Téma: Utracení pejska 9 let starého

Zdravím. V pondělí 10.10.2011 jsme museli nechat utratit pejska a mě to moc mrzí, hlavně mám výčitky, že jsem ho dřív nebral víc ven apod. Byla to rasa alpského brakýře-docela neobvyklá, ale proslulá svými výbornými loveckými schopnostmi. Otec je totiž občasný myslivec, a tak chtěl svému bíglovi (zem. cca před 4 lety) pořídít schopného následovníka, avšak divoké zvěři se bál-a právě kvůli tomu, že nám přišlo, že nás ti lidé před tím podvedli, protože za pár let přestal vidět na jedno oko a zanedlouho oslepl úplně(samozřejmě nelituju, že jsme ho měli-byl to strašně hodný a společenský pes). Tak si myslíme, že nám ho už jako to štěňe prodali s nějakou vadou. V 15 umřel ten bígl, což mě sice taky vzalo, ale věděl jsem, že měl krásný a dlouhý život, avšak Daxu (brakýře) jsme museli nechat utratit už teď v 9 letech. Strašně mě mrzí a moc lituju toho, že jsem u něho nemohl být, když dostával injekci, i když jak ho vezl otec na veterinu, tak byl už v dost špatném stavu. Problémy kvůli kterým umřel začaly asi před půl rokem, když měl zácpu-a to dost těžkou. Zácpu měl už dřív kvůli nějaké kosti, ale otec mu tam sáhl rukavicí, vytáhl kůstku a zase byl OK, jenomže to šáhnutí tam už potom nepomohlo a ani to samo neodeznělo. Pořád jen chodil po zahradě a zkoušel tlačit, ale jinak normálně žral a byl rád mezi námi. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že umře, když nám doktorka řekla, že má zmenšený konečník a nepomohl mu ani klystýr, potom začal ještě zvracet-ale z ničeho nic začal zase mít stolici (sice zmešenou, ale měl) a zase byl veselý a byl jakštakš v pořádku (především byl rád na světě). Tak vydržel půl roku- chodil mezi náma, měl chuť k jídlu, byl to šťastný pes. Každý den na procházku jsem s ním začal chodit až teď poslední půl rok (kvůli tomu mám ty obrovské výčitky a moc toho lituju ). Nedávno začal být nějaký smutný-i přesto, že měl trus stejný jako poslední půl rok, takže ,,normální", ale za chvilku měl zase zácpu, tak jsem mu dal projímadlo a po pár dnech se to třošku spravilo (měl menší stolici), tak jsem se mylně domníval, že začne zase časem mít trus jako doposud (choval se docela normálně), ale o tomto víkendu (v sobotu večer) začal být strašně apatický a z ničeho nic vůbec nechtěl žrat. V neděli z té boudy pak sice vylezl, ale když jsem viděl, jak se motal a byl vyhublý, tak jsem hned chtěl volat na veterinu, na které však měli už zavřeno. Tak jsem si s ním v neděli prošel naposledy v životě jednu z našich 3 tras a pořád (když už bylo téměř jasné, že to už nerozdýchá) jsem měl naději, že se zase uzdraví a budeme spolu chodit na procházky . Naposledy jsem ho viděl v pondělí ráno, když ležel ve výběhu, naříkal a nemohl vstát (nikdy jsem ho tak neviděl)-to mě strašně vyděsilo, tak jsem ho aspoň přikryl dekou a řekl otcovi, ať ho okamžitě odveze na veterinu, byl jsem úplně v šoku, slzy v očích a nevěděl jsem, co mám dělat. V autobuse jsem si uvědomil, že bych měl být u něho, ale otec mi to výslovně zakázal (jsem teď na něho naštvaný, Daxinek by to ocenil i v těžkém stavu). Toho lituju snad nejvíc. V boudě je ještě jeho kýbl s vodou a miska s konzervou. Dřív tam bývali 3 psi (ještě pes prarodičů) a teď je tam takové ticho..Ani nemůžu stále po několika dnech uvěřit, že tady už není. Snad se na mě nezlobí, že jsem s ním nechodil víc ven-dřív býval hodně v lesích, když měl být lovecký pes. Přesně v 7 jsem s ním vždycky šel na procházku, teď místo toho chodím na hrobeček. Všichni by si měli vážit těch, které mají rádi, dokud není pozdě. Já mám odjakživa velký cit ke zvířatům, tak mě to dost vzalo. Lituju, že jsem mu dřív víc nedával najevo lásku k němu. Z části se chci zeptat, jak dlouho to bude bolet, když se dívám na místa, kde jsem s ním chodil, kam mi sem tam utekl nebo když se dívám na prázdnou boudu. Taky vždycky když teď začne pršet, si představuju, jak tam jeho tělíčko venku zmoká pod hlínou . Mám taky hrozné výčitky, ale já si je zasloužím. Hlavně jsem se chtěl někde svěřit a popsat vám Daxinka, protože si to zasloužil. Byl to strašně hodný pes, nikoho nikdy nepokousal, byl mazel a nejlepší přítel co jsem kdy měl nebo budu mít .