Téma: Vyhozená koťátka ve škarpě u silnice - co jsme to za lidi?

Ptáš se co jsme to za lidi? Jsme ti, co i vlastní děti pohazujeme do popelnic a škarp.

No to mě taky děsí.

Oh, chudinky malí… To bych nikdy žádnému tvorečkovi neudělala. Teď jsem se starala o kuřátko a chovala hpo, protože ho jeho matka nepříjmala a chudinka je postižené.

Otázka není ani tak, co jsme za lidi, jako to, co někteří lidé dokáží udělat.

Je toho hodně, co nepochopím, jak toho může být někdo vůbec schopen. Pokud jde konkrétně o zvířátka bohužel tohle není jediná krutost, kterou někdo udělal a hlavntě úplně zbytečná, nechat čičáky kastrovat není tak složité a pokud se stane takováhle věc, tak pohodit někde bezbranného tvora prostě dokáže jen velmi ubohý člověk.

Naštěstí jsou i lidé tací jako Ty, kterým to není lhostejné. Samozřejmě pochvala patří i pesanovi.

Jak jsou asi stará, zvládáš péči, máš pro ně domov?

Jsou  to mrňky maličký, ještě chodí s ocáskama nahoru jak anténky a musela jsem jim držet tlamičky v mlíčku aby jedli. Sami se kuckali. Dávali nosánky do mléka. Dnes (07.07.2016) už jim to jde lépe. Nebudu je dávat do útulku. Sic mám venkovního kocoura, ale je mu asi 15 let. Tak když nenajdu SPOLEHLIVÉHO člověka tak si je asi nechám. Jsou to oba kluci. Už 2x jsem takto našla štěňata. Většinou jsem jim sehnala novou rodinu, jen jedno mi před pěti lety zůstalo. Jmenuje se Míša a je to jezevčík. A to byl TEN ZACHRÁNCE.

Jsi statečná a hlavně máš srdíčko na správném místě.

Míša má velké štěstí, že Tě má a vrací Ti to, jak jen může.

Jaké mléko jim dáváš? Pozor na kravské. Pro kočky a pro koťata to platí dvojnásob, není vůbec vhodné. Buď se dává vyloženě mléko pro koťata, ale je dost drahé, já dávám jako alternativu jedničku sunar.

Kdybys něco potřebovala, napiš mi sz se svým emailem.

Mlíčko dávám 3,5% z obchodu trochu ředěné vodou a se žloutkem a koupila jsem jim včera (07.07.2016) kapsičku. Byla to úplná televize. Ňochňali se v tom, celí upatlaní ale evidentně spokojení. Pak jsem je v krabičce uhladila až k spánku. Dnes (08.07.2016) už byli po snídani na raní procházce na dvorku. Teď zas spí.

A že Míša je borec, to tedy ano. Chodí nakukovat do krabičky a stále je okolo nich když jsou puštěná. Toho psa prostě miluji. Má tak milou povahu i když jak říká můj partner : je tak rozmazlený že by u boudy chcípnul.

Míša je fakt šikula.

K tomu mléku, fakt bych jim ho nedávala, ani ředěné. Kočky neumí dobře zpracovat laktózu a dost se jim to podepisuje na zdraví. Také je třeba, pokud jsou to fakt prckové, masírovat bříška po jídle.

Jinak věřím, že mazlení/hlazení si užívali.

Veselko, promiň odmlku, jezdím na převaz prstu po úrazu do nemocnice. Dnes (08.07.2016) to bylo hustý. Plná čekárna ještě po 13hod. Tak k tomu mléku protože máme různá zvířátka už spoustu let tak máme i svého veterináře. Mnohokrát jsme se radili co dávat mláďtům které buď neměla maminku že uhynula, nebo je nepřijala. Máš pravdu že nejlepší jsou speciální směsi mlék pro určitý druh zvířat. Ale je možné dávat též 3,5% mléko ředěné převařenou vodou s trochou medu (včely máme též) a žloutek. Pořídili jsme na tomto mléku odchovat dvoudenní štěňata,  jehně co matka nepřijala  a i králíčata. Tudíž věřím že vyjde i toto.  

Je vidět že máš také úzký vztah se zvířátky, jsi můj člověk. Dík za účast. Jen mě trápí jednání těch vyhazovačů. Protože tvrdím že kdo umí vědomě ublížit zvířeti umí ublížit i dítěti. A to není v pořádku.

Jen dodám, že nejen dítěti, obecně lidem. Na tom si i budoucí vrahové "zkouší" svoje trýznění a zabíjení. Mám zkušenost se svým sociopatickým bratrem. Střílel na kočky ze vzduchovky, na slípky z flusbroku nebo jak se tomu krámu říkalo a když jsme měli samice od potkanů, tak i je týral. Když to byli samci, ti mu nevadili. Já sice vidím extrémní nebezpečí v kdejaké maličkosti, mám vytříbený pud sebezáchovy - ale jsem za to ráda a kéž bych mohla kousek toho předat i ostatním, co přehlížejí závažné maličkosti - ovšem svědčí to o jeho povaze. Celkově nenávist k ženám - samicím - obecně. A jsem si jistá, že by byl schopen ublížit i člověku. Otec se zase nebyl schopen postarat o jeho pejskovou. Divil se, když mu žrala vařečky. Způsobil jí raka někde ve vylučovacím orgánu. Babička ji pak nádherně vypiplala, babča zhubla a pejsková přibrala, měla hezkou srst, ale už bylo pozdě. Blbě se jí kálelo a jednoho dne musela být utracena. Asi nepřekvapí, že fotr třískal moji máti. A se stejným nezájmem, jako o svého psa, se "staral" o nás. Tedy opět - od člověka ke zvířeti. Ale nebojte, já taková zrůda nejsem, mám k tomu odpor a bezcitnost neakceptuji.

Jinak stačí i dokumenty o vrazích a psychouších a dycky to začíná zvířatama. Ale nemusí to tak skončit, to je jasné, ale je to varovné, vyskytuje-li se to v dětství.

Možná jsem trochu moc odbočila, za to se případně omlouvám . A moc díky za kočičky a jiný vypiplaný zvířátka!

Nemáš zač děkovat, považuji to za povinnost pomoci když mohu. Však mi  to zvířátka vracejí svou láskou a to je pro mě to nejhezčí. A k tvému odbočení… nemám slov, vím že za to nemůžeš a muselo to být hrozné v tom žít. Neumím si to ani představit. Díky že jsi jiná.

Nemáš se proč omlouvat, máš i jiné aktivity než hned odepisovat.

Ovšem, s tím mlékem si nejspíš nerozumíme. Nemám důvod pochybovat o tom, že jsi na ředěném mléku s vodou a žloutkem odchovala různá zvířecí miminka. Je to výborný zdroj vitamínů a bílkovin, ovšem pokud jde o kočky, tak ty opravdu laktózu neumí zpracovat a proto je pro ně kravské mléko zcela nevhodné.

Pokud jde o koťata, tak zejména ta, mohou právě na následky zemřít. Ačkoliv uznávám, že většina to přežije, tak zdravotní důsledky si nesou všechny. U některých koček jsou méně a u jiných více zřetelné.

U Tebe vidět, že máš opravdu zvířata moc ráda a nechci Tě tím nějak otravovat, ale tohle opravdu není banalita.

Jak už jsem psala výš, není neubytné kupovat speciální mléka určená pro kočky, jedničkový sunar je adekvátní náhrada, ale kravské mléko vážně ne. Ten žloutek, resp. celé vejce, protože není důvod bílek oddělovat, jim můžeš přidávat i tak.

Zkus to prosím přehodnotit. O koťátka, a nejen o ta, se podle všeho staráš, jak nejlépe můžeš, tak to přeci není takový problém, ne.

Kravské mléko nemám, bylo to z Penáče, ale  Sunar jsem teď ráno koupila. To už mě nezrujnuje. Dám na každou dobrou radu jen když je to ku prospěchu.

S  těmi bílky z vajec (i když jsou od našich slepic) se prý musí opatrně, protože jejich hlenovitou strukturu nedokáže jejich mladý žaludek zpracovat. Žloutek je obrovský zdroj vitamínů.

Ráno po malé procházce byla snídaně: kousíčky vařeného kuřecího masíčka se šťávou z kapsičky. Zatím to hlavně olizují i když pár kousků snědli. No a pak byl ten Sunar, to už bylo lepší. Teď padli za vlast a spí a spí a spí.

Jsem ráda, že si tak odhodlaná a ochotná i s tím mlékem. Jak už jsem psala, je zřejmé, že máš zvířátka moc ráda a děláš pro ně maximum.

. Zároveň Ti musím poděkovat i za to, že jsi poučila i Ty mě, protože oddělování vajec z hlediska výživy není opodstatněné, OVŠEM o tom, že je bílek zejména pro mláďata problematicky stravitelný, kvůli jeho hlenovité struktuře, jsem neměla ani tušení. Už tedy budu pro mláďata bílek oddělovat. Děkuji.

Je to už dlouho, co jsem měla nějaká zvířecí miminka v péči, většinou se už starám o dorostence nebo seniory a i když je to hodně práce a starostí navíc, trochu Ti, v dobrém, závidím. Pokaždé mám radost, když zvířátka prospívají, u miminek je to ještě o kousek jiné, jsou prostě ještě navíc roztomilá.

To je fakt, ta roztomilost je u všech zvířátek a i u lidí u miminek. Po celý svůj život mám vedle sebe někoho čtyřnohého a jsem za to vděčná. Zvíře ať je to kočka, pes, … mě uklidňuje svou přítomností a i tím že poznají můj smutek, mé štěstí a pomohou mi když mi je nejhůř. Vím o čem mluvím a mohla bych o tom psát celé romány. Proto je mám moc ráda a nenechám jim ublížit.

Ty říkáš co jsme to za lidi? Jsme neustále tak nějak stejní. Akorát dřív to nebylo tak až na očích a zrovna tak nějak nikdo neuvažoval nad tím co s přebytečnýma koťatama. Někdo je utopil, někdo je dal k adopci, ale nikdo se nad tím nepozastavoval. Dneska (07.07.2016) už prakticky nikdo neřeší co s nima. Vyhodit, zabít a nebo je darovat to nikdo neřeší. A Ty potom je najdeš a divíš se tomu co se děje. Je to tak nějak při starém. Akorád nikdo už tak nijak je nechce zahubit. Tak se jich snaží zbavit o trochu humájněji.

Snad nemyslíš že nechat je zemřít hlady ve škarpě je pro ně humájnější. Jsem přesvědčená že když se jich chce někdo zbavit je více možností. Mohou se nabídnout známým, přez inzeráty, na různých burzách, trzích a nebo útulek. V poslední řadě je možnost kastrace kočky a nebo jsou antikoncepční tablety asi za 100Kč na 6 měsíců. Pohazování, přivazování ke stromům a jiné praktiky pro mě jsou naprosto nepřijatelné a nepochopitelné. Ale díky za názor.

Nechat je umřít hlady- to sem zrovna nemyslel. Ale lidi jsou líní někam, do nějakýho útulku s nima zajet. Tak, že si myslím, že je pustit a myslet si, že je někdo dobrej najde, je lepší než je hned zabít.

Promiň ale s tím nesouhlasím. Podle mě pustit kotě, nebo štěně abych ho nemusela zabít nebo dát do útulku = jistá smrt. Spoléhat na to že si ho někdo vezme je krátkozraké, dnes (11.07.2016) se většina lidí pozastaví nad CHUĎINKOU, a jdou dál. Nepomohou. Přece si nebudou brát domů něco co nechtěli a musí se o to starat. V nás lidech je hodně sobectví a necitelnosti k ostatním. Nejen k zvířatům, ale i ke svému druhu.

Abičko, kočka se může okotit i dvakrát do roka a může mít pokaždé až deset koťat. A teď mi řekni, kam toto všecko dáš. Na vesnici to nebývalo ničím vyjímečným, nevím jak dnes (11.07.2016). Nebudem se bavit o kastraci, protože jestiže jsi našla nechtěná koťata, pak ani není komu o tom vykládat.

Barčo, dobrá když pominu kastraci, již jsem psala že je možnost dát kočce antikoncepční pipulku. Jsou u každého veterináře, nemusí se tam s kočkou, stojí kolem 100Kč a máš na 6 měsíců vystaráno.

Nemusíš se pak starat kam s koťatama a nemusíš je živit. Podle mě je toto nejjednodušší řešení. A ruku na srdce 200Kč za rok není položka která by někoho zničila. Když jsem měla kočku (dožila se 18 let) také je dostávala.

Jistě, ale jako se nebudem bavit o kastraci, nemůžem se bavit ani o antikoncepci, protože taky není komu to vykládat.

Ale kastrace a antikoncepce je opatření proti početí. Nevím potom co po mě chceš za odpověď. Každý kdo má kočku a nechce koťata by to měl chápat a řešit problém dřív než nastane. Pak nemá starost jestli je  topit, nebo pohazovat po příkopech. Můj názor je takový že když máš jakékoliv zvíře tak jsi za něj zodpovědná do konce jeho života. A mělo by být povinností mu zajistit nejen základní potřeby jako je jídlo, kotec, pelíšek, ale také regulovat množení.

V tom máš sice pravdu, ale vysvětluj to některým "lidem". Většina Tě pošle někam, že jim nemáš co přikazovat a že je to jejich starost a né Tvoje.

Právě, a to mě trápí. Asi jsem až moc citlivá k malým dětem a ke zvířatům, protože jsou bezbranní a odkázaní na nás.

Jsme lidi a různí. Různého myšlení a také citů, ale to neomlouvá necitlivost a neúctu k životu. Jak k lidskému tak k zvířecímu. My jsme si například adoptovali již březí kočku, kterou někdo vyhodil. Měla krásná koťata a mají hezký domov.

Abíčko, někdo se chtěl koťat zbavit a nechal je na pospas. Nechápu, proč je někdo nepředá raději do útulku, nebo položit v krabici k útulku, a tam už by se o ně postarali. Je to k nevíře.

My měli pejska "Pupíčka", také někdo vyhodil v krabici 4 štěňata do popelnice, ale naštěstí to někdo nahlásil na Policii a štěňátka skončila v útulku a tak se z útulku dostal Pupíček k nám, už je víc jak tři roky za duhovým mostem. Teď máme Benečka, zase z útulku, byl to chudinka bezdomovec až ho někdo nahlásil Policii a ta ho odvezla do útulku. Včera (10.07.2016) to byly tři roky, co je u nás. Oba pejskové prošli vážnými nemocemi a Beneček je šťastný u nás.

Píšu to jen proto, že jsou lidé liknaví ke zvířátkům všeobecně a zvířata trpí kvůli lidem, domácí zvířata. Ta jsou totiž na člověku a jeho pomoci závislá.

Pavlo, jsi moje krevní skupina. A ruku na srdce že jsou ti naši mazlíci mazaní a šikovní?

Já měla z útulku fenku něčeho malého. Říkala jsem že se spářil kocour s králíkem a vznikla z toho naše fenka Kikinka. Byla tak šeredná až byla krásná. Celý rok s nikým nekomunikovala, zalézala do koutů, když jsme na ni promluvili tak se počůrala nebo strachy kňučela. Nekonečnou trpělivostí celé rodiny se z toho dostala. Ta láska kterou nám pak dávala, ta nejde ani popsat. Když jí bylo 15 let tak došlo v mém životě ke změnám a přivedla jsem si nového přítele. Kikinka ho od začátku ignorovala. když odcházel z domu tak se vypařila a on ji nenašel, když na ní volal a nabízel pamlsek prošla okolo a nevšímala si ho, a když jí za něco vyhuboval tak mu v zápětí načůrala do boty. Stále jen jemu zahrabávala boty na zahrádku a ještě spoustu dalších schválů. V 18 ti letech už začalo být ouvej s jejím zdravím a musela jsem jí nechat utratit. Usnula na věky v mém náručí a já víc jak 10 dní nemohla zastavit slzy. Řvala jsem jak blbá. Až mi přítel říkal že kdyby mi zemřel někdo z příbuzných tak bych to tak neprožívala. Kikinka je už 6 let v psím nebíčku ale stále na ni vzpomínám.

Abíčko, tak se u vás měl pejsek dobře. Je vidět, jak trvá dlouho, než se stane trochu náprava tam, kde byla na zvířeti udělaná škoda v jeho psychice a vy jste pejskovi dokázali pomoci, že věděl, že mu nechcete ublížit, tak se dal do kupy.

Vím, co jste prožívala, když pejsek odešel navždy, je to jako náš člen rodiny a jeho ztráta bolí.

Když vidím fotky Pupíčka, také mám vždy slzy v očích.

Pavlo, přejme těm našim mazlíčkům klidný spánek. Můžeme být vděčni že byli našimi milími přáteli kteří nám vraceli naši lásku. A to oni umí.

Bohužel velká většina zvířátek nemá to štěstí a jsou týraná nebo zanedbávaná. Co vidíme v telce je jen nepatrná část naší lidské bezohlednosti. Sami se nazýváme pány tvorstva. Byla bych šťastná kdyby jsme byli přáteli tvorstva. Vzít život ať člověku nebo zvířeti je nevratné. A ubližovat, týrat nebo zanedbávat by nemělo podle mě patřit k činům lidským. Proto prosím kdo toto čte, važte si každého života a pomožte kde je třeba ať lidem či zvířatům. Už tak je dost utrpení.

Abíčko, moc hezky jsi to napsala a mohu říct, že s tím naprosto souzním. Máš velké srdce…