Téma: Chování v opilosti - nesnesitelné a ubližující okolí, co s tím?

Tak se za to tak nebičuj, to se stane každýmu. A možná ani tak moc nejde o to, že Ty ses opila, ale o to, že se nemůžeš (se vůbec nedivím! ) vyrovnat s jeho tehdejší nevěrou a alkohol byl prostě jen spouštěč tvých skrytých a hlav. potlačovaných emocí kv. tomu, jak Ti ublížil. No, tak jsi mu něco řekla jinak, než bys mu to řekla (nebo neřekla vůbec) za střízliva. No a? Asp. vidí, že něco takového jen tak nezmizí.

Mmch - i já, když mi v mých 20-ti zemřel táta, o tom nějak moc nemluvila, ale když jsem (asi ve tvém věku) se obč. trochu picla, brečela jsem často příteli na rameni a o tátovi skoro vždy mluvila. trvalo mi dlouho, než jsem se s tím nějak trošinku víc vyrovnala.

Když se člověk opije, je celkem. normální a běžné, že řekne někdy něco, co by jinak asi neorzebíral, nemluvil o tom. prostě to "skryté" takto vyjede ven. Už si z toho nic nedělej.

P. S. Posílám článek, co jsem teď náhodou našla o nevěře.

Děkuji za odpověd,

ono jde hlavně o to, že já jsem do něj tak zamilovaná a odpustila bych mu snad uplně cokoliv a přesně jak jsi napsala, nebo něco v tom slova smyslu… odpusti můžu, ale budu si to dlouho pamatovat… ale mrzí mě to, že to tak vygradovalo tím alkoholem za stžízliva bych se takhle v životě nechovala. Prostě totální zkrat, který se neměl stát… ta prokletá láhev mi asi zničila vtah o který jsem tak dlouho bojovala a překonávala překážky, až jsem na jednu narazila a natloukla si. (asi vina nás obou) Nikdy si to neodpustím.

Alkohol a ničitel vztahů? To nemůžeš myslet vážně!

Alkohol nedělá nic, dělají si to lidé sami. Buď si přiznáš, že máš problém a chceš ho řešit, ať už sama nebo s odborníky a nebo si nalháváš, že žádný problém nemáš, to ten alkohol a pak je to jedno.

Takovéhle výlevy si můžeš odpustit, nemají žádný význam.

Psala jsem jestli má někdo podobnou zkušenost!!!!

Pokud Ty ji nemáš …tak si můžeš odpustit tyto komentáře.

Myslela jsem, že je to poradna a lidé pomůžou, nebo poradí a ne, že ještě víc srazí k zemi!!!!

Člověk, který nezažil něco podobného nepochopí. Někdo má Opici veselou a druhý to má zase obráceně.

Mišánku, ono tohle ale opravdu není o té opici, ale spíš - jak koukám, o Tvém sebevědomí, které moc velké není. Jestli někdo napíše, že by druhému odpustil cokoli a jak strašně druhého miluje (nebo proto, že ho tak šíleně  miluje), něco je špatně. A právě proto má Veselka pravdu, jen Ty si to zatí m moc nepřipouštíš, ale je to vidět, opravdu.

A jestli to ještě k tomu dáváš partnerovi tak najevo, jak tu prezentuješ, tak mi věř, že si Tě může (ne musí, píšu, že může! ) přestat třeba vážit, třeba to někdy dokonce zopakuje…prostě proto, že TY HO TAAAK MILUJEŠ A ODPUSTÍŠ MU VŠECHNO, tak proč byse snažil si třeba dát příště bacha? A jestli mu pořád opakuješ (jako nahlas před ním) to samé, co tady nám, tak potěš koště…

 Neenee, nechci Tě strašit, že by se něco takového mohlo stát znova, ale měla bys ubrat. A pro začátek toho litování toho, že ses opila (na to už se fakt vykašli), to je spíš jen zástupný problém.

Také si chtěla poradit. Tak Ti Veselka upřímně poradila a hlavně Ti vysvětlila podstatu problému, který je jinde, nikoliv v alkoholu. Tak se uklidni, zlobit se můžeš jen sama na sebe. Alkohol, cigarety, drogy, sladké, nezdravé jídlo atd. za Tebou nechodí a neříkají Ti: "Vypij mě, vykuř mě, vem si mě atd." To je pouze o svobodné vůli každého člověka po čem sáhne, stejně tak je svobodná vůle člověka jejich užité množství. Když víš, že nemáš míru, tak nepij. Pokud Ti to samotné nejde, pak máš problém a je opět jen na Tobě a Tvé vůli, zda-li ho budeš chtít řešit. A taky by jsi měla, jak Ti psala Leňa, zapracovat na svém sebevědomí a hrdosti. Všechno by mělo mít svoje hranice. Pokud ovšem Tvůj přítel ví, že bys mu snad odpustila úplně cokoliv, tak si Tě vážně nemá pro co vážit a pro sebe si může říkat a smát se, jak si hloupá, když si může dělat co chce.

Asi máte pravdu…jen mě to mrzí to je celé. On moc dobře ví, že bych pro něj udělala cokoliv a to je asi opravdu špatně.

Ty to vážně nechápeš.

Nejde o něj, ale o Tebe, až-jestli Ti tohle dojde, tak jsi na dobré cestě si pomoci.

Již mnoho let (cca. 8 let? ) radím na webu www.alkoholik.cz a tento typ dotazu je tam relativně častý. Řešení je bohužel jedno jediné: pokud mám impulstivní chování v době opilosti, je nezbytně nutné pít jen do takové míry, aby se impulsivita neprojevila. Znamená to např. dát si jen vinný střik a konec (hladina alkoholu v krvi je pak tak nízká, že je člověk sto se ovládat a impulsivitu bez problému potlačí).

Bohužel jiná rada neexistuje.  

Projevy typu "MILUJI TĚ" bych na Internetu šetřil. Kdokoliv si pak může myslet, že to píšeš jemu. Ale mě to potěšilo, že mě miluješ Ahoj.  

Asi bych navázal na odpověď Veselky,  

ale musíš nám toho napsat více. Je asi běžné, že po alkoholu řekne každý více než za střízliva nebo více než by chtěl. Většinou každý řekne to co by za střízliva neřekl, že se více odváže, ale moc necháou jak píšeš, že jsi plácala co nemělo hlavu ani patu a byla to lež a říkáš věci co nejsou pravda? Můžeš nějak vysvětlit.

Byl to stav, který se ti stal poprvé?  

Myslím si, že podmětem ke spuštění může být ten okamžik nevěry, ale zamyslel bych se nad příčinou toho jak píši, kde se bere to ostatní s tím spojené, neměla jsi nějaký problém někdy dříve … rodina, přátele, dětství… 

Jak píše Veselka, je důležité si nenalhávat, že problém nemáš, přiznat si že nějaký problém je a řešit to, nejlépe s těmi odborníky pokud to nepůjde tobě samotné. Ten alkohol bude až ten druhotný problém. Rada typu pít s mírou nevím nevím, kde je pro tebe ta míra? Těžko měřitelné a zvladatelné, spíš bych se zaměřil na řešení toho prvopočátku, kde se to bere, než na rady typu nepij když to neumíš .

A přítel. buď bude nebo nebude. Chlapů je spousta