Téma: Koťata močí a kálí mimo kočičí WC - co dělat?

Hanýžko, v první řadě bych chtěla pochválit koťátka, jsou kouzelná!!!

Bohužel jsem alergička na kočičí srst, takže na kočku můžu zapomenout. Nicméně, mám s kotětem jednu zkušenost, kdysi jsem jedno krátce měla asi 4 měsíce, pak jsem ho musela vrátit původní majitelce protože alergie byla nesnesitelná

Kočičku jsem měla v bytě, takže neměla možnost chodit ven. Takže přesně jak popisuješ, vykonávala potřebu všude možně. Veterinář mi tehdy řekl, ať neplašim, že některá koťata se prostě naučí chodit na WC hned, jiným to trvá déle. Tak jako lidi se učí různě rychle Dočkejte času. Máte výhodu, že máte barák se dvorkem, to ta moje byla odkázaná jenom na byt. Věřím, že se to vaši kočičáci taky naučí.

Jinak jsem si jistá, že na internetu je spousta odborných rad, co s tím. Já jsem bohužel laik a navíc s chabou zkušeností s kočkama. Držím palce.

Nemám moc s kočkama zkušenosti, ale někde jsem si četla, že kočky vykonávají potřebu mimo záchod, když jsou s něčím nespokojený, nebo když nastala nějaká změna, když se jim něco nelíbí a nebo když je nedostatečně umytý záchod, ale píšeš, že ho čistíš, tak nevím.      

A co mamča kočka. Učí je to? Proč máš pořád všechny koťata? Měla by jít už do rodin ne? Podle mne jde o konkurenční boj. Prostě jim teritorium nestačí a navíc v koupelně je těsno. Zkus dát záchod taky do kuchyně a koťata udej přes internet. Nebo jsou moc drahá? Ach jo kočky znám a miluju a žádnou nemám. Alergie. Podle zkušenosti, kterou s nimi mám, jsou to zvířátka něco mezi ochočeným a divokým. Prostě chtějí své teritorium a svoho kočkočlověka a ne se dělit s dalšíma drakama.

Neporadím, ale měli jsme dvakrát koťata. Po měsíci chodili na kočičí  WC samostatně. Kočky to mají prostě v sobě nějak naprogramované, že na kočičí WC se chodí od malinka. Nikdy jsme neměli problémy a nikdy naše kočky nevykonaly potřebu mimo WC. Důležíté je to co odkoukali od maminky. Takže je to jako u lidí, rodiče mohou  vykládat dětem co koliv, ale děti se vždy řídí příkladem. Je zajímavé, klik lidí to stále neví, a tak produkují zástupy schizofrémiků.

Je to jako u psa, pokarat, zařvat, když něco provede že tohle nesmí. Pokud kotě neodrostlo nesmělo po celém bytě, jen tam kde spalo a mělo wc, maximalně do druhé místnosti se občas proběhnout i ven, dokud nebylo samostatné a umělo chodit na wc. Pak už mohlo po celém baraku. U nás žádné kočky neskočily vůbec nikdy na stůl ani kuchyňskou linku, to by pak viděly ten řev. Ale do postele to jo, to jsem je brala. Jen tu první jsem nenaučila, nechodila mi postele. Hodně jsem na kočku mluvila, takže čím jsem ji měla déle mě víc a víc chápala co po ní chci.

Kdysi jsem našla mrňavé opuštěné koťátko, sotva třítýdenní, tak jsem se ho ujala. To bylo šílo - nejdřív samé průjmy, než se to upravilo, kálet to chodilo zásadně do postele, ačkoliv kočičí záchůdek byl připraven s čistým pískem. Chodila jsem do práce, tak jsem s tím nepočítala nadlouho, po třech týdnech se mi podařilo koťátko věnovat jedné starší paní. Po půl roce mi její známý řekl, že když nechá čičinku v bytě, tak se jí tam vždycky vydělá. Prostě některé čičiny musí být kvůli tomu venku. Nyní - už po několika letech - jsem se ujala koťátka, které mělo být utraceno (žilo na dvorku s dalšími šesti dospělými kočkami a kocoury) pro nadbytečnost. Mám sice domek se zahrádkou, ale zprvu jsem ho nechala jen v bytě a hned od začátku jsem koťátko po jídle nebo po probuzení posazovala do misky se stelivem, takže si nezvyklo se udělat mimo. Ani jednou. Když dnešní už téměř dvouletou čičinu dám na dvorek, tak se jde vymočit nebo vykálet jen domů do své misky, nehrabe mi ani na zahradě do záhonů. Takže - trpělivost a návyk, nic jiného. Chce to mít na koťátka dost času (já ho na to první neměla a tomu druhému se věnuji zcela). Tak hodně zdaru!