Téma: Nemoc zubů kočky - vypadávání zubů, zápach z tlmy, zánět dásní, co s tím?

Ahoj Rypoušice, moje rada? Ihned k vetovi do ordinace, jakémukoliv, ale kde provádí i operace, případně hospitalizace. Nemůže baštit proto, že má bolesti. Pokud to ještě její stav dovolí, bude třeba zoubky ošetřit (v narkóze), možná vytrhat, zaléčit zánět a váček, případně nějaký den kapačky. Kočka může bez problémů žít i bez zubů. Netroufám si však odhadnout, zda-li jsou za tím jen ty zoubky a zánět, případně cokoliv jiného. A pozor na jednu věc, ten vypadnutý zoubek nemusel vypadnout celý, mohl tam zůstat kousek v dásni, udělat se zánět i na kosti atd. No, je to podobné jako u lidí. A ještě pozor na další věc, u koček, zejména pohublých jde všechno velmi rychle, i zhoršení a další věc je ta, že když už chce být jenom u Vás doma, tak je to minimálně proto, že chce, abyste jí pomohli…

Zkus sehnat někoho s autem a někam zajet na veterinu co nejdříve.

No, budu držet pěstičky, ať to prdelka zvládne 

Ještě doplním, možná by šlo jí krmit z ruky nebo stříkačkou, ale přiznám se, že nevím přesně čím, aby to nahradilo jídlo a taky je možné, že by to stejně odmítala, pokud má velké bolesti dásní a tlamičky. To bude vědět Veselka, ta má větší zkušenosti. Vlastně by šel vývar a na dodání energie přitat trošku cukru, ale otázka je, jestli jsou to jen ty zoubky a zánět v tlamičce.

A ještě bys mohla zkusit jí změřit teplotu (teploměr namazat). Ale stejně bych co nejdříve někam k vetovi s ní dojela. Dá se to obvolat a vysvětlit, že je to akutní, většinou jsou vstřícní a vezmou přednostně, zejména, pokud nežere, naříká, má zánět a případně by měla ještě teplotu.

Děkuji Dany. Teď jsme volaly veterinářce, bohužel, že je to s tou boulí na vyšetření a než bysme dojely, tak by se to nestihlo (přes celé Brno). A nemáme přepravku, vůbec nevím, zda tu něco je, půjdu se podívat do sklepa, já mám jen klec po hlodavcích. Teď zkusím ještě lekárnu, zda tam nemají tu stříkačku, na tu už jsem myslela před tím, ale zapomněla na ni.

Díky moc a držte nám palce a drápky

Chjo, nechce otevřít tlamičku : /. Ale četla jsem, že absence vody je horší, než jídla. Zkusím ji pak něčím navlhčeným objet pusu, aby si aspoň něčeho lokla. Vůbec nevím, jak to bude zítra (04.11.2016), kdy přijde panička, jestli s veterinářem či ne… když ne, tak to vezmem do vlastních rukou, nebylo by zbytí.  

To jo, zavodnění je podstatné a důležitější, jenže Ty píšeš, že čičinka včeeera nesnědla prakticky vůbec nic, dneees  už vůbec, zííítra to už budou 3 dny, navíc dramaticky hubne, mňouká ještě víc, teď už nechce pít, tedy otevřít tlamičku - musí mít velké bolesti.

Nechci Ti do toho mluvit, ale vetů je v Brně xx, včetně pohotovosti, jako u nás v Praze, tak aby to čičule až zííítra nebo kdy ještě zvládla, bude velmi zesláblá a dehydratovaná, když už do ní nedostaneš ani vodu. Jiné to je, když je to třeba 6 kg kočka, ale jiné zase když má třeba jen cca 2 kg, tam to jde fakt rychle. Ale nechám to na Tobě.

P. S. Ta písmenka v některých slovech jsem přidala schválně, aby to nebylo samý ty děsný datumy

Já ví já vím, ale kočička se stále drží a hlavně se nakonec teta dovolala paničce a ta by měla i s veterinářem zítra (04.11.2016) přijít. Koneckonců, kdyby nedejbůh ne, tak se o to postaráme s mámou, ale vypadá to nadějně. Předpokládám, že ji převeze do ordinace a dá do pořádku. Ještě dám vědět, jak to dopadlo. Dnes (03.11.2016) tu s náma bude přes noc, tak bude v teplíčku. Achjo a já se po skoro měsíční pauze chtěla pořádně zapojit do školy a přečtu si, že moje geniální téma, na které jsem se těšila, nebylo přijato, grrrr . Snad to nějak upravím, aby mi to vzali. Jsem se musela vypovídat .

Jejda, nojo, ty žertovné datumy. No, myslím, že včera (02.11.2016), dnes (03.11.2016) na Idnesu a zítra (04.11.2016) a minulý rok (2015) a příští rok (2017) joo a tento rok to bude poctivě, číselně vypsaný. Je to švanda.   Wau a idnes už je opravený? Tleskám! A co pozítří (05.11.2016)? (čtenáři prominou )

Co poradit. Jak psala Dany. Veterinář.  

Proboha na co čekáš??? Už si měla být dávno u veta!

Podle popisu tam má nepochybně zánět, to je samo o sobě velmi bolestivé, ale mimo to už nejspíš probíhá otrava.

Je to třeba píchnout/říznout, vyčistit a také atb.

Ovšem pokud to trvá takhle dlouho a už navíc odmítá jídlo, nemusí to vůbec dobře dopadnout.

Abscesy se vůbec obtížně hojí a v jejím stavu to nebude jednoduché.

Fakt není na co čekat!

Jedna věc je, že nejí, ale druhá věc je postup nemoci.

Jako promiň, co jakože vyšetření, veterinář se jí neumí podívat do tlamičky?

Je nezbytné udělat první ošetření, tj. uvolnit tlak, překrýt atb. K tomu samozřejmě podle stavu zavodnit kapačkou. ev. s glukózou.

Až po té teprve řešit z čeho to vzniklo.

Nevím, co jinak bych poradila, protože už bych byla dávno u veta a kdyby to z nějakého důvodu nebylo možné, tak jsem vybavená na malé operace, ale jako nezkušenému člověku bez výbavy bych si moc netroufala radit, jak "operovat" nouzově doma.

S velkou, opravdu velkou opatrností, by se dalo alespoň potírat váček a okolí slivovicí, čistou a poctivou, ale nesmí jí v žádném případě polykat! Se sterilní lékařskou jehlou za spolupráce další osoby a znehybněnou kočenou, jí to alespoň propíchnout, aby se uvolnil tlak, ale je to opravdu extrémní nouze.

Jako veterinář je nejlepší varianta, protože je třeba to komplet vyčistit a i to atb a samozřejmě najít příčinu.  

Na nic nečekej, okamžitě na vterinu. Zánět se dostal asi až do krku. Musí na rentgen jestli nemá zanícené další zuby. Kočku můžeš strčit i do tašky nebo krabice od bot. Nemusí být zrovna kočičí přepravka.  Bude asi léčba atb a trhání zoubků. Budeš muset důkladně dezinfikovat. Viděl jsem to doma jak to vypadá. Držím palec.  

Naše krásná malá kočička byla dnes (09.11.2016) uspána. Předevčírem se mi o ní zdálo, vypadala tam hezky… těšila jsem se, že se o ni postaráme ještě tady, opravdu jsem myslela, že ze z toho dostane… všichni jsme to podělali. Děkuji všem za odpovědi, je to moje první větší setkání s "chovem" koček a teď první úmrtí, které je vzhledem k zážitkům a každodennímu styku s danou kočikou velmi, velmi smutné.

Prosím všechny, kteří mají také (nejen) rachitické kočičky, které najednou mění své obyklé chování s kombinací fyzických změn - i zdánlivě malých! - věnujte jim zvýšenou pozornost a jednejte rychle. A čím starší, tím horší, i ty naše nejsou mladice.

Zatím mi jen na chvíli zvlhly oči, ještě mi to nedochází v plné síle. Jediné, co je na tom dobré je to, že se již netrápí. A mimochodem, ona nám to vlastně říkala víc, jak týden dopředu.

Začla silněji mňaučet, jak jsem už psala, buď zpívala mně na okně, nebo před dvěřmi, pak to gradovalo a po síti na dvěřích do konce lezla, jako v nějakých srandovních videích. Nikdy to neudělala, ale to ještě neměla váček a já myslela, že je jen moc navyklá a "rozmazlená" a aby nebyl průšvih u tety, kdyby ji takhle viděla a nedostaly případně zákaz vstupu sem do domu všechny kočky, zvolila jsem radši já sama brutálnější metodu a kočičku jsem tam plašila dupáním po verandě a třískání novinama všude kolem (ne na ni, samozřejmě) Vůbec by mě nikdy nenapadlo, že to znamenalo už tehdy volání o pomoc.

Co s hanbou přiznávám a byla jsem z toho asi nejvíc v šoku, bylo to, že kočička nebyla jen dehydrovaná, což se bohužel dalo čekat, plus nějaké to vlastní onemocnění či zánět - to už se asi nedovím - ale byla podchlazená! U nás je země opravdu chladná, hlavně u mě a v koupelně, kde trávila taky nějaký čas - pocházela po chvílích sem a tam. To jsme ji skutečně zajistit mohli, mohli jsme ji zabalit, zahřát (to nemluvím tedy o tom, že jsme měli jet dřív k veterináři, ne o den, ale aspoň o týden…)  

Takže opět, píši to pro varování. Je-li kočička zesláblá, že se sotva drží na nohou, není to jen vyhublostí, ale podchlazením. A takové prázdnější oči měla.  

No a nemluvě o tom, že byla tak šikovná a hodná, že vždy dokázala vydržet v mém pokojíku i přes lákavou přesnídávku v podobě pískomilů stačilo malinko huknout a ona šla radši spát na své oblíbené místo a věděla jsem, že jim nic neudělá. Prostě hodňoučké polokotě.

Uff, prosím všechny zkušenější, nenadávejte mi, podělali jsme to všichni doma, i ti zkušenější a situaci podcenili. Trochu podrobnější popis píši pro případ, že by měl někdo podobný problém, i když jsou silné a vydrží leccos, tohle je pro ta malá tělíčka strašnej nášup, se kterým se už nedokážou vypořádat.

Kočička se prý mírně zlepšila a pak ji začlo vynechávat srdíčko.

No a to mé srdíčko je teď zas o něco bolavější  

Jo ještě určitě apeluji na časté mazlení. Dělám to primárně pro to, že je mám ráda a ráda se s nimi mazlím. Ale v hloubi duše myslím i na to, že věčně to nebude a že bych litovala dní, v kterých bych na ně kašlala. A jak vidíte, opravdu nic netrvá věčně.

Holka přemýšlím, co Ti napsat, protože bohužel vaším jednáním či spíš nejednáním dopadla kočička právě tak jak dopadla.

Jenže, je to moc smutné, ale už se to stalo, vrátit se to bohužel nedá. Co, ale jde, je poučit se, aby se to neopakovalo a tak se snad pak dá i říct, že nezemřela zbytečně, protože možná díky této ošklivé zkušenosti, nepotká stejný nebo podobný osud i jiné.

Faktem, že chyby děláme všichni, některé chyby jsou fatální, i já bych si přála mít možnost některá svá jednání vzít zpět, rozhodnout se správně, ale prostě čas vrátit nejde a tak zbývá jen se poučit, aby se něco takového znovu neopakovalo.

Přiznávám, že už z popisu jsem si byla téměř jistá, že to bohužel nedopadne dobře, ale doufala jsem.

Ještě k tomu podchlazení, ono nešlo jen o to, že spala na chladné podlaze, za normálních okolností je kočka schopná sama sebe zahřát, ale při nemoci a vyčerpání organizmu nemá jak, protože si nedokáže dostatek tělesného tepla "vyrobit"

.

Teď už má prdelka konečně klid a svítí tak nad námi o hvězdičku víc.

Tak to je mi líto, moc líto… Ale přiznám se, že jsem to také čekala, proto jsem psala, že: "když už chce být jenom u Vás doma, tak je to minimálně proto, že chce, abyste jí pomohli…" 

A jak hezky napsala Veselka: "Teď už má prdelka konečně klid a svítí tak nad námi o hvězdičku víc.", tak já ještě dodám, jak už jsem tu jednou v tématu Veselky psala, že: "moc za všechny kočičky doufám, že existuje i kočičí nebe, kde už i ty naše čičinky nic netrápí a nebolí… a už si jen všechny spolu bezstarostně hrají…

 P. S. Vlastně v to nebíčko doufám pro všechna zvířátka…

 U kočkařů se mluví o duhovém mostu, přiznám se, že i mně víc imponuje představa kočičího nebíčka či oné hvězdičky (když jsem to od Veselky četla poporvé, vehnalo mi to slzy do očí). Hlavně, ať má to naše Očičátko kočičátko spoustu dobrůtek, jen ať je tam nenaháněj pomstychtivě všechny ulovené myšky či ptáci  . Ještě mě napadlo parafrázování Mousevillu ze Zelené míle: tam tomu černouškovi, než šel na popravu, vzali jeho vycvičenou myšku a aby se netrápil jejím osudem, nakecali mu, že půjde do myšího cirkusu Mouseville. Tak si říkám, že kočička šla do Catville . Snad tam má i svůj oblíbený fotbalový míček… ten skutečný jsem si tajně schovala na její místečko pod komodou, kde na polštářku spala (v mém pokoji). Spala tam chvíli i poslední noc. Chuděrka, já na ni ještě sáhla, ona se vzbudila a začla polykat (díky váčku měla problém s pusinkou) a já si nadávala, že jsem ji nenechala v klidu chrupat a nadělala ji na dalších několik minut problémy, než se to trochu upravilo.

Co si ale opravdu ze všeho nejvíc přeju, je to, aby mi odpustila. Resp. doufám, že když myslela - v tom divným prostředí, uložená někde v inkubátoru - na svoje páničky, sestričky a domov, tak na něj neměla negativní vzpomínky. Taky ji neskonale obdivuju, za to, co vydržela. Mám v hlavě pořád ten obraz jejího lezení po síti, nechápaly jsme s mámou, jak na to přišla a aby to teda neviděla teta, tak jsem se snažila jí to "odnaučit". A ona tím při tom jen zoufale volala o pomoc. Už jí  nic jiného nezbývalo. A slepí páničkové nic neviděli. To ještě spápla úplatek a měla jiskru v oku. Další den ještě ušel, ale od začátku týdne už jiskra vyprchávala a kočička chřadla a neměla již sil nám, hlupákům, důrazněji sdělovat, že jí není dobře. Už jen pronikavě mňoukala a přitom se začal klubat váček…

Ještě k její povaze: byla jediná, která šla okmažitě od dveří ke mně do pokoje. Žádný prvně do kuchyně, zda tam nebude nějaká dobrůtka, jako její ségry. Ona vyžadovala víc lidské teplo a lidskou ruku (a bačkoru) než nějakej voňavej salám nebo maso. Měla takové prosté, dětské chování (ne nadarmo jsem ji nazvala polokotětem). Co krok, to hřbet, takže než někam došla, tak to trvalo . Pořád hřbítkovala, ocásek erektoval a ještě vrhala tím svým jedním okem důležitý pohledy. U toho "vysoké mňau", případně "extra vysoké výběrové mňau" a když chtěla dovnitř, tak to bylo žalostné, lítostivé plakání a smutné pohledy .  

Taky když scházela ze schodů, vždycky jsem jí říkala, že jí pořídím nějakej kočičí eskalátor, aby se babička tak netrápila (šlo ji to malinko hůř, ségry přeběhnou raz dva a ona to těžce promýšlela). Nejvíc spokojená ale byla, když mohla inhalovat z bačkor, fetišení je v kurzu u všech, u ní to bylo nejvíc; vždycky se s papučama tak mazlila a strkala tam hlavu, že vypadala, jak kdyby měla telefon .

Jediný, v čem byla trošku mrška, tak bylo u žrádla - vždycky odháněla ségry a zkoušela, zda nemají něco lepšího . A ony s ní měli trpělivost a nechaly ji.

Teď jsou sestry neobvykle hodné, hlavně nejzdatnější paní lovkyně je velmi klidná a občas tak ňuchá, hlavne u mě, když se přijde na chvíli podívat, jako by ji hledala… Dokonce mi místo ní zkoušela zpívat na okně, ale ještě neumí ťukat packou Ale ona tak kráká, mňaučí desně falešně a pak jen na prázdno otevírá pusu, aby se neřeklo .

A ještě tedy vypíchávám tu její miloučkou povahu, to, že dokázala být u mě a neublížit hlodvavcům v teráriu, i když jsou na dosah… prostě zalehla a spala a byla ráda, že je ve společnosti. Jednou tu se mnou byla i přes noc, ale to jsem bděla, nicméně vím, že by to šlo, i kdybych spala, pravděpodobně by vydržela i bez záchodu…

První den jsem brečela nárazově, další den taky ale večer to na mě padlo a já se pořádně vybrečela a prosila ji o odpuštění. Pevně věřím, že jí ta láskyplnost utkvěla v hlavě víc, než naše/moje ignoranství. Ach, i teď mi ještě vlhne oko… teď je to zas nárazové a asi ještě chvíli bude… taky jsem si ten den pouštěla jednu novou písničku, refrén a aranže výborné a úchvatný klip… je tam záběr na mlýny, na sluníčko, na nebe… takže to mám spojené se vzpomínkou na její odchod a vždy u toho zjihnu.  

A ještě souhlas k Veselce - to poučení. Přesně tak. Já až v průběhu její hospitalizace opatrně zjišťovala na netu různá infa o kočičích nemocech, infuzích, dehydrataci atp. Bohužel příznaky jsem hledala až později, rozhodně ne tehdy, kdy už něco najevo dávala, ale jinak byla docela v pořádku. Díky tomu mi došlo víc a víc, že nám dávala jasné signály a že je to skutečně jedna cenná věc, kterou si všichni můžeme odnést. To, že jsme ji nepomohli, ač jsme mohli, je pro všechny největším facanem. Ptala jsem se mámy zda s tetou se s tím někdy nesetkaly tady v baráku (vyrůstaly tu), ale oni s tím neměly až takovou zkušenost, kočky zde byly zásadně venkovní a jen občas proběhly a když pošly, tak se to nedověděly - prostě oděšly a už se nevrátily. Tyto kočky taky byly spíš venkovní, původní panička nechávala právě tuto kočičku u sebe častěji, ale ostatní dvě ostrouhaly. No a já je brutálně rozmazlila a jsou zde takřka denně, do noci, než jdu spát .  

Uff, musela jsem to ze sebe ještě trochu dostat, první den jsem na to neměla. Taky si ji pořád obrysově představuji na nějakém tučném obláčku, možná mě donutí k tomu, abych si konečně zakreslila po sto letech a zároveň tak upustila svůj smutek, který nosím…

Jsem jí ale vděčná za to, jaká byla a jsem ráda, že jsem ji mohla dělat náhradní čičimum .

Víš holka, já si myslím a taky v to doufám, že všechna ta naše zvířátka, když bohužel selžeme, ví jak moc jsme je milovali a že naše chyby nebyly ze zlého úmyslu a proto nám dokáží odpustit.

Tam za duhovým mostem je pro všechna zvířatka a nejspíš i lidi. Píší to např. i holky "na potkanech".

Jinak s tou hvězdičkou nad námi, také se mi líbí ta představa, že zvednu oči vzhůru a tam někde nade mnou všechny ty hvězdičky svítí. Napsala mi to kamarádka, když jsem byla moc smutná z toho, že mi umřel Barborka. Ta představa mě tak nějak uklidňuje, není to logické, ale cítím to tak.

Chjo, sice nemám moc ráda zahlcování obrázkama a už se mi zas třepou ruce hladem ale nedá mi to a podělím se ještě památečně o pár fotek, dělá to tu víc zvířátkomilů, tak snad mi případné zaseknutí načítání stránky prominete .

, , , ,

Foto v travičce je z letošního léta, zbytek jsou skoro roční… to vypadala ještě velmi dobře, měla správně zimní kožíšek . A tam, kde zaléhává svou tučnou ségru (mmch. ta mi taky nadělala vrásky; to když na týden někam zmizla a tato kočička na ni čekala před brankou) tak to byla čerstvě schopná zde pobýt na několik hodin, což dřív nepřipadalo v úvahu (ta zalehnutá). Z toho mám doteď radost, pořád si má co vynahrazovat.

Ty dvě mramorovky na sebe byly hodně fixovaný…

Někteří lidé by si neměli pořizovat zvířata. Pokud je nechají trpět, nepomohou jim a ještě pak mají potřebu o tom dojemně psát. Pak si myslím, že jim nešlo o toho živého tvora, ale jen o vlastní potřebu exhibice a měli bychom je asi litovat, protože oni po smrti sveho zvířátka trpí. Mě to tady celé připadá jako Mathausenuv syndrom v zastoupeni.

Paní Vránová,
neosočujte se na mladou dívku, která tu popisovala co se dělo. Vždyť ty kočičky nebyly ani její, ale asi nějaké sousedky (Několikrát se zmiňovala o majitelce, co nebyla doma). Už jen to, že se snažila cizí kočičce pomoci, ačkoliv neměla žádné zkušenosti s kočkami, navíc je o asi ještě studentka, věřte, že pomoc hledala u zkušenějších. Snažila se i dostihnout majitelku s tím, aby s kočičkou zašla k veterináři. Dost možná nemohla jít sama, protýe Vy, jako zkušené kočkařky jistě máte i tu zkušenost, že veterinář není zrovna levná záležitost. Můžeme se pouze domnívat, co za tím stojí, může to být i nedostatek financí na úhradu veterináře. To vás asi nenapadlo? Mě tedy jako ta první možnost, protože kocoury mám  tři, jsou čistě domácí, nepouštím je ven, pouze na balkon, který je zabezpečen a naprosto vím, že návštěva veterináře může znamenat i velký zásah do financí dotyčného. Pomyslím-li na to, že někdo cizí, nebo i méně finančně zabezpečen, může mít velký problém toto řešit. Přesto věřím, že mnozí (včetně mě) by například zajela k veterináři i s cizím zvířetem, pokud má finanční dostatek - prostě i cizí zvířátko je pro něj tvor, co potřebuje pomoci. Ale  neodsuzujme lidi, co by rádi pomoci chtěli, snaží se, ale prostě tu zásadní věc nemohou udělat. Kvůli financím dojet k veterináři. Chápete? Já tedy chápu. Možná trochu empatie by to chtělo, nebo to tady bude za chvíli, jak téměř na anonymním Facebooku, kde se lidé navzájem napadjí i kvůli nedůležitým prkotinám.
Omlouvám se za příspěvek, moc nepíšu, jen pročítám, ale ten předposlední příspěvek mě opravdu donutil napsat. Nedělejme tedy unáhléné závěry, nebo si alespoň základní příspěvek náležitě pročtěte, abyste tady nemuseli/y začínat upalovat čarodějnice. Děkuji za pozornost.

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.