Téma: V České republice platí automatický souhlas s odběrem orgánů

Rozhodně si to představit neumím (jde to opravdu těžko ), ale naprosto s tím souhlasím. Jeden čas jsem u sebe nosila i kartičku, že souhlasím s odběrem mých orgánů k transplantaci (měla jsem utkvělou představu, že jsem tady zřejmě proto, abych spasila svět ). Kartičku už nenosím, nějak jsem z toho vyrostla, snažím se lidem pomáhat spíš dokud jsem naživu, ale byla bych ráda, kdybych předčasně umřela a bylo ze mě něco k použití, aby to posloužilo. Neváhala bych darovat něco ze sebe ani teď, když mi ještě něco málo nechají, abych se té smrti ve zdraví dožila .

  Tak pokud jde o mě, tak je mi to jedno. Ale pokud bude někdo z rodiny na hranici a doktoři příjdou s tím, že by se jim hodilo játro,srdce,ledvina. Nevím,nevím,raději se mě neptejte.  A od kamaráda, co provozuje pohřební službu vím, v jakém stavu mu chodí těla po odebrání.

Já jsem za. Určitě bych darovala orgány a dokonce i orgány svých blízkých. Mě už jsou k ničemu a mohou pomoci někomu jinému. Tělo je obal ,tak je to třeba využít. Vzhledem k tomu, že věřím v duši, tak tělesné ostatky beru jako oděv, který odložím.
Koukejme se na to očima těch, co ty orgány potřebují. Kdyby vy, nebo někdo z rodiny  potřeboval nutně orgán ,který můžete mít, ale rodina dárce si to nepřeje, tak v bezmoci se budete koupat. Vždyt mu už je to na nic a třeba vašemu otci to zachrání život.
Proto až umřu a půjde ze mě cokoli použít, berte

Jojo, vím o tom, učili nás to na medicíně.

Nedělá mi to problém - pokud bych byl v klinické smrti a fungovalo by mi jen tělo bez mozku, chtěl bych, aby mé orgány event. pomohly někomu jinému a ten kvůli mě mohl žít.

A jak je to vlastně mezi vámi medvědy ... jak vy to máte s orgánama?

Jako medvěd nevím, ale jako člověk bych s darováním orgánů neměl problém...