Téma: Matka alkoholička - dělám jí poskoka, ona mě nepodpoří a nesouhlasí s mými životními plány (chci být zpěvačka)

Ahojky, chtěla bych pomoci:

Mám moc ráda svoji maminku, jenže se s ní nedá normálně bavit pokud se nenapije. Skončila jsem na psychiatrii s tím jak se ke mě chová, a mě to moc mrzí. Od svých 14 let mám moc hodného přítele, jsem s ním už 4 roky (2014-2018). Je chytrý, nepije ani nekouří, nebere žádné drogy, chce jít teď po maturitě na vysokou. Já též, nikdy jsem se nenapila alkoholu, nekouřila a už vůbec se nikdy nedotkla fetu.

Miluji zpívání - strašně moc bych chtěla být zpěvačka v symfonické metalové kapele, mám ve škole nejhorší známku 3ku.

Když jsem matce řekla, že bych chtěla na konzervatoři, tak mi řekla ať to ani nezkouším, že na to nemám. Kritizuje mi i vzhled, že mám hnusný obočí, ať si ho nedělam tak silné. Uz nevím, jak se matce zavděčit. Doma přebírám veškerou práci doma já, takže nemá žádné starosti okolo domácnosti. Navařím, uklidím, vyperu prádlo, složím prádlo, udělám myčku a teď ještě peču cukroví.

Učím se. Nechodím nikam s kamarádkami nebo a partou. Také žádné nemám. Mám jen přítele a je k tomu ještě z daleka a matka nemá ráda když je u nás.

Je pořád nervní a potom je třeba týden tak naštvaná, že se se mnou nemluví, kvůli tomu, že tam byl přítel. Nevím proč, když neděláme bordel a většinou se učíme, nebo hrajeme s bratrem a přítelem hry.

Když je matka doma, a nejde do práce, tak pije od 10 ráno víno. Většinou když přijdu kolem 15:00 hodin odpoledne domu ze školy, tak je buď tak opilá, že je agresivní, nebo je naštvaná kvůli tomu, že jí něco nejde. I když jde na noční, tak se napije než jde spát.

Štve mě to, a když ji řeknu, že mi to vadí tak mi řekla buď: ALE, nebo ať se nestarám. Už mi to přijde fakt hodně - 4 litry vína denně a k tomu nacházím třeba prazdné flašky ve skříni a za dveřmi griotky, Jágra, Morgena.

Už jsem bezradná. Proto ráda jezdím k přítelovi. Tam je to úplně něco jiného, tady se jezdí na různé akce, výlety a chtějí mě vzít i k moři a tak. Doma u nás toto neexistuje. Nikam nejezdíme jako rodina.   Nikdy si sní nemohu popovídat jako dcera s matkou.  

Většinou mi ještě píše zprávy typu když jsem u přítele : Už k sobě nikdy cestu nenajdeme. Ahoj. , tak si tam zůstaň když ti tam je tak dobře. ”.    Nevím jak to dále řešit. Už jsem vážně z tohohle vyždímaná. mě se ptá z čeho jsem tak psychicky labilní jako, že nemám důvod, že mám všechno. Že si všechno vymýšlím v mozku. K tomu má babička v pěstounské péči bratrance. Většinou když se s babičkou matka domluví, že ho pohlídá tak hodívání všechno na mě, a já se o něho starám. Ona se kouká na televizi a popíjí toho svýho krabičáka. Mě nevadí, že musím hlídat bratránka ale ten její přístup. Bezduvodne na něho řve, pak řve na mě a pak mu dá bezdůvodně na zadek.   Raději s ním jsem zavřená v pokoji a koukáme spolu na pohádky nebo jdeme ven.

I teď měla strašný problém jet s babičkou na vánoční nákupy (babička je invalidní), protože to bylo v 9 hodin a nemohla se napít. Celých 6 hodin co jsme byli na nákupu byla nervní a po všech jen syčela a furt říkala ať jedeme domů.

I babička, když jsme byly spolu samy s babičkou, tak se mě zeptala jestli to není tím, že si nedala skleničku…

Nevím. Jak to mám s ní řešit. Je mi ji strašně moc líto. Už nemám na to sílu.

Děkuji a přeji krásný den ❤️