Téma: Rozum zvířat - váháte někdy?

U zvířat neváhám. Naopak někdy váhám u některých lidí. Z chování zvířat si nejvíce vážím jejich trvalého upřímného přátelství a smyslu pro cit, když je člověku těžko na duši, či po těle. To se o některých lidech, kteří se tváří jako naši přátelé pokaždé říci nedá. Od zvířat se vlastně můžeme hodně naučit, jednak ty vlastnosti, které jsem již zmínila a jednak např. to, pokud je zklameme, dají nám to znát a musíme si jejich důvěru opět získat - tedy pokud nám na nich záleží. A pokud to s nimi myslíme upřímně, vážně a s láskou - vycítí to a šanci nám opět dají.  

Vlastně mě při tomhle tématu Barči napadla i určitá souvislost s tématem Medvěda, i zvířata mají své chyby - nejsou dokonalá a přesto, pokud je máme opravdu rádi, vidíme na nich jen to dobré. Já to tak alespoň mám. Vím, že když jim dám péči, domov a lásku, vrátí mi to po celý jejich život mnohonásobně zpět. U lidí, ač je mám ráda, si 100% jistá být nemůžu.

Barčo, setkávám se s tím v podstatě každý den A souhlasím s Dany, že o zvířatech nepochybuji, ale o lidech rozhodně ano. O lidech včetně mě. Snad na každé vyjížďce s Arturem se mi povede nás dostat do situace, kterou nakonec musí řešit on. Třeba proto, že není prostor abych slezla, nemůžeme se otočit nebo si prostě nevím rady. Zahazuji otěže a spoléhám na Árčího. Na jeho inteligenci, instinkt a důvěru.

     Zatím vždy řešil situaci ve prospěch nás obou (třeba, že se v lese nevrhne nejkratší cestou pryč protože vidí, že by mě srazil o větve, ale zvolí cestu, kde se vejdu i já jakožto jezdec). Posledně jsem myslela, že se z něho zblázním. Měl plno energie, celou dobu poklusával a vymýšlel kraviny. Přišli jsme k takové soutěsce, kde jsme museli jít po krajíčku asi 3 metry hluboké a asi 2 široké rokle, kde bylo na dně bahna až běda-tam kdybychom spadli, tak nás už nikdo nevytáhne. Otočit jsme se nemohli protože břeh se mírně svažoval a bylo na něm kluzké bahýnko a mezi stromama a křovinami se nealo projít. Tak jsme šli. Ani jsem nedýchala a modlila se, aby Árčíí vzal rozum do hrsti a i když mu pustím otěže, nedělal kraviny. Nedělal. Plně si uvědomoval riziko a pečlivě volil místa, kam položí nohu, aby nezakopl nebo mu to neuklouzlo... Zpotili jsme se tam oba jak myši, ale přešli jsme to bez úhony a mohli jsme pokračovat v naší rozpustilé jízdě. Jak pominulo nebezpečí vrátil se Artur obratem ke svému vymýšlení ptákovin

     Minulý týden jsme zase skončili ve slepé uličce a museli jsme jít kousek rybníkem. Voda tam nebyla a já myslela, že dno bude suché. Árčímu se tam ale nechtělo. Prvních pár kroků bylo v pořádku pak zastavil a nechtěl se hnout.   Než abych slezla a zkusila, co je před námi, pobídla jsem ho a donutila jít vpřed. Začal se bořit nejdřív kopytama a s každým krokem hlouběji až se brodil bahnem po hlezna. Zrychloval a oba jsme propadali pomalu ale jistě panice-on, abychom tam nezůstali a já, aby si ve svém úprku nepotrhal šlachy... nebo se o něco v bahně nezranil. Už už jsme vylézali, ale jak se snažil vyskočit na břeh propadly se mu zadní nohy a nemohl je vytáhnout a ještě to vypadalo, že spadneme po zádech zpět do bahna. Po celkem úmorném boji nás z rybníka dostal a já s hrůzou slezla zkontrolovat nohy. Naštěstí se mu nic nestalo.

    Takových historek jsem zažila ještě pár, ale stačí to shrnout. Ano, zvířata mají rozum. A na rozdíl od lidí ho i používájí. Kdyby ho Artur nepoužíval, nejsem si zcela jistá, jestli bychom tu oba byli a těšili se ze života

Ahoj... já u rozumu u zvířat nepochybuju nikdy. Nevím který nerozumný člověk prohlásil, že zvířata jednají jen pudově, bez rozumu. Je to blbost hodná blba. Vzpomínáte, na ten známý klip, kdy havran na semaforech čeká, až mu auta, co pojednou na zelenou rozdrtí ořech, co tam položil na červenou, aby se dostal k jádru? NEbo ten havran, který na šikmé střeše s kousem igeligu jezdí jak malé dítě na sněhu? U psů je to taky patrné, kolikrát jsou rozumější než páníčci. Ale jeden příklad. Známý a dokladovaný případ je z Anglie. Jakýsi chovatel papoušků měl ve dvou klecích vedle sebe dva papouchy. Jeden, starší už moc krásně mluvil a o tom, jestli jen opakoval, nebo u toho přemýšlel si udělejte sami obrázek, když řekl tomu druhému papouchovi, co zrovna visel hlavou dolů - "Koukej, jak si blbej. Zas visíš hlavou dolů" To asi jen neopakoval a opravdu se to stalo.

Teda ten případ s papuškama mě opravdu rozesmál A co se týče havranů, o nich se ví, že jsou neuvěřitelně chtří. Nedávno jsem na animal planet viděla takový shot, kde ve výzkumném centru havrani používali archimédův zákon, aby si zvedli hladinu vody v úzké lahvy, kam se jim nevešla hlava. Měli k dispozici různě velké kamínky a volili tak, aby se kamínek procpal hrdlem, ale aby byl největší... Co na to říct-někteří lidé tento zákon nechápu a nejsou schopni reprodukovat natož aplikovat ani v dospělosti.

   Pokusím se přiložit jedno video, které mě také velmi pobavilo. Dokonce koukám, že bylo i ve zprávách :-)

A ještě si teď vzpomínám na holuby, kteří v New Yorku (myslím, že tam) jezdí každé ráno metrem na jedno náměstí a večer letí zpět na místo, kde spí.

Papoušek je schopen se naučit mluvit, vydávat zvuky, nebo se chovat v naučených souvislostech. Někdy to může opravdu vypadat, že je to z jeho hlavy, ale chovatel ví svoje. Naopak si myslím, že pes, kůň, kočka atd... u těch to bude asi jinak. Ale i nás kdysi ve škole učili, že zvířata nemají rozum a taky s tím nesouhlasím.

Ono i dnes se člověk potká s lidma, kteří považují zvířata za hloupé jen žijící tvory. O papoušcích se to říká, že opravdu jen opakují, ale bůh ví. Havrani a krkavci se prý naučí mluvit a opravdu komunikovat.

   Ale myslím, že je to hodně o přístupu lidí ke zvířatům-hlavně teda domestikovaným. Když na ulicích vidím ty rozmazlené ňafající smetáky, kteří záměrně vyvolají konflikt s velkým psem opravdu mi přijde že postrádají nejen rozum, ale i instinkty a i mini špetku inteligence. Fakt je ale ten, že zvířata bývají často přešlechtěná a přístup některých majitelů tomu moc nepomáhá. Zvířata se musí rozvíjet, učit a přemýšlet, stejně jako děti, a když tu možnost mají a majitel se jim věnuje (učí je, ne rozmazluje) nevidím důvod, proč by zvířata neměla mít rozum a nepoužívala ho.

To si Lucy s těma rozmazlenýma ňafajícíma smetákama vystihla úplně přesně. Nic proti psům, ale tyhle mrňata jsou většinou fakt k naštvání. Lítají bez vodítka, schválně přiběhnou co nejblíž a ňafou - provokujou a provokujou a já abych pak pomalu lítala za vodítkem. Mám labradorku a i když ví, že si nemá všímat, tak si pak chce zase bránit to své. Jenže vysvětli to těm páničkům těch malých provokatérů. To je stejné jako s tím, že by si po svých miláčcích měli uklízet. Teď musíme být na pár dní u mamky v paneláku na sídlišti (místo ve svém RD), a to je utrpení. Copak ta naše je v pohodě, neštěká tu, našli jsme si trasu na procházky, poctivě po ní uklízím, co vyprodukuje, ale z většiny jsem tu v šoku. Psů je tu pomalu jak bydlících, uklízí jen někdo, takže večer za tmy hlídáš kam šlápnout. Co mě ale dostalo nejvíc je, že tahle část Prahy do řeší na náklady obce tak, že jednou za čas objedná úklid a psí hovínka se vyluxují jako listí, nikde koše se sáčky. Tak to sem vážně nepobrala. Když jsem to o víkendu viděla, nestačila jsem zírat 

Dany, to co popisuješ cítím stejně. A bohužel už proti psům ve městech začínám něco mít. Teda ne proti psům, ale proti neukázněným majitelům. Jenže když do toho šlápneš, tak zloba padá nejdřív na psa, že...

  A ti štěkající smetáci na ulici mi zas až tak nevadí, ale dostávají mě do vrtule v ordinaci. Div ti prsty neukousne a majitel se usměje a řekne, pane doktore, Fifinka to tak nemyslela... V čekárně dělaj bordel a akorát víc stresují jiná zvířata a majitelé Fifince s úsměvem řeknou, že se to přeci nedělá. No, co na to říct. Za co bych ale zabíjela, když někde na vyjížďce takové lidi se psem potkám. Pes doráží na koně a majitelé se blbě smějí. Árčí je naštěstí celkem neprůstřelný, takže se nechá zastavit a čeká až psa amok přejde. Jenže někteří vysloveně chňapou po ocase, neřku-li po nohách. Kdyby ho Artur kopnul, pes je na místě mrtvej a průser bych měla já, ale čeho se děsím víc, kdyby nedejbože takovej uštěkanej smeták opravdu kousl - Árčí je sice mohutný kůň, ale šlachy nemá z oceli a i takové malé ranky by mohly nadělat velkou neplechu. Proto nejsem moc oblíbený jezdec mezi pejskaři protože předem inzeruji, že si nepřeji, aby se jejich pes k mému koni přibližoval. Já mám své zvíře pod kontrolou a nikoho neohrožuje a to vyžaduji i od jiných majitelů...

To je fakt. Takové zranění u koně by mohlo mít velmi vážné důsledky. Jinak to mám jako Ty, oblíbená neoblíbená, když je potřeba, taky se ozvu.

Zjistila jsem, že člověk nic nedostane zadarmo a pokud je až moc slušný akorát z toho budou problémy (většinou). Tak problémům předcházím a když vidím, jak se na nás řítí pes nebo i třeba dítě zastavím a slušně dospělého člověka požádám, aby si dítě nebo psa odchytil. Většinou lidé divně koukají, ale já sedím (nebo vedu na vodítku) 500kg svalů a na rozdíl od nich mám pud sebezáchovy a vím, že když se kůň lekne může způsobit zranění. Tak se snažím problémům předcházet a udržet distanc. Už jen pro to, že za své činy a činy svého zvířete vždycky budu zodpovídat já a nerada bych žila s tím, že Árčí někoho zranil a já tomu mohla předejít. Už se mi jednou stalo, že do nás v podstatě najela paní s kočárem protože mermomocí musela jít na té samé straně chodníku jako my - jenže já chodím na pravo proto, že kůň pak jde mimo silnici nebo chodník, na trávě, a já jsem mezi ním a ostatními. Paní ale byla jiného názoru a nacpala se tak, že kočár div neškrtal Arturovi o břicho. Bál se, v tu chvíli jsme se báli oba, a paní ještě bujaře zaječela svůj postřeh, že se koníček bojí. Vyskočil asi 3 metry vysoko a naštěstí skočil za mě... Kdyby ji tenkrát skočil do toho kočaru asi bych dnes byla někde v Bohnicích a slintala si na svěrací kazajku. A to mě naučilo, že je lepší si o vše říkat

Napadlo Vás už někdy zamyslet se nad tím,  
        proč létají divoké husy v hejnu ve tvaru V?

LEKCE OD DIVOKÝCH HUS - http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009010078

“Avšak dobytka se zeptej, poučí tě,
nebeského ptactva, ono ti to poví,
poučí tě i křoviska země,
mořské ryby vyprávět ti budou.
Kdo z nich všech by nevěděl,
že ruka Hospodinova to učinila
a že v jeho ruce je život všeho, co žije,
duch každého lidského tvora. “
JÓB 12:7-9

 To je zajímavé čtení, Pavlo.  

Plutíku, mně to také zaujalo.

, , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

No, to je kváásné

Jééé.... to je naděleníííí  

Příště musím nahrát na DVD rekordér - na voyo jsem se nedostal.

Jééé, teď na to kouklám a fakt... ale ráno v 5.30 to ještě jelo bez předplatného.

Nová doba...

Náš Pluto je naštěstí po mně a rozum má.   

Pejskové jsou zvířata, která mají rozum. Mnohdy jsou moudřejší, než je sám člověk. Je mnoho plemen a každá rasa je něčím zvláštní. Psi mají schopnost vycítit, když se jich bojíme, nebo máme radost a také cítí náš smutek. Dokážou nás rozesmát, rozveselit a milují nás bezvýhradnou láskou. Se psem je nádherný pocit, že člověk není nikdy sám. Náš Pluto je vnímavý, veselý, s dobrým charakterem a má nádherný lidský pohled očí. Miluje všechny lidi a zvířátka. V pátek mu jdeme pro novou kamarádku černobílou kočičku, Micinku.

 Pluto s kamarádem.

Krása Pluťásku...   

Moc pěkné, soulad dětí a zvířátek.

Pluto-krásné děti, Pluťák je nádherný a ta Micina mně připomíná Lenina!

 Propánička. To snad ne? Jako Lenin. Jak si na to přišla Darilo? Podívej se ještě jednou.  

Je krásná....

Já bych jí dala jméno "Orion"... Ta Orion.... jo. Nějak mi to k ní sedí. Nebo Ori. Orinoko.

Micinku máme už doma. Je krásná.  

 Kočičku máme již doma. Dovezli jsme si ji od syna, který ji před třemi měsíci našel. Někdo ji vyhodil na ulici. Je naučená chodit do písku, je velice klidná, přítulná, taková malá princezna. Indiánka nám vnukla hezké jméno, takže se jmenuje ORIN. S Plutem zatím nebyla v kontaktu, protože čekáme velikonoční koťátka. Otec koťátek je prý velice pěkný žíhaný kocour. Víte jak se říká: Odříkaného chleba dostaneš největší krajíc. Nejdřív jsme chtěli kočičku, pak, že raději kocoura, protože ten nám nedovede domů koťátka a nakonec máme kočičku, která bude mít koťátka. He-he. Přeji hezké velikonoce, svátky jara a já jdu dál slavit.  

Zdravím vás přátele. Dnes máme štastný den, jdeme oslavovat narození pěti koťat. Jdu koupit šampanský, kdo chce může se připojit k nám.  

Tak to moc gratuluji... jsou to nádherná paterčátka .... a maminka jak je šťastná... to bude u vás dnes veselo....

.. no jo, Pluto.... taky mi něčím připomíná Lenina.... tak že by jste ji z Micinky přejmenovali na Leničku... ???

Jé nádherná, ale ta bílá bradička na první pohled opravdu vypadá jako plnovous...

A díky za fotečku s Plutíčkem.... je to roztomilý mazlík.. potom nám napíšeš, jak reagoval na nového člena rodiny.

 Ahoj Rybko. To víš, že napíšu a nafotím.  Sám jsem zvědavý. Očekávám samozřejmě, že Pluto se bude chovat jako gentleman.  

Promiň Plutíčku, ale v tvé náruči vypadá jako kočičí  Dáma!

 To je náruč mého syna.