Téma: Můj život - nezájem rodiny a ignorace mého okolí

Dobrý den, trápí mě několik věcí. Trochu to popíšu.

Za mlada jsem rád hrál bráchou na zahradě fotbal, jenže poté hlavně táta měl pořád něco proti tomu, že to hrajeme ne zahradě, že prý se tím zničí jeho květiny (on je totiž do své zahrady hrozný, nic jiného ho kromě toho a TV nezajímá, dále táta žije doteď se svojí mámou, neboli mojí babičkou). Tak jsem si chvíli hráli na silnici, tak skoro nikdo nejezdí, tak nebyl problém ale tam mě to nebavilo.

Poté přišli sousedi, jezdili jsme s nimi na kole někdy i celí den, chodili jsme s k nim na návštěvu a hráli si tam, problém byl opět v tom, když chtěli jít k nám, dostal jsem akorát vynadáno a oni taky.

Děda nám například ukázal psaci stroj, to bylo pro nám tehdy něco neuvěřitelného. Později jsme objevili, že babička má na svém rádiu možnost nahrávat na kazety z mikrofonu a tak jsme nahrávali různé příběhy podobně jako teď např. pořad Partička.

Přišla škola a u se to začalo měnit, spoluáci si ze mě dělali spíše srandu, tak jsem tam zůstal sám. V páté třídě se ale stalo něco, co možná dočastně změnilo změnilo mojí budoucnost, podepisovali jsme si fotografie a já jak jsem obcházel jednotlivé spolužáky, tak jsem si uvědomil, že jsou to vlastně skvělé lidi. Tak od té doby jsem se snažil je trochu brát pozitivně, ale to bylo asi tak vše. Protože už jsem bral fotbal a vůbec všechno co jsem mlada dělal rád záporně, tak mě nikdo vlastně pořádně nepoznal, no a při těláku jsem to s nimi vlastně nikdy moc nehrál.

A pak se začal více používat Internet a tak si začali chatovat přes facebook. To já jsem tehdy doma neměl ani PC, tak jsem dostal PC k Vánocům, vůbec jsem na něm nic neuměl dělat, ale za dva roky jsem se to trochu naučil.

Přišla doba hledání střední školy, doma mi pochopitelně opět nikdo s tím doma neporadil a tak jsem si zvolil IT a správce sítě.

Na intru jsem se naučil více samostatnosti, první rok jsem dostal skvělého spolubydlícího, dobře jsme si rozmuměli. Druhý rok už jsem měl na intru vlastní notebook a tím jsem se vlastně plno věci naučil, ostatním na intru jsem s IT téměř nestále s něčím pomáhal a tak pro mě maturita nebyla problém. Během pobytu jsem prošel téměř celou Plzeň, plno jsem tam toho nafotil.

Ke konci školy mě jeden spolužák motivoval posilovat a tak jsem se do toho pustil a tím jsem získal konečně od té doby, co jsem šel poprvé do školy sebeduvěru. Doma si toho kromě bráchy a babičky opět nikdo nevšiml (alespoň to tak vypadá), přitom jsem si tím už docela dost změnil postavu.

A nyní jsem si to začal uvědomovat, že na mě rodina vlastně sere a kvuji tomu mám tak divný život a ostatní mě taky tak asi i vnímají. Mám delší dobu založený facebook účet, ale až teď jsem ho trochu začal používat. Cokoliv tam dám, nikoho to nezajímá. Pár opravdu kamárádů ale mám. Rád bych se ale alespoň částečně vrátil k mojim začátkum, protože to jsem já.