Téma: Chování dětí v obchodech, na úřadech apod.

Naši kluci byli hodní, což jsem tuze rád. Ale s některými dětmi si prostě neporadíš, jsou hyperaktivní a končíš. Ovšem hyperaktivitou se nesmí nazývat obyčejná nevychovanost.

A co prášky? Rohypnol nebo aspoň diazepam apod. ? To na ty hyperaktivní taky neplatí? (to je vtip)

Ale někdy mi přijde, že rodiče jsou spíše flegamtičtí a chování dítěte právě schovávají za hyperaktivitu, protože se s ním nechtějí s. át, protože toho mají za celý den plné kecky.

A nemělo by mít hyperaktivní dítě nějaký pevný řád?

No, asi by mělo mít řád, ale ten musí tvořit rodič a rodič je unavenej a vyčerpanej Já bych ti přála takový tvoření řádu na vlastní kůži

Četla jsem v nějaké diskuzi, že jeden tatínek nechal své dítě odjet do školy bez aktovky. Dělalo blbiny, nestíhalo a zapomnělo aktovku. Tak se pro ni vrátili, syn zaplatil 20, - do kasičky na benzín a paní učitelce se omluvil, že přišel pozdě. Stejně tak si sám hlídá čas, aby do školy nepřišel pozdě a jak se zapomene a zjistí, že už čas kvapí, vystřelí, aby to stihnul. Takže tak se na ně musí. Ne zakazovat všechno a blábolit pitomosti, ale normálně učit zodpovědnosti. Jenže to prostě stojí taky dost síly a předpokládá to rodičovskou kreativitu

Díky. Dobrý návod.

No, četla jsem, že se chystáte na dítě

No a tak sbírám info a všemožné situace.  Ale jinak blázen nejsem.

Tak sbírej Já bych jednou taky ráda potomka, takže též sbírám

Ale dost mě děsí některý ty mamkovský kluby s čůráním, kakáním a prdíkama. Tomu bych se chtěla vyhnout

To jo, ale na některých webech je neskutečně mnoho informací na jednom místě a o všem (asi udělám reklamu, ale je tam fakt vše www.emimino.cz )

Jo, je toho dost. Ale já to nečtu (ty přímo miminkovský), protože mě to akorát stresuje Nemůžu si totiž teď dovolit otěhotnět, kvůli té idiotské cukrovce. Ale rozhodně neházím vosla do žita

Nám jednou v obchodě flusnul nějaký klučina z prvního patra do přízemí a trefil se rovnou na takové to odkládátko na peníze u kasy Mám takové tušení, že to bylo těsně potom, co mu jeho matka po osmé řekla, že už půjdou.

Synovec je hyperaktivní (má pět a půl) a sestře teda vůbec nezávidím. Malej pořád něco mele, kolikrát se mu musí říct něco tisíckrát, nejraděj by si dělal všechno po svém a někdy se vzteká. Jinak je to ale děsně hodný a vychovaný dítě - to myslím vážně. Moc dobře totiž ví, co smí a co ne. Jen má svou hlavu a zkouší to. Je pekelně těžký s ním nějak vyjít, ale před ségrou smekám, zvládá to skvěle.

Jsem proti extrémům - dítě odklidit, umlčet, zamést stopy po tom, že by mohlo projevit svůj názor či se nějak vyjádřit. A druhý extrém - když nechce,   nebudu ho nutit, přijde si na to sám a podobně.

Děti ale nemám, takže jsou to ode mě akorát kecy

No, každopádně i správnou výchovnou situaci může doprovázet děsnej křik Takže je to prostě na toleranci nás a výdrži rodičů.

Někdy když jedu domů z práce a po cestě začne řvát dítě, tak si říkám: "Do háje, proč zrvona v "mé" šalině?? !! "

Zřejmě nastávající mistr světa ve flusu na něco.

Díky za opravu textu, asi tobě, Medvěde. Ano, "mistr světa flusu zatím nevím na co, ale na něco určitě"

Jj, jsem šedá myška v pozadí…

MitsCa, nejsou všechny děti stejné, my se vyřádili venku do sytosti. Kde se mají vyřádit děti dnes? Tak lítají v krámech, je to blbý, ale je to tak. Jde spíše o to, aby nedošly k úrazu, ale podle mně ty děti za to ani nemůžou, pokud jsou rodiče v krámě hodiny, tak dítě není plyšák, aby to tak dlouho vydrželo. Někdo nemá babičky, dědečky a zahradu, kde se děti vyhrají, dnes jsou děti většinou někde uzavřeny, jako v katakombách a při tom už odmala je potřeba si užívat přírodu a čerstvý vzduch.

To máš bohužel pravdu. Ale to jsme u rodičů, kteří snad neví, že dítě není věc a musí se o něj starat, dopřát mu výběh, pelíšek a zdravé papání. je to vlastně takové zviřátko.    To jsem trošku přešel do zlehčené formy, ale v zásadě ty první roky tomu tak nasvědčujou - spánek, hry, jídlo, vyměšování, učení poslouchat a výchova.

Spíš, když už někam jdou, tak slíbit odměnu nebo výlet, když budou hodné anebo dopředu vymyslet program na čekání (třeba na těch policajtech) anebo si připravit všechno doma (pošta - paní s dvěmi dětmi teprve balila balíky, psala adresy apod. a malý v kočárku randál (ale ne pláč) na celé kolo a malá si kreslila na dveře, na stůl…).

Někdy si myslím, že rodiče neuvažujou nebo aspoň nějaká snaha není někdy vůbec vidět.  

Ještě doplním něco o dnešních babičkách:

Vyhynou původní české babičky stejně jako tasmánští čerti? Kam se ztrácejí? Kam odcházejí a kde mizí pěkné české babičky? Kam sevytratila jejich vůně? Kdo a kde naposledy zahlédl jejich přirozenou vlídnost? "Ještě jednou, Patriku, a Batmana stopro neuvidíš! " vylila ze sebe zlost v téměř holé větě žena na parkovišti před Albertem. Patrik lehce zklidnil svoji urputnost (prachobyčejnej vztek rozcapenýho fracka), podíval se zespoda na ženu před sebou a odseknul v posledním vypětí sil: "Nemám tě rád, babi". Nad frackem stála žena, která každé ráno zcela jistě prchá před odcházejícím středním věkem v ložnici po běžícím pásu sledujíc u toho opakování VIP zpráv. Vycpaná prsa jí trčela dopředu jako dva libeňské plynojemy, kontura kolem rtů byla opravdu hnusně vygravírovaná a "odliposukcovaný" zadek nacpala do džín pro holky z osmejch tříd základní školy. Zpod rukávu bílého letního trička se přes
rameno dolů k lokti linula vytetovaná lilie a nepřirozeně bílé zuby drtily ve vzteku žvejkačku. Po opravdu dlouhý době jsem byl rád, že jsem vlastně starej a díky tomu nemusím říkat "babi" něčemu, co vypadá jako klon Barbíny a divoké Xeny.

https://danfika.signaly.cz/1209/ceske-babicky

jo jo presne tak, decka by mely litat venku, mit kamarady, rozbijet sousedum okna, chodit v lete na tresne atd. , jenze dneska to je uplne o necem jinem

vidim to na decku od svagra, rozmazlena holka ktera ve 3,5 letech umi ovladat mobil lip nez ja, umi si sama pustit na pc posahane americke pohadky ( krasne ceske stare snad v zivote nevidela ) ale krome decek z rodiny se s nikym nikdy nebavila, vubec neposloucha, nikdo ji nikdy nic nerekl a kdyz ji sprdnu tak nevi co se deje, porad ji nosi na rukach, a bez matky nevydrzi dyl jak hodinu

asi tyden zpatky jela svagrova do nejake kamaradky a za hodinu ji volali ze musi honem zpatky protoze male rve ze chce matku a nevi co s ni delat

My když se manželem v pátek chystáme na velký nákup, tak se jen v duchu modlím, ať nenatrefíme na nějaké uřvané, vztekající se dítě, neboť můj muž pak velice znervózní, s nákupem pospíchá a jen opakuje …. " Jak je to možné, že naši kluci nikdy nikde takhle neřádili ? "   …. Co říct na to, když pětiletý chlapeček zlostně řve  na tatínka, rukama vztekle cloumá jeho kalhotama a dokonce do něj kope a vyžaduje si takto koupi nějakého zboží. A   tatínek, i když je vidět, že je mu to trapné, tak si to nechá líbit, dává synáčkovi svobodu projevu zřejmě už doma, protože teď se to přece nosí, nechávat dítě dělat si co chce, aby přece bylo sebevědomé  a nebylo od pánů rodičů - nedej bože - utiskované.

Já jsem za to dát dítěti hodně lásky, ale také určité mantinely, aby vědělo, co si může dovolit a co už ne. Když se na dítě doma řve, tak to samozřejmě rodiči oplatí a je mu to úplně jedno, že je to mezi lidmi v obchodě. Zrovna dnes jsem na jednom webu narazila na pěkné povídání paní léčitelky Evy Moučkové, kde ve 23.10 minutě mluví zrovna o výchově dítěte. Celé to její povídání je plné dobrých rad a moudrosti, tak velice doporučuji si ho poslechnout.

Chápu, že někdy není vyhnutí a mamky musí po úřadech nebo na nákupy s dětmi, ty to samozřejmě nebaví a nudí se. Ale někdy je to opravdu přespříliš, pracuju v obchodě s hadrama, dnes a denně vidím, jak maminky vstupem do prodejny zapomenou okamžitě, že mají s sebou děti, zaberou se do vybírání hadříků a děti řádí, Lítají po obchodě jak urvané z řetazu, lozí druhým do kabinek, šplhají a všelijak se věší na regály, vylévají po celém obchodě pitíčka, trousí křupky, rohlíky, a další jiné potraviny, vřískají, atd. a matky to ignorují.

Je pravda, že některé tam stráví 30-40min. a není vyjímkou i hodina. Přitom pár metrů od nás je OC, kde je možnost nechat děti na hlídání.

To že dítě může na sebe něco převhnout při zkoumání stojanů a regálů s věcmi je jim jedno. Zrovna dnes jeden malý sígr točil stojanem se sluneč. brýlemi tak, že některé popadaly(asi by se mamince nelíbilo, kdyby musela rozbité zaplatit)a když ho kolegyně důrazně upozornila, že to nesmí, tak ještě na ni vyplázl jazyk.

A na co jsem už alergická, když matka okřikne dítě s tím, že když toho nenechá, že mu ta paní, která se na něho dívá   (rozuměj prodavačka) dá na zadek.

Jednou jsem to už nevydržela a řekla jsem takové mamině, že prodavačka tam není od toho, aby usměrňovala, vychovávala nebo jakkoli trestala její dítě, ale že by mu měla vysvětlit proč to nebo ono nesmí, a že není v pořádku, aby si dítě myslelo, že prodavačka je nějaká zlá paní, která bije děti. Ten pohled bych nepřála nikomu, ta mě očima vraždila.

Takže rozumím tomu, že některé děti jsou temperantní, ale dítě potřebuje hranice, mantinely, mělo by vědět, co smí a co ne, takže svůj podíl má na tom výchova rodičů. Když to fungovalo u nás(má generace)nevidím důvod proč by nešlo i teď. Nemyslím si že tento americký způsob výchovy je to nejlepší.

Jen je nechte, vždyt oni si jen hrají.  

Moje malá - budou jí 3, je v obchodě hodná. Vždycky říká to by se líbilo Jitušce, Vojtovi, tatovi  a pod. A jde dál. Na úřady s ní moc nechodíme, ale co byla, byla moc hodná. Jen ta pošta. Vždycky si stoupne doprostřed a začne zpívat jéde jéde poštovský panáček- lidi z toho mají šou

Můj tata mi říkal, že mu vadilo, když třeba v čekárně u doktora řádily děcka. Teď, jak má vnoučata už to přestalo. Já se snažím mít vždycky něco na hraní, aby se děcka nenudily. To je pak větší čurbes, než když si v klidu hrají.

Pro Triniti- to strašení, že někdo dá na zadek u nás funguje.

Škoda každé rány, které padne vedle. Když už to není k udržení tak jedna přiletí a je klid. Ale v zásadě jsou svišti hodní. Nejhorší je když jsou spolu a děláme trochu větší nákup. Ono jde o to, kam až se to nechá zajít a kolik se povolí. Hlavně je to nekonečný boj, 100x to člověk řekne a po 101-vé to je to samé. Někdy mám pocit, že informace ani nedorazí k tomu malému človíčkovi a zcela ho mine velkým obloukem .

Jsou šílený, byla jsem u oční doktorky a to se v čekárně nedalo, děti tam řvou a lítají, matky je jednou napomenou a děti neposlechnou a matky nic, nechají je být dál tam lítají, řvou.

Jestli to není tím, že se nudí. Já taky nesnáším čekání. A pro děcka je skoro nemožné zůstat sedět a být potichu. To jsem snad ještě nezažila. Už jsem zažila, že jsem s malým byla objednaná na určitý čas- úplně neakutní ambulance. Vzali nás až po hodině. To fakt bylo utrpení pro všechny- malý byl umrčený, chtěl spát, malá se nudila, i když jsem byla vybavená a v čekárně byl i hrací domeček. Pro rodiče je to složité, protože nechcou děti okřikovat, nebo dokonce plácnout před cizími. Jak by vypadali?

Jako docela zajímavé vidím, když potkám rozcapené a nevychované děti s maminou a ty samé děti s babičkou, kdy je nepoznávám, jak jsou hodné a slušně vychované. Hm? Ony ty děti dobře ví, kdy a co si mohou dovolit. (hodné = poslechnou, aby si někdo nemyslel, že jsou to ovečky)

Moje dcera zastává volnou výchovu, já vychovávám klasicky. její děti jsou u nás úplně jiné. je potřeba se jim věnovat a taky z už vysloveného požadavku neustoupit. Např. pohádka před spaním až po uklizení hraček. 3-letý byl velmi rozčilený a trval na pohádce, já jsem trvala na úklidu. Začal hračky ještě víc rozhazovat. Když mi je začala jeho mladší sestřička podávat a já jsem ji začala chválit, znejistěl, pak začal hračky podávat taky a nakonec vytahoval i ty zapadané pod skříňkou. Všechno se uklidilo, byl pochválený a pak byla pohádka.

jakmile bych ustoupila, příště by to bylo horší. U nás se dodržují pravidla, děti to nijak nestresuje a hlavně ví, co se kdy dělá.

Myslím, že to ani nebude tak zastáváním volné výchovy, jako malou trpělivostí danou mládím a nezkušeností.

Dobré téma!! A zrovna včera jsem četla článek, kde se psalo přesně o této věci. Psycholožka psala, že jsme teď tak sakramentsky svobodní ( ve svém chování) a přesně v kavárně se baví 2 ženy v pohodě u kafíčka a jejich 3 děti se tam hlasitě hádají, řvou a lítají a mamky nehnou brvou. Úplná svododa, asi projevu Jenže kde začíná svoboda jedněch, tak třeba končí svoboda druhých, lidí, kteří také sedí v kavárně a chtějí mít taky svou svobodu- klid. To samé paltív tramvaji, na úřadech… Všechno je to o rodičích, co dětěm povolí!! Já mám holky 19 a 14 let. Nikdy tohle nikde nedělaly když byly malé, nedopustila bych to.

Doplnil bych chronické měniče témat :  Dítě nemusí být vzpurné a nemusí to dělat naschvál, prostě si hraje dle sebe, ale rodiče to prostě nezajímá. Proto jsem napsal jen chování se žádným přívlastkem. A už vůbec ne jak toto vzpurné chování zvládáte.  

Zkrátka pořád nechápeme, jak to ti zakládající tématníci myslí.

Asi oživím téma neměnění jasných názvů témat.

Přidávám příběh ze života o volné výchově dětí .

                                           Cesta autobusem.

Tak tohle je přesně to, co by se mělo v takových případech stát pokaždé. Vždyť se ale vlastně nic nestalo, že ne?

To je skvělej příběh a ten klučina, no palec nahoru,  dobře to udělal, chtěla bych vidět ty ksichty mámy s dcerou,  dobře jim tak.

Jejda to jsem zažila na vlastní kůži s dcerkou. Ten den byla hrozná lítačka v práci, horko jako teď, tak rychle do školky, nakoupit a už jsem jednou nohou stála ve sprše, jenže sámoška plná a tak, aby dítko vydrželo, poslala jsem ji, ať si vybere něco na cestu a naše dohoda jen jedno kokinko platila do doby než uviděla jiné. Tak v klidu nádech a povídám, že tedy to první dá zpět do regálku a může mít toto, jenže ona začla vřískat, že jí nic nekoupím, če ji nechávám hladem. atd. No celej obchoďák ztuhl a koukali co já na to, nejdřív snaha :nekřič zlatíčko, lidé si chtějí nakoupit a ne poslouchat křik, to bylo ještě horší a v momentě kdy sáhla po sirupu a hodila na zem, mi došla slova, ohla ji přes koleno, stahla kaťata a plesk plesk, bylo ticho, vyvedla ji před dveře, postavila do kouta a pak s klidem požádala o kbelík s vodou a hrdě poumývala pohromu a dokončila za souhlasného halekání nákup a s úsměvem šla domů. Nikdy víc se toto neopakovalo a věřte, že pokud vidím, jak se nějaké mrně nadechuje, oslovím prcka:chceš na holou a ode mně? Věřte, funguje to. Jinak nám nezbývá, než zatnou zuby a mlčky rychle opustit krám.

Muj syn, jedinacek, jak jinak. se podruhe ozenil s divkou o 9 let mladsi a vypadalo to, ze budu ta ukazkova hruzostrasna tchyne. Ale - aspon z me strany je to jinak. Dockala jsem se vnoucat - dvojcatek, kluka a holcicky. S uctou a obdivem sleduji svoji "nevěstu" jak to zvlada. A ona to zvlada. Tata musi pomahat a pomaha az mam oci navrch hlavy. Vysvetlil mi, ze pred ctyricitkou uz ma priority nekde jinde a ze deti chteli, tak se musi podle toho chovat, kdyz nechce mit zenu na blazinec. Kazdou cinnost promysleji do detailu - jak předejit stresu a cekani. Nakupy - velke nakupy - BEZ deti. Ty jsou s mamkou/nebo tatkou nekde na hristi. Tahaji deti po vyletech a ja objevila pravidlo, kterym se ridi - deti maji dostat to co potrebuji a ne jen to co chteji a NEZAMENOVAT. Podřidili svuj životaběh podstatně dětem a nemají pocit, že by jim "utikalo mladi". Z valne casti je to zasloha me snachy. Detem vyspěvuje, čte, hryčka jim vymýšlí i doma vyráběné společně, sehnali si zahradu v blizkosti - a tam mají venčící plácek, kde mamka dětem spolu s přáteli zařídila rostoucí iglů z vrbových větví. Seznam aktivit, co s nimi delají je pro mě neuvěřitelný. Jen já bych se měla polepšit protože jsme od sebe přes celou republiku. Ale když přiznám barvu, tak omezené kontakty jsou mou "vinou", protože i jako důchodce chodím do zaměstnání, kde o mě měli zájem a kde jsem byla posledních víc jak 20 let. Sice na půl úvazku, ale i tak je to práce. Až nastane čas na školku a bude třeba snaše umožnit návrat do práce, asi drasticky přehodnotím svoje "pohodlíčko" a budu se snažit pomoct, pokud mi zaměstnavatel vyjde vstříc a dá mi pár měsíců neplacené volno. Pronajmu si blízko nich byt a možná jim budu co platná. Jsem velice ráda, že byŤ daleko, mám takovou krasnou rodinu.

A v mem textu je taky odpověď na otazku - kde jsou babičky? no v práci, a to většinou proto, že musí - jsou mladší než já.

A co rozcapené děti? JAKÝ PÁN - TAKOVÝ KRÁM!!!!!

Hyperaktivita - ja tomu řikam zlobivé dítě a špatná nebo zanedbaná péče a basta.