Téma: Dcera je v pubertě a obvinila přítele ze sexuálního obtěžování - nevíme si rady co teď

Myslím si, že byst si měla s dcerou znovu promluvit (ideálně zatím sama, bez přítomnosti přítele a bratra) a opravdu důrazně jí vysvětlit, že jde o velmi závažné obvinění. Dejte jí najevo, že jí důvěřujete, ale současně si musí uvědomit, že nemůže takováto obvinění veřejně rozhlašovat, ale přitom situaci nijak neřešit. Pokud je přesvědčená, že ji Váš přítel obtěžoval, trvejte na tom, že půjdete na Policii podat trestní oznámení a nabídněte jí, že ji tam doprovodíte (i když to bude pro Vás těžké). Jestliže to odmítne, pak nejspíše k žádnému obtěžování nedošlo. V takovém případě byste měla trvat na tom, aby se Vašemu příteli omluvila a aby kamarádům, kterém to sdělila, řekla, že se nic takového nestalo.

Možná by nebylo od věci nabídnout dceři návštěvu nějakého odborníka - psychologa - aby ji s jejím trápením a problémy pomohl.

Přesně to jsem udělala, posadila ji do auta a řekla, že jedeme na Policii, jenom brečela a seděla a nic. Říkala jsem ji, že takto zničí život hlavně sobě a samozřejmě všem okolo, že ji miluji a budu při ní vždy stát, ikdyž to není pravda. Nabídla jsem jí, že půjdeme k psychologovi a odmítla.

To bylo před 14 ti dny a teď nové věci, že odjela s někým cizím autem, že nebyla s kamarádkou se kterou řekla, že bude, že to řekla kamarádovi a ten zase té kamarádce a dokonce to řekl i svému otci a ten zná mého přítele a řekl, že to je nějaká blbost.

Je v pubertě a jak urvaná ze řetězu, trochu manipuluje, hysterčí a snaží se zaujmout, asi tam sklon k hysterii bude-nebyla rozmazlovaná? -ale asi jí nedochází  co všechno si smí dovolit. Pookud ona věci popírá a přítel taky, přitom ale podobné zvěsti ona šíří  je namístě upozornit ji na to, že jestli jsou to lži, je to trestné křivé obvinění a  ponese následky. Jestliže ani to nezabere a dál bude obviňovat, na přešetření policií to je, i kdyby jen jako dopad jejich aktivi. A pak psychologa.

Evidentně potřebuje mantinely.

Jen nezaujatý pohled zdáli: připadá mi, že si dcera vymýšlí, fabuluje, konstruuje, zapírá (viz. to oblečení maminky její kamarádky). Patrně je někde chyba ve výchově a přiznám se, že nejvíce je mi líto Tvého přítele. Jak k tomu přijde chlap, který přijal Tvé děti odmalička?? Tak závažné obvinění a dcerka plácá, co ji napadlne!!!!!!

ano právě, že si myslím, že lže a vymýšlí si. jako by si nebyla sebou jistá a hledala něco jak se zviditelnit. hledám samozřejmě chybu v sobě, protože jsem s nimi byla sama a pak přišel můj nynější přítel. a je mi velmi líto, že si tím musí procházet, protože on je ten, který drží klidnou hladinu u nás doma a stará se o ně a věnuje se jim, co to jde. Upřímně nejraději bych jí dala pár facek, ale tím nic nevyřeším.

Marinko, ani nevíš, jak Tě chápu. Já bych se asi neudržela, co se týká těch facek.

Ani moje děti nevyrůstaly v úplné rodině a když tak pohlédnu zpátky, jsem vděčná za to, jaké byly a jaké jsou.

Tvůj příběh mi připomněl jeden film, kde se dcera zamilovala do nevlastního otce, který však o ni nestál. Dcera mu nadbíhala a připravovala doma kompromitující situace, až matka začala nevlastního otce podezřívat. Bylo tam přesně ukázáno, jak s dcerou mávaly hormony a jak dokázala rozbít vztah dospělých. Takže buď hodně opatrná. Možná bych měla příteli vyjádřit svou podporu a dceru zpacifikovat, než vám to oběma přeroste přes hlavu.

Ony si dcery v pubertě často myslí, že každý chlap padne na zadek, když ony jsou přeci tak kráné. Možná bych jí trošku srazila hřebínek.

Tak to opravdu cítím.

Taky jsem nad tím přemýšlela zda je to i těmi šílenými seriály a filmy. Zda není nebo nebyla do něj zamilovaná, ale žádné náznaky nebyly. Snad tak ještě 3-4 roky zpět, když jí bylo 10-11 let tak se pořád na něj věšela. děkuji za podporu.

Není to tvoje chyba, prostě to s ní mlátí. Ovšem zašla mo daleko, chybí jí hranice.

Jo a v naší rodině jsme si také lehali do postele k malým dětem. Braly to jako velkou legraci, kdy jsme se pošťuchovali a povídali si. Přeci není každý náznak zájmu hned znakem obtěžování? To už rodič (druhý rodič) se nesmí k dítěti přiblížit??

A ty duverujes komu? nemuzes verit obema, kdyz jejich tvrzeni se rozchazi

Verim jemu. nejsem zaslepena laskou, ale skutecnostmi, ktere jsme doma vsichni zili. nikdy nebyl jediny naznak, ze by se neco delo. ani z jeho ani z jeji strany. Az v lete se dost predvadela v bazene a v plavkach pred nim. Od malicka vim, ze ma dcera sklon prehanet a zvelicovat, ale az tak jsem necekala.

Necetl jsem vsechny komentare, az ted.

Pak je odpoved jasna. otazka vyvstava, ze kdyz ani matka neduveruje svym detem, kdo jim tedy tu duveru da.

Je hezke mit v priteli klid a oporu, otazka ovsem zustava, kde nebo v kom maji deti klid a oporu.

vždy jsem děti dávala na první místo před vším a hlavně před mužem. jí jsem několikrát za poslední dobu opakovala, že ať se bude dít cokoliv budu stát za ní a budu jí věřit, ale když přišlo na cestu na Policii tak nechtěla jet. Proč, když jsem jí vysvětlila, že to on nesmí dělat a že ho klidně vyhodím? A ona na to řekla, že nechce aby odešel. Chová se tak, že všechny od sebe odhání. Tak kde je pravda?  

Dcera má poněkud hysterické tendence.

Rika se, ze pravda se vzdy ukaze, je to de facto i logo statu, ze ano.

Druhy nemuze videt o vztahu rodin, kdyz v ni nezije a tezko se soudi, kdo ma ci mel pravdu. Jako matka musis vedet, jak jsi vychovavala deti, jak prijmuli pritele, jak jsi jim vysvetlila odchod otce a tak. mnoho zen rika detem, ze tatinek jim ublizil, udelal bolest a ony si pak mlne mohou vysvetlovat, ze vsichni muzi delaji bolest. Ale to neni vas pripa. snad se vse brzy vysvetli, nedovedu si predstavit byt dcerou a zit v tak napjate situaci. udelat z nekoho lhare a zaroven mu rikat, ze ho clovek ma rad, je tezke. kdyz verite priteli, ten druhy neni nic jineho, nez lhar.

Děkuji Vám všem za Vaše postřehy a rady. Na radu sociální pracovnice jsem si před chvílí s dcerou promluvila. Vzala jsem ji na čokoládu a znovu s ní vše probrala, zeptala se opět zda je to opravdu pravda a že pokud ano jedeme na Policii, že jiná možnost není. A pokud to je lež tak se musí příteli omluvit a říct i těm kamarádům jak to bylo a omluvit se. Že jiné možnosti prostě neexistují, že ji miluji a budu za ní stát, ale toto se musí vyřešit. Že nemusí lhát, aby tím řešila problémy, ale má přijít a vždy to můžeme v klidu probrat. Po hodinovém sezení a mluvení - konečně mluvení - řekla, že na Policii nepůjde, že si to prostě jen myslela a že to možná někde viděla, že jí vadí, že je držíme zkrátka a musí dělat domácí práce a spoustu dalšího. Před chvílí jsme přijeli domů a šla za mým přítelem a omluvila se mu, že si to vše vymyslela. Opravdu děkuji všem za podporu. Změníme doma hodně věcí. Takovou zkušenost opravdu nepřeji nikomu.

Marinko, držím Ti palce, aby dcera šlapala jako hodinky. Máš můj obdiv, z toho, co píšeš, jsi ji spíše chlácholila, jak ji miluješ a vše je odpuštěno. Přiznám se, že já bych měla tvrdší přístup!

Doufám, že hlavně Tvůj přítel překousne takové nařčení!

Přístup může i nemusí být tvrdší, ale rozhodně pevný, prostě hranice, ale tohle bylo opravdu moc přes čáru. Já bych pravděpodobně taky neukázala jen pochopení.

Neukázala jsem jen pochopení, dala jsem jí jasné mantinely, zakázala spoustu věcí, které brala doteď jako samozřejmost, stála si za tím, že povinnosti se musí plnit, že je součástí rodiny, která bez jednoho kolečka nebude fungovat. Taky, že by si měla uvědomit, že tímto by příteli dala punc hajzla (s prominutím), přišla bych o práci, protože podnikám na malém městě, přišla by ona o důvěru svých kamarádů až by vzešla pravda napovrch a že tohle by se už nikdy nedalo moc spravit. Omluva musela a byla z její strany vážná mému příteli a oba si padli do náruče a sesypali se přitom. Teď ještě večer musí vyřešit ty kamarády. Hodně jsem jí dala nafrak, že lží a výmysly nic nezíská, ale vždy hlavně ztratí. Bylo toho spoustu, co jsem jí řekla a doufám, že aspoň trochu se jí otevřely oči. Ještě dlouho to budeme doma rozdýchávat a vše ukáže čas.

S tím nelze než souhlasit, dětem se v současnosti hranice málo nastavují, můj kolega, který se spocializuje na projevy šikany nedávno vystoupil s kritikou praktiky- obviňování oběti a pochopení agresora. Jakkoli je to na reálném podkladě částečně správně, pochopení bez dopadu na agresorův čin zpravidla dítěti  nedá pocit-že toto nelze a že se to už nesmí opakovat. Prostě si vyslechne tytyty a závažnost mu nedochází.

Sluníčková výchova je problém, jsem ráda, že se vás to netýká.