Ahoj.   Velmi obecně řečeno: zahájením KPCR nic nepokazíš tehdy, pokud daný člověk "zkolabuje" přímo před Tebou.
Oživovací pokusy jsou indikovány za situace, kdy

• je daná osoba v uspokojivém zdravotním stavu (např. nemá pokročilou rakovinu s metastázami nebo závažné komplikace jiného dlouhodobějšího onemocnění),
• věk má vliv částečně, ale je nutné příhlédnout k ostatním okolnostem (samozřejmě 105letého člověka resuscitovat asi není rozumné, protože šance na oživení a také kvalita dalšího života je nejistá, proti tomu 70 letého člověka, který doposud neměl skoro žádné potíže a kvalita jeho života byla na dobré úrovni - mentálně, fyzicky - má význam resuscitovat).

Za situace, kdy jsou známky delší zástavy či známky nezvratné smrti (prochladlé tělo, výrazná bledost, mrtvolné skvrny či dokonce posmrtná ztuhlost nebo tzv. mrtvolný zápach) je zahajování KPR kontraindikováno (nemá význam). Po cca. 5ti minutách při neokysličení mozku nervové buňky odumírají a jakákoliv resuscitace za běžných okolností (jiné okolnosti jsou, když je pacient prochlazený - tam je možné ho zachránit i po 10-20ti minutách! ) nemá význam.

Při kolapsu dané osoby nebo nalzení již mrtvého těla se volá RZP, samozřejmě urgentnost dojezdu sanitky RZP je zohledněná stavu - viz výše (při resuscitaci ať spěchají, při nálezu prochladlého těla rychlý dojezd sanity není tak akutní). Mrtvé tělo neodváží RZP (sanitka), ale pohřební služba.

Tuším, že k mrtvému tělu lze zavolat i praktického lékaře, který vyhotoví příslušné listiny (list o prohlídce mrtvého, ad. ), ale určitě to nevím, pracuji v nemocnici.

Díky za odpověď 

Tak to jsme na tom stejně, v nemocnici to se ví co dělat, ale doma jsem si moc nebyla jista no ale už to teď vím, tak je to ok

Co dělat při úmrtí v domácí péči

Jak poznám, že došlo k úmrtí?

• člověk nereaguje - a to ani na silné hlasové podněty, ani na bolestivé podněty (můžete zkusit štípnout do ruky)
• není patrné dýchání (chybí pohyby hrudníku, přiložíte-li ucho k ústům zemřelého, není nic slyšet, také je možné přiložit k ústům zrcátko a vyzkoušet, jestli se zamlží nebo ne)
• puls není hmatný ani na krčních tepnách
• při rozevření oka je zornice široká a nereaguje na světlo, někdy oči zůstávají otevřené a nejdou zavřít.

Nejeví-li člověk známky života a smrt se u něho dala očekávat, ať už z důvodu vážné nemoci nebo vysokého věku, doporučila bych postupovat takto:

• uložit zesnulého do vodorovné polohy - vyndat polštář a další podložky. Je lepší, když necháte tělo přikryté dekou, pomaleji dochází k vychladnutí těla
• ztlumit topení, otevřít okno, je vhodné zapálit svíčku a v klidu se rozloučit
• zavolat praktického lékaře (PL) a požádat jej o návštěvu, aby konstatoval úmrtí
• zavolat příbuzným, kteří by se chtěli také ještě rozloučit

Proč právě praktického lékaře? On je ten, kdo nemocného znal, předepisoval mu léky, a tak by měl nejlépe vědět, jakými nemocemi zemřelý trpěl a co bylo pravděpodobnou příčinou smrti. Kromě toho, konstatování smrti a sepsání ohledacího protokolu je v kompetenci PL. Pokud se někdo stará doma o těžce nemocného či starého člověka, je dobré informovat PL o tom, že si přeje pečovat o blízkého doma až do konce, a vyžádá si od  něho předem i lékařskou zprávu o jeho zdravotním stavu.

Pokud je PL nedosažitelný, třeba o víkendu, voláme LSPP (lékařská služba první pomoci), takzvanou pohotovost. Pro takový případ je potřeba mít doma přichystané lékařské zprávy, případně výsledky a nálezy z různých vyšetření absolvovaných v posledních letech, týdnech, dnech. Z těchto zpráv může lékař, který zesnulého neznal, vyčíst diagnózy onemocnění, kterými trpěl, a snáze určit příčinu smrti.

Nemůže-li z nějakých důvodů přijet PL ani lékař z pohotovosti (LSPP, volejte záchrannou službu, linku 155). Zde je potřeba nahlásit, že se jedná o očekávané úmrtí. V případě, že zemřelý neměl trvalé bydliště v místě, kde zemřel, je možné, že přivolaný lékař bude chtít vyrozumět Policii ČR.

Policii ČR je nutné volat bezprostředně po nalezení mrtvého těla v případě, je-li podezření na sebevraždu nebo trestný čin.

Co přichystat před příjezdem lékaře (hodí se to mít někde připravené již před úmrtím):

• OP zemřelého
• jeho kartičku pojištěnce
• rodný a oddací list
• lékařské zprávy, další nálezy

Je dobré vědět, že na ohlášení úmrtí není stanovena žádná zákonná lhůta. Jediný stanovený časový interval je, že při úmrtí ve zdravotnickém zařízení musí zůstat tělo zemřelého 2 hodiny na lůžku. V domácím prostředí toto není nijak specifikováno. Logický a všude ve světě praktikovaný postup je, že lékař pro konstatování smrti musí vidět posmrtné změny, které jsou jistými známkami smrti (posmrtné skvrny a posmrtná ztuhlost jsou tzv. jisté známky smrti a nastupují během několika hodin po úmrtí, 2-5 hod). U nás takový předpis není a někteří lékaři, hlavně RLP (Rychlé záchranné pomoci) chtějí být volaní ihned po úmrtí, jiní ctí interval 2 hodin.

Tedy, dojde-li k úmrtí v noci a Vy čekáte do rána, kdy budete volat PL, musíte počítat s tím, že zemřelý člověk po nějakém čase ztuhne (jedná se o hodiny). Proto, chcete-li jej sám (či s příbuznými) umýt a obléknout, je dobré tak učinit, než dojde ke ztuhnutí. Jinak mytí a oblékání zesnulého provádí také pohřební služba.

Lékař, který přijde konstatovat smrt, vyplní List o prohlídce mrtvého v několika exemplářích, originál si odnese s sebou a kopie nechá u Vás pro pohřební službu.

Pohřební službu si můžete vybrat a kontakty zjistit ve Zlatých stránkách. Pohřební služba přijede a odveze zesnulého a všechny kopie protokolu. S pohřební službou si také můžete domluvit čas, kdy chcete, aby pro zesnulého přijeli. Zaměstnanci pohřební služby vám řeknou, kdy a kam máte přijít v příštích dnech domluvit pohřeb. S sebou budete potřebovat svůj platný OP a také OP a rodný list zesnulého, protože pohřební služba za Vás může (chcete-li) zařídit záležitosti na matrice, která bude vystavovat úmrtní list.  

Zdroj umirani.cz.

Noo … a nebo tak

Oni to v tom webu mají tak lidsky rozepsané, podomácku použitelné.

A co pitva, Barčo? Myslela jsem, že domácí úmrtí se vždycky posílají na soudní pitvu. Jestli nedočkaví příbuzní dotyčnému trochu nepomohli, i když se úmrtí dalo očekávat (nebo právě proto-nebylo by to tak podezřelé)…

    Naposled jsem se rozhoupala, že půjdu s přítelem na pitvu a pak mi volal, že to jde na soudní. Že prý paní zkolabovala a manžel ji buď polil kýblem vody, nebo ji v něm omýval či co, tak nebylo jasné, jestli ji neutopil.

   Resp. jsem pochopila, že lidé, co zemřou v nemocnici jdou na žádost kliniků na pitvu a lidé, co zemřou mimo jdou vždy na soudní pitvu, aby se vyloučilo cizí zavinění.

Mělo by to tak být, ale žel … není. Vzpomínáš si na vraždící manžele Stodolovi? Nebo na vraha Zelenku? Na pitvu jdou zřejmě jen podezřelá, nebo jinak nejasná úmrtí. Zdravotní, nebo soudní.

Už to asi nějaký pátek je, viď? Ale Stodolovi mi něco říkají - google paměť oživí.

   Na jednu stranu, by se na soudním nezastavili, tak je to pochopitelné…

Díky za odkaz - vůbec by mě nenapadlo, že se takové věci rozebírají po internetu.

Kdo zemře v nemocnici, tak se pitva provádí přímo na patologii, příbuzní nemusí souhlasit, když dojde k úmrtí, kde je příčina nejasná, např. zde mohou být v hlavní roli drogy, nebo sebevražda, tak se provádí na soudním lékařství a odmítnout ji příbuzní nemohou, nařizuje ji orgán činný v trestním řízení a měli by být přítomni dva lékaři.  

Lucy byla jsi se podívat na pitvu nebo jsi to vzdala. Jak jsi to ustála. Kamarád mě vzal podívat se na soudní, to bylo pro mě trochu silný kafe.

Pokud někdo stojí o tu morbidní podívanou …

Pitva člověka na videu zde

Pitvu na videu už jsem viděla, ale v reálu je to něco jiného. Jsem prostě zvědavá na mezidruhové rozdíly -  minulý týden jsem se dočkala pitvy přežvýkavce. Už jsem pitvala ptáky, hlodavce, psy, kočky, prase, lamu, ovci… Jen ten člověk tam chybí a celkem by mě zajímalo, jak to vypadá ve mně. Jenže nevím, jestli jsem na mrtvolu svého druhu připravená.

   Bramburko, na pitvě jsem ještě nebyla - přítel mě několikrát "zval", ale nevím, jestli na to už mám. Už jsem měla to "štěstí" jet kolem smrtelné nehody motorkáře a nohy koukající z pod igelitu vidím do dnes a nebylo mi z toho úplně dobře. Kamarád mi říkal, že byli povinně na pitvě a obličej si pamatuje a dlouho ještě bude… Nechci si zkrátit zbytky mého "dětství" tím, že uvidim mrtvolu dřív než musím. Nevím jestli je to tak strašné, spíš to zbytečně moc hrotím, ale člověk nikdy neví…

    Přítel už má za sebou dost přes 100 pitev a už to nijak neřeší, ale posledně pitval novorozence a bylo to na něm znát. A nějak moc nechci přidávat svým už tak dost divokým snům - obzvlášť když jsem tu teď většinu času sama. A to je hlavní důvod proč nechci na soudní.

    Chci jen nasytit zvědavost, kouknout, osahat, porovnat, ale ne za každou cenu - myslím, že mám ještě čas. Ačkoliv loni touhle dobou jsem se rozhodla, že půjdu a nevyšlo to. Třeba to tak mělo být. Příležitostí bude ještě spousta, tak to nechci uspěchat.

   A to jsem původně sama chtěla být patolog

No tak to jsi teda dobrá že jsi chtěla být patolog, já tedy na pitvě byla ale nic to se mnou neudělalo, nikomu špatně nebylo, není to tak hrozné.

Ale věřím že to muselo s přítelem zamávat když měl na pitevně novorozence. Já tedy žádnou dopravní nehodu díky bohu neviděla, ale bohužel jsem viděla sebevraždu mladé holky a nebyl to hezký pohled. Proto obdivuju ty co dělají na soudním, musí mít silné povahy tuhle práci dělat

Děvčata, jako dítě jsme s rodiči jeli kolem čerstvé nehody, a z auta viselo tělo, které mělo téměř oddělenou hlavu. Na takové věci se nezapomíná.  

No to je tedy síla, musela jsem to vypnout, začínalo se mi dělat špatně, jak řezníci, ve skutečnosti to nebylo tak hrozné.

Barčo užitečné rady, děkuji, nekteré samozřejmě znám, např. že v nemocnici zůstává zemřelý 2 hodiny na oddělení a potom se odváží

Ve zdravotnických zařízeních se řídíš tzv. metodickými postupy. To je něco úplně jiného.

Ano Baruško v nemocnici je to něco jiného a doma je to také něco jiného, jen mi šlo o to koho zavolat, ale tvoje odpověď je vyčerpávající.

Je to součást života

Baruško, nedokážu si představit, že bych s mrtvým jaksi manipulovala, ne z důvodů toho, že by mi to bylo nějak proti srsti, ale asi bych nebyla schopná racionálně uvažovat.  

Věřím, že kdo to nezažil, neví, jak se bude pak chovat, co udělá. Ale když k tomu dojde a trošku víš předem nějaké ty informace, přece jen se vzchopíš. Umírající může vyzvrátit třeba obsah žaludku například … určitě bys ho nenechala v takovém stavu a podobně. prostě situace Tě navede …

To ano, je to super to vědět, jenže asi bych zpanikařila. Jediná manipulace by asi byl divoký třes se zesnulým.  

Možná fakt asi po půl hodině, kdy bych se uklidnila, bych musela jednat.  

Nezažila jsem to, naštěstí, táta umřel mimo a babička taky.  

Každopádně, kdo je připraven…Je to hold součást tady té diskotéky.  

Smrt je bohužel součástí života, každý se s tím musíme vyrovnat a smířit. Když zemře mladý nebo starý člověk tak je to smutné vždy.

Jsem ráda za informace v tomto tématu. Už nejednou jsem na to myslela, co bych asi dělala, kdyby tato situace nastala. Takže, Bramburko, díky.

Podle mě se zahajuje resuscitace vždy, pokud jde o náhlý a akutní kolaps osoby se zástavou dechu bez ohledu na věk, příbuznost, místo atd. (náhle umřít může jakákoliv osoba, kdekoliv a v každém věku), neboť se jedná o poskytnutí první pomoci do příjezdu RZP (155) včetně lékaře, která si po příjezdu osobu převezme do své akutní pomoci, pokračuje v resuscitaci včetně mobilních a monitorovacích přístrojů s tím, že pokud se oživit osobu nepodaří, teprve přivolaný lékař může konstatovat úmrtí. Pokud se to stane doma a přivolaný lékař konstatuje smrt, připraví příslušnou dokumentaci a přivolá pohřební službu, nebo si můžeme po převzetí dokumentace zavolat svoji - zesnulá osoba by měla být do 1 hodiny od úmrtí převezena pohřební službou. Alespoň taková je moje opakovaná zkušenost - tchán 77 let a před necelými 2 roky manžel 51 let.

Osobně v těchle situacích nepanikařím - byla jsem i u jiných vážných příhod naštěstí bez zástavy dechu, rozhodí mě to nebo hroutím se až pak. Ale chápu, že každý to tak nemá. Ačkoliv jsem na tyhle příhody nebyla doma sama, zůstalo to na mě. Takže po zavolání RZP (155) mobil na uchu přidržovaný ramenem - komunikace s operátorkou a případně postup i dle jejího doporučení, vyčerpávající resuscitace do příjezdu RZP, vystřídání RZP a pak už jen marné doufání, zda-li přeci…

Jasně, no. Ale zase úplně vždy to není až tak rozumné. Člověka s pokročilou rakovinou a metastázami nebo třeba člověka, který má pokročilého Alzheimera a žije jen v lůžku a tím, že se pomočuje a kálí do plen a jinak v podstatě už nežije, není asi moc rozumné resuscitovat.

Česká lékařská komora před několika lety vydala prohlášení, že je indikována resuscitace za situace, kdy je kvalita dalšího života pacienta dobrá nebo uspokojivá. S tím se ztotožňuji i já. V nemocnici máme pacienty v tzv. režimu DNR (příkaz neresuscitovat) a myslím si, že za určitých okolností (třeba při rozsáhlém krvácení do mozku, kdy je nulová šance na probuzení a normálnímu životu) je to velmi rozumné.

Medicína je super, ale neměla by "vyrábět" lidi v nevratném komatu, kteří pak zemřou na jinou komplikaci (většinou nějaký zánět - zápal plic apod. ).

Ale to jsem hodně odbočil.

Takže můj názor je: ano, resuscitovat u perspektivních lidí (a opravdu souhlasím, že ten věk je spíše okrajový a důležité je to, v jakém stavu byl ten člověk v době, kdy zkolaboval).

Samozřejmě může přijít rodina, která když neresuscitujeme řekne: "no a co že měl dědeček rakovinu a metastázy všude v těle", "no a co že měla babička Alzheimera a byla ležák". Pak si ale o takové rodině myslí asi každý zdravotník své.

Je to složitá, citlivá otázka, podobně jako debaty o eutanázii.

Avi, já třeba tu rodinu chápu.  

Ono rozhodnout o tom, že nebudeme resuscitovat, je velmi složité. Přece jen toho člověka milují a někdy si neuvědomují, že ta smrt je vysvobozením z bolestí.  

Můj tatínek byl velmi nemocný, vlastně už mu nefungovaly plíce a když přišel záchvat, bylo to hrozné. Nemohly jsme mu pomoci, jen jsme doufaly, že to zvládne.  

Lékaři říkali, že smrt bude pro něj vysvobozením,, ale nedokáži si představit, že bych řekla:  "Neresuscitovat".  

Nebyl starý, ale naděje na vyléčení nebyla, leda tranplantace, která se v té době ještě neprováděla.  

Takže zdravotníci na to koukají  z té lidské stránky, jenže já z té milující.