, absolutně souhlasím s Robertem!! Holka pobírá rozumy od budižničemy a zkouší kam až může zajít. Ať si opravdu vyběhá vše potřebné, aby jste jí museli oficiálně a dle ustanovených pravidel vyplácet měsíční částku. Nicméně, zapomínáme, že je jí 18 let, základní vzdělání má, tudíž si myslím osobně, že Vy byste jí již nic něměla vyplácet, protože je plnoletá a je to její dobrovolná volba. Já osobně jsem odešla od mé matky již v 17 letech. V tu dobu jsem byla taktéž neskutečný "parchant", rodiče si se mnou fakt užili, ale nějak mne to v 21 letech po vyzkoušení všeho co se dá omrzelo a začala jsem žít, tak jak se má. Makám jako šroub a když se ohlídnu zpět, až se někdy stydím za to co jsem prováděla rodičům ale i sobě. V každém případě bych se s dcerkou nemazala, ale jak píše Veselka, dcera musí vědět, že i když se odstěhuje pryč, tak se má kam vrátit a Vy jí to nebudete nikdy vyčítat!! A vězte, dojdou peníze, flákač žádný mít nebude, začnou hádky a máte ji doma za 2 měsíce zpátky s plnou parádou. 

  A můžete po tom všem říct, že váš útěk byl špatnou výchovou vašich rodičů?  Osobně si myslím, že útěky "dětí" jsou dány většinou povahou. Pokud je někdo tvrdohlavý a dostává rozum a možnost dělat si věci po svém, tak i kdyby byla výchova sebejiná, na "dětskou" touhu po svobodě a nezávislosti nestačí. Mladý člověk se nerad nechává spoutat předsudky a řád je pro něj něco nepochopitelného. Ale je to pouze můj názor, protože znám rodinu, kde byly všechny holky vychovávány stejně a přesto jedna si postavila hlavu a z domu, školy odešla. Výchovou to nebude, dle mého.

Určitě to nebylo špatnou výchovou. Prostě pubertu někdo prožívá míň, někdo víc. Já osobně jsem ráda, že je vše za mnou a určitě nedávám vinu mé matce nebo otci (jsou rozvedení). Udělali pro mne maximum, akorát já nechtěla přistupovat na jejich podmínky a požadavky, proto jsem odešla. Ale jak ráda se teď vracím. 

Juli, i když to přiznávám nerada, tak to bylo špatnou výchovou...byť snaha byla o tu nejlepší. A také a to velmi, neřešením určitých věcí doma...prostě důsledek.

Nicméně, ať tak nebo tak, já osobně toho svým způsobem neliltuji, dospěla jsem sice dřív než moji vrstevníci, ale mám zase spoustu zkušeností:). Jediné, co mě mrzí, je to čím si musela moje maminka projít... ale možná i to k tomu prostě patří.