Téma: Hematogenní oxidativní terapie (HOT) - princip, zkušenosti, diskuze, názory, reference, recenze

Jsem lékař a domnívám se, že je to mimořádný nesmysl. Už jsem slyšel ledasco, ale toto je fakt špička  

No já hledám něco, čím by se dalo hodně okysličit tělo, co by nahradilo hyperbarickou komoru a ozonoterapii

Neber to prosím zle, ale tak jdi do lesa, na luka, někam na čerstvý vzduch, tam je vzduchu hafol. Nebo si pořiď kyslíkovou lahev a přidýchávej si kyslík.  

Mohu se jen pro svou zvědavou dušišku zeptat, nač potřebuješ okysličit tělo? Myšlenka hyperbarické komory je poutavá.  

Jen na okraj si dovolím poukázat na skutečnost, že ozon (molekula O₃) je jedovatý a s okysličením krve nesouvisí. Naopak jeho zvýšená koncentrace vede k tvorbě volných radikálů, které mohou způsobit rakovinné bujení změnou DNA molekuly v jádru buňky.  

Takže fakt to chce hodit se do klidu, neblbnout, nevymýšlet, nedetoxikovat, neodkyselovat, neutrácet za nepotřebné a vrátit se k přírodě - čerstvý vzduch, čistá voda, ovoce, zelenina, bylinky. Tudy cesta vede.  

Daro a logicky, když někomu vemeš 50 ml krve, tu pak "očistíš, okysličíš" a vrátíš do oběhu, nemůže nikdo myslet vážně, že by se zničily viry v organismu nebo se viry oslabily (a pořád máme bakterie - na ty by to působilo také? ). Krve máme 5 litrů a úprava 50 ml přece nemůže způsobit takové zásadní změny.  

Navíc nejsem hematolog, ale myslím si, že pokud krevní buňky a červené krvinky (červené krvinky nejsou buňky, protože nemají jádro) ozáříš UV, tak je tím UV zlikviduješ. Ale to už jen tipuju.  

A další věc … "okysličení krve" … Krev v těle stále prochází okyslyčením a odkyslyčením, jde o řádově minutové chvilky. Tzn. v plicích se okysličí, dojde do tkáně, tam odevzá krvinka kyslík O2, naváže CO2 jde do plic, tam se opět okysličí, atd.

Jednorázové okysličení 50 ml krve by nemělo žádný efekt. Nic by to nezměnilo. A já osobně bych se bál experimentovat, protože pokud by UV záření poškodilo červené krvinky, degradáty červeného krevního barviva by mohly poškodit ledviny. Takže všechno divné, fakt neexperimentovat.  

To co je u toho popisu HOT je podle mě blábol. Vědecky nepodložený.  

Ahoj, zhoršil se mi tinnitus a kyslíková terapie je jediná, která mi na to doposud zabírala. Chodila jsem do hyperbarické komory, ale už mám ten tinnitus chroničtější a ten hluk v barokomoře při natlakování převyšuje účinek toho okysličování (mám tinnitus z akutraumatu). Hodně mi pomáhala ozonoterapie - autotransfůzi nebo infuzi - odebrali trochu krve, nasitili ozonem a pak vrátili zpátky do krevního oběhu. Pomáhalo mi to ještě víc než hyperbarická komora a tinnitus mi skoro zmizel. Jednou ale lékař udělal chybu a už to nejde vrátit zpátky. Ozon ti při nízké koncentraci nemůže ublížit, ale v těch vyšších už jo. Lékař si zaexperimentoval a dal mi o 10 mikrogramu ozonu víc, a  to už bylo na mě toxické. Od té doby reaguji špatně i na ty nejnížší dávky ozonu, dokonce začali být pro mě toxické aj všechny léky. Tinnitus mám hodně silný a já jsem kvůli tomu v depresi, a tak hledám způsob jak z toho ven. Mě na zlepšení tinnitu bohužel procházka vpřírodě nestačí   nesu to docela špatně a mám obavy že skončím na psychiatrii.

Děkuji za reakci. Poutavé.  

Ten tinnitus chápu - to je otravné a těžko se ho zbavit. Jestli Ti zabírala hyperbarická komora, tak je to super.  

Z toho co píšeš jsi tedy HOT už i podstoupila, jo?  

(Jedovatý ozón - myslel jsem vdechování.)

Našla jsem:

Je tinnitus nebezpečný?

Ne! V 95% případů je tinnitus následek onemocnění, které přímo neohrožuje život (to ovšem neznamená, že nemůže být extrémně nepříjemný). Je jenom málo život ohrožujících onemocnění, u kterých je tinnitus následkem nebo příznakem. Váš ORL lékař je může vyloučit rutinním vyšetřením. Je nesmírně důležité uvědomit si, že tinnitus není indikátor nějakého nebezpečného onemocnění! Mnoho pacientů se obává hrozících záchvatů, pokročilé ztráty sluchu, hluchoty nebo psychických poruch. V mnoha studiích se prověřovalo, zda a jak souvisí tinnitus s těžkými onemocněními. Nenašla se žádná souvislost: Postižení tinnitem nedostávájí častěji než lidé bez tinnitu záchvaty nebo infarkty a tinnitus neznamená zpravidla ani to, že váš sluch se bude neustále zhoršovat. Zapomeňte na podobné hrozivé perspektivy! Samozřejmě existují výjimky, ale ty jsou skutečně vzácné.

Ale možná by ti návštěva psychologa pomohla… může to být i znásobeno (vnímání zvuku) tvým psychickým stavem

terapii na kterou se tady ptám s nákým ozářením jsem nepodstoupila, protože to tady asi nikdo nedělá, ale předchvilkou jsem se dočetla, že to je taky okysličení s ozonem, tak je to pro mě asi stracené. Člověk který nemá tinnitus si ani z daleka nedokáže představit jak je to hnusný. Píše se všude sice, že tinnitus není nebezpečný, ale podle mě to je hodně nebezpečné, ale na psychiku. Moje sestřenice už kvůli tomu úspěšně zpáchala sebevraždu, a jeden pán v hyperbarické komoře mi říkal, že mu tinnitus naměřili až 70 dB, a že s tak silným tinnitem se už nedá žít, že kdyby mu nepomohla hyperbarická komora, tak už by tady taky nebyl. Já mám ted strach, aby ten můj tinnitus tak daleko nezašel.

No jak píšu výše, možná by ti pomohla návštěva psychologa… naučila by ses s tím žít a snášet to lépe… je potřeba pracovat nejen na fyzické stránce, ale i na té psychické

Ahoj, já to sice nemám, ale chápu, že je to taková ta diagnoza, která je nepříjemná pro pacienta. Ale z medicínského hlediska to není život ohrožující, nějak mega závažné, no a okolí si o tom taky myslí své. Je to podobný, jako s nějakými fibromyalgiky, únavový syndromy (to mám já), neurasthenie atp. Tedy nic, co je objektivně závažné, nemá to navíc de facto jednoznačné řešení a je lepší, nedávat to moc na odiv, jinak je to na komenty o psychiatrech. Pro okolí těžko pochopitelné a bagatelizované. Ale věřím, že to v krajním případě může človka zdrtit. Neexistuje ani jednoznačný původ.

Ale ty sama o tom uvažuješ, myslím, že bych začla s psychologem, ten tě vyslechne, možná spolu i vymyslíte něco, čím od toho budeš odvracet pozornost. Případného psychiatra by mohl doporučit a indikovat ze svého dojmu.

Takže držím palce, hlavně se nenechej ovlivnit absolutními nesmysly - viz to, nač se ptáš, myslím, že ti to bylo od odborníka dostatečně vysvětleno - to ale neznamená, že nenajdeš nějaký jíný a neškodný způsob.  

Opakování té komory jsi nezkusila? Třeba už zas bude zabírat.

Nevím co stím. Celé dny berčím a nejsem schpná ani spát.

O psychologovi jsem uvažovala, ale terapii tinnitu se tady žádný nezabývá.

Psycholog se nemusí zabývat přímo tinnitem přeci (neznám žádného psychologa, který by řešil třebas konkrétně jen strach z pavouků - příklad) … ale myslím, že psychoterapie (celková) by ti pomohla, ulevila… Tím, že se stresuješ, že ti nic nezabírá, tak tím jsi ve větším stresu a tím se ti tinnitus zhoršuje…

Minimálně ti psycholog pomůže od celodenního brečení… a to za to stojí ne?

Můžu to zkusit, ale moc tomu nevěřím. Ten pan v hyperbarické komoře říkal, že má tinnitus už 20 let, a i po tolika letech uvažoval o sebevraždě.

A byl u psychologa?

Vůbec nemusíš mít tak strašné stavy jako ten pán, ale pracuj na sobě. Bude líp!

To se těžko vysvětluje lidem, kteří to nikdy nezažili. Přes den mi to může být jedno, ale mě se jedná o to, abych mohla spát. Představ si, že si pustíš rozláděné rádio na plné pecky a u toho budeš usínat, každý den se stím probouzet a nejde to vypnout. Nebo jdi na vlakové nádraží a zkus usnout při brzdícím vlaku, protože ten já pořád dokola slyším a to dokonce v podobné hlasitosti.

Ahoj Daro, mám také Tinitus asi 12 tým rokem. Stále mám u ucha papiňák a syčí a syčí. Byla jsem na ORL, je to 14 dní na kontrolu. Na jedno ucho nedoslýchám a k tomu ten Tinitus. Lékař mně řekl, že Tinitusem trpí také, zase slyší stále brzdy lokomotivy, také šmáček. Takže s tím nejsi sama. Já si myslím, zda to není následek mobilů a různého vlnění, které nevidíme, ale asi má na nás vliv. Pavla 

No děvčata, máte to těžké, jak říkám, chápu, že pro toho, kdo to má je to děs, ale těžko se to někomu vysvětlí. Takže Pavlo, i vám držím palce

Co mě ještě napadlo, taková zdánlivá banalita, ale myslím, že je to ve skutečnosti velmi důležitá věc. A to je přijetí. Přijmout tady tu nepříjemnost do života, naučit se s ní žít, být, chodit do práce, usínat. Může to po nějaké době přijít automaticky samo, prrostě po vlně emocí, beznaděje a nechápačky si pak hlava sama řekne, že už to stačilo a přijme se to. Ale  možná by k tomu pomoc nebyla k zahození, fakt si myslím Daro, že by ses potřebovala vypovídat, vybít, najít od toho druhého pochopení, což by ti odborník jistě dal. A pak spolu promyslet způsoby, jak tomu čelit a nakonec to i přijmout.

Jen dodávám, že to neznamená nějaký zbabělý útěk z boje. Není to kapitulace, ale rozumná, rozvážná věc, která člověka zklidní, přičemž zároveň zůstane otevřený případnému "zázraku" a eventuálním novým léčením, který tomu mohou trochu napomoci. Ale když se nic mega účinného neobjeví, člověk se nezhroutí, ale naopak to vezme relativně v klidu. To je dle mě přijmutí.

Rypoušice děkuju za povzbuzení, ale musím s tím dožít do smrti, nemyslím, že to přejde.

Jj, to se lehce řekne někomu, kdo to nemá. Taky vím, že nejsem sama, ale nějak zvlášt mi to nepomáhá.

Neni potreba nekomu vysvetlovat. je potreba se sebou samym neco udelat, aby ti bylo lip… Dle mne psycholog je spravna volba