Téma: Agresivní dvouleté dítě - škrábe, kouše a štípe. Co dělat?

Text uživatele: 

Každé dítě je individuum a tak se k němu musí přistupovat, jeden typický model nefunguje na všechny. Sama jsem proti násilí jakémukoliv, ale dát dítěti "na zadek" přiměřeně, není násilí. Pokud domluva nepomáhá, názorná ukázka - samozřejmě umírněná - obvykle funguje.

Sama zastávám trochu jiný postoj vůči trestům typu "kout", to je u mě naprosto nepřípustné, protože vlastně nechápou proč a efekt bývá kontraproduktivní. Jsem pro to nedělej proto .... a pojď dělat to... Protože děti..a nejen děti, na sebe obvykle takovým způsobem často jen upozorňují z nudy.

Text uživatele: 

dle mě je ten kluk moc rozmazlovaný a tim se projevují takovídle stavy chce za každou cenu docílit něčeho co by chtěl  dejme tomu že vám dělá todle kvuli něčemu co by chtěl a vy mu to nedáte nějakou hračku třeba nebo prostě to je o tom přístupu nudí se zabavit ho něčim  davat mu pomalinku ukoli nějaké malé aby vám pomahal třeba dones todle brachovi atd ale z toho vyroste

Text uživatele: 

 Z vlastní zkušenosti vím, že když dítě ubližuje někomu jinému, tak přístup ťuťu-ňuňu je na nic. Ve dvou letech se musí vytyčit jasné hranice. Ze školky znám případ, kdy rodiče chlapečka omlouvali, nekárali a potom rodiče pokousaných dětí sepsali petici. Řešil to psycholog a verdikt byl jasný, absence výchovy.  Doměnka, že z toho vyroste, je zcela mylná.  A tento problém, se na MS už řešil. Přeji Vám pevné nervy.

Text uživatele: 

ahojky...

mám podobný problém z 22měsíční dcerkou...když řeknu důůrazně ne, tak sedne, lehne,ječí a kope nohama, když se nemůže uklidnit tak se začne škrábat na obličeji vzteky ...někdy sebou tak švihne kámen nekámen, mám strach a nevím jak na to...sklidním ji že odvedu pozornost...někdy ale švihne co ji dám pod ruku a prostě to přejde...přes plínu ji někdy dám, přes ručičky taky, ale někdy to je prd platný...jde a just to chce udělat znovu. Nedělá to často...ale stane se...
Horší to je na písku :-/ to má obecenstvo a to děti asi baví se předvádět...ale mě to neba, lidi na mě koukají a na ní...vezmu bábovky, ukšíruju a jdeme domů...stalo se to dvakrát...na písku.

většinou když se začne vztekat...tak začne dupat...ale někdy poslechne na slovo ne a jde od toho bez řečí...jindy mazec

jistě z toho vyroste...

Text uživatele: 

Ahoj řeším stejný problém ,mám syna 19 měsíců a vždy když není po jeho tak začne strašně pištět, lehat, třískat vše co se mu vejde pod ruku a hlavně kousat. Nepomáhá nic. Když jen piští odejdu a nevšímámsi ho, to se uklidní a přestané ale s tím kousáním je to horší. Dneska mě tak kousl ze zlosti že už jsem to taky nevydržela a dala mu facku, ikdyž to nikdy nedělám. Dávám mu jen lehce na zadek nebo přes ruku a řeknu mu že nesmí. Horší je bydlíme v domku 3 generace a všichni to vidí jinak. Hlavně chlapi jsou zastánci absolutně žádného trestání, což je hlavní problém, když mě vidí jak mu dám na zadek tak se se mnou nebaví. Jak ten malý má potom vědět co je dobře a co ne, když  já mu něco zakážu ale babičky atd... dovolí.

Text uživatele: 

ahoj mam takovej problem mam doma 7 mesicni batolatko a syna kterej ma 22 mesicu...je hodne zivej vubec neposloucha jako kdyby nevydel neslysel proste ignoruje moje slova vlastne  nikoho neposloucha ani tatu...stale mi kouse malou ale hodne  mala krici jako o zivot strasne ji to boli nejhorsi je ze sem ho ted zato zacala trestat davam ho zato kousani do kouta i na pul hodiny stoji tam a krici  pak je jak milius  (asi  tak 10 minut0 pak jede na nov jako by se nic nestalo...sem zoufala  nevim co snim venku mi utika nechce se drzet za ruku tak je v kocoru jemi ho moc lito  stale  brecim nevim co snim  nechci mu ublizovat  ale take nechci aby ublizoval male...pred nama to nedela kdyz je sam sni jen vterinu  tak ji kouse ublizuje prote vsechno ...poradte maminky jak na neho mam jit  sem uz na nervy sem tu sama bez prarodicu nemam tu nikoho muz je stale v praci a venovat se jim nemam cas kazdou minutu tak musim delat  doma je to hruza

Text uživatele: 

zkuste kineziologickou poradnu, tam ho toho zbaví

 

Text uživatele: 

Dobrý den. Tento problém jsem měla taky ale u holky. Nic nepomáhalo až jednou když mě kousla tak jsem se naštvala a malinko (ale tak aby to cítila a trochu to zabolelo), jsem jí kousla taky. Chvilku brečela ale od té doby to přestala kousat i škrábat. Jednoduše to co udělá on udělejte jemu taky at ví jaké to je. U nás to zabralo tak budu držet palce at u vás také.

Text uživatele: 

Dobrý den, to naše čilé dítě 18měsíců už tak půl roku kouše, ale z lásky, neví, jak by nám ji projevil, úplně se občas klepe napětí a tetelí radostí. Při muchlování člověk neví, jak by se zároveň bránil, tak mi to dost mrzí, pořád ječet, ne, to bolí, když to je opravdu v tu chvíli projevem lásky. Když se vzteká tak ječí a tlačí ze sebe pláč, to je něco jiného. Mám kamárádku, ta je na tom obdobně, ale mladšího má většího než my a (2roky a 1rok)a ten je od staršího kousán dost často - a málokdy z lásky ta kamarádka to řeší obdivuhodně stoicky a s důvěrou, že se ty děti pobít vzájemně prostě musí, že z toho vyrostou, tak se nevměšuje, jen utěšuje plačícího (naopak znám případy, kdy to tvrdě zakazovali i v pozdějším věku - typickou klukovskou rvačku, a ti dva jako dospělí spolu prostě nekomunikují) - takže bych se taky ráda nevměšovala, ale víme, jak je to těžké. každé dítě je opravdu jiné a v každé rodině výchova taky jiná, důležité je to co pokazíme (řvu na něj neprávem, nedám jasné hranice, z únavy mi rupnou nervy a bacím ho v nevhodný čas, apod) napravit dobrým, usmířit se, děti sami odpouští tak úžasně rychle, mám se od nich co učit, vůči jiným i vůči sobě.  

Text uživatele: Zdravím všechny čtenáře a pisatele, takže můj příběh: před pěti lety se mi narodil syn a ihned pote, co odrostl z novorozeně, tedy mezi prvním a druhým rokem začal taktéž škrábat a kousat, máme od něj spoustu jizev. To ustoupilo az tak ve čtyřech letech, kdy se vrozená agrese projevuje už “jen” tím, že při hraní s dětmi ve školce je musí fyzicky “ popichovat”- štípne je apod. V pěti letech jsem s nim byla u psychologa, ten příčinu bohužel neobjasnil. Před nedávnem jsme přišli na diagnózu : porucha opozičního vzdoru. A tim se mi jeho chovani objasnilo a vim, jak s nim zacházet. Je přítomno více faktorů, které jsou typické pro tuto poruchu. Doporučuju všem, kteří mají děti s problémovým chováním, si najít informace na internetu: poruchy chovani u dětí. Mocenská výchova nic nezmůže, sama jsem ji nějakou dobu užívala, za poruchu dítě nemůže, nedělá to naschvál.

Text uživatele: 

Jakýpak "opoziční vzdor"? Od mala se budou dávat různé omluvné názvy zanedbané výchově, až z dítěte vyroste člověk vhodný akorát tak k umístění do detence.