Téma: Potrat - příčinou byla štítná žláza, stres a proglémy s krevním cukrem; přítel se dočkal toho co chtěl (abych šla na potrat)

Stýkala jsem se s kamarádem u kterého na našem prvním rande nepřeskočila z jeho strany jiskra. Po domluvě jelikož mi říkal že se mu líbím a jsem milá a hezká jsme spolu občas spali. Nechtěl ani nikam moc chodit odůvodnil to tím že je lenošnější. Ale ve mě byl pocit že se buď za mě stydí a nebo je v tom jiná věc. Takto jsme se občas viděli. Říkal mi že třeba bude možná jiskra časem a i když já jsem do něj viděla i když jsem věděla že když není jiskra tak už prostě nebude. Ale nechtěla jsem si to připustit.

Stále jsem věřila a doufala protože mě s ním bylo prostě a jednoduše fajn. Pak mi sdělil že má rande s jednou slečnou od srdce jsem mu to přála. Pak mi oznámil že budou jen přátelé. I tak jsem se s ním vídala protože jsem ho měla v srdci. Potom mi napsal že doufá že jeho další přítelkyně nebude jeptiška a že bude mít tak 25 let a že s ní chce mít 2 prcky. I tak jsem se s ním stále vídala a naivně věřila že třeba bude jiskra jak říkal.

Čas plynul. A najednou jsem zjistila že jsem těhotná. Chtěla jsem mu to sdělit až si budu na 100% jistá ale bohužel jsem když jsem s ním volala neukončila hovor a slyšel jak se svěřuji moji kamarádce. Byla jsem zmatená bez energie a cítila jsem se ztracená. Svěřila jsem se dědovi a kamarádovi. Děda mi řekl ať za žádnou cenu nejdu na potrat jak skrz to že to je dar a i to jaké mám zdraví a že to právnícky sepíšeme. Sešli jsme se.

Prvně mi řekl ať jdu na zákrok a pak jsem mu ve svém zmatku apod sdělila že si dítě nechám a že po něm klidně nebudu nic chtít a že by dítě nikdy neviděl. A on že by ho vidět chtěl a že by se staral tak jak má. Pak už to nabralo velmi rychlý spád. Dohady ať už nucením nebo ne nátlak z jeho strany i jeho sestry ať jdu na zákrok, že potom opět bude vše jako dřív že budeme spolu chodit do fitka na výlety a bude i tak sex. Ale v duši jsem cítila že už by pak nebylo vůbec nic. Ale opět jsem si to nechtěla připustit. I tak jsme se spolu vídávali a já mu řekla že ho miluji.

Potom jsem samovolně potratila. A to pro mě byla ta největší rána. Cítila jsem se jak nikdy v životě. Cítila jsem se sama a ztracená. Lékař mi sdělil že to je bohužel skrz mou štítnou žlázu, stres a trošku i skrz problémy s cukrem. Bála jsem se mu to říci aby si nemyslel že jsem k ničemu a ve svém věku tak nemocná. A přeci jen už o tom věděl i děda apod. Který mi i slíbil pomoc. Ano bála jsem se mu to říci. A neměla jsem odvahu říkala jsem si jde do nové práce do toho měl zdrav problém a proto jsem mu i řekla do očí ať na mě zapomene. Nechtěl.
Cítila jsem se na duši úplně nejhůře. Řekla jsem mu že ho nechci zatěžovat a chci ať je šťastný.
Cítila jsem na sebe tlak ze všech stran. Potom to dopadlo tak že jsem se s ním setkala a chtěli jsme si promluvit protože říkal že si o víkendu promluví s rodiči. Tak jsem šla a přesně jsem cestou tušila co mi poví. Když jsem tam seděla byl to úplně jiný člověk. Chladně mi sdělil že mě nemiluje že ke mě nemá žádný cit a že se nebudeme vídat a že něco platit bude. Rozbrečela jsem se a říkala jsem si to je ten Jirka který mě dával naděje a choval se hezky hlavně když chtěl ať jdu na zákrok? Rozbrečela jsem se a přála jsem si ať je to jen zlý sen. Ale kdepak byla to tvrdá realita. Chtěla jsem mu říci co se opravdu stalo ale neměla jsem odvahu cítila jsem a měla obavy že by si o mě myslel že jsem k ničemu apod. A tak jsem mu řekla že půjdu tedy na zákrok. A on Elen stejně to nemyslíš vážně a já říkám ano. Došel jeho otec protože to chtěl potvrdit i před ním a řekla jsem mu ok tak jo. Došel a ledově mi taky sdělil divejte Elen můj syn vás nemiluje nic k vám necítí na dítě budete sama jen jste spolu… A Jirka si najde jinou přítelkyni. Jen sem polkla… Říkala jsem si že se mi to jen zdá…
Pak jsme mu sdělili že na zákrok tedy půjdu. Ten večer jsme byli ještě u Jirky dívali se na seriál a milovali ujišťoval mě že po zákroku bude vše ještě lepší než kdysi a že mě třeba někdy taky řekne cit jak já k němu. Chtěla jsem ať už to špatný skončí. Proto jsem udělala co jsem udělala. Ale to napíšu za chvíli. Ráno nás probudil jeho otec že dojede už jsem nevěděla jestli se smát nebo brečet. Přitom když nám než jsme šli za Jirkou řekl že klidně půjde s námi. Přišel zjistit co a jak a jestli zákrok platí. Sdělili jsme mu že ano. Nevěděla jsem už jak to řešit a nechtěla jsem být za blbce. Proto jsem mu sdělila že jsem si vzala tabletku na vyvolání potratu přišlo mi to lepší než kdybych musela říci v ten okamžik že moje zdraví holt nedokáže ani těhotenství a Jiří mi říkal že by si rodinu vždy přál. Odjela jsem domů. Bohužel ten den se mi udělalo špatně a skončila jsem na pohotovosti. Říkala jsem si vše zlé pro něco dobré a druhý den jsem volala Jiřímu ať pro mě dojede do nemocnice. Dojel pro mě do nemocnice i se svým otcem i když jsem si to vysloveně nepřála. A první co bylo slečno Elen co se Vám stalo ukažte mi zprávu my jsme byli i u vás před bytem ale nikdo neotevřel a pokud nám tu zprávu neukážete budu tam zvonit klidně celý den a jelikož vím že v té zprávě bylo napsáno že jsem před pár týdny samovolně potratila tak jsem ji nechtěla ukázat a říkala jsem si že hlavně ať už je klid jim se splnilo to co si tak přáli a budou mít klidné vánoce tak jak říkal jeho táta. Hlavou mi problesklo že jsem mu vždy říkala že mu přeji ať mu vyjde nová práce a nechtěla jsem ho už zatěžovat proto jsem mu i raději řekla sbohem musím jít u něj doma. Ale ne bylo to ještě horší. Nutili mě ukázat zprávu a když jsem chtěla odejít tak mě jeho táta vyhrožoval že na mě zavolají policii a jelikož paragrafy od svých přátel známe velmi dobře tak jsem věděla že by to bylo akorát k smíchu to mi včera (18.12.2018) i kamarád od police potvrdil. Nevěděla jsem už co mám dělat a tak jsem souhlasila s vyšetřením na gynekologii s tím že mě aspoň vyšetří a budu mít i klid v duši a tam že mu to povím. Dojeli jsme na kliniku jeho táta si nechal zavolat speciální lékařku se slovy že chce ať jsem v nejlepších rukou. A to jsem už věděla a říkala si kdepak chcete jen ať víte že už nejsem těhotná. Dokonce než jsme tam dojeli a to nevím proč mě nabídl jeho táta dovolenou a výlety na kole proč to už radši nechci vědět. Jirkovi jsem to na klinice sdělila celou pravdu. A omluvila se jim. A výsledek? Prý jsem lhářka a že tak se zamilovaný člověk nechová. Ano lhala jsem ale v dobré vůli a strachu studu obav apod a skrz dědu který mi něco slíbil. Neviděl ale že jsem se trápila když jsem na wc doma krvácela a lékař mi sdělil že jsem potratila že jsem se cítila zamilovaná a přesto smutná že jsem se cítila jen oblbovaná a naivní… Nedá se to ani popsat.

Chtěla jsem to sem napsat aby jste už věděli co se děje. Ví to už děda který mě děkuji bohu pochopil. Tato životní zkušenost mě mnohé dala ale i vzala. Vím byla jsem naivní hloupá atd. A po přečtení knihy 4 dohody mi došlo že i to co vím už dávno v sobě musím odpustit sobě i jim. Oni budou mít klidné vánoce jak si přáli… A já?
Udělám aspoň dobrý skutek a koupím dárky dětem v dětských domovech.

Přeji Vám všem krásné vánoce.